načítám data...

Autíčkář na tripu: Za Rumunskýma transkama.

Tím se samozřejmě myslí ty nejlepší silnice v Rumunsku, vy úchylové!

zobrazit celou galeriiAutíčkář na cestách: Autíčkář na tripu: Za Rumunskýma transkama.

Tahle akce, i když byla punk, vlastně začala na moje poměry poměrně organizovaně. Ale zase ne moc. Můj kamarád Honza mě přizval na poněkud delší výlet na motorkách – na Transfagararasassraaara… do Rumunska. Dobře, poprvé a naposledy, pro účely „vysoce kvalitní“ novinařiny, si to tady napíšeme správně, tak jak je to na wikipedii: Transfăgărășan. Prodal to zkušeně, i když to nebylo moc potřeba. Byl tam minulý rok a líbilo se mu to natolik, že si to chce letos zopakovat. Moje do té doby nejdelší cesta byla Brno-Ostrava, což je asi 200 km. Avšak výlet, ke kterému jsem se upsal, vyžadoval urazit necelou tisícovku kilometrů, a to jenom tam. Jak těžké to může být?

Před odjezdem mě čekala ještě intenzivní příprava, sestávající z Honzových cestovatelských rad nad zlato: „Kup si pláštěnku a pytel pro vodáky jako zavadlo“. Stan nepotřebuju, Honza má a podělí se. Pytel pro vodáky bych doporučil všem, vydrží nepromokavej až do dálniční rychlosti a ještě dál, ale není to potřeba. Všiml jsem si, že je jím osazena skoro každá lowcost-cestovatelská motorka. Je třeba ujasnit si priority a brát jen to nejnutnější, jeho objem je pouze skromných 30 litrů. Crocsy zachytávám pod síťku na vrchol, jako třešničku na dortu. Ten reflexní váleček je pláštěnka na moto, taktéž na povrchu, abych ji měl v případě deště hned po ruce. Ano, občas přemýšlím nad tím, co dělám! (Ale není to zase tak moc často. Dyť se podívejte na ty crocsy! – pozn. F .)

Foto: David Střítežský

DEN 1. 

Naše výprava čítá celkem 3 jezdce – mě se Suzuki SV, mého kamaráda Honzu s Yamahou Tenere a jeho kamaráda Milana s Yamahou Tracer. Kvůli nějakým logistickým problémům vyrážíme s Milanem z Kuřima pouze ve dvou a Honza se k nám přidá později. Okolo poledne se potkávám s člověkem, kterého jsem nikdy předtím neviděl a vyrážíme vstříc dobrodružství. První den nás čeká zhruba šest stovek kilometrů, převážně dálničních, ne moc zábavných. Cíl je dojet těsně za hranice Rumunska. Při odjezdu na nás sice padá pár kapek, ale vyrážíme směrem za sluníčkem a daří se nám dešti ujet. Cesta ubíhá bez problémů. Okolo Budapeště doprava trochu houstne, místy dokonce stojí. Využíváme výhodu motorky a proplouváme skrz kolonu. Zanedlouho sjíždíme ke smluvené benzínce, kde už na nás čeká třetí účastník výpravy, který dorazil chvíli před námi. Jeho zážitek se od toho našeho diametrálně liší. Od doby, kdy vyrazil na něj jenom prší, a to není všechno. Honza byl totiž zodpovědný, napadlo ho vzít s sebou lepicí sadu ve spreji, kdyby měl někdo defekt. Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán – defekt měl sprej samotný, takže ve chvíli našeho příjezdu měl Honza vyskládaný horní kufr a ze všeho co v něm bylo (většina čistého oblečení, kartáček na zuby) obíral ulepené žmolky mrd bílé hmoty. Bylo by vážně hnusný se mu smát za to, že myslel na dobro nás všech, to kamarádi nedělají… ehm, o čem jsem to mluvil?

Cestovali jsme dál, slunce zapadalo a můj plán na romantickou večeři s opečením špekáčků u táboráku se pozvolna rozplýval. Nevadí, srovnal jsem se s plánem B. B jako bageta z benzínky je pořád lepší než nic a zítra bude líp. Tady na mě čekalo první poučení, v Rumunsku totiž nemají bagety na každé benzínce. (Neviděl jsem je snad na žádné, díra na trhu!) Moje večeře tudíž byla: 1x balení Bake rolls, 3x pivo. I přes příkoří jsem se takticky snažil získat informace a piva jsem vzal každé jiné – červenou, zelenou, modrou plechovku, abych hned první den zjistil, který je nejlepší. Všechny byly teplý a chutnaly stejně, něco mezi Argusem a Starobrnem. Kemp jsme rozbili někde v okolí Aradu, nevím úplně přesně, dojeli jsme za tmy a široko, daleko nebylo nic zajímavého. Noční ticho protínal jen občasný průjezd kamionu a asi milion kvákajících žab z přilehlého močálu.

DEN 2.

Foto: David Střítežský

Dnes nás čeká už jen kousek po dálnici do městečka Sebes, kde zastavujeme k dotankovaní a na oběd. Vzhledem k tomu, jak dopadl předchozí den, nenechávám nic náhodě a dávám si steak. Poté se už konečně dostáváme k tomu, proč tady jsme. Najíždíme na Transalpinu – 150 km toho nejfajnovějšího asfaltu, klikatícího se nádhernou přírodou. Zábava začíná! Nechávám se tím naprosto pohltit a užívám si to a nejspíš nejen já. Kdybych věděl, že o tom budu psát článek, tak bych občas zastavil a pořídil nějakou fotku, z téhle cesty jich mám úplný minimum, asi budu muset nějakou ukrást z internetu. Snad to něco vypovídá o tom, jak skvěle jsem se bavil. Stoupáme až k nejvyššímu bodu cesty – Urdele (2145 m. n. m.), kde se dokonce nachází ještě zbytky sněhu. Zastavujeme na pár fotek a malou koulovačku. Původně jsme měli v plánu se otočit a zamířit zpátky, protože už teď si děláme zajížďku. Pak si všímáme jak vedlejší kopec, kam cesta pokračuje, právě zahalil mrak. No nic, když už jsme tady, jedeme se „projet v mracích“. Je to skvělý, teda až na tu část, kdy se táhnu za Volvem, jehož opatrnej jízdní styl naprosto respektuju, i přes parádní asfalt to ale není zrovna snadná cesta. Úzká, pletená jak vánočka, místy s kamením ve vozovce, ale v sérii vraceček musím i jedničku tahat přes spojku, moje motorka prostě fyzicky neumí jet takhle pomalu. Navzdory tempu si na vhodnou chvíli k předjetí musím počkat.

Vracíme se na původní kurz, k odbočce na Brezoi. Kvalita asfaltu o stupeň (dva) poklesla a kolísá, příroda zůstává úchvatná nadále.  Při výjezdu z jedné z bezpočtu zatáček si všímám dvou potulných psů (těch jsou všude v okolí tucty) stojících u silnice. Zrovna jak beru za plyn a narovnala se mi motorka, tak vidím, jak zvedli hlavu. Pozorně je sleduju, protože tuším, co přijde. Na tu nejposlednější chvíli se s odhodlaným štěkotem vrhají do silnice, přímo pod kola a mě čeká losí psí test. Tvrdá brzda, klička vlevo, klička vpravo a plnej, nebyl čas řešit kdo je kdo, daří se mi uniknout.

V Brezoi si v místním obchůdku nakupujeme základní suroviny potřebné k životu, což je samozřejmě pivo a taky konečně špekáček, na kterej jsem se tak těšil první den. Pár kilometrů za městem odbočujeme na vedlejší silnici, která se klikatí podél řeky. Zastavujeme na plácku, blízko řeky, podle mě ideální, Honza ale trvá na průzkumu okolí. Ve skutečnosti to znamená, že chce zamachrovat, protože jeho motorka umí offroudovat. Průzkum dosáhl asi dvaceti metrů, než zapadl, protože výška vzorku jeho offroad gumy je … vlastně není. Bylo by vážně hnusný se mu smát, to kamarádi nedělají, však to znáte. Pod pohrůžkou vykázání ze stanu mu jdu pomoct. Den ukončuju koupelí v řece a bavím se vzpomínkou na koulování, jen pár hodin zpátky.

DEN 3.

Je čas. Čas navštívit silnici, kterou Top Gear v roce 2010 označil za nejlepší na světě nebo tak nějak. Deset let mi trvalo, než jsem se sem vydal, tak snad lepší pozdě než vůbec. Víme, že zhruba uprostřed je tunel a ten by měl být ještě zavřený. Náš plán je přiblížení z jihu a pokračovat tak daleko jak jen to půjde, poté se otočit a stejný postup aplikovat i z druhé strany. Stoupáme klikatou silnicí, postupně se ochlazuje a někde jsou k vidění zbytky sněhu. U vrcholu dokonce hromada přes celou silnici, na motorkách se nám daří protáhnout okolo. Tunel je vážně zavřený, resp. to vypadá, že je otevřený pouze pro pěší.

K tunelu jsme dorazili společně s duem místních motorkářů, kteří nechávají projít pěší turisty a pak tlačí svoje motorky skrz úzká vrátka dovnitř. Nevěřícně sledujeme jejich počínání, když v tom se najednou obrací na nás a ptají se, jestli chceme pomoct? No, než jsem se nadál, už se za jejich asistence cpu dovnitř taky. V tunelu je (nečekaně) absolutní tma a voda z tajícího sněhu teče všude, po zemi, po stěnách, kape ze stropu, v podstatě se dá říct, že tam prší. Do toho se tam motají lidi, startujeme a pomalu se vydáváme kupředu do tmy. Na druhé straně je to jednodušší, vyjet se dá „pohodlně“ bez pomoci. Konečně to, kvůli čemu jsme tady!

Tohleto klasické panorama, co uvidíte na pohlednicích a fotkách v cestopisech, vypadá úchvatně, ale obávám se, že vás musím konfrontovat s realitou. Totiž, už není rok 2010 a v téhle konkrétní části na fotce je asfalt strašně hrubý, místy odfrézovaný – což bude v autě asi jenom hučet, ale na motorce mě to tahá za řídítka na všechny strany. Jelikož náš původní plán takhle příjemně nevyšel, tak máme najednou spoustu času. Děláme si pořádný nákup místních specialit – sušené maso, klobásky, zauzený sýr, od každého trochu. Tábor rozbíjíme poblíž vesničky Cartisoara, hned vedle ledově studené horské řeky, která teče přímo z výšin Transfagarasanu. Ve které kromě sebe chladíme i nově odhalené pivo, které je konečně i k pití. Pomyslnou korunku tomu, po osvěžující koupeli, nasazujeme koupí čerstvých ryb k večeři.

Foto: David Střítežský

DEN 4.

Tak tady už nás čeká „jen cesta domů“. Vyrážíme pěkně pohodlně okolo deváté hodiny ranní na nekonečnou dálniční očistu. Ta se pro jistotu ještě komplikuje v Maďarsku, kde kromě vydatného deště (aspoň jsem otestoval pláštěnku!) potkáváme stojící Kolonu, vskutku s velkým K. Dálnice je uzavřená policií a doprava svedená na okresku. Po téměř hodině popojíždění a kličkování mezi auty konečně najíždíme zpátky na dálnici a uháníme domů. Okolo deváté hodiny večerní, po pouhých dvanácti hodinách a více než tisíci kilometrech v sedle, nás konečně vítá Brno.

Epilog a rada pro spotřebitele

Celkem to bylo 2 324 km. Spotřeby nás všech byly v podstatě stejné, okolo 5litrů na 100 km.

Interakce s rumunským provozem byla naprosto výborná (na rozdíl třeba od Itálie), určitě se tam ještě někdy rád podívám. Dovedu si ale představit, že nesedne každému.

Pokud plánujete podobný výlet, doporučil bych si na to vyhradit aspoň o den nebo dva víc.

Pro rok 2020 je pro mě nejlepčejší silnice určitě Transalpina, asfalt, prostředí, i provoz se mi zdál menší.

V autě se tam bude dost špatně předjíždět – doporučil bych si ty nejlepší místa (Transky) sjet brzo ráno/ pozdě večer, motorkou se to dá.

Dobrý pivo si dejte doma, to nejlepší místní je podle mě Neumarkt v litrové PET lahvi.

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

liška
31. května 2021, 10:33
0

Díky za psaní, to mi připomenulo, že bych se tam taky někdy mohl už vypravit. Jinak koukám do mapy, páč mě zajímalo o co jde s tím tunelem. Na googlu se to tváří jako celé zavřené (ne jen tunel), tak že by se kluci rumunští rozhodli využít covidovýho lockdownu a udělat novej povrch? A jinak teda bez toho tunelu se nedá dostat na druhou stranu?

reagovat
David Střítežský
31. května 2021, 18:00
0

Ano, zavřeně se tváří mnohem větší kus, je to kvůli počasí - sněhu. My to viděli na mapách stejně, proto jsem mluvil o: "... pokračovat tak daleko jak jen to půjde, poté se otočit a stejný postup aplikovat i z druhé strany." Vskutku, tam jak ta uzavírka začíná bylo několik plastových zábran ... hozených do škarpy a taky tam byl na uzavřenou silnici dost provoz :D Takže jsme jeli až kam to šlo, nahoře před tunelem bylo ještě několik hromad sněhu na silnici - motorkou objet šly, autem pro otrlý. Skrz tunel se autem nedostaneš, jsou tam plechový vrata - viz. foto. Leda pěšky nebo moto - ale oficiálně asi ani jedno, ty dveře vypadaly, jako by je někdo vyrazil a nechal je tam jako nájezd. (taktéž viz foto)
Top panorama je ze severni strany.

David Střítežský
31. května 2021, 18:00
0

Veselá historka se stala Honzovi ještě o rok dřív. To tam nějaký opravy probíhaly. Jel si to projet večer, bez aut, pro radost ... no a jak se vracel zpátky, tak dělníci co odjížděli před ním, vrátili zábrany (velký, betonový, ne to co popisuju výš) na tak skvělý místo, že ani motorkou nešly objet - z jedné strany sráz, z druhé skála. Kdybych tam byl, tak bych se mu určitě nesmál ... naštěstí se tam jeli podívat nějaký místní tuneři a pomohli mu přehodit motorku přes ten zátaras.

Do
Dodo
31. května 2021, 11:53
0

Není ta fotka mapy cesty blbě? Píšeš, že mezi Aradem a Sebesem jste to 2. den ještě vzali po dálnici...

reagovat
David Střítežský
31. května 2021, 17:41
0

no von ten výlet byl už minulej rok v létě, takže mapka je jenom taková "ilustrační" , ale blbě je asi stejně (nechtěla se mi hezky vykreslit, protože bere v úvahu ty uzavírky) - beztak jsme jeli/kempovali po té E68 a tam jak se potkává s dálnicí jsme to ještě hodili do Sebese po dálnici, asi ?

Frankie
31. května 2021, 13:59
3

My tohle, a ještě mnoho dalšího absolvovali s naší Z4 v roce 2018. Dali jsme si 14 dní a i tak to bylo málo. Od delty Dunaje jsme uhaneli domu. Taky se chystám o tom napsat. Ale kdy to vyjde netuším. Bylo hezky, alpina je taková min proflakla, fagaras je už trochu pouť, ale taky hezké,jeho severní stranu jsme dali 2x. Ale nejhezčí silnice byla pro mě o rok později v Albánii že Skadaru podel hranice přes Prokletje do Černé Hory

reagovat
ro
rock
01. června 2021, 11:36
0

ad Albánie:
Asfaltka??? Já tam kdysi jel na kole (ve směru od Plavského jezera ke Skadaru) a tehdy byla silnice od Černohorské hranice až po dědinku Rrapsh-Starja (tedy včetně těch serpentin na fotce, ty jsem si dával v albánském teplíčku nahoru, na to se těžko zapomíná) šotolinová. A tím mám na mysli albánskou šotolinu; Land Cruiser by bylo docela přiměřený auto. Až samotný sjezd k Skadarskému jezeru byl asfaltový, jestli si to dobře vybavuji.

Frankie
01. června 2021, 12:21
0

Sotolina byla až na posledních cca 200m před hranici. Samotná hranice byla úsměvná, skoro jak že Tři veteránů. Bawo to vše dalo v pohodě. Časem možná o tom napíšu blog. Ale na psaní mi moc času nezbývá. Fotoblog mám na rajceti. Nick frankierl

RadekZak
01. června 2021, 10:41
0

Také jsem plánoval, že bych si to autem dal, nicméně mi přišlo dost nepřehledné právě ono otevírání/zavírání této silnice kvůli sněhu. Moc jsem nemohl najít nějaké oficiální info, ačkoliv už je to pár let zpět.
Tak třeba jednou tento plán obnovím a dokopu se tam :-D

reagovat
sp
spooon
01. června 2021, 13:52
0

to je dobrý, já ani nevím, že se ten tunel zavírá. Respektive že je tam tunel, sem se dozvěděl, až když sam tam přijel. Naštěstí v srpnu, a bylo otevřeno :-D

PlusOne
02. června 2021, 08:35
0

Rumunský pivo není špatný, jen je lepší točený :-) Doporučuju Ursus nebo Ciuc, ten temešvárský samoser, co jste si koupili, není vůbec dobrej. Jo, a vyhýbat se Radlerům a podobným skoropivům, ty většinou k pití moc nejsou...

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford LTD Ford LTD Coupe 5,7 Brougham 72 1972
Ford LTD Ford LTD Coupe 5,7 Brougham 72

1972 rok výroby
180 koní výkon
5 721 ccm objem

Mercury Marquis  1977
Mercury Marquis

1977 rok výroby
123 koní výkon
6 600 ccm objem

Pontiac Firebird  1978
Pontiac Firebird

1978 rok výroby
320 koní výkon
6 600 ccm objem

Chevrolet Corvette C3 Stingray 1970
Chevrolet Corvette C3 Stingray

1970 rok výroby
350 koní výkon
5 573 ccm objem

Ford Mustang Fastback V8, V ČR 1966
Ford Mustang Fastback V8, V ČR

1966 rok výroby
210 koní výkon
4 700 ccm objem