11 osmiválců s nejlepším zvukem

V našem putování za nejlepšími zvuky motorů jsme se dostali k osmiválcům. Narozdíl od menších jednotek už jejich uspořádání není tak pestré a v produkčních autech lze z důvodů místa nalézt prakticky jen jednotky do V. Že by však byly jednotvárné i jejich zvukové projevy? Nemyslím si… A ostatně, ani to uspořádání nebude tak jednoznačné.

Ferrari F129 3.5 V8 – F-355

Začneme zostra. V8 ve Ferrari F-355 je úžasná a pro mne to je ten vůbec nejlíbeznějí znějící maranellský osmiválec. Motor je původem z předchůdce 348. Oproti němu však doznal značných změn a poskytoval o masivních 80 koní výkonu navíc. Měl o dva milimetry vyšší zdvih, takže dosáhl výsledného objemu tři a půl litru a byl prvním motorem v silničním Ferrari, který disponoval pěti ventily na válec. Ve své době to byl také nejtočivější motor ze všech sériových aut. 380 koní sice odevzdal "už" v 8.250 ot./min, rozohnit se ale nechal až k 8.800 ot./min a jeho 109 koní na litr mu zajišťovalo prvenství i v disciplíně měrného výkonu.

Hlavně to vše ale činil za probíhajícího akustického armagedonu. Poslechněte si video. Nechci říkat, že snad mají moderní Ferrari nezajímavý zvuk, F-355 však nabízí tolik různých tónů a barev, že své následníky akusticky smazává. Chrčení, mručení, kovové rezonance i frenetický jekot skoro jako z Schumacherova služebáku. No prostě maso. 

Ferrari F136 V8 – Maserati Quattroporte, Alfa 8C 

Ferrari si dáme ještě jednou, avšak tentokrát překabátěné do karoserií automobilů zpřízněných značek. Osmiválec s rozevřením válců 90°sice ve svých nejvýkonnějších variacích pohání zběsilé placky F430 a 458 Italia, avšak z nějakého podivného důvodu je v těchto supersportech jeho vokál zastřen do poněkud sonorně znějícího závoje. Ten pravý potenciál překvapivě odhalil až v baculaté krásce jménem Alfa 8C Competizione a pak také zřejmě v nejukřičenější limuzíně světa – předchozí generaci Maserati Quattroporte.

Ford 7.0 V8 – GT40

Typická americká V8 má bublat, bručet, chrčet a vydávat další velmi hrubé a industriální tóny. Výlet na kontinent, který je osmiválcům zasvěcen, však začneme ostrým big blockem od Fordu, který v roce 1967 vypálil Ferrari rybník a typické bručení se stoupajícímí otáčkami velmi brzy nahradí na americké poměry velmi netypické závodní hučení a vytí. No neposlouchá se to krásně?

Chevrolet small block – Chevrolet Corvette, Holden Monaro, AC Cobra, ISO Grifo a desítky dalších

Dej člověku rybu a nasytíš jej na jeden večer, nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život. Tak praví známé přísloví. Jeho automobilový ekvivalent by mohl znít zhruba jako – dej autoprůmyslu motor a nasytíš jeden druh auta, nauč jej vyrobit small block a nasytíš všechny myslitelné dopravní prostředky. Prehistorický dinosaurus od GM vydržel ve výrobě mnoho desetiletí. Sice byl průběžně a mohutně modernzován, ale jeho zastaralý rozvod OHV způsoboval v 21. století úšklebky. Právě díky němu je však smallblock tak kompaktním a všestranným motorem. V případě celohliníkových variant LS navíc patřil i k nejlehčím V8 vůbec. No a ke všemu byl stejně schopný jako hypermoderní konkurence, avšak mnohem odolnější a provozně levnější. Není proto divu, že pohání dodávky, supersporty, auta, do kterých nikdy neměl být namontován anebo lodě… Jeho zvuk je esence americké V8. Hrubý, nepoddajný brumlák, který s otáčkami nabírá na intenzitě a při povolení plynu řeže krávy vejpůl. A když ho strčí jeden šílený Ital, kterému říkali Bizzarrini, do krásné karoserie svého výtvoru, vznikne kombinace, která rozpláče kámen.

Mercedes M159 – SLS AMG

Měl-li bych vybrat nějakou evropskou automobilku, jejíž osmiválce by mohly z fleku dělat kariéru pod kapotami zámořských aut, byl by to jednoznačně Mercedes-Benz. Jako stěžejního zástupce jsem vybral motor M159 – defakto nejvýkonnější variantu legendární jednotky 6,2 l V8 M156, která dělala v tomto tisíciletí z produktů divize AMG učiněné pekelníky. Frekvence jeho zápalů si v ničem nezadá s americkými osmiválci a klidně by si mohl střihnout závěrečné bubenícké sólo na koncertě AC/DC. Tahle slavná jednotka dosahovala v modelu SLS AMG Black výkonu až 628 koní a byla labutí písní velkoobjemových V8 ze Stuttgartu, než je pokosil biturbový downsizing.

BMW S65 – M3 E92

Nahradit boží dílo bývá těžké, ba možná nemožné. BMW mělo s nástupcem M3 E46 s dokonalým šestiválcem S54B32 jistě spoustu vrásek na čele – ať už by vytvořili cokoli, někteří fanoušci by stejně nebyli spokojeni. Objektivně však osmiválci S65 nelze nic vyčítat. Byl kompaktnější, lehčí a točivější, než řadová šestka, kterou nahrazoval. No a úchvatná zvuková kulisa k tomu přišla vlastně už automaticky. S65 možná nemá tak hluboký a plný hlas jako jiné osmiválce v našem seznamu, za to disponuje kopami mechanického vrčení a se správným výfukem k tomu umí přidat i pěkný jekot… A ten hlad, se kterým žere čísla na otáčkoměru…

Volkswagen 4.0 W8 – Passat

V reálném světě moc úspěchů nepobral. Byl poměrně rozežraný, výkonem 275 koní neoslnil, v kombinaci s převodovkou tiptronic byl na svůj objem zoufale pomalý a v Passatu B5,5 nedával mnoho smyslu. Nehezké vysvědčení pro unikátní osmiválec, který vznikl spojením dvou čtyřválců svírajících úhel 12° na jednu klikovou hřídel. Jenže to jeho typické vrčení a brnkání je natolik specifické, že s ním mezi nejlépe znějícími osmiválci prostě musí být.

RP-V8 Hayabusa – Radical RXC

Za zády slyšíte hlasité vytí, jako by vás naháněly dva superbiky, ale žádné superbiky v okolí nejsou. Jen cosi tuze malého a tuze placatého se s jekotem prožene kolem a (pokud hrbol nezpůsobí jinak) děsivě rychle zmizí v dáli. Spojením dvou motocyklových hlav z čtyřválců Hayabusa na blok vlastní konstrukce s mazáním se suchou skříní vznikla velmi točivá a velmi ječící záležitost, která ve třílitrové specifikaci umí ze svých útrob vyloudit 487 koní při 9.100 otáčkách a po cestě popraskat pár hlav citlivějších jedinců. 

V8 Darracq

Ruku na srdce, všechny ty brutální výrazy o praskajících hlavách a osmiválcové kanonádě, které člověk musí používat, aby nějak oživil text, jsou trochu nadsazené…   ale jen do doby, než se nastartuje Darracq. To je totiž pravá artilerie, při které ušní bubínky praskají rychleji než panenské blány po nájezdu barbarů. Ta věc je prý držitelem rychlostního rekordu mezi automobily z roku 1905. Já se však trochu zdráhám slovo automobil použít. Podle měl jen někdo namontoval peklo o objemu 25,4 litru a výkonu 200 koní mezi čtyři galusky. Krotitel bestie si pak sedí na koulích volně zachycených co by osy mezi galuskama…

Bugatti Type 35 

Měla to Eliška Junková ale štěstí, že mohla závodit v tak nádherně znějícím modrém doutníku od Bugatti. Právě teď přišly na řadu ony řadové osmiválce, o kterých byla zmínka v úvodu článku. V meziválečném obodbí se u sportovních a závodních vozů jednalo o poměrně běžné konstrukce, jejichž cílem bylo, jak jinak, podat vyšší výkon, než konkurence. Krásně řežavý projev řadové osmičky od Bugatti volal do okolního vzduchu poselství až o 140 koních. To byly časy… 

Duesenberg SSJ Straight-8

Třicátá léta byla z pohledu automobilového snílka kouzelným obdobím. Mohli jste si totiž stále ještě koupit auto, které bylo prostě nejlepší. Nemuseli jste volit, jestli chcete auto rychlé nebo auto luxusní. V nedokonalosti tehdejších aut bylo ještě možné vyčnívat na všech frontách. Stačilo jen disponovat bezedným bankovním kontem. A vedle božských Bugatti či chladně dokonalých Mercedesů byly takovými vozy americké Duesenbergy. V době, kdy běžná auta sotva pojala dva dospělé lidi pod plátěnou střechou a tchýni na přídavné sedačce, Duesenberg nabízel luxusní vozy s prostorem pro čtyři a více dospělých, na svou dobu nevídanou výbavou a přes to všechno schopné upalovat až dvoustovkou. A nic z toho by nebylo možné bez motoru na svou dobu poměrně novátorské koncepce (využívané i francouzskými kolegy od Bugatti) – tedy řadové osmičky. Duesenberg spojoval v jednom autě to, co dnes nabízí luxusní sedany a supersporty. A navíc s tím bonusem, že jeho rychlost opravdu znamenala, že do cíle dojedete rychleji…

Hamsterův bonus: Scania V8 

Série nejkrásnějších osmiválcových symfonií, přehlídka motorářské aristokracie – a on sem dá kamion. Nebojte se, stále jste na webu Autíčkář.cz a stále ještě čtete článek o nejlepším zvuku osmiválcových jednotek. A ano, čtete správně, je tam napsáno Scania. Od roku 1969 totiž Scanii můžete mít i s osmiválcem. Původní čtrnáctilitrový motor o výkonu 350 koní postupnou evolucí posílil a dnešní pohonná jednotka nabízí skvělých 730 koňských sil z objemu šestnáct litrů. Za králem evropských tahačů – Volvem FH16 750 – tedy sice o 20 koní zaostává výkonem, pokud jde však o zvuk, nemá Scania konkurenci.