4WD-L, za dva a pomalu vpřed, aneb Jak jsem se naučil mít rád offroad

Konec října, 2017. Příšerné počasí. Neutuchající déšť a krutý vichr bičují tatrovácký polygon v Kopřivnici. Zahradní nábytek se dává do pohybu. Já jsem ale v suchu a je mi teplo. Vlastně mi možná začíná být trochu horko. Sedím totiž ve zbrusu novém Range Roveru Velar, jako jeden z prvních “novinářů” u nás a právě se chystám na první cvičení v programu Land Rover Experience. Dívám se na rampu, jejíž boční náklon se postupně zvětšuje, a nevěřím tomu, že si Velar nelehne na bok. Z vysílačky se ozve jen strohý pokyn, a že je to v pohodě. A tak tedy jedu. Říkám si, co jsem sem vlastně přišel pohledávat…

Konec srpna, 2018. Bývalý vojenský prostor Milovice. Sedím u stánku s občerstvením, dopíjím poslední kafe před cestou domů, kouřím jednu z mnoha cigaret toho dne, jsem unavený a čeká mě dlouhá cesta domů. Koná se zde Summer Offroad Party, kterou pořádá místní klub příznivců offroadu. Hodnotím celý uplynulý den. Kdo by to byl řekl, že se vyskytnu právě tady, abych se dobrovolně povozil v terénu, a že najdu dostatek odvahy a celý den strávím za volantem terénního vozu. Divím se tomu. Avšak i přesto, že jsem unavený, prochladlý a hlava se mi pořád ještě houpá a kývá do stran v pomalém rytmu, jsem šťastný. Právě jsem prožil jednu z nejlepších aktivit, jakou jsem s autem doposud dělal. Myslím to vážně. Nalezl jsem v offroadu zalíbení. Hledám mezi těmi mohutně upravenými Patroly a Land Cruisery “svoje” maličké sériové Suzuki a za volantem cestou domů přemýšlím, proč mě offroad tolik chytil.

Zde je několik mých pozorování, na nichž se pokusím ilustrovat, proč se mi ježdění v terénu tak zalíbilo. Zkušení offroadeři prominou, jestliže má pozorování nebudou trefná, nejsem nic než nadšený samouk a velký začátečník.

Offroad je jiný

Jakkoli banálně může tohle tvrzení znít, je pravdivé. Zcela očividně, chtělo by se říct. Jenže, podívejte se někdy, jak moc se takové terénní auto liší od vašeho běžného, nemluvě o autech upravených na okruh. Tady málokoho zajímají jízdní vlastnosti na asfaltu. Maximální rychlosti jsou také nepodstatné. A většina aut do terénu by byla pohledem leštičů a konzervátorů (ahoj, Krabe!) hodnocena jako hnusná. Ano, jsou hnusná, ale v tom pravém slova smyslu. Všechno je funkční a většinou se taky používá. Pokud se divíte, proč má někdo svůj starý Patrol GR tak šíleně nazvedaný, pochopíte to, když se ten pekelný stroj elegatně dostane na druhou stranu nečeho, co vypadá jako protitankový příkop. 

Přes všechny odlišnosti a speciality, jimiž se offroad vyznačuje, je to stále druh automobilismu. To znamená, že i když se většinou nikdo nehoní za co nejrychlejšími průjezdy zatáček, nebo neměří zrychlení z nuly na sto, a Severní smyčku by leckdo považoval spíš za druh uzlu vhodný na vlečné lano, stále se jedná o to samé, jako v ostatních odvětvích. I zde totiž jde o spojení dokonale připravené techniky a zkušeného řidiče a neustálý boj s podmínkami ve snaze o zlepšení svého umění, což je ve výsledku odměněno také fanstastickými zážitky.

Offroad je pomalý…

Víte, já nejsem rychlý. Jeden můj kamarád (ahoj, Martine!) o mě dokonce prohlásil, že si mě nedokáže představit vykonávat pohyb rychlejší, než je uvolněná chůze. Bude na tom něco pravdy, nějaké zbytečné kvaltování se pro mě zkrátka nehodí. Ostatně, kam se honit. Neříkám, že mě neláká rychlé svezení v okruhovém speciálu, nebo v kdesi v nitru netoužím po bravurním zvládnutí zadokolky za všech podmínek, byla to však právě ta pomalost offroadu, která mi učarovala. Musíte se však taky připravit, že všechno kolem offroadu trochu trvá.

Rozvaha a klid budou vašimi společníky, bez nich se nikam nedostanete. Často budete nuceni vysednout z auta a podívat se, jak vypadá cesta dál. Pak to pomalu zkusíte poprvé, což bude ale možná pomaleji, než by bylo vhodné, takže se zastavíte. Ale žádný strach, tady vám stopky neběží (pokud zrovna nesoutěžíte), prostě se uklidníme, couvneme si a zkusíme to znova. Ve finále vám nesmí chybět rozhodnost a jistý důraz, ale klid a rozvaha, to je to, co vás krom redukce a uzávěrek dostane přes všechny překážky. Kolega Machač by nesouhlasil a řval teď cosi o Trophy Trucku a nitrometanech, ale on tu teď není…

…přesto však není nouze o drama

Ptáte se, proč byste měli trávit svůj den někde v přírodě, špinaví, promrzlí a unavení z nekonečného projíždění nerovností a překážek? Protože i přesto, že je to činnost rozvážná a ne právě rychlá, o zážitky, včetně těch dramatický, nouze rozhodně není. Abyste si to nevyložili špatně, i v terénu je občas zapotřebí rychle reagovat a rozhodnout se, to třeba v případě, kdy jedete napříč přes svah a ten boční náklon už je prostě moc. A co teď? Tam se musíte rychle rozhodnout a konat. Ale právě rozvaha, klid a dobré vyhodnocení situace je to, co vás může zachránit od následného dramatu. 

Offroad však může být intenzivní i v situacích, které jsou naprosto v pořádku. Představte si například, jak sedíte v autě, které balancuje na dvou kolech v protilehlých rozích karoserie, a vy nevíte, na které se straně se zastaví. Na to nejsme ze silnic zvyklí, takže zažijeme pořádné nervy. Okolo stojící partička zkušených jezdců se jenom baví vaším bojácným výrazem, aby vás pak ukonejšila a pomohla bez poskvrny provést sérií překážek, o kterých jste si ani nemysleli, že by je vaše auto zvládlo, o vás nemluvě. Ono totiž z kabiny vypadá všechno o něco intenzivněji, než ve skutečnosti je. Je to ale jako se vším. Správný trénink a opakování vám pomůže vypěstovat ten správný cit a vy se pak můžete bavit vyděšeným výrazem nováčků, které vezmete k sobě do auta.

Offroad a příroda jednou jsou

Kdo by neměl rád přírodu. Byla tu dřív než my, je tu s námi, a pravděpodobně tu bude i tehdy, až ji zcela zničíme, což způsobí naše vymření, ale příroda se obnoví a bude krásnější, než kdy dřív. Offroad vás dostane na místa, na která byste se možná pěšky ani neodvážili, nebo jsou příliš daleko. Z auta je na přírodu také jiný pohled, a kdo říká, že si její krásy z auta nevychutnáte, ten asi neslyšel o tom, že auto může dokonce i zastavit. Jaký div…

Často se však setkáte s názorem, a jeho šiřitelé jsou obvykle ti nejméně znalí, o to však hlasitější, totiž že offroad přírodu ničí. Na to nezbývá než říct, že přírodu může ničit úplně cokoli, záleží, jak to děláte. Offroad tak může naopak přírodě i pomáhat. Jistě, umím si představit, že představa kouřící trucktrialové tatry nebo obrovského zlého terénního speciálu téměř utopeného v bahně leckterému aktivistovi zrovna vonět nebude. Proč jsou tedy každoročně povoláváni jezdci se svými teréňáky na různá místa, kde se vyskytují ojedinělé a vzácné druhy rostlin a živočichů, aby některé oblasti rozjezdili a narušili jejich povrch? Tito lidé jsou dokonce za možnost legálního ježdění ochotní si ve vymezené oblasti vykácet dřeviny, které nejsou pro daný biotop žádoucí. 

Všechno samozřejmě záleží na tom, jak se rozhodnete svoje offroadové choutky ukájet. Jestli hodláte ničit cizí lesy a louky jen proto, že je to pohodlné a vy jste líní, nebo zajedete někam, kde se může jezdit legálně, terénní auta jsou tam vítána a za tři stovky vás tam nechají blbnout celý víkend.

Takže tedy offroadu zdar, legálnímu zvlášť! A pokud vás nelákají zákoutí naší krásné vlasti, stačí jen hledat, lidí, co jezdí na expedice, nebo je přímo organizují, je spousta a obvykle postačí se poptat v komunitě.

Jak jste si mohli všimnout, za poslední dobu se nám v redakci začala objevovat nákaza, která se vyznačuje tím, že někteří redaktoři čím dál častěji prahnou po terénních autech, je tedy docela dobře možné, že se s podobnými tématy budete setkávat maličko častěji (ale raději moc neslibujeme). Nemůžeme přeci všichni jezdit jenom tam v těch… no vy víte v čem :)