Pět důvodů, proč byste si měli koupit Mustanga páté generace a dalších pět, proč se mu raději vyhnout.

Nebudu vás zdržovat dlouhými úvody, konec konců v tomto případě mluví nadpis sám za sebe. Začneme pozitivně, pět důvodů proč si myslím, že je pátý (S197) Mustang fajn auto. Postřehy se týkají verze před velkým faceliftem v roce 2009.

Je jednoduchý a můžete si na něm v klidu montovat sami doma

Ačkoli jde o poměrně moderní auto, které navíc působí pořád “draze”, ve skutečnosti bychom jeho kořeny vystopovali někde do poloviny devadesátek. Navíc je to obyčejný americký Ford a to nikdy nebyl zrovna vrchol sofistikovanosti a inovací. Vepředu je motor do “V”, čtyřlitrová SOHC šestka je archaický Cologne ze šedesátých let (jasně, průběžně modernizovaný, ale přesto jednoduchý), osmiválec je pro změnu osvědčený blbuvzdorný Modular. Podvozek neskrývá žádné záludnosti, vepředu jednoduchý MacPherson, ramena jsou jeden kus se silentbloky a uchycená přímo do nosníků, tyčky řízení a stabilizátoru vyměníte také snadno. Vzadu se nachází pevná náprava s panhardkou, opět žádná velká věda. 

Navíc jde o velice rozšířené auto se silnou komunitou nadšenců a fanoušků. Na každý problém najdete deset videí s detailně natočeným postupem řešení, případně odkazy na pasáže v dílenských manuálech, máte-li radši psanou formu. Fordí workshop service manual je volně ke stažení na “každém rohu”, Haynese a Chiltona pořídíte také v elektrické verzi zadarmo, případně, chcete-li tyto autory podpořit, za cenu ekvivalentní levnému obědu. S OBD adaptérem za stovku, notebookem a programem Forscan (plná verze zdarma za e-mailovou registraci) se vám pak otevírají netušené možnosti úprav prakticky čehokoli elektronického (Tady už ale dobré myslet dopředu a hlavně si vždy zálohovat předchozí verzi softwaru. Já si takhle například jednou omylem zakázal centrál… ) a také přístup ke kompletní a velice detailní diagnostice – v případě nalezených chyb zase stačí pár vteřin googlení a zpravidla najdete i návod na to, jak to opravit. 

Dostupnost dílů

Seženete prostě všechno. U amerických aut je to občas trochu boj, obzvláště méně oblíbené modely jsou u nás provozovatelné jen za předpokladu minimálně poučeného majitele, který ví, kde a jak hledat příslušné náhradní díly a i tak to občas nevyjde úplně podle plánu a přijde vám něco, co nesedí. Modelové roky se lámou nelogicky, často se objevují mezitypy a vzhledem k tomu, že velká část evropských amerik jsou totální škody, často jsou to prostě skládačky vícero roků dohromady, takže ani hledání podle VIN není stoprocentní. 

No a pak je tu Mustang. Auto na USA až neuvěřitelně unifikované, během let minimálně měněné a vzhledem k oblíbenosti navíc zcela pokryté druhovýrobou. Většinu dílů na něj koupíte i u nás (samozřejmě s přirážkou), prakticky všechno myslitelné zboží mají skladem Poláci (s podstatně menší přirážkou) a když si přeci jen vymyslíte nějaký extrabuřt, doveze ho DHL zpoza oceánu do pěti dní. Dokonce i často špatně sehnatelné díly, jako různé plastíky z interiéru, nebo karosářská “bižuterie” se vyrábí v druhovýrobě a stojí pár desetikorun. Troufnu si říct, že na Mustanga ve finále seženete mnohem více, než na soudobé (dvacetileté) evropské vozy. A když už něco měníte, co takhle se podívat po něčem lepším?

Tuning

Při tomhle slově se vám možná vybaví nevkusné doplňky a nálepky s plameny (obojí se na Mustanga samozřejmě vyrábí v celé řadě provedení), já mám ale na mysli poněkud funkčnější záležitosti. Stavitelné podvozky, přídavné stabilizátory a odlehčené vzpěry pomohou vytříbit poněkud rurální podvozek. Laděné výfuky pomohou i neduživým V6 ke zvuku co rozhání lesní zvěř a zabraňuje nepříjemným srážkám, sety studeného sání přidávají koně (a hlavně teda street credit) a když je vám to málo, můžete klidně namontovat přeplňování. Nechybí ani upravené díly motorů, ostřejší vačky, upravené hlavy, kované ojnice…Máte-li dost peněz, můžete si v garáži postavit šílený dragster, nebo okreskovou zbraň bez toho, abyste museli cokoli vyvíjet, upravovat, nebo řešit zakázkově. Vše lze řešit jednoduchým systémem “vyndám původní díl (a ten ještě prodám)-namontuju nový díl, co se tam přesně vejde-mám lepší (hlasitější, nebezpečnější) auto”.

Zrovna mně, jakožto člověku co jezdí pomalu, dělá radost hlavně široká škála komfortního příslušenství. Sety pro odhlučnění, lepší sedačky, audiosystémy, moderní rádia která v kokpitu nepůsobí jako pěst na oko, světla svítící lépe, než základní halogenové bludičky – limitem jsou zase jen peníze, z dvacetiletého Mustanga jde poměrně snadno postavit výbavou velice soudobé auto, které pak není problém celoročně využívat každý den.

Zestárnul s grácií

Po dvaceti letech už to myslím můžeme říct – první generace retra uzrála skutečně náramně a vypadá skvěle. Dokonce i ten facelift se “zkosenými” zadními světly, který se retro vzhled snažil zmodernizovat už nepůsobí tak podvedeně. Ale původní S197 to sluší jak v úplném základu s jednoduchou přední mřížkou chladiče, tak s různými mlhovkami (GT, případně Pony package). Má přesně ty správné proporce, dlouhou kapotu, přední část která ještě nemusí chránit chodce a tak se pyšní elegantní hranou a negativně skloněnou maskou chladiče, tak akorát velká kola a elegantně svalnaté blatníky. 

Díky poměrně jednoduchým tvarům a linkám jde navíc o nepopsané plátno pro různé úpravy. S “retro” světly, pár chromovanými lištami a správnými koly z něj jde udělat retro stylovku, sada nalepovacích pruhů, křídlo a pár lízatek ho změní v moderní sporťák a v decentních tmavších odstínech oholený od vší bižuterie působí dokonce až distingovaně a gentlemansky, jako správné cestovní GT. Na plebejsou fordku slušné, ne? 

Je levný

Právě teď se myslím s197 pohybuje kolem cenového dna. Možná ještě malinko spadne, ale už ne moc. Méně žádané modely – čili šestiválce – se i u nás objevují za ceny pod “dvě stě”, v dnes již jednou zmíněném Polsku se občas vyloupne ojetější kousek i za sto pade. Zrovna vyšších nájezdů se není třeba obávat. “Kolín” – čtyřlitrový šestiválec Cologne – je sice trochu líný, zastaralý a žere, ale nechá si líbit skoro vše a “zabít ho” je zvláště v lehkém Mustangu skutečně umění. Je samozřejmě potřeba si dát pozor na špatně opravené bouračky, ty se ale paradoxně také týkají spíše osmiválců – ona ta šestka fakt moc nejede. Anebo to lze vzít s opačného směru…

Víte jak jsem říkal, že na Mustanga seženete vcelku levně všechny díly a internet je plný návodů, příruček a videí na snad každý servisní úkon? Navíc jde o vůz technicky vcelku primitivní a nezáludný. Můžete se proto vydat cestou nákupu lehce bouraného auta, nebo vozu s nějakou závadou (to byl i případ jak jsem ke svému Mustangu přišel já) – taková se objevují i v cenách pod “kilem”. Má-li hlavní skelet vozu stále původní tvar (není do vrtule a čtyřstopý) a neklepe-li motor, je to zase jen o práci s gola sadou a čekání na díly. A když už jste v tom, proč si ho rovnou nepostavit podle sebe… 

A proč raději koukat po něčem jiném?

Je tuctový a stádní

Často jde o volbu číslo jedna, když se někdo rozhodne pořídit si “ameriku”. Znají ho všichni a jeho pořízení nevyžaduje vůbec žádnou invenci. Na rozdíl od méně okoukaných a speciálnějších aut jde tak o volbu pozérů. Na silnici potkáte nějakého “koně” prakticky denně a na srazech aut budete “jeden z mnoha”. Je to prostě jako Miata, akorát větší. 

Bohužel se kvůli kombinaci vysokého faktoru machrování a nízké ceny často objevuje i v rukou lidí, kteří svým konáním na silnicích štvou všechny ostatní, takže, podobně jako u starších BMW, se k němu do jisté míry právem vážou určité negativní předsudky. A v neposlední řadě také provokuje wannabe závodníky v “čipnutých ofcích” a služebních autech, kteří mají potřebu se vám lepit na zadní nárazník a nebezpečně předjíždět pro pocit, že “pojeli Mustanga”. Což obzvlášť u šestiválce není nic těžkého a myslím, že litrová Fabie je ve finále mrštnější a lépe ovladatelná. Čímž se dostáváme k další nevýhodě..

V sérii to není sporťák

Mustang je jedno z těch aut, které v mnoha případech mnohem lépe vypadá, než jede. Opět se to týká hlavně obyčejnějších verzí, jako například šestiválcového čtyřlitru. Má asi dvě stě deset koní, které ale zásadně krotí archaický hydroměničový automat. Kontakt se silnící probíhá přes primitivní podvozek, který se sice, jak jsme si vysvětlili, snadno servisuje, ale rozhodně není přesný ani rychlý a taky mu dost vadí děravé cesty (pevná zadní v zatáčkách na dírách vzhledem ke konstrukci uhýbá do strany a přední MacPherson je přesností někde na úrovni dvojkového Mondea. Přidejte k tomu ještě tupé řízení a letargické reakce na plyn a je vám asi jasné, že s tímhle moc okresek neztrestáte.

Tohle auto je spíš parádní cruiser, případně gétéčko. Ani v americe se o něm nemluví jako o muscle caru, Mustang je zakladatelem kategorie pony car – sportovnější, ale pořád každodenně použitelné pěkné auto. Nedere se do otáček, nepálí gumy a nestraší svým hromovým zvukem malé děti. To samozřejmě platí pro seriové provedení – jak jsme si již vysvětlili, s dostatkem peněz a gola sadou z něj jde postavit velice schopný vůz. Jen nečekejte, že to bude bez práce z továrny hned hotové.

Laciné detaily a ergonomické chyby

Už jsme si vysvětlili, že jako celek vypadá Mustang hezky. Ale když ho začnete zkoumat po částech, narazíte na překvapivé kompromisy. I u nebouraných aut se nedočkáte pravidelných a tenkých spár, materiály v interiéru jsou spíše levnějšího ražení, sedačky také neoplývají žádným přehnaným komfortem, nebo sportovním tvarováním. Vyloženě nehezky mě překvapila třeba kvalita koberce v interiéru, která je srovnatelná s evropskými lowcosty (přitom jinak bývají v “amerikách” na podlaze většinou kvalitní materiály). To je mrzuté zvláště při čištění, špína z nich jde špatně a nedrží “nadýchaný” tvar. Oproti čtvrté generaci Mustangu (taková ta kulatá devadesátková) je to sice posun k lepšímu, ale o dost méně, než bychom vzhledem k letům výroby čekali. I když na poměry USA je to asi dobré, jen v Evropě jsme v tomto smyslu rozmlsaní. 

Překvapí třeba i skutečnost, že Mustang nemá skoro nijak nastavitelný sklon předních světel – nejen, že to nejde regulovat z kabiny, ale ani nějakými praktickými “točítky” u světlometů. Seřídit jdou leda podložkami v uchycení, jediná tovární možnost regulace je cca 2 cm vůle na horním držáku. Volant se nevysouvá, ale lze ho korigovat pouze nahoru a dolu, takže vám z krátkýma rukama nezbývá, než sedět poměrně vzpřímeně.

Není to moc dobrý kabriolet

Tahle nevýhoda se logicky týká jen otevřené verze. Ta je většinou žádanější a tím pádem i dražší. Jenže zrovna u Mustanga je možná lepší nápad sáhnout po kupé. Střecha je tu v originálu vinylová, takže postupem času degraduje a praská. Ani jako nová nebyla kdovíjak skvělá, má málo izolačních vrstev, mechanismus sklápění je náchylný na kroucení a docela špatně se v domácích podmínkách seřizuje a systém upevnění do předního okna s manuálními zámky je také dost retro. Natažená střecha má tendenci dost povrzávat a kolem oken kdovíjak netěsní, stažená sice problémy nedělá, ale nemá žádný kryt a odhalená konstrukce a zmačkané plátno za a vedle zadních sedaček nevypadá moc vzhledně. 

Zadní lavice je tu vlivem elegantní konstrukce s téměř rovným pontonem velice větrná a pokud si plánujete Mustanga pořídit na rodinné výlety s dětmi, raději to ještě promyslete, nebo si ho někde půjčte a vyzkoušejte si to – fouká tu fakt hodně. Vpředu je sice vcelku závětří, překvapí ale skutečnost, že jen poměrně málo vozů má ve výbavě vyhřívaná sedadla – věc pro kabriolet vcelku zásadní. 

Inzerce je plná naleštěných vraků za velké peníze

Nenechte se zlákat hezkými fotkami a kouzelnými slůvky jako Roush nebo Cobra – v evropské inzerci je celá řada podivných bastlů, které se prodávají za překvapivě sebevědomé sumy. Neříkám, že máte koukat jen po kouscích bez úprav v originálu, ale u Mustangu bohužel často dochází k tomu, že mají sice laděné výfuky, studená sání a shelby/cobra bodykity, ale cuká jim převodovka, mají špatné těsnění pod hlavou nebo vymlácené podvozky. Do jisté míry to souvisí s onou skutečností, že to auto skutečně lépe vypadá, než jezdí a že postarat se, aby vypadalo ještě rychleji je o dost levnější, než ho skutečně technicky vylepšit. 

To že je velká část vozů dotažených z USA po nehodě asi není důležité připomínat – to není vždy nutně špatně, dobře opravená bouraná auta nemívají žádný problém. Je ale dobré si podle VIN vůz důkladně zkontrolovat a pátrat po záznamech amerických (ale konec konců i evropských) pojišťoven. Také se často povede najít auto podle VIN na protokolu z aukce, kde bývá stručný popis stavu a hlavně fotky. Dobře tím odhalíte i vytopená auta po hurikánech a podobné libůstky. Tak opatrně a nenakupujte zbrkle, ale s rozmyslem a ideálně s pomocí někoho, kdo zkrotí vaše nadšení.