Jaguar XJ6 Sovereign (XJ40) – posel z budoucnosti

Mám rád ostrovní vozy. Vy čtenáři to víte a nebudu vás zatěžovat již vzpomínkami na ty, které jsem řídil a opravoval ve své garáži. Zkusím vám přiblížit jeden vůz, který jsem tak nějak vždy chtěl mít a nikdy nekoupil. Minulý měsíc jsem se s ním svezl a moje touha po něm je o to větší. Tím vozem není nic méně charismatického než legendární sedan, Jaguar řady XJ. Matěj už o jednom kocourkovi letos psal. Ne o svém Borisovi (Boris je angora bílá jako sníh, kdyby snad někdo měl dojem, že náš redakční hejtr starých aut nasál nějakou čtyřkolovou věc z Coventry – pozn.Vavris) ale o majestátní XJ12 z druhé poloviny devadesátých let. Měl poněkud plastové přepínače kdečeho a u některých dílů interiéru byste hádali jejich původ v obyčejném Mondeu. A k následné dehonestaci tradiční britské značky můžu přidat pár úšklebků týkajících se pětadvacetilitrové spotřeby na sto a nějaký ten obligátní vtípek. “Víte proč se na silnici řidiči Jaguárů nezdraví? Protože si přeci už ráno spolu dali čaj v servisu”. Přesto mám tuto značku rád. Vlastně radši, než si sám sobě kolikrát připouštím. Dokonce to tak má i můj redakční kolega Matěj. Ale k tomu se ještě dostaneme. Prozatím se usazuji do křesla řidiče v kůži Connolly a se sympaťákem Viktorem, majitelem této XJ6 4litre Sovereign, si během příjemné podzimní jízdy krajinou vyprávíme o Jaguárech. A nejen o nich.

Jaguar řady XJ: Sportovní sedan, opravdu!

Zlatá šedesátá léta! U nás v Československu se v Boleslavi urputně pracovalo na důkladném faceliftu Škody, přezdívané „tisíc malých bolestí“ a jejim přetvoření na daleko lepší Škodu, u níž v názvu snížili počet bolestí na pouhých sto. Zatímco v Browns Lane, v Coventry se hodně oslavovalo. Sedan první série XJ se totiž opravdu povedl. Automobil si ihned přisvojil mnohá prvenství. Především s motorem série XK 4.2 litru, lehce podladěným na 220 koní (oproti plnokrevným tříkarburátorovým 265 koním v E-typu), se Jaguar etabloval na poli velkých luxusních sedanů. Nedávno jsem si znovu přečetl první recenzi XJ6 v Autocaru z roku 1968. Spíše mi připomínal reklamu, než že by šlo o opravdový objektivní test. Sir William Lyons byl na svůj team konstruktérů pyšný. K Jaguárům XJ prvních třech generací se dozajista na Autíčkáři ještě vrátím, ale teď se posunu pár let dopředu v čase. Tým inženýrů, stále pod vedením Raymonda „Loftyho“ Englanda vymýšlel prototypy nástupce XJ již v ranných sedmdesátých letech. První skicy nového modelu vypadaly hodně zajímavě. Cítím z nich silnou inspiraci Townsovým, pro mě nádherným, Astonem Lagondou s klínovitým profilem. Nebýt neschopnosti vedení British Leyland (koncernu kam Jaguar spadl) a možná kdyby celému britskému průmyslu nevelel závan socialismu a odborářství v oné době, nový Jaguar XJ by býval vypadal opravdu jako Aston Martin Lagonda. Nabitý technologií, pokrokově vyráběný na plně automatizovaných výrobních linkách. Jenže nebo právě proto, že Britové nejsou Němci, raději se řáchají smíchy sledováním úskočných grimas Johna Cleese jako hoteliéra Basila v úchvatném seriálu „Fawlty Towers“ anebo je baví Monty Pythonovský „Život Briana“. U nás běží už několikátá repríza nestárnoucí klasiky „Marečku podejte mi pero“. Právě ty futuristické výjevy z filmu o budoucí automatizaci průmyslu přesně odráží v zrcadle společnost, která ví co a jak vyrábět správně. Jenže ve čtvrtek bude přeci ta stávka a v pátek už se po obědě nepracuje! Zkrátka a dobře projekt „XJ40“ se neustále odkládal a odkládal, přepracovával a nebyl hotový. Chybělo i jednotné vedení. Šéfové v British Leyland se totiž neměli vždy v lásce, nakonec Rover přeci není Jaguar, že? Jeden pán ve starém Top Gearu kdysi tvrdil, že si inženýři Jaguaru dávali hodně záležet, aby se právě proto nedal do motorového prostoru vecpat „konkurenční“ motor z vlastní rodiny, totiž Roverův slavný 3,5-litrový V8. A posléze zjistí, že jim to znemožní dlouhá léta vyrobit vlastní „double six“ na bázi karosérie XJ40. Na to jaksi nemysleli. V rámci British Leyland totiž existovala ta nepřátelství na život a na smrt. Na druhou stranu, veškerý tento humor nemění nic na faktu, že všechny tři série řady XJ byly naprosto úchvatnými sportovními sedany s jízdními vlastnostmi převyšujícími konkurenci. Jenže Mercedes nespí a BMW vystrkuje drápky.

Gentleman se nevzdává aneb půjčka zbankrotovanému

Začínají osmdesátá léta, v Downing Street No.10 sídlí železná lady Margaret Thatcher. Jenže i to nepomáhá britskému automobilovému průmyslu, který má už hlavu strčenou v oprátce a židle se pod ním nebezpečně pohupuje. Jaguar se z oprátky na poslední chvíli vyvlekl. Totiž, utekl z koncernu British Leyland a založila se samostatná akciová společnost. Stát firmě pomohl. Byla to gentlemenská půjčka založená na důvěře a hrdosti v symbol britského průmyslu, značku Jaguar. Automobilka na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ztrácela 50 milionů liber ročně a na dotažení vývoje nového projektu XJ40 potřebovala dalších 150 milionů. Peníze naštěstí získali a projekt mohl pokračovat do finální podoby. Jeho představení veřejnosti se ale stále odkládalo a odkládalo. Na druhou stranu XJ40 byl první takto dlouho vyvíjený Jaguar, pečlivě testovaný i na cvičné automatizované výrobní lince. Mělo to i svou stinnou stránku. Vůz se představil pozdě, až v roce 1986 na národní automobilové výstavě NEC v Birminghamu. Konkurence již připravovala sedany pro léta devadesátá, například „sedmičku“ řady E32 či velký Mercedes W140 „Mamut“. Nicméně Jaguár proplul jako dravá šelma závěrem osmdesátých let se svými novými moderními obdélníkovými světly se ctí. V USA se plné tři roky od představení prodával jako jeden z nejúspěšnějších zahraničních velkých sedanů vůbec. Jenže v roce 1989 přichází na scénu nečekaný nepřítel z východu, Lexus LS s osmiválcem jemným jako dětský pudr a výbavou natolik futuristickou, že Jaguaru došel znovu dech. Jag se nevzdal, spojil se na dlouhá léta se strýčkem Henrym, ale to už je jiná a další story.

Jedině Jágo aneb i v kravaťákovi je kus punkera

Jak si tak jedeme a povídáme s Viktorem, říkám si neměl bych tu šelmu trochu protáhnout? Viktor říká, že bokem to docela jde a vůbec, proč bych měl jezdit v Jaguaru XJ6 jako dědek s Mercedesem? To mu vůbec nepřísluší. V automatu od GM řadím na páce ve tvaru „J“ za dvě a protáhnu tu kočku pěkně úzkou okreskou tady u nás na berounsku. Ono to jde. To auto má dost měkké odpružení a lehké řízení, ale sedím v něm pěkně nízko, šestiválec se sonorním bručením lapá po otáčkách a mohutně táhne kupředu. Ach, jen ty brzdy! Je potřeba přemýšlet a nepřepepřit to. Auto totiž krásně drží stopu, žene se energicky kupředu a přenos hmotností mezi přední a zadní nápravou jde dost dobře kontrolovat. Vždyť se s nimi taky závodilo. A ujíždělo před policií v pomalých Sierrách. Věřte nebo ne, nedivím se občas bláznivým přáním našeho redakčního slušňáka Matěje. Ten by si nejradši koupil staré rezavé Jágo XJ40, přesně tento čtyřlitr, protože ten bokem umí, zapálil cigáro, na středovou konzoli položil panáka dobré whisky a pogumoval nějaké velké parkovište. Whisky by se mu asi zvrhla na kalhoty a celé auto smrdělo chlastem a cigáry, což je přesně oč mu běží. Jenže víte co? Starý „Jagoš“ by se už neměl trápit hipsterskými výlevy postpubertálního rázu. Jsem v tomhle směru citlivka a majitel krásné hnědé XJ40tky taky. “Jedině Jágo, to ano, ale budu se chtít o něj taky dobře postarat”, říká Viktor. „A jak jsi k němu vůbec přišel?“, ptám se, protože vidím, že v době triumfálního odhalení Jaga XJ40 Viktor nechodil zdaleka ještě ani do školky. „To je zajímavá story“, pokračuje Viktor. „Totiž kupoval jsem garáž a byt. A tak jsem se na tu garáž byl podívat s realitním makléřem, otevřeme dveře a tam… se na mě dívají ty kouřové zadní svítilny a nízká silueta vozu s nápisem „Sovereign“ na pravé straně. Majitel nevěděl kam by Jaguara dal a pod podmínkou, že se o něj vážně postarám mi prodal garáž i s tímhle Jaguarem. Slíbil bych mu vlastně cokoli. Auto mě fascinovalo, protože je tak jiné a nabízí ten zvláštní charakter protkaný vůní kůže a mechaniky poctivého velkého motoru. Svým způsobem je to starý křáp, ale má duši, zase jinou než můj druhý youngtimer Nissan 300ZX první generace“, říká Viktor. Asi přesně kvůli tomu si z nás „autařů“ dělají ostatní legraci, protože s láskou a za pomoci často raději nepublikovatelných obnosů peněz své staré křápy udržujeme při životě. Takže Matěji, tenhle Jag vážně není pro tebe! Žádné drifty a zimní ptákoviny ve sněhu a slotě se s ním konat nebudou. Auto je v současné době ve fázi postupné renovace za pojízdného stavu a já bych se v zásadě přimlouval s ním nic moc, kromě obnovy opotřebovaných mechanických dílů, nedělat. Má takovou patinu oblíbeného baru v zapadlé čtvrti a tu je potřeba zachovat. Jag není žádná německá primadonka.

Verdikt a pár rad otce Fura

Jaguar XJ6 je auto, které budu chtít jednou vlastnit. To jsem si uvědomil během našeho povídání a splývání s karlštejnskou podzimně zbarvenou krajinou. Racionální důvod to nemá. Jaguar je o pocitech a touze dát si to cigárko a přestat být tím solidním slušňákem, který všechno spolehlivě zvládá. Vlastnictví XJ6 není žádnou finanční pohromou. Dobře, snažím se to psát u každého ojetého vehiklu, který vyzkouším. Záleží na vašich očekáváních. Pokud jezdíte letitou Fábií a jste s tím v pohodě, nebudete kupovat Jaga. Pokud si už vyděláváte, jste svobodný muž vytříbeného vkusu a toužíte po něm, bude pro vás XJ40 jako dělaná. Ideální je koupit exemplář s 3.6tkou AJ6, která netrpí v zásadě žádnou přehnanou poruchovostí nebo s vylepšeným „advanced jaguar six (AJ6)“ čtyř litrem. Rozvodový mechanismus je robustní, jen vyjímečně povolí napínák řetězu. Převodovka je odolná a to i vzácný manuální pětikvalt Getrag. Jasně, když není olej pod autem, není ani v autě. To platí u všech starých anglických aut, takže chce to jen mít nastavený rozumný cit pro techniku a měnit těsnění a provádět opravy úměrně závažnosti problému. Zkrátka nezanedbat údržbu a Jag bude spolehlivě fungovat. V interiéru se občas rozsvítí nějaké ty tehdy futuristické kontrolky, odlepí kus dřevěné dýhy ze středové konzole a prověsí stropnice. To jsou takové typické vady těchto Jagů. Nutno říct, že u posledních modelů 93 a 94, což je i náš vyzkoušený případ, je interiér vážně nejdotaženější i s poměrně hezkým volantem s airbagem. Poslední auta jsou již do velké míry krůčkem k přicházející X300, která je vlastně výrazně modernizovanou XJ40, oděnou v hávu stylem připomínající staré dobré XJ series 3. Karoserie rezne, ale ne tak dramaticky jako to bývalo především u série 1. Typická krizová místa jsou koncové lišty kufru, kapoty a rohy dveří. Najdeme i další ohniska výskytu kovomorky, zkrátka jestli na něco tento Jaguár dojezdí, tak je to na korozi, daleko spíš než na nějakou fatální mechanickou vadu. Platí tu, čím novější tím lepší, ale dnes už jsou to stejně všechno bezmála třicetiletá auta a nejvíc záleží na jejich předchozím životě. Můj vysněný Jaguár XJ by asi opravdu v tuto chvíli byl 4 litre Sport v decentně vkusné optické úpravě od Ardenu. Dozajista by musel mít šestnáctipalcová límcová BBS kola a obdélníkové světlomety. A na tom se vlastně perfektně s majitelem shodujeme. Jeho vůz se asi bude ubírat vzhledově někam tímto směrem a já se těším na setkání se zajímavým tmavohnědým Jaguarem někdy příště znovu.

Děkujeme moc Viktorovi za zapůjčení a příjemně strávené všednodenní říjnové pozdní odpoledne.

Technické údaje:

Motor: zážehový řadový šestiválec, vstřikování paliva Lucas, katalyzátor výfukových plynů
vpředu podélně, DOHC, 4 ventily na válec,
Zdvihový objem: 3980 cm3 ( 91 mm x 102mm), komprese: 9.5:1
Maximální výkon: 223k/166kw při 4750 otáčkách/min
Točivý moment 377N.m při 3650 otáčkách/min
Převodovka automatická 4 stupňová
Pohon zadních kol, nezávislé zavěšení kol, vpředu dvojtými lichoběžníky, vinuté pružiny a stabilizátor
Brzdy: ventilované, kotoučové, ABS
Pneumatiky: 225/60 R15
Rozměry: 4938x2004x1359 ( šířka se zrcátky)
pohotovostní hmotnost 1825kg
Maximální rychlost 225km/h
zrychlení 0-100 km/h 7.9 sekund
Spotřeba 12l/100 km