Jaguar XJ12 (X305): Jaké to je, býti chvíli aristokratem

Na tuto příležitost jsem čekal snad rok. Nestává se často, že by mi někdo přímo nabídnul svezení svým milovaným autem, takže jsem se náležitě těšil. Bohužel hledání vhodného termínu se odsunovalo snad do nekonečna. Ale jednou v létě se vše podařilo a já věděl, že tentokrát to musí vyjít. Auto mezitím prošlo důkladnou péčí, která měla zajistit, že zážitek z Jaguaru bude maximálně autentický. Mezitím jsem měl spoustu času se na svezení naladit, což bohužel vedlo k tomu, že jsem si představy o XJ12 čím dál více idealizoval.

Kdo čte Autíčkáře trochu pravidelněji, moc dobře ví, jak to mám se starými auty, zvláště pak těmi, která se pokusím vlastnit. Můj největší problém totiž spočívá v tom, že si vysněný automobil naprosto idealizuju do té míry, že jsem pak zklamaný, když skutečnost nenaplní moje očekávání. To přesně byl případ Sloníka, mojí E34, která nakonec až tak špatná nebyla a hlavní díl viny jsem nesl já, neb jsem se náležitě nepřipravil na provoz a údržbu mnichovského sedanu. Nakonec se asi nebudete divit, že i u Jaguaru jsem se obával zklamání stejnou měrou, jako jsem se na svezení těšil.

Když jsem toho letního dne viděl XJ12 poprvé, doslova mi spadla brada. Pro modely X300 a X308 mám speciálně slabost, jejich dokonale nízkou a protáhlou siluetu totiž nemůže nic nahradit. Zelená XJ12 důstojně připlula ulicí a proměnila všechna okolo zaparkovaná auta na beztvarou nudnou šeď. Zatímco jedinečné tvary X305 (X305 je typové označení dvanáctiválcové verze X300) o sobě dávají vědět už z dálky, teprve při bližším setkání je jasné, že se jedná o opravdu výjimečný kus. Auto totiž bez přehánění vypadá jako nové. Navíc v dokonale původním stavu. Až na takto zachovalém voze plně doceníte všechny krásné detaily a nezbyde vám, než si opět připomenout, jak obludně nafouknutá a bachratá jsou dnešní auta. Nizoučkou siluetu XJ ještě podtrhuje konstrastní linka na jinak sytě zelené karoserii v té správně barvě, totiž British Racing Green.  Nic naplat, vnější vzhled a provedení je jedním z důvodů, proč mám XJ tolik rád, a žádné rozčarování se tedy nekonalo.

Byla by jistě ostuda, kdyby nádhernému zevnějšku sekundoval odrbaný a ošklivý interiér, takovému stavu ale interiér recenzovaného auta nemůže být více vzdálen. Není divu, kdo majitele zná, ten jen potvrdí, že se o své vozy stará snad až přehnaně, samozřejmě míněno v dobrém. S potěšením jsem opět kvitoval přítomnost světlé kůže a pravého dřeva a ruce se mi téměř roztřásly, když jsem byl pobídnut, abych se usadil za volant a Jaguar si vyzkoušel.  Hned záhy však přišlo první překvapení, XJ totiž prostorem pro posádku zrovna nehýří. Řidiči vyšších postav toto poznají nejcitelněji, nízká silueta karoserie si nemilosrdně vybírá svou daň, což je ještě umocněno posazem, který je o kus vyšší, než bych si býval přál. Ještě horší je situace vzadu, kde i přes značné vybrání ve stropě horko těžko hledáte místo. Nezbývá, než se tedy posadit jako do gauče, trochu se rozvalit a pozadí poposunout mírně vpřed.

Zdánlivý dojem dokonalosti však v interiéru dostává na frak. Na první pohled nevidíte nic než spousty kůže, dřeva a tu a tam kvalitní kovy, což ovšem právem od Jaguaru čekáte. Plastů v kabině moc nenajdete, a to je jedině dobře. Jejich kvalita je totiž nevalná, což se potvrzuje na ovládacím pultíku pod volantem, dále pak do očí trochu bije černý panel klimatizace a rádia. Zmíněný pultík pod volantem by z pohledu dnešních ergonomických měřítek musel nutně propadnout, ovšem konstruktérům nelze upřít jistě bohulibý záměr. Na jedné straně ovládáte světla, na druhé pak tempomat a třeba kontrolu trakce. Volant tak zůstává zcela prostý ovládacích prvků, díky bohu. Představa, že by byl hyzděn černými tlačítky z laciného plastu, je poněkud znepokojivá. Jedno takové tlačítko ostatně v interiéru je a vyvolalo ve mě svým zjevem upřímný smích. Kolébkový přepínač sportovního režimu převodovky totiž vypadá, jako by vypadl z brašny nějakému elektrikáři.

Největší naděje jsem však neupínal ke kabině. Tohle je přece legendární luxusní sedan, navíc poháněný vrcholnou pohonnou jednotkou, bájným dvanáctiválcem. Zcela logicky jsem tedy čekal tichou a pohodlnou jízdu, díky dvanáctiválci také dostatečně dynamickou. Ale chyba lávky.

Abych řekl pravdu, už první stovky metrů přinesly spousty otázek. Proč slyším hluk od kol? A neměl by být luxusní sedan o něco plavnější? Nebyla by nakonec stejně stará sedmička od BMW nebo třída S lepší volba?

Ani náhodou! A vůbec, přistupuju k Jaguaru úplně špatně.

Pravda je totiž taková, že po nastartování dvanáctiválce a pár ujetých metrech se mi z krku samo vydralo nadšené volání: „Tohle chci!“ A to se prosím často nestává.

Jaguar má možná spoustu vlastností, které i méně kritické oko nemůže přehlédnout, co mu však nechybí, je charakter. Charakter toho druhu, pro který si stará auta kupujeme.

Nejdůležitější ze všeho je tady zážitek a pocit z jízdy, nebavíme se ovšem o adrenalinu a vzrušení toho primitivního ražení, které dodávají různé „chlapácké“ sporťáky. Jaguar je jiný. Jaguar musíte umět ocenit. Už jen pobyt v kabině je neopakovatelný zážitek, který nezasvěcenému těžko popíšete, asi tak jako člověku nosícímu žabky a šortky těžko vysvětlíte, proč je tak skvělé nosit kvalitní polobotky. Pokud se v Jaguaru takříkajíc najdete, budete si užívat i stání na semaforu, a bude vám zcela jedno, že na nerovné vozovce interiér vydává nejrůznější vrzavé zvuky, nemluvě o nekvalitních plastech. Ať už tedy XJ12 řídíte, nebo se jen vezete vzadu, čeká vás skutečně povznášející prožitek, něco těžko uchopitelného, přesto však silného a neopakovatelného. A to jsme se ještě nedostali k tomu nejdůležitějšímu, totiž co se nachází pod kapotou.

Při zmínce o britském dvanáctiválci se mi nejčastěji vybaví Rolls Royce. Rolls Royce Merlin. Letecký dvanáctiválec, který poháněl britské stíhačky Spitfire, bitevníky Mosquito a bombardéry Lancaster, v licenční verzi potom americké stíhací letouny Mustang. Už to samo o sobě stačí, abyste pocítili závan nostalgie, ačkoli samozřejmě motor Jaguaru nemá s leteckým Merlinem vůbec nic společného. Pod kapotou Jaguaru však pracuje přinejmenším stejná legenda. Původní jaguáří V12 totiž vznikaly hlavně pro závodění v Le Mans. X305, coby poslední Jaguar s dvanáctiválcem, je poháněna šestilitrovou veriantou disponující 318 koňmi a téměř 500 Nm točivého momentu. Jedná se o finální vývojový stupeň motoru, který se předtím objevil například v E-Typech třetí série, nebo modelu XJS. Celohliníkový motor s rozvodem DOHC je nádherný jak na pohled, tak svým projevem.

V dnešní době možná nikoho neoslní svými parametry, ani spojení s poněkud letargickým čtyřstupňovým automatem z dílem GM mu ale nebrání řidiči a posádce zcela učarovat. S majitelem jsme při projížďce docela zasmáli myšlence, že se auto projevuje trochu jako elektromobil, ale to bych Jaguaru velice křivdil. Po nastartování, a věřte mi, že nic nezní tak, jako startující dvanáctiválec, si možná ani nevšimnete, že motor už běží. Odhlučnění podvozku možná nepatří k nejlepším, motorový prostor je od prostoru pro posádku izolován takřka dokonale. Při klidné jízdě si spíš všimnete hluku občas spouštěného větráku chladiče, než ševelení dvanáctiválce. Převodovka totiž motor drží v nejnižších možných otáčkách po většinu času a vzhledem k neustále dostupné záplavě točivého momentu se nemusí s řazením příliš obtěžovat.

Přepněte ovšem tlačítko sportovního režimu do polohy S, pořádně prošlápněte plyn, a Jaguar ožije. Ne nějakým hulvátským výbušným způsobem, spíše klidným přívalem sofistikované síly. Jak ručička stoupá číselníkem otáčkoměru, motor neúnavně, avšak s jemností, pohybuje limuzínou kupředu a vám neunikne, že má opravdu skvostný projev se zřetelnou gradací. Tyto okamžiky se vám vryjí do paměti natolik, že si je budete rádi připomínat, motoru povolovat stavidla  a zpestřovat si tak klidné plavby krajinou.

Nenechte se ovšem zlákat k představě rozkydlé a houpavé jízdy amerického střihu kdykoli, když řeknu, že Jaguar klidně pluje krajinou. Možná byste od limuzíny čekali uvolněnější chování na nerovnostech, ale trápení XJ12 na rozbitých okreskách není právě vhodný způsob použití. Ne snad, že by mu zatáčky vyloženě nevoněly, stále ale musíte příhlížet k ne právě nízké hmotnosti (těsně pod dvě tuny) a přítomnosti velmi těžkého motoru na přední nápravě. Mnohem více tedy oceníte směrovou stabilitu a schopnost zrychlovat do zakázaných čísel. Ke komfortu na palubě se váže ještě jeden zajímavý postřeh. XJ je totiž výrazně pohodlnější při cestování na zadních sedadlech, tam se přejeté nerovnosti tolik nedostávají k posádce. Budete-li vzadu vozit menší lidi, budou opravdu nadšení. Jak už jsme řekli, dlouháni mají kvůli nízkému stropu trochu smůlu. Další zajímavostí je možnost sledovat úbytek paliva v nádrži v přímém přenosu prostřednictvím ručičky palivoměru. Dále o spotřebě paliva taktně pomlčíme.

Z první části recenze jste mohli nabýt dojmu, že XJ12 je neskutečně krásný, ale nepraktický a nedokonalý starý vůz. Málokdo vám jej pořádně opraví, navíc má díky vysoké spotřebě a menší nádrži dojezd asi jako lepší elektromobil. Objektivně vzato byste měli pravdu. Budete si ale pořizovat starší XJ, ať už šestiválec, osmiválec nebo V12, z čirého rozumu a s kalkulačkou v ruce? Na druhou stranu není X305 z roku 1996 v očích mnohých stále tím pravým veteránem, ačkoli tady si dovolím nesouhlasit, protože X305 je svým způsobem retro a to zejména v porovnání se soudobou konkurencí. BMW vám nabídne lepší jízdní vlastnosti, Mercedesy budou pohodlnější, a oba budou poskytovat větší množství nejrůznějších vychytávek pro hračičky. Co nabídne Jaguar?

S Jaguarem získáte hlavně, a budu se opakovat, stroj na neopakovatelnou atmosféru a jedinečné zážitky Každá jízda s ním vám vdechne pocit vyjímečnosti. Jste-li povahy s bujnou fantazií, nezřídka se přistihnete, že při cestování českou krajinou se v myšlenkách přenášíte na anglický venkov, při přebytku představivosti začne vaše melancholické oko vidět závoje mlhy vystupující z lesů i za slunečných letních dní. Při cestách kolem opuštěných továren si budete připadat jako průmyslník chystající se v nich zrovna obnovit výrobu nějakých skvostů britského průmyslu. A pokud máte dostatečnou garáž, není otázkou zda, ale kdy nastane ta chvíle, že budete se sklenkou whisky sedět v křesle, okem laskat dokonalé tvary důstojné limuzíny a vzpomínat na doby dávno minulé, aniž byste je kdy zažili.

To všechno nabízí Jaguar. Impozantní a sofistikovaný vůz, plný charakteru a stylu, současně nedokonalý a možná i trochu zastaralý. Jste-li však správně naladěni a s duší dostatečně otevřenou, velmi brzo pochopíte, proč je heslem prezidenta českého klubu vlastníků Jaguarů ono pověstné „Jedině Jágo!“ Německé sedany jsou totiž vozy manažerů, Jaguar je vozem znalců.

Za poskytnutí vozu k testu děkuju našemu věrnému čtenáři Skipperovi.

Za fotografie vozu patří poděkování mému kolegovi Lubošovi.