Honda Civic e:Hev Sport: V jednoduchosti je síla

První Civic oslavil loni padesát let. To už je solidní věk. Už první generace japonského hatchbacku zaznamenala nemalý úspěch a úplně neznámé autíčko nebylo ani v našich končinách – vždyť si docela významnou roli zahrálo i v kultovním seriálu Nemocnice na kraji města. Honda v Evropě toto jubileum oslavila stylově – příchodem zcela nové, již jedenácté generace modelu Civic.

Doba se ale hodně posunula a tak není divu, že kromě jména toho nové auto s tím původním nemá příliš společného. Civic jde zkrátka s dobou. S tím souvisí i nabídka motorů – nebo abych byl úplně přesný, nabídka motoru. Civic je momentálně nabízen s jediným pohonným systémem a tím je hybridní e:Hev. Jasně, ještě je tu zběsilý Type-R s přeplňovaným dvoulitrem o výkonu téměř 330 koní, ale na něj rovnou zapomeňte, je beznadějně vyprodaný. 

To, co tu vidíte, je s trochou nadsázky kompletní nabídka. Pětidveřový liftback je i jedinou nabízenou karosářskou variantou. Ale víte co? Ono to vůbec nevadí, protože tenhle Civic je vlastně perfektní. V době všech těch přemotivovaných crossoverů a divokých tvarů je příjemné, že se Honda vrací k jednoduchosti. Upřímně řečeno, po trochu bláznivé předchozí generaci je to pro mě vítaná změna. 

Nový Civic je uhlazený, jeho příď působí nízkým rozkročeným dojmem, což autu dodává dynamický, skoro až sportovní look. Nízká silueta přechází do krátké splývavé zádi. Tady už nenajdete žádné zběsilé spoilery a jeden aerodynamický prvek přes druhý, pryč jsou i výrazné výfuky, Honda se dokonce nepokoušela ani o nějaké fejkové stříbřité náznaky, jak je dnes v módě. Ale v jednoduchosti je síla a nový Civic nakonec působí dynamicky až skoro dravě.

K testu jsme získali kus opatřený výrazným modrým lakem a černými koly. Černá kola nejsou mou oblíbenou volbou, až příliš ve mě evokují různé samodomo úpravy a vesnický tuning, ale protože Honda šetřila chromováním jen na loga, je vlastně celé auto černo-modré a působí čistě a svěže a černá kola zde ladí s celkem.

Podobné je to i v interiéru. Honda se nepouštěla do nějakých zběsilých kreací a místo toho zde jen trochu uklidila. Jednoduchý displej radiomapy s několika základními tlačítky, panel ovládání klimatizace, přístrojová kaplička a venkoncem obyčejný kulatý volant – zní to možná až příliš jednoduše, ale proč ne, když to funguje? Pás výdechů klimatizace je zároveň i dekorativním prvkem a celá kabina působí čistě, přehledně a cítím tu i odkaz sportovní strohosti, která ke značce Honda patří. 

V testovaném provedení Sport je přístrojová kaplička kombinovaná, rychloměr je klasický ‘budík’, zbytek obstarává displej. Příjemné je sladění zobrazení. Pokud chcete, můžete mít i druhý ručičkový ukazatel využití výkonu (proč tu není otáčkoměr si vysvětlíme později), iluze je dokonalá, bez bližšího zkoumání nemáte šanci poznat, který z přístrojů je skutečný a který je jen obrazem na displeji. Zároveň ale displej umí i nějaká ta kouzla, v podobě zobrazení různých upozornění či údajů, pokud si je zobrazit přejete. Říkejte ci co chcete, za mě je tohle příkladné použití nové technologie.

Zastavit se musím ještě u sedadel, protože nezmínit je by byla zásadní chyba. Sedadla v Civiku jsou totiž jednoduše boží. Možná nevypadají jako nějaké čupr sportovní skořepiny, ale fungují skvěle a já k nim nemám jedinou výhradu. Správnou polohu jsem v nich našel okamžitě, jsou komfortní i na dlouhé cesty a i když se rozhodnete se Civicem trochu zablbnout, podrží vás lépe, než mnohá výrazně sportovněji se tvářící sedadla. Místa je v kabině (s ohledem na třídu, ve které se nacházíme) dostatek, ani na zadní sedačce jsem nijak netrpěl. 

Zajímavou vychytávkou je unikátní roletka zavazadelníku. Ta je ukotvená na jeho boku, což na první pohled vypadá trochu divně. Při bližším zkoumání ale takové řešení dává dokonalý smysl. Zatímco v jiných vozech s karoserií hatchback musíte roletku při sklápění sedadel demontovat, protože i složená brání v převážení větších předmětů, tady zmizí na straně a nepřekáží vůbec ničemu. A i kdyby jste potřebovali i ty tři centimetry šířky navíc, celý mechanismus snadno vycvaknete a dáte pryč. Narozdíl od konvenční roletky to totiž není přes metr dlouhá tyč, co se nikam nevejde.

Nechme už ale interiér interiérem, musíme si totiž ještě něco povědět k tomu, co Hondu Civic pohání a jak se s ní jezdí. A to nám chvíli zabere. Jak už jsem zmínil, kromě ostré verze Type-R nabízí Honda na našem trhu jen jedinou pohonnou variantu a tou je testovaný hybrid e:Hev. Ten se sestává z atmosférického zážehového dvoulitru, generátoru a elektromotoru o výkonu 184 koní. Záměrně jsem opomněl zmínit výkon spalovacího motoru, on totiž vůbec není důležitý. Pokud by vás ale přesto zajímal, má 146 koní.

Proč není výkon zážehového agregátu důležitý? Asi vám neuniklo, že elektromotor má v tomto hybridu vyšší výkon, než spalovací motor. To nebývá obvyklé, elektromotor hybridů většinou slouží jen coby podpora pro zvýšení výkonu a efektivity spalovací jednotky. Tady je totiž celá věc postavena tak trochu jinak. Auto žene vpřed elektromotor a benzínová jednotka tu slouží pouze jako generátor elektřiny. Toto řešení má své výhody i nevýhody.

Mezi výhody patří jednoznačně efektivita. Automobilka mluví o účinnosti systému až 41 %, což je u auta se spalovacím motorem (Honda není Plug-in hybrid, jediným vstupem energie do systému je hrdlo palivové nádrže) úctyhodné číslo. Auto reaguje na povely stejně okamžitě, jako klasický elektromobil, přitom ale není problém jezdit se spotřebou pod pět litrů benzinu na sto kilometrů.

Ale nic není dokonalé. I tady jsou nevýhody. Spalovací motor sloužící jen coby zabudovaná elektrárna pracuje sice v ideálních otáčkách, výsledkem je ale zvuk připomínající vysavač, který se plynule mění, jak si elektromotor žádá větší či menší příděl energie. Zkrátka je to projev, jaký dobře známe z aut vybavených bezstupňovou převodovkou CVT. Druhou nevýhodou je s rychlostí klesající efektivita. Asi už jste zaznamenali, že elektromobily sice fungují báječně v městském provozu, na dálnici však procenta z baterie mizí mnohem rychleji, než by bylo příjemné.

Když jsem tedy viděl v materiálech zmínku o převodovce eCVT, neubránil jsem se obavám. Jenže Honda staví Civic už padesát let a na nějaké začátečnické chyby jejich konstruktéry nenachytáte. Inženýři v Japonsku to celé nejprve dobře promysleli. 

Zkratka eCVT je tu patrně jen jako takový vtípek, který vás má vylekat. Ne, nebojte se, žádné CVT tu není. Vlastně tu není vůbec žádná převodovka. Dvoulitr si dělá svoje zatímco auto pohání elektromotor, takže tu žádná převodovka není potřeba. Co ale na té dálnici, máme se bát víru v nádrži? Vůbec ne. To, že tu není převodovka, ještě neznamená, že spalovací motor nemůže kola pohánět přímo. Honda opatřila systém e:Hev elektronicky řízenou spojkou, která dokáže motor připojit ke kolům ‘natvrdo’. Dělá to jen ve vysokých rychlostech při ustálené jízdě, aby zlepšila efektivitu provozu. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Honda Civic umí zařadit jen ‘šestku’, jiné převody ale nemá.

Potud tedy všechno dobré, ale co s tím zvukem vysavače? I to v Hondě vyřešili. Auto sice nemá žádnou převodovku, zároveň je ale celá ta benzínová elektrárna vlastně zcela nezávislá na skutečném pohonu a díky baterii stabilizující množství energie, které je ihned k dispozici, si může dělat tak trochu, co chce. Třeba měnit otáčky a tvářit se, že řadí. A přesně to i dělá. Intenzitu zvuku motoru lze dokonce trochu přiživit aktivací sportovního režimu, to už je ale jen taková blbinka. 

Podstatné je, že Civic krásně hladce zrychluje a to za zvukové kulisy pravého hondího motoru s rychlým odřazováním. Jasně, je to trochu fejk, ale je to vlastně milé, patří to ke správné Hondě a je to milionkrát lepší než zvuk vysavače, který by jinak byl při dané konfiguraci pohonu nevyhnutelný. Celý pohonný systém si všechno řídí sám, kromě trojice obligátních jízdních režimů nemáte možnost (ale ani důvod) do fungování soustavy jakkoli zasahovat.

V součinnosti s povedeným pohonem je v Hondě Civic i podvozek. Ten Honda uměla vždycky naladit skvěle a světe div se, umí to dodnes. Civic je příjemně pohodlný, i rozbitou cestu zvládá s přehledem, ale nezalekne se ani rychlejšího tempa. Ba co víc, on rychlé tempo přímo miluje. Honda jen prolétá zatáčkami, vždy hned nasadí ten správný rytmus.   Ani nemusíte být petrolhead nebo amatérský závodník, Honda se prostě dobře řídí.

Teď to možná vypadá, že je Honda dokonalá. To samozřejmě není. Během testu mi dvakrát zkolabovalo připojení Apple Car Play v ne právě nejrychlejší radiomapě a ta geniální roletka v kufru by byla ještě geniálnější, kdyby nerachtala. Nemám nic proti nahrazení tradičního voliče převodovky (v případě Hondy tedy spíše voliče jízdy) tlačítky, ale zde zvolené řešení mi ani po týdnu používání nepřirostlo k srdci. Ale co je to proti věčnosti.. Žádnou podstatnou vadu jsem v Civicu totiž skutečně neobjevil. 

Verdikt

Honda Civic pro mě byla příjemnou zkušeností hned ze tří důvodů. Za prvé – jasně ukazuje, že klasické auto ještě není mrtvé a že to jde i bez pseudoterénních plastů a šíleného stylingu. I střídmě navržený hatchback dokáže zaujmout, kdyz je udělaný dobře. Druhým důvodem je pohonný systém Hondy, který přichází s účinností a odezvou hybridu, ale bez nutnosti obětovat zážitek z jízdy skutečnou Hondou. A třetí důvod je způsob, jakým se konstruktérům podařilo všechno sestavit dohromady v jeden bezchybně fungující celek. 

Honda Civic e:Hev je v současnosti jedinou nabízenou variantou, je to ale varianta natolik povedená, že ani žádnou jinou potřebovat nebudete. 184 koní s okamžitou reakcí na sešlápnutí plynového pedálu potěší i náročnější piloty, spotřeba pohybující se bez jakéhokoli odříkání okolo pěti litrů, zas uspokojí i šetrné povahy. Podvozek a řízení Hondy potom potěší asi úplně všechny. A tohle celé včetně poměrně bohaté výbavy se vejde do částky 800.000 korun, což při dnešních cenách není zas tak mnoho. Konstrukčně tu absentuje jakékoli převodovka, samotná baterie hybridu není nijak extra veliká, benzinový motor si vystačí bez přeplňování, podvozku k dokonalosti netřeba drahých adaptivních tlumičů, tedy ani servis Civicu by neměl být nějak zásadně náročný. 

Podtrženo, sečteno – nezbývá mi, než případným zájemcům Hondu Civic e:Hev vřele doporučit.

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1993 ccm s elektrickým přenosem výkonu
Výkon: 135 kW (315 Nm)
Převodovka: žádná
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 7,9 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,0 l/100 km kombinovaná 
Průměrná spotřeba v testu: 5,0 l/100 km  
Cena (Civic e:Hev Sport): 799 900 Kč