načítám data...

Happy to be alive…. část první

28. května 2020, 10:14 18 komentářů PlusOne

Úvaha o nesnesitelné lehkosti bytí...

zobrazit celou galeriiPavel P......: Happy to be alive…. část první

Po delší odmlce příspěvek, který se netýká sedmicentimetrových aut, je to spíš takové bilancování uplynulých měsíců, které se ne nutně týká čtyř (potažmo dvou) kol, ale i to k životu autíčkářovu patří, a jak známo, nakonec vždycky všechno souvisí se vším, takže proč ne.

Na začátku letošního března se manželka měla po MD vrátit zpátky do práce. Z Otesánka se tak měl stát daily driver, a já přemýšlel, jestli je to vozidlo pro tuhle roli to nejvhodnější. Dvoutunový drobek, který je sice prostorný, ale na ježdění cca 70 km denně sem a tam v jednom se spoustou vzduchu uvnitř…. Autu navíc odešly přední brzdy, teklo do něj někudy pod předním oknem, a mělo pár dalších drobných bolestí, které sice nepotřebovaly léčit akutně, ale z dlouhodobého hlediska se jednalo o věci otravné a péči vyžadující. Rodinná rada se proto usnesla auta zbavit. Dal jsem ho do inzerce tak, jak bylo, s popisem všech nedostatků a relativně nízkou cenou. Ozvalo se pár zájemců, ale nikdo se na auto nepřijel podívat, a už to začalo vypadat, že mi zůstane. Odstavil jsem ho proto u Pavla, našeho rodinného automechanika, s požadavkem na řešení věcí nejakutnějších, tj. brzdy a okno. Inzerát ale na webu zůstal, nějakým nedopatřením jsem jej „zapomněl“ smazat, a zrovna když mi pípla SMS od Pavla, že mají okno venku, mi zazvonil telefon….volal zájemce. Sdělil jsem mu, že auto by eventuálně na prodej stále bylo, ale že jej momentálně mám na dílně, kde se řeší okno a brzdy. Pán byl ochotný počkat, až bude hotovo, na auto se chtěl přijet podívat, a byl ochotný akceptovat navýšení ceny, které oprava představovala. Jakmile bylo hotovo, zavolal jsem mu, domluvili jsme se, kde se sejdeme, a pán opravdu přijel….. dorazil se svým otcem, a po zběžné obhlídce bylo jasné, že Otesánek nejspíš změní majitele -  což se zkušební jízdou potvrdilo. Pánové byli z auta nadšení, líbilo se jim, domluvili jsme se na ceně, vyřešili plnou moc, a auto mi tak během necelé hodiny přestalo říkat „pane“. Kupci ještě tentýž týden auto přepsali, a poslali mi fotku velkého TP, abych mohl zrušit pojistku. Slibovali, že o autě už neuslyším, a zatím to tak opravdu vypadá….pokud toto pánové čtou, ještě jednou děkuju za hladký průběh, spolehlivost, se kterou transakce proběhla, a doufám, že jsou s autem i nadále spokojeni.

No dobře, ale co místo něj? Usoudil jsem, že nějaká nákupní taška bude ideální. Malé auto s nízkou spotřebou jako druhé do rodiny bude to pravé. Rozpočet byl nízký, řekl bych až přízemní, tak jsem se soustředil na jednoduchá malá auta, primárně z francouzské produkce. Clio už jsem měl, byl jsem s ním maximálně spokojený, a věděl jsem, že s benzínovou jednadvojkou jezdí slušně, spolehlivě, a za relativně málo. Takže pokud se zadaří, ideálně Clio. Asi po týdnu od prodeje mi volá Pavel, že má pro mě auto, jestli se nechci přijet podívat. Narazil v lokálním bazaru (bazar je silné slovo, překupníček, co tahá polovraky z Německa…) na Twingo, rok 2003, s motorem 1.2 16v. To mě zajímalo, tak jsem se na něj jel podívat. Auto zvenku otloukánek, bylo vidět, že dlouho stálo někde pod stromem na dešti, opršené, čirý lak z kapoty oloupaný, semtam šrám a nějaká povrchová orezlinka. Uvnitř to ale byla jiná káva, sedačky zachovalé, nepotrhané, ovládací prvky neohmatané, a celkem se dalo věřit deklarovanému nájezdu 55.000 km (ověřil jsem si následně dle VIN přes známého, co pracoval v Renaultu, a poslední záznam z Německého servisu byl z roku 2016, kdy se měnily přední tlumiče, a auto mělo v té době necelých 50.000 najeto). Výbava na Twingo slušná, malý kožený paket, skleněná posuvná panoramatická střecha, přední mlhovky…celkově vypadlo slušně, všechno funkční, viděl jsem jej i zespod, shnilé to nikde nebylo, orezliny na podvozku minimální, na tak staré auto až překvapující, tak jsem se rozhodl do toho jít. Auto jsme odvezli k Pavlovi na dílnu, nechal jsem vyměnit provozní kapaliny, rozvody, vodní pumpu, zatuhlá ložiska na zadní nápravě, přední brzdy, a koupili jsme dvě nové zimní gumy. Nad rámec objednaného mi Pavel ještě přelakoval přední kapotu a zbavil auto nejhorších orezlin, sehnal nové levé zrcátko i s anténou, prostě tak, aby se na auto nemuselo dlouho sáhnout….čímž se pořizovací cena v podstatě zdvojnásobila, ale nevadilo mi to, věděl jsem, že auto je opravdu v dobrém stavu. Když mi ho 10. března předával, už přihlášené na moje jméno, dával mi klíčky se slovy „Doufám, že o něm teď hodně dlouho neuslyším“…… jako by tušil. O dva dny později mu volám ze sanitky, že Twingo už není……

Jak k tomu došlo? Po čertech rychle…a nejspíš kombinací několika faktorů. Jel jsem brzy ráno do práce, cesta vede lesnatým údolím, kde se klikatí jako had, a v ranních hodinách bývá celkem navlhlo – údolím protéká říčka, a les si drží vodu, navíc je v blízkosti štěrkový lom, a bordel na cestě je na denním pořádku… to by byla jedna věc. Druhá byly staré pneu za zadní nápravě, sice se slušným vzorkem, ale už asi ne v moc dobrém stavu. A konečně třetí se nacházela mezi volantem a sedačkou – nevzal jsem v potaz rozdíl dvou tun, na které jsem byl zvyklý, a necelé tuny, kterou moje nové staré auto váží, navíc, veškerá váha je u Twinga v podstatě vpředu. Projel jsem zatáčku rychleji, než jsem měl, dostal jsem se do smyku zadních kol, který jsem neustál – předními koly jsem se dostal do příkopy, a šel jsem přes střechu tak rychle, že jsem nestačil ani leknutím zahnědit trenýrky. Jednou se mi zatočilo všechno dokola, a  najednou bylo ticho….ticho, kdy jsem si pomalu začal uvědomovat, co se stalo, že sedím v rozbitém autě, pokrytý špínou a střepy, že to do práce nejspíš už včas nestihnu, a čekal jsem, co mě kde začne bolet, a jestli tady zůstanu, a co bude moje rodina dělat beze mě…Najednou se otevřely dveře spolujezdce (řidičovy nešly) a někdo na mě huláká, jestli jsem tyvolecelej. Pán, co jel za mnou, zastavil, pomohl mi z auta, za což mu ještě jednou děkuju, zavolal rychlou, ta poslala PČR  (kteří tam ironicky byli rychleji, než rychlá), a než dojeli, podařilo se mi najít telefon (zůstal v autě), peněženku s doklady (nezůstala v autě, byla asi dvacet metrů od něj v dráze letu), brýle (málem jsem je rozšlápl, ležely kousek od peněženky). Bylo to hodně zvláštní, v tu chvíli mě nic nebolelo, nebyla mi zima, byť jsem měl na sobě jen mikinu a venku byly asi tři nad nulou, byl jsem schopný vším pohnout, a zároveň se mi nechtělo…teprve po příjezdu záchranky mi vlastně seplo, že bych měl volat i někomu z rodiny, co se vlastně stalo, že bych měl zavolat do práce, že dnes teda fakt ne…volám manželce, asi ještě spí, nebere mi telefon. Volám kolegyni, že jsem měl nehodu, a že nedorazím. Volám mámě, že jsem v prdeli, a že asi budu potřebovat pomoct…prostě jak mi jednotlivé věci začínají docházet, mají moje telefonáty horší a horší podobu… pokud se vám někdy něco takového přihodí, dejte si na čas, a nevolejte zběsile všem rodinným příslušníkům, i když rozum velí se o ten šok podělit, slyšet od rodiny, že je všechno v pořádku, a že všechno bude dobrý. Fakt to nedělejte. PČR se mnou v rychlosti sepsali záznam o nehodě, pak si mě naložila rychlá, a vezli mě do Prostějova do špitálu. Vleže volám Pavlovi, že Twingo je KO, v rychlosti ho informuju, co se stalo, a kde auto stojí, kvůli odtahu. Je po hlase znát, že je naštvanej, a rád, že mi nic není, zároveň, taková zvláštní směska pocitů. Saniťáci se mě ještě jednou ptají, jak se to seběhlo, jak se cítím, co mě bolí, jestli se mi netočí hlava, měří mi tlak, prohmatávají břicho, někam si to píšou, asi kvůli dalšímu postupu. Volají vysílačkou do špitálu, že mě tam za pět minut vyloží, a taky že jo, než se naděju, jsme na místě.

Absolvuju přednostně vyšetření na traumačce, dostává se mi vysvětlení ohledně možných pozdějších bolestí a situace, jak tělo v šoku reaguje – prostě se stáhne do sebe a napumpuje adrenalinem, aby se dostalo v první řadě do bezpečí, a až pak začne dávat najevo, co je špatně…dál mě čeká celkový rentgen a sono břicha, jestli se tam něco nevylilo, a pak zpátky na traumačku ještě dopsat záznam po úraze. Asi nejdelší cesta, kterou jsem po špitále kdy absolvoval vleže. Chodit po svých mě nechtěli nechat. Ze špitálu volám do práce a rodičům, jak na tom jsem. Vyšetření odhalilo pár modřin, naražená žebra, pohmožděné levé rameno a krk, dostávám límec, a doporučení minimálně tři dny klidového režimu, v pondělí kontrola u PL, nashledanou. Domů mě veze rozvoz, jsem rád, nemusím řešit dopravu. Manželka má pořád vypnutý telefon. Se saniťačkou aspoň pokecáme, nechávám se vyložit před domem, a doufám, že to byla moje poslední cesta sanitkou na hodně, hodně dlouhou dobu. Vcházím do ložnice, manželka ještě spí, a probouzí se teprve, až žuchnu na postel vedle ní. Je v šoku, zároveň ráda, že se mi relativně nic nestalo, na auto sere pes, jsou to jenom plechy, a říká mi, jak je ráda, že to nevěděla…strachem by se asi zbláznila. Zavírám oči, vyčerpáním, únavou, spím hodinu, dvě, tři? Ani nevím… odpoledne volám ještě s mámou, dozvídám se, že jsou na cestě k nám (bydlí asi 70 km daleko), že chtějí vidět, že jsem OK, a že mi vezou peníze na jiné auto, na to nemám slov, a poprvé za ten den emoce povolují a já se rozpláču do telefonu, jsem svým rodičům neskutečně vděčnej za nevyžádanou pomoc, že jsou tady, když je potřebuju, a prostě… vím, že jsem si dobře vybral. Druhej den se začínají probírat modřiny a pomlácená žebra, bolí mě krk, levé rameno, a pravý bok, jak se pás zařízl do těla. V neděli večer se za mnou ještě stavují z PČR, dopsat protokol, aby to nemuseli řešit ve správním, což od pondělí doba koronavirová vyžaduje – jsem jim za to vděčný, a celkem s radostí jim dávám pětistovku pokuty, kterou mi dali za nepřizpůsobení rychlosti stavu a povaze vozovky, vím, že spousta lidí na policajty nadává, ale v mém případě si opravdu nemám na co stěžovat.

 No, a tady bych to prozatím ukončil, je to delší, než jsem měl v plánu, takže bude druhý díl, kde se podělím o martyrium spojené s hledáním nového auta za pár korun, jak to dopadlo, a co a jestli jsem vůbec nakonec něco koupil…. Stay tuned! :-)

 

Pro fotky z havárie si skočte třeba sem, v telefonu nějaké mám, aniž bych si pamatoval, jak se tam ocitly, doplním, třeba, někdy….

 

Jo, a málem bych zapomněl – dostat se mezi deset nejlepších blogů roku 2019 je pro mě neskutečný úspěch, děkuju všem za přízeň, redakci za VIP členství, a slibuju, že k pidiautům se určitě vrátím, byť jsem na ně na nějakou dobu zanevřel – zcela jistě to nebude napořád.


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Ronoath
28. května 2020, 11:18
4

"Ten anděl strážnej, co nad tebou lítá, to musí být šichta!"

Pán Bůh zaplať, že jsi celý!

Jinak dobrá rada, hned nikomu nevolat, taky už jsem na to přišel.

reagovat
František Čáslavský
28. května 2020, 11:19
0

Čte se to nepěkně, pamatuju si, jak jsem zahodil auto do lesa, vše odtáhl a pak skončil s prasklým obratlem na několik dní uvázaný na lůžko. Jsem rád, že to dobře dopadlo a jsem zvědav, co bezpečnějšího pořídíš :)

reagovat
Irwinek
28. května 2020, 11:46
0

Hlavně, že jsi v pořádku! zbytek se poddá a další auto bude ještě smrdět barvou, jak bude nové :-D

Jakub Pospíšil
28. května 2020, 11:34
5

Jak jsi napsal, že sis pořídil Twingo, tak jsem si říkal "jo, to je super kára, ale vůbec bych v tom nechtěl bourat."
Ale jak to vidím, tak zůstalo poměrně vcelku. Naštěstí. Tak hlavně že seš v pohodě.

reagovat
PlusOne
28. května 2020, 11:42
2

Ahoj, díky všem za komentáře :-) Strážný anděl se se mnou občas nadře, to je fakt, ale tady teda odvedl perfektní práci....dílem se na tom doufám podepsal i stav auta, který, kdyby nebyl takový, a kdyby mu Pavel nevěnoval tolik péče, by se na mém bytí a nebytí mohl projevit výrazně více.
Auto se na první pohled může jevit celkem nepoškozeně, ale pohled druhý odhalí prolomenou střechu z toho kotrmelce, hnutý B-sloupek, porozbíjená okna včetně čelního, a třetí pravděpodobně celou zkroucenou kastli, protože zadní dveře, byť nehodou poškozené minimálně, se nedají vůbec otevřít. Měl jsem asi kliku, že jsem se křečovitě držel volantu, tím pádem mi nelítaly ruce po autě, a nedošlo ke skřípnutí některé končetiny pod autem v převalovací fázi..jo, a pytle zůstaly pod kryty, nevyletěl ani jeden, a to mělo auto čtyři...kdosi mi vysvětloval, jak je to možné, ale....i bez toho jsem tu, relativně zdravý, takže neřeším.
Večer dosypu fotky z telefonu.

-
Komentář upraven 28. 5. 2020, 11:43:43
-
Komentář upraven 28. 5. 2020, 11:44:20

ja
jazet
29. května 2020, 20:57
0

Tak hlavně,že jsi v pohodě. Člověka to nasere, ale za pár dní, týdnu se tomu zasmejes a budeš dávat jako historku k dobru. Mě před pár měsíci naboural pán a byl jsem fakt nasranej, ale dneska už to beru s nadhledem. Jsou to jen plechy, jsou důležitější věci.

lu
lucnikonik
31. května 2020, 14:00
1

Hlavně, že to odnesly jen plechy a ne Ty.

Twingu jsem taky moc nedůvěřoval, co se bezpečnosti týče, ale po bouračce kamaráda mu docela věřím - kamarád byl "lepší střelec" - usnul za volantem z únavy a zalomil Twingo pod levé přední kolo Tatry 148 s výsledkem zlomená ruka a noha (holenní kost) a dle jeho slov "poloskalp" aneb asi 5cm tržná rána na pleši (sorry Venco, holt jsme skoroplešatý), auto jelo do hutí, Vencu cca druhý den propustili se sádrama a zašitou palicí.

Jeho Twingo bylo předfacelift, tuším 96rok a navíc s tou plátěnou stahovací střechou, takže pevnost žádný zázrak. od FL (od 1999) je údajně prostor posádky od firewallu přes A sloupky a rám čelního okna z vysokopevnostní oceli - kamarádi cvičili na vraku Twinga s nůžkama (hasiči, cvičení vyprošťování) a A sloupek standartní nůžky nepřestřihly, daly jej až ty velký nůžky, tak na té vysokopevnostní oceli asi něco bude :-)

V každém případě poděkuj andělíčkovi strážníčkovi, makal až se z něj kouřilo :-)

Pólin
28. května 2020, 12:45
1

Tak hlavně, že to dobře dopadlo. Teď před vánocema manželka taky skoro skončila na budce s naší imprezou a tak vyklepanou jsem ji ještě nikdy neviděl... ten adrenalin tělo fakt napumpuje.

reagovat
Jaromír
28. května 2020, 17:13
5

Doufám že už je to v pořádku a bez následků. Díky taky za přiblížení z první ruky, co se vlastně s člověkem děje v takové situaci. Už jenom čtením jsem byl zaražený jak prd.

reagovat
custom1
29. května 2020, 07:59
0

Mazec! Hlavně, že jsi celý a vyvázl jsi relativně v pohodě...

reagovat
wdave_t
29. května 2020, 09:20
1

Joo, tak to vypadá dost povědomě, akorát u mě to v roce 2012 byla Vectra B - taky po větší opravě v hodnotě toho auta, akorát že navíc skončila na střeše a brejle jsem nenašel :D

Měli jsme kliku. (Já měl akorát lehkej otřes mozku a malou modřinu, žádný následky.)

Mimochodem nutkání volat všem lidem jsem opravdu neměl. Stalo se to ráno a teprve někdy odpoledne jsem se odhodlal zavolat tátovi a pak postupně ostatním, a to jsem si ještě důkladně vybíral... Některým starším členům rodiny jsme to radši ani neříkali.
-
Komentář upraven 29. 5. 2020, 09:21:39

reagovat
Pochtli
29. května 2020, 11:10
0

Koukám, že jsi měl velkou kliku a neskončil jsi v loupáku, omotaném okolo stromu.

reagovat
Sa
Sato
29. května 2020, 11:40
0

Vždy ked vidím niečo podobné tak ma začne hrýzť svetomie či sme predsa len manželke nemali kúpiť niečo modernejšie ako Alfu 147. Ale tu to dopadlo ešte veľmi dobre. Vieš v cca akej rýchlosti sa to stalo? Tipol by som si okolo 60ky?

reagovat
beastar
29. května 2020, 12:02
1

Hlavne ze si v pohode. Jako blog zajimavy. Zdvizeny prst pro nas vsechny. Rodice mas super takovy by si pral kazdy. A teda bohuzel to ukazuje, ze proste mestske auticko je pri nehode pomerne malo bezpecne. Je blby to psat, ale i kdyby si jel v novem Hyundai i30 dost mozna se to nikdy nestalo anebo by ti vlastne asi nebylo vubec nic...

Doufam ze dalsi auto bude aspon Audi A6 c5... je hnusny a velky s drahymi dily, ale bezpecny:) Vyzkouseno za vas.

reagovat
J.K.
29. května 2020, 15:05
0

Hlavně , že jsi v pořádku! Díky za další blog.

Beru si z něj dvě poučení. První je, že lepší pneu patří vždy na zadek a ne na předek. Druhé, že závodní jezdci fakt ví, co dělají, když při ztrátě kontroly nad vozem pouští volant a překříží ruce na hrudi.
-
Komentář upraven 29. 5. 2020, 15:05:51
-
Komentář upraven 29. 5. 2020, 15:06:10

reagovat
bkralik
29. května 2020, 21:06
2

J.K.: Puštění volantu jako dobrý nápad můžu potvrdit - když jsem na Autíčkář trackdayi před rokem naboural Micru pravým kolem do traktorové pneumatiky, povyhodilo mi to pravou ruku z ramene (naštěstí ne úplně) a dalších čtrnáct dní nebylo příjemných :-)

FidoBlack
25. června 2020, 13:41
0

Konečně jsem si ten článek našel a přečetl... Jak koukám, oba jsme po kotrmelci měli doslova do písmene z prdele kliku..

reagovat
ToMyx
29. června 2020, 14:34
0

Zajímavé, poučné a hlavně se šťastným koncem a se všemi pozitivy, které fungující rodina a milující rodiče skýtají. Celý článek je velice poutavý a strašně rychle plyne. Než jsem se podruhé nadechl, byl konec :-)

reagovat