Mazda 6 2.5 Skyactiv-G 20th Anniversary: Charakterní youngtimer, který koupíte nový

Marně jsme se v redakci snažili dopočítat, kolikrát už nám prošla rukama Mazda 6. Bylo to opravu mockrát – a z toho hodněkrát ve víceméně stejné podobě, jakou vidíte na fotkách v tomto článku. Současné třetí generace je na trhu od roku 2012, tedy úctyhodných 11 let, a za tu dobu doznala jen dílčích, víceméně kosmetických změn. Určitě patří k nejstarším novým autům, jaká dnes můžete pořídit, a nebudu vám kecat, že to na ní v některých ohledech není poznat. Jenže zároveň má v sobě něco z okouzlujícícho charakteru dob minulých, co v dnešních autech leckdy marně hledáme. Když jsem v redakčním chatu použila slovo youngtimer, chtěl mě kolega Jeník něčím přetáhnout a ostatní taktně mlčeli. Ale ono to na mou duši sedí! 

Design, který nestárne

Podívejte se jen na tu siluetu. Jelikož i důstojní manažeři a vládní úředníci zbaběle přesedají do esúvéček, klasický sedan už se dneska moc nevidí. Když nepočítám německý trojlístek BMW-Mercedes-Audi, jsou to skutečně výjimky působící dojmem, že si je automobilky udržují jen z nostalgie a úcty k tradicím. Což nakonec nebude jen dojem.

Vnější design šestky je dokonalá studie nadčasovosti – v tomto ohledu svůj věk maskuje velmi zdařile. Nemůžu se vynadívat hlavně na křivku vedoucí obloučkem od předního světla až ke dveřím, neokázalou a přitom neskutečně ladnou. Temná metalíza Artisan Red je na slabém světle téměř černá, na slunci hraje vínovými odlesky. Osobně patřím k příznivcům klasické mazdí Soul Red, ale tahle se k šestce hodí mnohem víc, je to důstojnost sama. 

Kabina v nastoleném trendu pokračuje. Koňakově zbarvená kůže na sedačkách a alcantara na obložení palubky i dveří připomíná sedmdesátkové interiéry, ražba 20th Anniversary na hlavových opěrkách přináší aristokratický nádech. Sedáky nepodlehly nemilému trendu zkracování a stále nabízejí příjemnou oporu i lidem s fakt dlouhýma nohama. 

Když se nasoukám za volant, okamžitě najdu všechny ovládací prvky na logických a očekávaných místech – přesně jako před těmi jedenácti lety. Klimatizace má čudlíky a točítka, převodovka – i když automatická – má klasickou řadicí páku, na středovém tunelu pak trůní jedněmi milované a druhými nenáviděné kolečko pro ovládání infotainmentu. 

Středový displej má na dnešní poměry až legrační velikost a také jeho obsluha si vyslouží nejedno povytažené obočí. Dotykovým se totiž stává jen v případě, že auto stojí. Za jízdy se k funkcím dostanete pouze kolečkem. Generaci začínajících řidičů to musí připadat jako totální ufo. Do očí pak uhodí ještě couvací kamera, jejíž obraz je mírně řečeno kompromisní, na plná ústa řečeno předpotopní. S přihlédnutím ke zmíněným retro dojmům mě až překvapí, když mi systém po spárování s telefonem nabídne bezdrátový Carplay…

Chápu, že mnozí se letitosti infotainmentu vysmějí, dalším bude vadit, že je středová loketní opěrka moc malá a moc vzadu, jiní poplivou přístrojovku, která neumí působivé animace ani X druhů zobrazení. Ale já se v tomhle prostředí cítím neskutečně dobře. Tlačítka lupají, postranní budíky mají pořád ručičky, volant je zcela nesportovně tenký a materiály se nesnaží ohromit futuristickými technologiemi ani ekologickým původem. Prostě youngtimer jak vyšitý – jen vonící novotou a stoprocentně funkční. 

Žádné prudké pohyby

Další retro se nachází pod kapotou – dvouapůllitrový čtyřválec Skyactiv G-194 bez přeplňování i elektrifikace. Mazdí atmosféry jsou samozřejmě technologicky vychytané a drží krok s přísnými evorpskými normami, zmíněný motor se tak nedávno v zájmu ekologie například naučil při malém zatížení odpojovat dva válce. Projevem však zůstává velmi starosvětský, čímž opět rozděluje publikum na dva tábory.

Když se chcete rychle rozjet a dupnete na plyn, první dojem je zejména akustický. Až po výrazném zvuku motoru se začne dostavovat rychlost, rostoucí zvolna a lineárně. Ne že by šestka neuměla jet rychle, to vůbec ne, jen prostě nedává herdy do zad, jak to dnes umí i ty nejmenší oturbené tříválečky. Prudké pohyby a jakékoliv hyperaktivita jsou jí cizí, na dálnici však můžete bez problémů jet svým optimálním cestovním tempem. Bohužel, právě na dálnici se projeví jediný nešvar, který bych šestce skutečně vytkla, a to poměrně velká hlučnost ve vysokých rychlostech. Nemám na mysli ječení motoru, který je utlumený dobře a ozývá se jen jakoby z dálky, ale spíš hučení od kol a aerodynamický svist, kvůli nimž musíte zvyšovat hlasitost audia až moc. 

Naopak pochválit musím hydroměničový automat, který má sice jen šest rychlostí, řadí však povětšinou naprosto přesně a nepostřehnutelně. Mimochodem, výroční limitka s větším motorem je sice dostupná pouze jako automat, dvoulitrovou šestku však stále pořídíte i s manuálem. Ve všech případech se pak musíte spokojit s pohonem přední nápravy. 

Zbývá říct pár slov o podvozku, ale to už je skoro nošením dříví do lesa. Právě nekomplikované, ale prvotřídní podvozky jsou – ve spojení s komunikativním řízením – hlavní příčinou pověsti Mazdy coby výrobce skvělých řidičských aut. Kompromis mezi tuhostí a komfortem je nastaven téměř mistrovsky a budete mít problém se přiklonit na jednu stranu. I po rozbité silnici dokáže šestka letět s lehkostí a elegancí laňky tančící přes zorané pole. O všem, co se děje pod koly, vám dává vědět, ovšem nenásilným a neobtěžujícím způsobem. A jak ochotně se i se svou délkou skládá do zatáček! Není to samozřejmě žádný velký sportovec, ale prostřednictvím precizního řízení a dobrého gripu dokáže dát uspokojivý pocit z dobře prováděného řidičského řemesla. To asi bude to příslovečné spojení jezdce s koněm. 

Verdikt

Mazda 6 - a v této elegantní výroční edici obzvlášť – má zdánlivě všechny předpoklady k tomu, aby se za jejím volantem člověk cítil starý. Je designově usedlá a důstojná, s rychlostí to nepřehání a nesnaží se lákat na moderní technologie. Přesto za jejím volantem tíhu pokročilého věku nepociťuju, i když těžko dokážu vysvětlit proč. Snad za to může jakási lehkost v jízdním projevu, která dá člověku snadno zapomenout na zastaralý infotainment a omezené možnosti nastavení. Nezastírám, že by šestce prospělo víc výkonu. Jenže právě atmosférický motor se do značné míry podílí na jejím zajímavém charakteru, který ji odlišuje od konkurence. Tohle si každý musí přebrat sám. 

Pokud šestka v dohledné době skutečně skončí, a je to bohužel pravděpodobné, bude mi chybět. Umím si představit, že by se v této podobě prodávala dalších deset, možná i dvacet let, a jen občas by zpestřila nabídku nějakou pěknou limitkou…

Technické údaje:

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 2488 cm3
Výkon: 143 kW (194k) v 6000 ot./min
Točivý moment: 258 Nm ve 4000 ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická
Provozní hmotnost: 1565 kg 
Maximální rychlost: 223 km/h
0-100 Km/h: 8,1 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 7,4 l/100 km
Spotřeba v testu: 8,8 l/100 km
Základní cena modelu: 949 600 Kč
Cena verze 20  ^th  Anniversary: 1 122 00 Kč