Redakční nej roku 2018

Rok 2018 je za námi. Jaký byl pro Autíčkáře? Které momenty nám zůstanou v paměti? A jaká auta?

Největší automobilové překvapení

Vavris: Velká korejská loupež

Na jaře 2018 se stala věc, o které jsem si myslel, že snad nikdy nastat nemůže. Banda lupičů z Jižní Koreje vzala útokem světovou automobilovou banku a podařilo se jí ukrást velikou část komodit ze sejfu obsahujícího zábavu a charakter. Řídit Hyundai nebo Kiu bylo doposud jako jíst cereální placky nebo obouvat si ponožky. Děláte to, ale nemáte z toho žádný dojem. Je to jen samozřejmá a tupá činnost. Jenže Hyundai i30N a Kia Stinger nemají s ostatními modely svých značek mnoho společného. Z obou dvou aut mi spadla brada. eNko je bez debat nejuniversálnější hot hatch, se kterým jsem zatím měl tu čest. Těžko mu cosi vytýkat. Stinger pak představuje kopmlexní a charakterní GT a opět bez výraznějších slabin. Nikdy by mě ani nenapadlo chtít korejské auto. Dokud jsem nezkusil tyhle dvě…  

Hamster: Renault Scénic

Teď jsem asi trochu přízemní, možná jste ode mě čekali nějakou pecku, auto, které mi vyrazilo dech. A ono to svým způsobem udělalo, jen ne nějakým fantastickým výkonem. Renault postavil rodinné auto. Skutečné rodinné auto se vším všudy. Nic v něm nechybí, je milé, uživatelsky přívětivé, pohledné a levné. Konec reklamního okénka. Od toho vozu jsem neměl vysoká očekávání, ale  Scénic mě potěšil. 

Kubajs: 5 – 2 ≠ průšvih

Tradice v automobilovém světě dostávají poslední dobou docela zabrat. Mitsubisthi Eclipse je SUV, BMW hrabou předními koly a Volvo si můžete pořídit s tříválcem. Jakožto majiteli dvou “klasických” pětiválců (i když někteří by za klasická Volva označily spíše vozy se čtyřválcovým redblockem) mi byla tato skutečnost tak trochu proti srsti. Vrcholné modely značky se čtyřválcem mi nedělají problém – ve spřažení s elektromotory v hybridních motorizacích T6 a T8 totiž fungují na jedničku. Základní motor T3 mi ale přišel přeci jen trochu poddimenzovaný, tedy alespoň na papíře. 
Když se tedy naskytla příležitost vzít si crossover Volvo XC40 v základní motorizaci a výbavě alespoň na jeden den, neváhal jsem. I přes počáteční obavy musím nakonec na vozu vyzdvihnout právě onen tříválec. Má totiž kultivovaný chod, příjemný průběh výkonu a rozhodně mu nechybí síla. Vozy s třemi válci většinou v recenzích porovnávám jen se srovnatelnými motorizacemi konkurence, beru je jako samostatnou třídu. Tady to ale není třeba. T3 od Volva je zkrátka skvělý motor bez ohledu na počet válců, jako první z tříválců nepotřebuje být “králem mezi jednookými”, ale směle překonává i mnohé čtyřválce. Klobouk dolů – tohle se vážně povedlo.

Jeniik: Renault Twingo GT 

Nikdy jsem nepředpokládal, že když nejde vypnout stabilizace, bude se mi zadohrábek líbit. Ale radostný zvukový projev, dospělý výkon a celková hravost a unikátnost tohoto u nás už neprodávaného Renaultu mě nadchla.

Matěj: Suzuki Jimny v terénu

Nikdy jsem neřídil Jimny, až letos. Stalo se nějakým zázrakem, že jsem dostal na offroadový víkend místo jednoho auta hned dvě. Vyrazil jsem tedy na palubě Jimny. Na silnicích se nedá čekat nic jiného než typicky offroadový projev, ještě umocněn starým zimním obutím, které se zejména za mokra postaralo o opravdu veselé chvíle. Ale co tahle malá krabička dokáže v terénu, na to jsem opravdu připraven nebyl. Kamkoli jsem se podíval, tam se vyhrabala, a to naprosto bez problémů. Jediným limitem byl můj strach, což je dobře. Byl jsem v terénu poprvé. Můžete si o tom něco přečíst zde.

Nejsilnější automobilový zážitek

Matěj: Jaguar F-Type SVR na Redbull Ringu

Letos jsem měl z čeho vybírat. Ale co označit jako nejsilnější zážitek? Jako první mě napadla nová empětka, přeci jen, 600 koní se člověku jen tak do ruky nedostane. Jakkoli divoká a skvělá však M5 je, svezení s ní nejsilnějším zážitkem nebylo. A to nebylo ani Maserati Ghibli, a vlastně vůbec žádná nová testovačka.

Letos jsem si také poprvé pořádně zajezdil v terénu, měl jsem k dispozici starší Suzuki Jimny a téměř neomezený prostor a čas v areálu v Milovicích. Mnoho jsem se naučil, párkrát se hodně vybál a vůbec se jednalo o velice povedený den. Na cestu domů za silného deště na bůhvíkolik let starých zimních pneu asi také hned tak nezapomenu. Ale pořád to nebyl nejsilnější zážitek.

Když brzdíte z rychlosti okolo 230 km/h v těsném závěsu za vedoucím vozem do zatáčky číslo 3 okruhu Redbull Ring, dobře víte, že tohle jsou chvíle, které nezažijete každý víkend. Možná ani každý měsíc, ani rok. Tím tuplem, když zrovna sedíte za volantem F-Type SVR. Možná je to tím, že mi chybí zkušenost s opravdovými supersporty, může to být ale také faktem, že F-Type SVR je sakra impozantní stroj. Kompresorový osmiválec má nádherný projev a brutální zvuk, a dostat toto auto na hranice už vyžaduje hodně velké umění a odvahu. A prohánět jej v bezpečném prostředí okruhu bez rychlostních omezení, ano, tomu říkám nejsilnější zážitek za volantem.

Vavris: Když pácháte obecné ohrožení beze svědků…

Nebylo to 230 km/h jako u Matěje. Podle bleskového pohledu na tachometr to bylo o 28 míň. Nejsem na to nijak zvlášť pyšný a nemá to být chlubení. Nicméně když vás do zad tlačí 510 koní, ke slovu se hlásí pětka a vy se zrovna nenacházíte na okruhu, nýbrž na nepříliš dlouhé rovince mezi dvěma zatáčkami (sic přehledné, ale) velmi úzké silnice třetí třídy, je to velmi vzrušující a výrazný okamžik, který se do paměti zavrtá jak nic…

Jeniik: Rally revival

Neřídil jsem, neřešil jsem, pil jsem. Ale pohled na pábitele prohánějící staré závoďáky po šotolině je krásný. Mnohem zábavnější je však poté poslouchat, jak hledaj nehlídanej plot, kterej by rozpletli aby měli dráty na zase upadlý výfuk. Zajímá vás víc? Zavzpomínejte ve článku.

Kubajs: První trackday

V porovnání s redakčními kolegy to může působit skoro neprosfesionálně, ale letos na jaře jsem se poprvé v životě podíval s autem na okruh. Mám za sebou sice několikero nesmělých zkušeností s amatérskými “okruhy” postavenými v prostorách bývalých vojenských letišť a podobně, ale skutečné automobilové závodiště jsem vyzkoušel poprvé až letos v Mýtě. Navíc za volantem plechcupového speciálu, o který jsem se příliš nebál. S vědomím, že trať odpustí většinu případných chyb jsem si poprvé v životě vyzkoušel, jaké to je jet “na krev” a zjistil, že limity auta, i mě samého jsou trochu dál, než jsem si dosud myslel. A hlavně jsem se královsky bavil.

Hamster: BMW i8 Roadster

Jasně, placatý auto, supersport! Ale chyba lávky, nic takového i8 není. Tedy ano, je placatá. Ale všechno ostatní je úplně jinak. V přímém srovnání s M5, která je brutální a nekompromisní, je i8 příjemné auto. Je rychlé. Je cool. Má slušný zvuk. Ale to hlavní, čím mě nadchlo, je použitelnost. Díky všem těm módům a jejich vzájemné kombinovatelnosti si můžete auto nastavit podle svého. Tichý elektromobil? Jistě! Sporťák? Proč ne. Pohodlný cruiser? Mezistátní expres? Kabriolet pro nedělní vyjížďku? Všechno umí. M5 je zajímavá zkušenost, ale přiznám se, že domu bych ji vlastně nechtěl. Zato  i8  ano.

Největší rozčarování

Kubajs: Jednorožec není pro každého. 

Možná si ještě vzpomenete na to, jak jsem se letos v lednu na Autíčkářově fóru poohlížel po nějaké pěkné zachovalé Mazdě MX-5 NA, ideálně žluté. Ještě v lednu jsem mohl říkat, že jsem se v ní nikdy neprojel a viděl ji jen zvenčí, i tak jsem ji ale měl moc rád. Hlavně přední část auta s výrazem, který připomíná překvapenou anime postavičku jsem zkrátka strašně moc chtěl mít doma. 
Když se k tomu navíc přidaly zkazky o tom, že vzhled a cool vyklápěcí světla zdaleka nejsou tím nejlepším, co japonský roadster nabízí, nebylo o čem přemýšlet. Dokola omílané fráze o jezdcích a koních – vždyť to znáte. Moje první projížďka s MX-5 sice odhalila drobný problém s umístěním kolen pod volant, ale moje nadšení stále neupadalo. Jenže pak jsem se dostal za volant roadsteru ještě několikrát a pomalu mi docházelo, že tohle není auto, které hledám. Stístněné prostory, místy chybějící výkon a bolestivá rána do páteře při průjezdech nerovnostmi se zkrátka dost rozcházely s mojí představou pohodového víkendového výletování.
Někteří poukazují na to, že nejvíce jsem najezdil v MX-5 na sníženém podvozku, se seriovým kusem bych prý byl spokojenější. Problém je ale jinde – já totiž nikdy nehledal sportovní kabriolet. Jízdu bez střechy si mnohem více užívám ve vyhlídkovém tempu, sportovní zážitky si naopak více vychutnám v uzavřeném voze. Nakonec tedy celý hon na Miatu dopadl tak, že jsem si pořídil cruiser s automatem a spokojeně se kochám. A na “sportovní jízdu” a mrkačky nakonec taky došlo, i když v poněkud dostupnějším balení. 

Matěj: Jednorožec zas a znova

Jenže tentokrát jinak. Pamatujete si asi na článek, kde jsem popisoval, jak jsem to  s MX-5 zkusil znova. No, tak to bychom měli. Moje největší rozčarování letos pramení z toho, že jsem k sobě ten stroj pustil blíže a začal ho mít rád. Tak. 

Vavris: Segment špatných aut

Říká se, že dnes se už prakticky nevyrábí špatná auta. A je to pravda. Opravdu těžko byste sháněli auto, které je nebezpečné, zcela špatně navržené, zoufale nekomfortní či neochotné zatáčet. Když my, rozmazelní pisálkové, něco kritizujeme, většinou to pramení z rozežranosti a možnosti srovnání, ale průměrnému uživateli nejspíš nebude nic zásadního vadit. Přesto jsem objevil zvláštní segment. Onen segment se mi až donedávna zcela vyhýbal, přestože je prodejně na vzestupu. A já tomu vůbec nerozumím. Ani tato aut nemohu označit za vyloženě špatná, považuji je však za obecně horší. Mluvím o malých crossoverech. Kvůli testu Mazdy CX-3 jsem si udělal důkladné kolečko po konkurenci a objevil auta, která v mých očích dělají prakticky všechno hůř než cenově srovnatelné klasické kompakty. Jsou méně komfortní nebo hůře zatáčejí, na dálnici jim chybí stabilita, kvůli větší čelní ploše více žerou, často poskytují posádce méně prostoru, mají slabší motory a horší dynamiku…  …to všechno kvůli vyššímu posezu a cool faktoru? Větší SUV také nejsou můj šálek čaje, ale dokážu pochopit, proč se lidem líbí a kupují si je. U malých crossoverů hledám důvody stěží. Mazda 3 je mnohem lepší auto než CX-3, Civic mnohem lepší než HR-V, Leon mnohem lepší než Arona a tak dál, a tak dál…  je to vysoká daň za snadné nastupování…

Hamster: Jaguar E-Pace

Já mám Jaguary rád. Opravdu rád. Ale ta SUV mi nějak nesednou. Už u F-Pace jsem zcela nepochopil jeho význam, neměl jsem pocit, že má tu pravou jaguaří dravost, ale ano, stále to je dynamicky nadprůměrné SUV. Ale  E-Pace? Čekal jsem malou hravou škatulku, ale tou E-Pace není. Ve skutečnosti je totiž dokonce těžší, než jeho větší brácha. A na jízdě je to znát. Promiň Jaguare….

Fernie: Nissan Leaf, síť nabíjecích stanic pro elektromobily

Letos jsem se docela dost věnoval elektromobilům. Trochu protože mě baví, trochu protože jsem chtěl zkusit, jestli už existuje plnohodnotný elektromobil, kterým by se dalo nahradit normální auto aniž by z toho při běžném provozu bylo nějaké větší bolení. Jenže jak se ukázalo, jedním z největších problémů je momentální stav sítě nabíječek. V případě, že můžete nabíjet doma, jste v pohodě. Ale s každým elektromobilem jsem narazil na problém, kdy přinejmenším jednou za týden nebylo možné u nějaké nabíječky nabít. U Ioniqu za to mohla palubní nabíječka, která shodila hlavní jistič jedné nabíječky v Brně – Bohunicích, u BMW i3s jsem zase narazil na vadnou stanici, po jejíž návštěvě i3s odmítalo nabíjet a až po několikátém restartu se umoudřilo.

Další kapitolou je pak Nissan Leaf. Vážně jsem se na něj těšil. Ale nakonec z toho bylo jen mrzení… ‘Můj’ testovací Leaf byl totiž jedním z těch, který trpěl vadnou řídící jednotkou baterie. Nejenom díky tomu docházelo k přehřívání baterií a ztrátě jejich kapacity. A reparát ve formě zápůjčky jiného Leafu nedopadl o moc lépe. Ach jo.

Jeniik: Jaguar F-Type2.0

Krásné auto, luxusní proporce. Byl jsem nerozmazlen a tak jsem si jízdu docela užíval. Pak mi ale trošku snad i začalo vadit, že to auto má turbodíru a taky že nemá samosvor. A po roce ve kterém se vyskytla jak M5 , tak i GT86 musím říct jen jediné: Tohle jágo je pro lidi, kteří nemaj přehled. Bohužel. Kupte si místo toho BRZ a předplaťte si chiropraktika.

Tak to všechno je za námi v roce 2018. Co přinese nový rok netušíme, ale těšíme se na to. A přejeme Vám všechno dobré! 

-Váš Autíčkář-