Suzuki Jimny: Offroaderem snadno a rychle

Malé offroady od Suzuki netřeba představovat. Všichni ví, že jsou malé, mrštné a v terénu překvapivě schopné. Vědí to všichni a věděl jsem to i já. Alespoň tedy teoreticky, ale kolem Jimny jsem chodil dvacet let a nikdy jsem jej neřídil. Když tu najednou jsem měl klíče v ruce, auto na parkovišti a před sebou víkendový výlet. Někdy se holt zadaří a pozdě je vždy lepší, než vůbec.

Za všechno mohla jako vždy její jasnost Zlokočka. Naplánovala výlet do Milovic. Chtěl jsem se přidat a jal se tedy na poslední chvíli shánět terénní auto. Nejprve jsem zkusil našeho oblíbeného dealera, brněnský CanoCar, a dál jsem vlastně ani nemusel. Na konci týden jsem navíc měl dvě auta a tak jsem sháněl pro náš podnik další lidi. V CanoCaru byli jako vždy moc ochotní a dali nám UAZ Patriot, o kterém si povíme někdy jindy. No a taky maličké ojeté Suzuki Jimny, na které jsem se moc těšil. Tohle začínalo vypadat slibně.

Hned ze začátku mám sdělení pro všechny, kteří si tu a tam postesknou, že nová auta jsou dnes moc odtažitá, málo mechanická, moc nová a bůhvíco ještě. To sdělení zní: "Běžte a kupte si levný offroad!" Právě v této kategorii totiž seženete auta, která mají své kořeny v hluboké minulosti. Lada Niva je trochu extrém, ale třeba Jimny také staví na desetiletími prověřených postupech a technice, ačkoli během svého života procházelo postupnou modernizací. To všechno znamená, že Jimny je mechanické a odolné auto ze staré školy. Je to živoucí legenda a klasika, kterou seženete se zárukou. A navíc je to defacto japonský kei car. Jo, a taky zadokolka. Může to být ještě lepší?

Město není jen pro SUV

Mám tedy malý kei car, před sebou víkend, musím zařídit ještě mnoho věcí a bydlím ve městě. Test může začít, jedeme nakupovat potraviny. Jimny svými parametry splňuje všechny předpoklady pro městký provoz. Na šířku měří 1600mm, s délkou pod 3700 mm se řadí mezi opravdu malá auta a skromný poloměr otáčení slibuje skvělou manévrovatelnost. Zaparkovat tohoto prcka zvládne i úplný mamlas. Ve stísněných ulicích pak mrštný japonec doslova září. Navíc je z vozu díky jednoduše tvarované kabině s bohatým prosklením krásně vidět. Jen musíte dávat pozor, abyste nestáli zadkem příliš blízko ostatním, protože se může stát, že pak neotevřete zadní dveře. No a co, kdyžtak nákup prostě hodíte na zadní sedačky, Jimny má beztak kufr jen takový symbolický a v mém případě tam ještě trůnila nádrž na LPG.

Když už jsme u toho interiéru… je to trochu retro. Vlastně docela dost, devadesátkový původ se prostě nezapře. Testovaný kousek byl sice vyroben v roce 2005 a nějaká ta modernizace už jej postihla, ale stejně. Víte pořád, na čem jste. Klimatizace se ovládá točítky, infotainment je rádio, pak nějaké ty klasické přepínače a páčky, a tlačítka volby čtyřkolky a redukce. Průměrnou spotřebu a rychlost si prostě spočítejte.

Celé auto je navíc tak malé, že z místa řidiče bez problémů dosáhnete i na zadní sedačky a nejlépe se řídí s levou rukou hozenou z okna. I tak jsem se s mými 188 cm výšky cítil komfortně a v pohodě jsem se vešel, byť se mi kdekdo smál, že vypadám, jako bych šel na karneval oblečený za terénní autíčko. Určitě bych vyhrál první cenu, protože Jimny sice možná vypadá jako hračka, ale na ty správné designové prvky se nezapomnělo. Máme tu rozšířené blatníky, drsně vypadající oplastování a zezadu na autíčko v továrně připlácli rezervní kolo.

Kei car a noční touge jinak

Malé lehké autíčko se slabým motorem není zrovna to, co by většině z nás zrychlilo tep, navíc když je obuté na A/T pneumatikách a jezdí na žebřinovém rámu. Jenže já jsem fajnšmekr a rád hraju divadlo s co nejmenšími kašpárky. Mít 400+ koní a být králem silnic je fajn, ale když neumíte být rychlí s 69 koníky, nespasí vás ani výkon hypercaru. Dobrou zprávou je, že třínáctistovka je nadšená a plná života. Dejte si k tomu muší váhu a krátké kvalty a máte představu. Jimny uhání vpředu docela statečně, i když je objektivně pomalé a celý dojem je spíš výsledkem subjektivního vnímání projevů auta. Hluková izolace tu moc není, motor slyšíte zřetelně a řazení je sice dost gumové s dlouhou pákou, jenže v koncových polohách je mechanické a hezky cvaká. Ve výsledku se vám dostane docela nečekaně "petrolheadského" zážitku, pořád víte, že auto řídíte a řídit musíte, a je to tak dobře.

Není se čeho bát, Jimny jde ukočírovat snadno, jen máte fakt pocit, že jedete a řídíte. Mnohá menší městská auta dnes působí dospěleji a nudněji. Od podvozku na rámu, s tuhými nápravami a na A/T pneumatikách nelze čekat nějaké okreskové řádění, od toho tu Jimny není. Pokud ovšem nejste trochu zvrhlík. Když totiž jste, umíte se zabavit i na silnici. Mrštná krabička sice moc nedrží směr a neustále někam čenichá, hlavně ve vyšších rychlostech, řízení je pomalé a bez citu (ať žije ta vaše tolik opěvovaná hydraulika), jenomže máte točivý motor, správně rozmístěné pedály, a auto je čitelné. Tohle je první auto, kde jsem zvládal sázet meziplyny při brždění tak samozřejmě, až jsem se divil.

Bavil jsem se při pokusech co nejrychleji projet zatáčky, dobržďovat do nich co nejpozději, akcelerovat ještě před jejich vrcholem a současně se snažit o co nejhladší práci s převodovkou. Surrealistický zážitek je potom jízda v noci za hustého deště. Jednoduché velké reflektory září do noci, kolmé čelní sklo je skrápěno provazci vody a pneumatiky spíše než adhezi produkují hluk. Tři hodiny na okreskách ve snaze o co nejvyšší cestovní průměr byly tím nejintenzivnějším zážitkem letošního roku, zejména v kombinaci s únavou způsobenou celodenním offroadováním. Jenomže malé pomalé auto prostě musíte řídit rychle. Tak se to dělá a ne jinak. Navíc je to tak levná zábava, se spotřebou se totiž vůbec nedostanete přes 7, ani když Jimny řídíte jako právě ukradené.

Malý terénní kašpárek

Jimny si ovšem zasloužilo hlavně pořádně vyvenčit v přírodě. Takže hurá do Milovic. Na Offroad párty. Do terénu. Do bahna. No, bahno teda nakonec moc nebylo, což je škoda. Představa byla taková, lehce se povozit, zjistit, jak se Jimny chová v terénu a hlavně jej nepoškodit. Nezabít se byl taky jeden z cílů, ale s nejmenší prioritou. Mohl bych to celé prostě shrnout tím, že Jimny zvládne mnohem víc, než čekáte a než si pravděpodobně napoprvé dovolíte a uzavřít článek doporučením, abyste běželi k dealerovi a kupovali. Mně se ale chce psát…

Než jsme vyrazili na první obhlídku terénu, zopakoval jsem si zásady jízdy v terénu. Hezky zajistit všechno v kabině, aby vás při divokých manévrech nepraštil přes hlavu zbloudilý ešus, zkontrolovat auto, posadit se zpříma pro dobrý výhled ven, zapnout pás a pomalu vyrazit. Celý můj teoreticky vypracovaný postup jízdy se rozpadnul v momentě, kdy jsem viděl první auto překlopit se přes hranu pískového svahu a zmizet. OK, takže čtyřkolka, redukce, z kopce nebrzdit a opatrně. Jo a nemít palce uvnitř volantu. První sjezd dopadl dobře, mrštné autíčko se sice v terénu trochu kymácí, ale jinak bez ztráty kytičky.

Postupem času bylo zjištěno, že na většinu ježdění není vůbec potřeba zapínat čtyřkolku a redukci už vůbec ne, protože bylo sucho a trakce tedy dostatečná. Jenomže s jídlem rostla chuť a postupně i odvaha zkoušet náročnější věci, stále však s ohledem na auto. Popravdě, dostat Jimny do úzkých není vůbec snadné. Do kouta jej zaženou spolehlivě dvě situace. Velké křížení, kdy se projeví absence uzávěrek diferenciálů, nebo hlubší brodění. Jimny má totiž sání umístěné za předním světlometem a dokonce ani výrobce nedoporučuje brodit vodu hlubší, než sahá po náboje kol. Podle zkušeností majitelů se totiž může klidně stát, že to nezvládne elektrický systém, nebo voda nateče kam nemá. Nezkoušeli jsme to, ale najděte si to na netu.

I tak však zvládne Jimny opravdu hodně a neustále překvapuje. Protože je maličké, má krátký rozvor a dobré nájezdové úhly, nepotřebuje velkou světlou výšku. Protože je lehké, nepotřebuje velký výkon, a v obtížnějších situacích pomůže redukce. Popravdě se můžete klidně projíždět po lese a sbírat houby přímo z auta, protože se vejdete mezi stromy a Jimny vás nenechá ve štychu. Jediné, co může maličko chybět, je asistent sjíždění kopců, i s redukcí má japonský prcek občas tendenci se rozjet poněkud rychleji, než by bylo začátečníkovi milé.

Zkoušeli jsme výjezdy tak prudké, že se nedaly vyjít ani pořádně sejít pěšky. Kde se člověk teniskách nedokáže držet zpříma a neustále klouže dolů, Suzuki prostě vyjede bez většího dramatu nahoru. Nájezdový a odjezdový úhel znamenitých hodnot znamenají, že nikde nenecháte nárazník, a když se náhodou dostanete břichem vozu na zem, nemusíte se bát, nic neutrhnete ani nepoškodíte, auto se jenom opře o podélná ramena.

Bojíte se do lesa? Kupte si Suzuki

V Milovicích bylo ten den mnoho Samurajů, různých Jimny a dokonce jeden exemplář předchůdce Samuraje, řada SJ/LJ. Co tahle auta dokáží i v sériovém stavu, z toho přechází zrak. Ty opravdu nejšílenější překážky, představující výzvu i pro nejextrémnější stroje jsme si odpustili, tohle je přece jen leštěnka. Ovšem i v situacích, kdy jsem autu nevěřil, jsem byl překvapen, a myslím, že jen jednou nastala situace, která vyžadovala druhý pokus.

Jistě, můžete namítnout, že u nás opravdový offroad ani potřeba není a lesní cesty zvládne hravě leckterá čtyřkolka, výhoda Jimny je, že se o něj nemusíte bát tak, jako o velké drahé SUV. Navíc, pokud rádi hrajete na straně outsiderů, můžete se bavit tím, že budete pronásledovat obrovské zlé a dobře připravené Patroly a deptat je tím, že projedete skoro to samé (pokud nebudou brodit). Jimny si na nic nehraje, jenom slušně a spolehlivě funguje, to vše bez velkého povyku a dramatických efektů.

Vojta Dobeš kdysi prohlásil, že Miata (pardon, fakt se omlouvám) je takový automobilový ekvivalent hodinek Seiko 5, nenáročných levných japonských automatů. Použiju-li stejný příměr, Seiko 5 mezi terénními auty je právě Suzuki Jimny. Ne náhodou mám právě tyhle hodinky na ruce. Mám totiž moc rád jednoduché a fungující věci. Proto mám rád Suzuki Jimny. A proto se také tolik těším na jeho novou generaci. Jsem si jistý, že bude fungovat ještě lépe a navíc vypadá naprosto fantasticky!

Za zapůjčení vozu velmi děkujeme společnosti CanoCar Brno. Pokud vás zajímá Suzuki nebo nějaké offroady, nebojte se tam zastavit, mají toho na skladě spoustu. No a kdybyste nechtěli Jimny nové, ale ojeté, a navíc na plyn, můžete mít přímo třeba testovaný kousek.

Pro zajímavost zde je přehled typů a změn, kterými Jimny prošel v průběhu let, my jsme testovali typ 5:

1998 typ 1 
1999 typ 2: změna tyče řízení
2003 typ 3: jiný systém DO centrálního zamykání
2004 typ 4: ovládání 4x4 tlačítky místo páky, nový přístrojový štít
2005 typ 5: facelift, nová zrcátka, nové plastové kryty bočních dveří, nový panel klimatizace, nová tkanina sedadel, drobné změny v interiéru (např. tvar kufru)
2008 typ 6: facelift, vzduchové zamykání volnoběžek předních kol
2010 typ 7: nové zástěrky, změna OBD
2012 typ 8: facelift, nová kapota motoru, nové boční blinkry, nové disky kol, Isofix
2014 typ 9: ESP, TCS, TPMS, ukazatel řazení

Technické údaje

Motor: zážehový atmosferický čtyřválec 1328 cm3
Výkon: 62,4 kW (84 koní) / 6000 ot./min
Točivý moment: 110 Nm / 4100 ot./min
Převodovka: manuální pětistupňová s redukcí
Maximální rychlost: 140 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 14.1 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 7.1 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7.5 l/100 km kombinovaná