Budiž světlo aneb od acetylenu k polovodičům

Už v dobách, kdy se na cestách objevily kočáry, které ke svému pohybu nepotřebovaly koně, člověk věděl, že je dobré na cestě vidět a být viděn. Tedy hlavně to druhé. Toho času byly kočáry osazeny obvykle lampami se svíčkami. Bylo to levné a jednoduché. Ale pro použití v automobilu, který již dokázal vyvinout značnou rychlost a u toho celý poskakoval, to nebylo úplně ono. A tím náš příběh začíná…

Člověk je tvor vylézavý a tak velmi rychle vymyslel, že v automobilu by bylo možné použít acetylenové či olejové lampy. Zejména acetylenové lampy byly populární, oheň v nich odolával větru i dešti. Na konci předminulého století byly tedy velice populární a našli jste je téměř na každém autě. Taky za ně vlastně neexistovala rozumná alternativa. Že by se to mohlo změnit, se veřejnost dozvěděla v roce 1898, kdy byla představena první elektrická světla na elektromobilu Columbia. (Více než sto třicet let. A elektromobil. S elektrickými světly. Zní to skoro až absurdně, že?) K jejich většímu rozšíření bylo ale ještě daleko. Životnost tehdejších žárovek byla bídná a dynamo, které by jejich výkon ‚utáhlo‘, jste zrovna na každém rohu nepotkali. Až v roce 1908 se objevuje první výrobce, který na trhu nabízí ‚použitelnou‘ sadu světel. Je jím Pockley Automobile Electric Lighting Syndicate z Birminghamu a jeho sada světel je napájena osmivoltovou baterií.

O čtyři roky později, v roce 1912, přichází další inovace. Cadillac pokládá základy moderním automobilovým elektroinstalacím, když své vozy nabízí nejenom s tehdy zázračným elektrickým zapalováním Delco, ale také s elektrickými světly. Tady ale inovace nekončí. V roce 1915 se objevují první světlomety s přepínáním potkávacích a dálkových světel. Tedy, spíš překlápěním. Ovšem velké rozšíření se nekoná. Překlopení totiž vyžaduje aby řidič zastavil a světla přenastavil zvenku vozu. To v roce 1917 řeší Cadillac systémem páky. Sice stále musíte ručně, ale už nemusíte zastavovat a chodit ven. Ano, do moderních systémů, které dělají vše za vás, to má daleko, ale před sto lety to byl výkřik moderní techniky.

O deset let později se ale k něčemu modernímu konečně dostaneme. Ve dvacátých letech se objevují první dvouvláknové žárovky, takže překlápění světel je konec. Jak ale přepínat mezi obrysovými a dálkovými světly? No přece nožním spínačem! Ten se poprvé objevuje v roce 1927 a zůstává s námi přinejmenším v některých amerických vozech skoro do konce století. A protože spojené státy jsou zemí, která se drží hesla „Čím víc, tím víc“, objevila se tu i žárovka trojvláknová. Konkrétně v Packardech v letech 1933 a 1934. V třicátých letech také začaly vznikat všechny ty technologie, které nám dnes automobilky představují jako strhující a objevné. Začněme Tatrou. Všichni známe Tatru 77, že? Ta měla možnost pomocí elektromagnetického systému natočit prostřední světlomet na krajnici. Prvním automobilem, který měl natáčecí světlomety, byl pak Tucker v roce 1947. Tedy ten jeden, prostřední. A co automatické stmívání dálkových světel? Je to novota? Zcela určitě nikolivěk, poprvé se objevilo v roce 1954 na ničem jiném než Cadillacu.

Posuňme se ale v čase o něco dál. Zatímco američané zamrzli v čase kvůli svým pevným regulacím, v Evropě byly v roce 1962 konsorciem výrobců představeny halogenové žárovky, které se staly zlatým standardem. Dosavadně používané žárovky plné inertního plynu byly vytlačeny halogenovými, které mají kompaktnější rozměr a jejich tungstenové vlákno je obvykle obklopeno bromem v plynném stavu. A označení? H1. Zní to povědomě? Že? Tím ale inovace osmdesátých let nekončí. Prvním zásadním posunem bylo použití reflektorů v parabolách. Ty umožnovaly lepší rozprostření světla. Později se v hlavních světlech objevuje projektorová lampa, která k reflektorům v parabole přidává namísto skleněného krytu čočku.

V devadesátých letech se objevila další novota, kterou známe pod názvem HID. Zatímco žárovky potřebují vlákno a plyn, tady žádné vlákno nenajdeme. HID je zkratka pro High-intensity discharge. Zdrojem světla je tady elektrický oblouk, který je vytvořen v komoře, kde jsou přítomny také odpařené metalické soli. Často jsou označovány jako Xenonové. V tom případě jde o to samé, jen je v komoře také xenon. Ten zlepšuje svítivost při jejich spuštění, ale také rapidně zkracuje jejich životnost. Kam se jen člověk mohl posunout dál? Ale no tak, všichni víme, že budoucnost je v polovodičích!

První LED světlomety se předvedly v roce 2006 na Lexusu LS600. Tedy, potkávací světlomety. Prvním vozidlem kompletně vybaveným LED světlomety bylo Audi R8 až o rok později. Hlavními výhodami LED světlometů jsou výkon, životnost a spotřeba. Takže skoro vše, co bychom od nich mohli chtít. A kromě toho všeho umožňují všelijaké veselé zástavby, takže konstruktéři mohou vyhovět skoro jakékoli hovadině, jakou si designéři vymyslí. A to se vyplatí! S LED světlomety přišla také konečně nová technologie. Tou je adaptabilní světlomet, který umí ztlumit jednotlivé segmenty světla tak, aby neoslňovalo protijedoucí auta. Co by mohlo být více?

Snad jen laserová světla. Ta jsou výkřikem posledního desetiletí. V těchto světlech je emitován laser na fosfor, který pak emituje světlo. Oproti LED světlům mají laserová světla zhruba poloviční spotřebu energie, zato mají podstatně vyšší výkon. V praxi jsou ale zatím používána hlavně ‚prémiovými‘ vozy a máme se u nich ještě na co těsit.