DS Automobiles DS9 Performance Line: Velký...

Když jsem stál na ploše dovozce a pozoroval ta moderní SUV, cítil jsem se až nepatřičně. Jdu si pro auto, které má naději vozit francouzského prezidenta. Stojím tu v ošuntělých riflích a špinavé bundě, protože jsem na cestě z pod Camara směrem na zahradu. Vůz je mi však svižně přistaven, zaparkován napříč příkazy a zákazy a je mi popřáno dobrého dne. Pokládám bundu před zadní sedačku, padám do alcantarového interieru a vyrážím.

První, čeho si hned všímám je kapota. Zase. Je to už druhé auto od Stellantisu, kde mě zaujala tak banální věc. DSko má lištu přes celý čenich, která je z interieru vidět prostě pořád a je krásná. Sice je taky vidět, že vyrobit ten prolis úplně přesně není žádná sranda, ale rozhodně musím pochválit snahu a jsem potěšen, že dnes může zákazník za něco takového zaplatit. Navíc stejně jako hvězdička u Mercedesu, i tenhle lesklý proužek umožňuje jednoduše odhadovat, kde máte pravá kola auta. Posaďte se za volant jen trošku rozumně a zabodněte tu lištu a levou hranu kapoty mezi čáry na silnici. Geometrické zákony zafungují a auto máte tam, kde ty dvě linky.

Jinak se ale musím přiznat, že ač jde o velký sedan, nějak jsme se minuli co se designu týče. Možná jsou to jen mé preference, ale tenhle kulatý styl s agresivním čumákem a nijakým pozadím mne na první dobrou moc nezaujal. Auto je ale opentleno krásnými chromy, jejichž použití na masce jsem si pořádně uvědomil až při focení, a všechna světla jsou tak plná detailů a maličkostí, že je pořád na co koukat. Blinkry v zadních sloupcích mohly na originální kulaté díly z Citroënu DS trošku více odkazovat a rafinované brzdové světlo je takové promarněné, když se na něj nemůže majitel dívat jak svítí, ale co, cingrlátka jsou to milá.

Vevnitř je pak zrovna tahle nejlevnější verze vybavena takovým množstvím sametové alcantary, že to člověka prostě musí potěšit. Ten příjemný materiál je fakt snad všude, i kolem výdechů klimatizace. Semtam si to vyžádalo mírné kompromisy ve slícování a návaznosti panelů, ale působí to přirozeně a upřímně: Raději tohle než i ten nejkrásnější plast, nebo "broušený hliník". Všechny přepínače jsou částečně kovové a ve tvaru kosočtverců, nebo spíš prolomených poštovních obálek a navazují tak na grafiku obou displayů. Jen se zase tahle hranatá grafika pere s kulatým okolím středové konzole a naprosto standardní kapličkou pro kulaté přístroje.

A když už jsme u digitální výbavy: Jde o přeskinovaný systém známý ze všech Peugeotů a Citroënů. Není z nejrychlejších a některé jeho funkce jsou pro mé vnímání světa zorganizovány naprosto chaoticky, ale vše funguje, asistenční systémy mají své dedikované čudlíky a jediné, co zamrzí, je nutnost zapínat třeba noční vidění pokaždé, když se setmí. Tedy zobrazení nočního vidění do kapličky. Auto ho totiž za dne automaticky vypne. Tohle bych si fakt odpustil. A když už jsme u toho nočního vidění: Má varovat před chodci a třeba Jakub si pochvaloval, jak ho v Peugeotu používal pro detekci srnek na jejich oblíbeném místě, ale já… No poprvé to na mne zapípalo někde na Legerově ulici v centru Prahy. Trošku jsem se lekl, zahleděl se do displaye a málem vyčelil dodávku co přede mnou skočila na brzdy. Pak mi to ještě několikrát zapípalo přesně v momentě, kdy jsem chodce míjel, pak jsem to chtěl vypnout a nenašel jsem jak a pak jsem to prostě začal ignorovat. Nemusíte mít noční vidění zobrazeno, ale auto přesto pořád kouká a semtam se vás pokusí nachytat malou hrou "hele chodec". Nu což…

Ale jinak si na asistenční systémy nemohu stěžovat. Adaptivní tempomat funguje hezky a "zelený volant" držící auto stále aktivně v pruhu vám z cesty po D1 udělá relaxační odpoledne. Jen se musíte ovládání naučit předem, protože na popisky té páčky se za jízdy nemáte šanci podívat. 

Auto má několik režimů, ale vzhledem k velikosti, mé vrozené lenosti, poháněné nápravě a tak vůbec, jsem používal pouze módy Normal a Komfort. Normal, protože v něm auto startuje a komfort, protože velký Citroën byl vždy o tom, jak nenuceně cestovat. DS tvrdí něco o kameře skenující vozovku a tak, ale bohužel, musím zde opět prohlásit, že hydropneumatický pocit z odpružení zde nenaleznete. 

Auto je ale konejšivě měkké. A když mu to dovolíte změnou módů, začne se krásně pohupovat a snad jen nervozita, která proudí z kol do interieru, nám prozradí, že magický podvozek je ten tam. A neurotickým bylo bohužel i pohonné ústrojí. Je tu sice měničový automat, ale v kombinaci se startstopem se auto vždy rozjíždí trošku cukavě, navíc neřadí pod tahem, takže se na akceleraci semtam čeká. 

Vzal jsem limuzínu i na své oblíbené okresky a agresivní jízda se jí vůbec nelíbila. Motor se začal hlásit o slovo v interieru svým přímovstřikovým bručením, podvozek nevěděl, co se třemi vrstvami záplat, a celé to vypadalo, jako bych tahal kočku za ocas. Rezignoval jsem tedy na roli Ariho Vatanena, rozvalil se, pustil skvěle hrající rádio a jen tak trošku rychleji plul. A pak to začalo fungovat a tak to má asi i být.

A nad rámec tradičního popisu pocitů jen dodám, že na zadních sedačkách je skutečně královský prostor a do kufru se vleze nejedna basa vína, takže kdokoli si vůz pořídí jen tak do vily asi nebude zklamán.

Verdikt

DS9 je zástupcem vymírajícího druhu pohodlných sedanů za rozumnou cenu. Jeho plebejská konstrukce sráží náklady a pokud se vzhlédnete v osobitém interieru a chcete jen pohodlný vůz, asi neuděláte chybu. Jen si prosím prohlédněte katalog a zamyslete se, jestli náhodou nemáte odvahu na ten červený kožený interier. Protože ten by hluboce modrému vozu jistě slušel, no ne?

Technické údaje

• Motor: 1.6 litru, turbo, benzín, 165kw (225 koní)
• Převodovka: 8 stupňů, planetová, hydroměničová, automatická
• Spotřeba: Udávaná 5,7, v testu 8,5 l / 100 km, adekvátní.
• Délka: 4 934 mm
• Hmotnost: 1 540 kg 
• Cena: Motorizace od 1 325 000 Kč, testované auto cca 1 571 000 Kč