Bazarový snílek: Levný daily kabriolet

Dnešní snílek řeší skutečný automobilový požadavek našeho redakčního kamaráda Davida, alias Chrochty, který by si rád pořídit automobil se stahovací střechou. Chce ho používat na každodenní ježdění po Praze a občasné výlety, a to po celý rok. Vůz navíc bude stát u paneláku na sídlišti, takže by do něj nemělo téct a také by to neměl být žádný unikát, u kterého by obrečel každý nový šrám. Co se pohonu týče, ideální by byl nějaký jednoduchý, ale nepříliš užraný benzín, nebo případně LPG, spřažený výhradně s automatickou převodovkou. Místa k sezení by měla být ve dvou řadách s tím, že vzadu se sice s pohodlím nepočítá, ale alespoň nouzově by se sem měl být schopný vmáčknout třetí pasažér. A kdyby se to celé vešlo někam mezi jeden a dva průměrné platy, bylo by to úplně ideální.

Pokud si říkáte, že na tohle zadání pravděpodobně neexistuje uspokojivá odpověď, vězte, že ani já po dlouhém hledání nejsem zcela přesvědčen o tom, že se takový vůz dá najít. Ale pár více či méně kompromisních nápadů bych přeci jen nakonec měl. Tak s chutí do toho, ponořme se do vod kroutících se karoserií, vlhkých koberečků a potrhaného plátna.

Francouzská elegance

Nejprve si odbydeme vozy ze země bílé vlajky. Otevřené vozy vyráběly v posledních dvou dekádách všichni tři velcí hráči na místním trhu – Peugeot, Citroën i Renault. A u každého z nich najdeme něco, co podmínky jakž takž splňuje. Peugeot 307 CC vypadá i dnes, po dvou dekádách od počátku výroby, poměrně svěže a moderně. Obzvláště starší verze před faceliftem zestárla vcelku do krásy. Benzínové dvoulitry montované do těchto kabrioletů sice nebyly vyloženě úsporné, ale kombinovaná spotřeba kolem sedmi litrů je pořád docela hezká hodnota. Problém ale nastává, když se začneme poohlížet po automatické převodovce. Drtivá většina exemplářů  je vybavená manuálním pětikvaltem, automat v současné době není v inzerci ani jeden. 

Posuňme se k Citroënu. A jestli si říkáte, že si otevřený vůz se “smrčkem” ve znaku nevybavujete, patrně by z vás byl redakční kolega Jarda Soukup velice smutný. Kdo by mohl zapomenout na Pluriel? Vůz tak nesmyslný a bizarní, že ho prostě musíte mít rádi. Co na tom, že když vyrazíte na výlet bez střechy a začne pršet, musíte vztyčit stan a čekat, až se mraky přeženou, nebo že je po sundání střechy potřeba někam schovat dva více jak metr dlouhé kusy karoserie. Vlastně hodně na tom, chcete-li Pluriela používat jako skutečný automobil a ne jako zábavný program na sobotní odpoledne. Tak popojedem. 

Renault nabízí asi nejrozumnější vůz. Otevřený Megane s pevnou skládací střechou sice trpěl na problémy poddimenzované elektroinstalace, konkrétně systému stahování střechy a oken (což je u kabria celkem problém), ale většina vozů už by měla mít tyto bolístky vyřešené. Kromě toho je u Meganu nutné udržovat v kondici všechna těsnění, protože má celkem sklony k zatékání. Benzínový dvoulitr je ale naštěstí celkem spolehlivý, podobně jako ostatní díly, které má kabriolet společný s výchozím modelem. Tohle by možná nemusela být špatná volba

God bless America!

Kabriolet, benzín, automat – to má přeci jasné řešení. Něco z Ameriky. Není to tak dlouho, co byl omlácený LeBaron nebo první Stratus nejlevnější vstupenkou do světa vozů bez střechy. Jenže LeBarony už jsou všecky buď moc hezké, investiční a veteránské, nebo sešrotované. Stratusy, potažmo modernější Sebringy sice v rozpočtu najdeme, ale jak známo, automat se u nich dal pořídit jen v kombinaci s nespolehlivým šestiválcem. Ano, do auta se montoval i povedený čtyřválec Mitsubishi, ale ten šlo koupit zase jen s manuálem. On David konec konců už jednoho Sebringa má – s přidřeným motorem. Nechcete ho někdo na díly? Levně? 

No ale nevadí, otevřené vozy za oceánem nevyrábí jen “cháčko”, ale i jiné automobilky. Občas inzertní vody vyplaví šestiválcového Mustanga z devadesátek, takový ten ocucaný bonbon, za cenu hluboko pod “kilem”. Jenže ačkoli je Mustang prý legenda, je to i docela krám. Střecha generace Super new netěsnila moc dobře ani jako nová a šestiválcový čtyřlitr Cologne kombinuje “to nejlepší z obou světů” - žere jako osmiválec a jede jako čtyřválec –  to jsme konec konců probírali v článku o novější generaci.

Německý tým

Překvapivě širokou nabídku levných aut bez střechy najdeme i u německých výrobců. Z důvodu požadavku na levné díly a provoz jsem nenápadně vyřadil prémiové značky – určitě chápete, že pořídit si staré auto s původní cenovkou vysoko nad milionem, nacpanou tehdy nejmodernější technikou a doufat, že všecko poběží jak má, je dost naivní. Naštěstí jsou tu ale i lidovější značky. Volkswagen má v ohni hned dvě zajímavá želízka – pod hranici sta tisíc už se objevuje několik celkem použitelně vypadajících Eosů s benzínovým dvoulitrem, nebo jedna-čtyřkou TSi, kromě toho se najde i pár zachovalých New Beetlů. Podobně jako u Peugeotu, i tady převažují vozy s manuálem, automatů je jen pár a vzhledem k pověsti starých Volkswageních dvouspojek si nejsem úplně jistý, že je to dobrý nápad. 

O trochu rozumnější by snad bylo pořídit Opela. Ano, je to k nevíře, ale i tato značka představující destilovanou nudu a rezignaci na jakoukoli invenci nabízela ještě relativně nedávno otevřené vozy. Nejmodernější Cascada si sice cenu drží ještě vysoko, dost mě ale překvapilo, jak levně se dají nakoupit Astry TwinTop. Opět je jich sice většina v manuálu, ale najde se i pár automatů. Jen je potřeba se vyhnout robotizovanému pětikvaltu Easytronic, který nefungoval dobře ani když byl nový.  

Skandinávský švih

Samozřejmě mě hned napadlo Davidovi doporučit Volvo C70, auto, které jsem svého času koupil asi za padesát tisíc, pak ho prodal a pak si znova koupil skoro to samé. Stran spolehlivosti a odolnosti proti zatékání se na trhu plátěných kabrioletů jen těžko hledá vůz, který by Volvo zastínil. Pětiválce jsou charakterní a mají příjemný zátah, navíc bývají často spřaženy se spolehlivými hydroměniči od Aisinu (těmi čtyřkvaltovými, pětku naopak raději nebrat). Jenže dost žerou. Pod deset se s automatovým Volvem dá jezdit asi jen dálky a ještě s velkou dávkou sebekontroly a odříkání. Ve městě si vezme klidně kolem patnácti. Volva lze ale vcelku snadno zplynovat a dokonce se jich pár v inzerci nachází. To by možná byla cesta. Nevýhody? Snad jen torzní tuhost karoserie a ceny unikátní karosařiny, ale to je komplikace provázející většinu čtyřmístných kabrioletů. 

Teda kromě Saabu 9-3! To je jedno z nejpevnějších čtyřmístných otevřených aut, jaká jsem kdy řídil. Ačkoli Saaby trochu předchází pověst “mrtvé značky” a zkazky o tom, že na ně nejde sehnat žádné díly, skutečnost je o poznání méně dramatická a myslím, že co do dostupnosti si nemají co vyčítat s výše zmíněným Volvem. Přeplňované čtyřválce z dílen GM (na vrcholné V6 by rozpočet nestačil a je jich málo) sice nemají tolik charakteru, jako řadové pětky Volvo, ale žerou o kus méně při srovnatelných výkonech. Já osobně bych tak v tomto dilematu dost možná nakonec sáhl právě po nějaké trochu otlučené 9-3, nebo starší devítistovce. 

A co byste Davidovi doporučili vy, milí čtenáři? Máte nějaký tajný tip na levné automatické kabrio? Neprodáváte někdo náhodou takový vůz? Svěřte se do komentářů.