Levný elektromobil který potěší celou rodinu existuje. Jen není moc velký.

Nikdy jsem nebyl nějaký skalní odpůrce elektromobilů, ale že bych je bránil do roztrhání těla, to také nemohu říct. Přitom jsem prý cílovka – nabíjet bych mohl doma na zahradě, moje denní cesty se většinou vejdou do sta kilometrů, máme doma několik vozů pro různé příležitosti. Ale pořád mám pocit, že s malým benzínem, případně s velkým starým dieselem, to jednak celé vychází o dost levněji a pak taky pohodlněji. Ale třeba mě časem uhraně nějaké to bateriové vozítko tak, že bez něj nebudu moci žít. Teď v příštích týdnech jsem v redakčním kalendáři zaslechl cosi o elektrickém Peugeotu Boxer a dokonce Dacii Spring Cargo! Tolik vzrušujících vozů. Ale dost ironie. 

Stejně jako dává elektrický pohon smysl u ve městě se pohybujících kurýrních služeb, hotelových taxíků a dalších specifických aplikací, nemá konkurenci ani ve světě skutečné mikromobility. Tím teď nemyslím otravné zelenobílé koloběžky, které většinu své existence slouží jako veselá překážková dráha pro nevidomé, případně obohacující prvek dna Vltavy, ale dopravní prostředky skutečně důležité a praktické. Elektrická autíčka pro děti. 

A ještě předtím, než si pomyslíte cosi o tom, zda mi už defitivně ruplo v bedně, sáhněte si do svědomí – copak jsme po něčem takém všichni jako děcka netoužili? Vzpomínám si, že v devadesátých letech býval ve spodní části liberecké ZOO vyčleněný malý šotolinový ovál, kde za padesát korun na pět minut (a to tehdy byly nějaké peníze!) mohla děcka drandit v elektrických džípech od italského výrobce Peg Pérégo. Já jsem to vždycky jen závistivě pozoroval z povzdálí, protože mi bylo fiskálně zodpovědnými rodiči vysvětleno, že na pět minut ježdění dokola je to trochu moc peněz. 

Naštěstí se doba posunula a elektrické auto, alespoň teda tohle plastové, si dneska může dovolit už téměř každý a nejen na pět minut. Zběžný pohled na různé eshopy sice stále vypadá vcelku neutěšeně, částky přes dvacet tisíc tu nejsou výjimkou, ale nebojte se. Cesta kupujícího elektrického vozítka ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby, ale naštěstí jsem ji pro vás již prošlápnul a tak si dneska povíme něco o tom, jak nechat vaší ratolest spokojeně drndat bez zruinování rodinného rozpočtu a nakonusneme i kapitolu tuningu. Držte se, bude to jízda rychlostí až 8 km/h.

Začněte stanovením priorit

Nabídka elektrických autíček je na první pohled velice široká, ale reálně využitelných a doporučeníhodných kousků je na trhu nakonec vcelku pomálu. Předtím, než se upnete na konkrétní model je dobré si zodpovědět několik otázek. Tou asi nejzásadnější je, zda vaše ratolest už bude jezdit výhradně sama, nebo zda chcete mít možnost auto řídit z dálky. Já jsem usoudil, že roční dítě, ač prochází důslednou průpravou na angličácích, asi přeci jen samo ještě dokonale řídit nebue, takže jsem zvolil model s dálkovým ovládáním. Tím se můj výběr bohužel zásadně zúžil jen na čínské stroje.

Zásadní je i hmotnostní rozptyl vozítka. Tam zpravidla doporučuji předimenzovávat, dlouhodobou zátěž se snažte dostat pod polovinu, nebo alespoň dvě třetiny povolené maximální. Vozítka, která umožňují naložit třicetikilové dítě tedy kupujte raději pro parnácti až dvacetikilové apod. Zvláště na nerovnostech je každé kilo znát a výrobci v těchto výpočtech zpravidla kalkulují s provozem plně nabitého auta na dokonale rovném asfaltu a zřejmě i při úplňku a odlivu. Spíše než limit pohonu se mi zdá, že se často uvádí limit konstrukce.

Když už jsme nakousli ty nerovnosti – v nabídce jsou i kousky se čtyřkolkou. Ty jsou samozřejmě lákavé, ale ze zkušenosti mohu říci, že pokud nejezdíte v čerstvém bahně, narazíte dříve než na limity trakce spíše na zátěžové pojistky elektromotorů. Ne že bych je tedy nedoporučil, ale i obyčejný zadohrab si hravě poradí s polňačkami, loukami a lesním terénem. A na dálnici je s ním pak alespoň víc zábavy. V Brně o tom vědí svoje.

Důležitá je i samotná koncepce. Osobně jsem nechtěl auto vycházející z nízkého sporťáku, protože to vypadá v dětské verzi vždycky poněkud disproporčně. Moc se mi nelíbí ani přehnaně luxusní přechromovaná šesitkolová “géčka” a podobné nevkusy, na to jsme málo na východě. Jakožto ryze praktický vesničan jsem trval i na prostorném zavazadelníku. 

Co se výkonu týče, víc je víc. “Číny” s 2x25 W motorky zavrhněte rovnou, ty nepřejedou ani kamínek na cestě a hodí se leda na koberec do obýváku, ideální je hledat minimálně od 100 W výše. Z výběru vyřaďte také šestivoltové verze, to je úplný lowcost základ a stačí tak maximálně u maličkých lehkých motorek.

Na lovu

Jakmile máte zhruba jasno, o co vám jde, nažhavte inzertní servery. Samozřejmě si můžete koupit i zbrusu nové autíčko a vysypat za něj pětimístnou sumu, ale to nedává moc smysl. Inzerce přetéká lehce jetými elektrickými vozítky za pár šupů. Klidně berte kusy s mrtvou baterkou, ta základní stejně většinou za moc nestojí, jak si vysvětlíme později. Já osobně jsem takhle ulovil za pár drobných pohledný pikápek Toyota Tundra (na fotkách), který snad nikdy neopustil koberec dětského pokoje, navíc jsem ho měl asi deset kilometrů od domova. A když teď koukám na bazoš, skoro mě pálí prsty, že bych k němu přikoupil ještě Gator od John Deera, kousek od nás je jeden s baterkou na výměnu za sotva deset procent původní ceny…

Netrválte-li na dálkovém ovládání, doporučuji koukat po kusech od italského výrobce Peg-Pérégo, obzvláště starší dvacetičtyřvoltové výrobky mají právem renomé nezničitelných nezmarů, navíc na ně jdou v pohodě sehnat všechny náhradní díly. U čínských kousků je to trochu složitější, tam je třeba při koupi hlavně důkladně zkontrolovat šasi vozu – elektrické součástky nahradíte snadno, ale prasklý rám nebo ohnuté nápravy se řeší o dost hůř.

Domácí tuning

Nákup se vydařil a autíčko máte doma? Gratuluji. Jako první doporučuji důkladnou prohlídku, zaměřte se na rez plechových dílů a případnou oxidaci a důkladně promažte všechny pohyblivé části. Původní baterii (většinou sedmiampérhodinovou) doporučuji nahradit. Zvláště v levnějších čínských výrobcích bývá často nesprávně instalována gelová baterie určená pro UPSky, která velice špatně snáší hluboké vybíjení a tak má klidně už po pár týdnech používání mizernou kapacitu dostačující sotva na jeden, dva kilometry dojezdu. Pro pohon elektromotoru se mnohem lépe hodí trakční baterie. Jakkoli se vám může na první pohled zdát jako ideální možnost zástavba starší autobaterie, doporučuji spíše speciální akumulátory určené pro elektrické koloběžky a skútry. Těm totiž nevadí naklápění a jsou celkově odolnější a také mnohem lehčí. Osobně jsem zakoupil 15Ah baterii za necelou tisícovku, s tou zvládne Tundra v pohodě dvanáctikilometrový okruh po polních a lesních cestách. Nová baterie je sice trochu větší, ale s trochou redneck engineeringu věřím, že její uchycení zvládnete – velmi pravděpodobně i poznání elegantněji, než já na fotce níže.

U čínských kousků vás pak zpravidla čeká i přešmikání několika drátků, které vedou k reproduktorům. Poslouchat vyrachtaný zvuk jakoby-startování při každém spuštění autíčka není nic moc a ani zastavěné “rádio” vyhrávající ty nejlepší hity asijské pop-music není zrovna něco, co by příčetný člověk ocenil. U některých autíček stojí za zvážení i odpojení některých všemi barvami hrajících diod, nebo jejich případná náhrada za jednobarevné – to mě třeba dost mrzelo u jinak vcelku pěkně udělaného Lexusu LX 570, na který jsem se byl v rámci výběru podívat – přední světla mu z nějakého důvodu nesvítila bíle, ale blikaly v nich RGB diody.

Pokud máte autíčko s dálkovým ovládáním, doporučuji ještě kontrolu toho, zda jsou pokyny z ovládání nadřazeny těm z autíčka. Ne vždycky tomu tak je a asi nemusím vysvětlovat, proč by to mohl být nepříjemný problém. Toto se dá naštěstí snadno vyřešit instalací kolébkového vypínače na přívodní kabel k plynovému pedálu. Vypínač z pochopitelných důvodů doporučuji instalovat mimo kabinu. 

 A co dál? Hrajte si! elektroinstalace těhle hraček je primitivní a s krimpovacími kleštěmi, pájkou a multimetrem se z vás ze dne na den může stát expert na elektromobilitu. Dvanáctivoltová soustava umožňuje instalaci nepřeberného množství automobilového příslušenství. Nabíječka, kamera, přídavné světlomety pro jízdu v noci, to všechno zvládnete namontovat během pití odpolední kávy a z vlastní zkušenosti mohu říci, že to je příjemně uklidňující činnost. 

Zkrátka, jak jsem psal už na začátku. Jsou situace, kdy elektromobilita dává dokonalý smysl. Tohle je, myslím, jedna z nich. Letos už mám za Toyotou, která stála asi jako dobrá večeře pro dva, nachozeno asi třicet kilometrů a to máme teprve květen. A pasažér si také nikterak nestěžuje, rozhodně je to zdá se lepší, než trapný kočárek.