Fiat Fullback: Dělník se smyslem pro humor

Nezaměnitelný styl, sportovní srdce, odvážný design, to jsou hodnoty, které podvědomě očekáváme od italských vozidel. Ale odolnost, spolehlivost nebo průchodnost terénem? Nevím, nevím… Přesto je tady – Fiat Fullback, terénní pickup s žebřinovým rámem, listovými pery a tunovou nosností na korbě. 

Na našem trhu sice nemá velké množství konkurentů, jsou to však dobře známá, až ikonická jména. Kupříkladu japonská dvojka Nissan Navara a Toyota Hilux se osvědčila už v několika generacích pracovních strojů, takže není nic divného, že si tyto vozy potenciální zákazník zapíše na první příčky svého wishlistu. Ale byla by škoda otáčet se zády k nováčkovi jen proto, že daná disciplína už má pár úspěšných atletů. Kromě toho Fullback zas takový nováček není… Problém s ‚nezkušeností‘ v oboru se Fiat rozhodl řešit spoluprací se starým mazákem a jako základ pro svůj nový model použil prověřené Mitsubishi L200. Postavíte-li obě auta vedle sebe, nejmarkantnější rozdíl představuje logo na přední masce, stejně kosmetické odlišnosti se  pak nacházejí v interiéru a pod kapotou.

Pokud se ptáte, proč má Fiat potřebu zařazovat do portfolia převlečené Mitsubishi, k odpovědi vedou dva myšlenkové proudy. První se odvíjí od sekce Fiat Professional, které se poslední dobou daří velmi dobře, druhý pak od zjevné ‚trendovosti‘ terénních pickupů obecně. Pravověrné offroady byly z nabídky osobních automobilů téměř vytlačeny moderními SUV a svou cestu na výsluní si opět nacházejí právě v podobě pickupů. Loni do segmentu vtrhl Renault s modelem Alaskan (v Evropě by se měl objevit ke konci roku, ale kdo ví…) a letos se má začít prodávat i Mercedes X-class, přičemž oba vozy jsou více či méně přepracovanými verzemi Nissanu Navara. Modří už tuší, že zájem o terénní pickupy bude stoupat a mít na startovní pozici svého koně se rozhodně vyplatí. Za povšimnutí stojí i další trend – snaha o přesah z kategorie pracovních nástrojů do kategorie všestranných rodinných vozů…

Rukavičky nechte doma

Verze doublecab je myšlena jako plnohodnotné pětimístné auto a v případě Fiatu se záměr povedl. Ne že bych se po kabině plazila se šuplerou, ale druhá řada sedadel na mě pocitově působila prostorněji než třeba v druhdy testovaném Nissanu Navara. Taktéž na šířku je místa dost a jediné slabší místo tak představuje prostor nad hlavou. Při bujařejším hopsání v terénu může dojít ke kolizi střechy s hlavou vzrostlejšího řidiče či spolujezdce a standardní pet-lahev si do dna taky nevypijete. Na uklidnění hned dodávám, že během důkladného testování na lesních cestách nedošlo k žádnému otřesu mozku ani trepanaci lebky.

Uvnitř je kabina dobře přizpůsobena pracujícímu člověku, který místo mokasínů nasí pohorky a místo kozinkových rukavic Mechanixy. Materiály nejsou určeny k mazlení, ale k funkci a snadné údržbě, to samé platí o tlačítkách a dalších ovládacích prvcích. Brzdový pedál má v horní polovině dráhy tolik vůle, že se nemusíte bát na něj pořádně hamtnout, dráha řadicí páky je dlouhá a rozeklaná jak Kordillery a volantem je zapotřebí opravdu točit, ne do něj jenom cvrnkat prstíkem. Je tu také radiomapa, která sice nedemonstruje možnosti technologického pokroku, ale poslouží vcelku dobře. Potíž mi způsobilo jen hlasové ovládání, jež jsem – netuším jak – omylem aktivovala a následně půl hodiny hledala, kde ho vypnout (tlačítko je na volantu). A ještě jedno malé tajemství – pokud vás budou zajímat údaje z palubního počítače, prohlédnout si je můžete pomocí kolíku přímo pod budíky. Vcelku milé retro…

Po stopách traktoristů

První jízdní dojmy jsem nasávala v Praze, což je velmi dobrý způsob, jak získat povědomí o rozměrech vozu. Při parkování je samozřejmě zapotřebí více opatrnosti, než když jedete hatchbackem, ale v zásadě s ním nebyl problém. S odhadováním vzdálenosti vpředu je to trochu sázka do loterie, vzadu řidiči pomáhá kamera. Ta je sice určená spíš pro pohyb v terénu (senzory pro detekci vzdálenosti chybí), ale dobře poslouží i při parkování. Významný palec nahoru dávám ovladatelnosti a lehkosti manévrování na omezeném prostoru. S volantem se není třeba prát velkou silou a také poloměr otáčení je vynikající. 

A když jsem opustila město, po chvíli se dostavilo překvapivé zjištění, že jízda v tomhle pickupu je… Pohodlná? Úsporná? Čert to vem – zábavná! Zadní náprava sedící na listových perech se sice neposedně vrtí, ale auto neztrácí směr ani jistotu. Podvozek je relativně měkký a houpavý, přitom se do zatáček stáčí ochotněji než kdejaký hatch (naklání se samozřejmě o dost víc :) a zadní náhon s terénními pneumatikami jeví lehké sklony k přetáčivosti. Zatímco ve měste jsem měla dojem, že je motor o 133 kW maličko líný a těžkopádný, venku jsem musela názor přehodnotit. Člověk se jen nesmí nechat odradit jeho agrárním projevem a musí mu pořádně šlápnout na krk. Najednou to jede jako splašený traktor…
Na dálnici není problém se řítit 160, dokonce mám pocit, že v takové rychlosti podvozek fungoval lépe než v nějakých 120. Jen motor už trochu řve, což bude i dílem pětistupňového automatu, který v dálničních rychlostech žene motor do zbytečně vysokých otáček. Jinak si ale na práci hydroměniče nemůžu stěžovat.

Cestou necestou

Nejvíc jsem se samozřejmě těšila, až s Fullbackem vyrazím do přírody. První možnost se mi málem naskytla v zácpě na R10 (již dlouhá léta toužím zažít triumfální opuštění ucpané dálnice přes pole k obzoru), ale jako na potvoru mě od svobody celou dobu dělila svodidla. Na terén tedy došlo až později, a to díky ochotnému sousedovi vlastnícímu jak pole, tak kus lesa. Čerstvě sklizené pole si nevyžádalo připojení předního pohonu, a to ani v místech podmáčených kolejí od traktoru. Na pootočení kolečkem vedle řadicí páky došlo až o chvíli později při vjezdu do lesa. Že jedu po cestě, jsem se dozvěděla od dotyčného souseda na sedadle spolujezdce, na první pohled bylo totiž vidět jen metr vysokou trávu a křoví. Radu „Traktorem tu jezdím běžně, cesta je průjezdná“ jsem vyhodnotila jako dostatečnou záruku úspěchu. Na obrovskou hlubokou louži stačilo trochu přidat plyn, o pár set metrů dál jsme si dali stoupání po prašné šotolině. Hotový testovací polygon, tenhle sousedův les. 

Offroadové kolečko nabízí celkem 4 možnosti. Běžná zadokolka, běžná čtyřkolka, čtyřkolka s uzávěrkou mezinápravového diferenciálu a čtyřkolka s uzávěrem mezinápravového diferenciálu a redukcí. Tlačítkem pod ovládáním ventilace lze ještě zapnout uzávěrku zadního diferenciálu. Jediné, co tu chybí, je asistent pro jízdu z kopce, ale i s pomocí brzd jsme prudký sešup zvládli bez úhony. Prostě nádhera, radost a duhoví jednorožci…

Příběh má ale ještě druhou část, o niž se s vámi musím podělit. Vracíme se z výletu, během kterého jsem si udělala radost zkratkou přes uzavřený úsek rozkopané silnice, a jen kousek od naší vísky odbočuju na lesní cestu. Nedávno pršelo a bahnité louže slibují nevšední zážitky. První, druhá, třetí, bahno se umělecky rozstřikuje na přední okna. Každý zkušenější řidič ví, že přehnaná sebejistota je rychlá cesta do záhuby, a v offroadu to platí taky. Když jsem o pár hodin později přemýšlela, kde se stala chyba, jediná věc, které jsem se dobrala, byla podceněná rekognoskace terénu. Desetkrát jsem si vylezla z auta, abych zhodnotila situaci, po jedenácté jsem se cítila dostatečně sebevědomě, abych průzkum hodila za hlavu.

Nájezd na levý břeh, kterým jsem se chtěla vyhnout bahnitému jezeru, se ukázal být nedostatečným, okraj povolil a obě levá kola se sesunula do půlmetrové hloubky. Pamětliva dobré rady profesionála – „nech to hrabat, většinou se to chytne“, jsem dala autu dost času, aby si zachovalo tvář a vytáhlo nás z toho marastu ven. Jenže dřív než se mohlo kolo chytit pevného podkladu, chytilo se břicho auta prostředku vyjetých kolejí. A to byla konečná. Poté, co se mě synek s vážnou tváří otázal, jestli je možné, že zapadneme až po střechu a utopíme se, jsem zanechala další snahy a vyrazila poklusem do pár kilometrů vzdálené vísky. Sehnat traktoristu v neděli večer nebyla zrovna legrace, ale povedlo se. Díky, pane H.!

Verdikt

Navzdory humornému závěru testování je moje hodnocení Fiatu Fullback veskrze pozitivní. Nevím, možná by se z prekérní situace někdo zkušenější nakonec dostal, ale jsem si skoro jistá, že auto je v tom nevinně a selhal pouze lidský faktor…
V roli osobního auta je Fullback dost prostorný pro čtveřici cestujících a krytá korba pojme hromadu zavazadel (s deklem je nutno pořádně třísknout a ani pak nemáte pocit, že je bezpečně zavřený, ale žádný problém při jízdě nenastal). V roli pracovního koně se osvědčil jak při transportu rozměrné veteše do sběrného dvora, tak při dobrodružném křižování lesa (jen já musím své schopnosti ještě dopilovat). A k tomu mi poskytl trochu srandy za volantem.
Po krátké exkurzi do konfigurátoru Fullbacku a jeho konkurentů by byl Fiat mou volbou číslo jedna. Samotný fakt, že je o 200 tisíc levnější než podobně vybavený Nissan Navara, by mě možná nepřesvědčil, ale jízdní projev i terénní schopnosti mě asi přesvědčily dostatečně. 
 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 442 cm3
Výkon: 181 koní v 4 000 ot./min
Točivý moment: 430 Nm v 2 500  ot./min
Převodovka: automatická pětistupňová
Pohotovostní hmotnost: 1 950 kg 
Maximální rychlost: 177 km/h
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,2 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 9,8 l/100 km 
Cena s paketem LX Comfort: 803 440 Kč