Virtuální volant: Absolute Drift

Hra Absolute Drift, která sama sebe popisuje jako „Klamně jednoduchou driftovací hru“, vyšla bez velkého poprasku už v červenci minulého roku. Od té doby však ještě řádně narostla a zdokonalila, neboť jak už to u „indie“ her bývá, není jejich vývoj hotový v jednom bodě, ale pokračuje ještě dlouho po vydání za mocného přispění hráčů a fanouškovské základny.

Já jsem na Absolute Drift narazil se zpožděním teprve nedávno a jednalo se o lásku na první pohled. Driftovací hra viděná izometricky (z ptačího pohledu), kdy se auto pohybuje po naprosto minimalistickém, krémovém povrchu s pár barevnými doplňky? To musí být přece naprostá bomba! Inu, nakoupil jsem hru přes distribuční službu Steam a za cenu dvou obědů se jal vstoupit do velkého světa, kde nechávají malá autíčka dlouhé černé čáry.

První úmysly se hrou byly tak jednoduché, jako její princip sám. Jen co se proklikám skrze menu, začnu driftovat a za jeden nepříliš dlouhý jarní večer je ze mě drift king takového ražení, že až si mě všimnou z Nissanu, vyrobí mi novou Silvii na míru. A hle, ono prd…

Hned po vyjetí vám Absolute Drift zcela jasně vysvětlí, že tak jednoduše to rozhodně nepůjde a seseká vám nabubřelé ego zkušeného hráče závodních simulátorů do latě. Onen výraz „Klamně jednoduchá“ se totiž velmi rychle vybarví a přijde zjištění, že hra je s prominutím zku*veně těžká. Malé autíčko, které většinou připomíná nějakou reálnou – driftersky oblíbenou předlohu, prakticky neumí normálně zatočit a jen co se dotknu řízení, přechází do klouzání dveřmi napřed. Odhad je tedy naprosto zásadní, a když se po šedesáté omlátíte o zeď, proklejete všechna ta videa, ve kterých to všechno vypadalo tak strašně jednoduše.

Jenže když už vám začne připadat, že to brzy vypnete, odinstalujete a půjdete se litovat, že jste si za těch 270 korun raději nekoupili 10 točených, přijdou první náznaky zlepšení. Náhle vám zatáčka vyjde přesně tak, jak jste si jí naplánovali. Pak další, a zase další, potom celé série zatáček. Body naskakují rychlostí blesku a vy precizně míjíte kužely, za což dostáváte další bonusy. Pocit z perfektně projetého vás nutí hopsat na židli a vy už pracujete na tom, jak držet co nejdelší komba.

Ovšem teprve cvičení dělá mistra a než začnete hru vážně umět, bude to nějakou chvíli trvat. Naštěstí vše probíhá pěkně postupně a hra vás nechá celé ovládání auta nejprve v poklidu očuchat, než po vás začne chtít psí kusy. Základem hry je pohyb po „světech“ na kterých se nachází různé úkoly. Tu musíte driftem podjet jeřáb, tu něco přeskočit (ano, i skákání je podstatným prvkem), tu udělat kolem něčeho donut. Teprve při splnění všeho vás hra pustí do dalšího levelu (světa) a pokračujete dál, v těžších a četnějších úkolech. Co je však ještě podstatnější, nachází se v každém světě vjezdy na driftovací okruhy, speciální Driftkhana tratě a samozřejmě i na stoupající horské silnice v japonském stylu. V těchto úrovních je vaše drifterské umění bodováno přímo a jen co dojedete, řekne vám hra, kam jste se se svým skóre umístili v rámci světového žebříčku.

Atmosféru vítězství povyšuje ještě zajímavá zvuková kulisa, kde štěkání turbodmychadla doplňuje originální hudba. Kdo si lebedí v poslechu elektronické hudby, Drum & Bass a Chill-stepu, bude jistě nadšen. Ti ostatní mohou hudbu vypnout a pustit si na pozadí třeba Dimmu Borgir.

Byly by tu samozřejmě i drobné nevýhody. Tak v první řadě může relativně snadno nastat, že se obtížnost hry změní ve frustrující, to když budete stále dokola projíždět jeden úsek trati, stále se stejnou chybou a vytoužený elegantní průjezd se prostě ne a ne dostavit. Další věcí je omezení, které plyne z použití klávesnice. Ovládání hry je prostě a jednoduše navrženo na páčkový ovladač, a pokud jím nedisponujete, budete se v začátcích plácat ještě o kus víc, než byste se plácali s ním.

Absolute Drift je tedy hodně dobrou, ale taky hodně náročnou zábavou pro hráče z řad autíčkářů, kteří mají rádi výzvu. Jednoduché grafické zpracování a minimalistické, přesto však rozmanité prostředí, ve kterém se auto pohybuje, je naprosto parádní. Ani po několika hodinách mě neomrzelo se na hru koukat a jen co jsem do krémového podkladu nakreslil černé čáry znamenající perfektní průjezd, přišlo takové uspokojení, že jsem se nad sebou musel zamyslet. Za těch deset euro to rozhodně stojí…