Otesánek...

Po pár renovacích angličáků další duševní “odplivnutí si”….tak to tak berte ;-)

Nástin situace: Bydlíte na vesnici, s manželkou dojíždíte do práce (každý do své) autem (každý svým), a jednoho krásného dne zjistíte, že nebudete v autě potřebovat dvě sedačky, ale tři….čas se krátí, a než se mrně narodí, bude potřeba pořídit něco, kam se bez problémů usadí dva dospělí, tři děti, a věci na prodloužený víkend nebo dovolenou….v rodině sice dvě auta jsou, ale požadavek ani náhodou nesplňují (malé kombi a ještě menší hatchback), a tak se začnete poohlížet po něčem, co by splnilo roli rodinného přepravníku, nebylo to moc drahé, a hodně se do toho vešlo. Při předpokládaném nájezdu pár tisíc ročně palivo neřešíte. Tedy…člověk míní, pámbů (a manželka) mění, a z auta pořízeného původně na pár tisíc ročně se po havárii a odpisu jednoho z menších aut stala plnohodnotná daily. Ale nepředbíhejme….

V lednu 2017 mi manželka ukázala gravitest s dvěma čárkami. Super, budu zase táta. Už potřetí. A to prosím v momentě, kdy jsem si myslel, že už mě nic nepřekvapí…překvapilo. Pocity smíšené – hypotéka na krku, stará práce všelijaká, nová na obzoru…jo, rok 2017 pro mě opravdu byl rok změn. A do toho mrňavec. Neboj, miláčku, nějak to zvládneme…slovo “nějak” nesnáším, potřebuju mít jasné instrukce, improvizace mi nikdy nešla, a že to zvládla spousta lidi před námi, nějak, to mě taky neuklidňuje. Potrat ovšem nepřichází v úvahu, čistě z přesvědčení, takže krom shánění dětského oblečení (všechno jsme darovali), látkových plen (všechny jsme vyhodili) a kočárku (nakonec jsme nepotřebovali) vyvstala i otázka dopravy. Původní plán některé z aut prodat, a koupit větší, nepřicházel moc v úvahu  – náš vozový park neměl kdovíjakou hodnotu, takže auta spíš dojíždíme, než abychom je prodávali. Takže hledáme něco levného, prostorného, ve slušném stavu, za dobrou cenu ( do padesáti….s prostorem pro opravy). Asi ne úplně typický dotaz, který redakce Autíčkáře dostává, řešení je nicméně jednoduché – SAG. Bránil jsem se tomu, po špatné zkušenosti s koncernem jsem domů auto od nich už nechtěl, tedy, ne naftové, kterážto varianta asi jediná u velkoprostorových koncernových vehiklů přicházela do úvahy. Za ty peníze ale byla k dispozici auta vesměs hodně ojetá, a v hodně mizerném stavu. Neříkám jen tak zbůhdarma, že koncern je u nás silně nadhodnocený. Hledal jsem ve vodách japonských, německých, francouzských, až jsem na nejmenovaném autoklubu narazil na inzerát na benzínového Galaxe. Na první pohled zaujal, seděl nízko, hezká barva, 17” kola tomu slušela, tak jsem se s majitelem spojil, a začal “výslech”…. nedostatky přiznal, nic netajil, tak jsem ještě konzultoval spolehlivost s internetem a naším dvorním mechanikem (ne v tomto pořadí), a poté, co inzerent shodil cenu ještě o desítku, jsem rozhodl, že se na něj pojedeme podívat. Auto stálo krásných 240 km od nás, takže výlet na celý den. Jeli jsme Palečkem (třídveřové Clio, děti ho tak pojmenovaly…hádejte, proč asi ;-) ) s manželkou v sedmém měsíci, s tím, že pokud koupíme, zpátky řídí Palečka ona. Vybavený jsem byl od mechanika teoreticky, “hlavně se, prosímtě, podívej pod víčko olejničky, jak tam bude film, tak ruce pryč, no a SAG takhle starý bude mít shnilé prahy, tak se mrkni, jestli jsou patky pro hever za předním kolem OK. Cokoliv dalšího je levně opravitelný” plus pár dalších pokynů na papíře. Nakonec, nekupuju první auto, tak to snad zvládnu. Dojeli jsme na místo, kde nás čekal nablýskaný a vyčištěný kočár, majitel chtěl udělat dobrý dojem, a to se mu povedlo. Auto se mi líbilo, čeklist jsem si prošel, jen na patky nebylo kvůli sníženému podvozku moc dobře vidět, tak jsem je zkusil aspoň nahmatat, dobrý, něco tam je, projedeme se. Jízdně taky celkem OK, tak jsme si plácli, sepsali smlouvu, odevzdali cash, výměnou za něj dostali plnou moc a klíčky, a jelo se domů.

Takže, co to teda vezem? Ford Galaxy 2001, 2.3 16v benzín – 107kW, motor s rozvodem řetězem, výbava holobyt s mlhovkama, nemá ani palubní PC (což je dobře), sesle vepř a palubka kořen zapomeňte, všechno je to základní šedá látka a základní šedý (a černý) plast. Motto – “co tam není, to se nepokazí”. Nájezd přiměřený věku, jestli jsou číslíčka na počitadle reálná neřeším, stav motoru je velice slušný, zbytku auta slušný, karoserie ucházející. Pár orezlinek to mělo (ano, MĚLO!!), nevadily mi. Výbavu doplňuje výhřev předního okna (k nezaplacení), výhřev předních sedaček (nefunkční) a čtyři airbagy (snad nebudou potřeba). Po dovozu domů jsem dostal od mechanika vynadáno za chybějící patky pro hever a spojku před smrtí, a pochvalu za dobrý motor. Nu což, nedá se nic dělat, opravíme….technická končila letos v lednu, a takhle bychom neprošli. První investicí byla oprava klimatizace (majitel přidal jiný chladič, který nakonec nebyl potřeba – problém byly trubky), na auto jsem pořídil celoroční pneu Nexen 4Season 225/45/17 s odpovídajícím nosnostním indexem (na těch pár tisíc ročně….), a těšil se, až zakuká spojka, abych ji mohl vyměnit. Je na autě doteď, asi to s ní není tak zlé. 

V březnu 2018 manželka zrušila Clio, a tím se Galax stal mým téměř každodenním společníkem na cesty do práce (manželčino auto je potřeba na rozvoz dětí do školy, školky, kroužků a podobně, má automat a s Fordem sice jezdit vyloženě neodmítá, ale moc se za volant nehrne…). Najeto máme za ten rok v režimu daily téměř 15.000 km (od března do listopadu jezdím za hezkého počasí do práce na motorce), tak už snad můžem zhodnotit, jak si ten krám vlastně u nás doma stojí….

Papírových skorostopadesát plnokrevníků zní na papíře dobře, přidejte do koktejlu skoro dvě tuny váhy, široká sedmnáctipalcová kola , pětistupňovou převodovku s kvalty do krátka (krom posledního) a aerodynamiku rozkopnuté krabice od mléka, pořádně protřepte, a vyjde vám spotřeba kolem deseti litrů naturalu na sto ujetých kilometrů. Dostal jsem se na devět a půl při delší cestě, a považoval to za zázrak – předpisy totiž mimo město beru jen jako doporučení. Auto disponuje i v nižších otáčkách solidním zátahem (na tu váhu…), po překročení čtyř tisíc se motor ale naplno probere, a začne výrazně živěji zrychlovat, přičemž to celé doprovází celkem slušnou zvukovou kulisou. Berte to všechno v kontextu váhy dvou tun, sprinter to rozhodně není, na to nemá poměr váha/výkon, ale na tak velkou pixlu jede překvapivě slušně. Motor s autem nemá nejmenší problém, je to ale vykoupeno již zmiňovanou spotřebou. Na druhou stranu, rodinný známý má o generaci staršího Sharana fdýzlu, a jezdí s ním za cca sedm/100, otec disponuje Touranem ve verzi 1.6 FSI, a je v tom za osm, takže deset litrů je v kontextu dané váhové kategorie asi ještě celkem OK. U dětí si ale, kvůli mým občasným vtípkům na nenažranou bestii, vysloužil přezdívku z nadpisu. Faktem ale zůstává, že krom vyšší žíznivosti nemám s autem jediný problém. Podlahu jsem nechal vyvařit, prahy opravit, STK jsme letos v lednu prošli bez ztráty kytičky, a jezdíme vesele dál. Auto je opravdu prostorné, v papírech mám 7 míst, v autě jen 5 sedaček, ale kdybych chtěl, můžu dokoupit. Sedačky jsou všechny posuvné, krom přední řady se nechají z auta vytáhnout, můžu si nakombinovat 2+3+2 nebo 2+2+2, nebo nechám některé dítě sedět v kufru za trest samotné, je to na mě. Odstěhoval jsem v něm leccos, po vyjmutí sedaček vznikne v autě luxusní prostor pro spaní, nebo se v jedné ze zmíněných kombinací dá mezi prostřední řadu sedaček postavit malá bečka, prostě dá se všechno možné, auto je hodně variabilní. Sedí se vysoko, i s nadoraz sešroubovaným sportovním podvozkem (jo, nechal jsem ho tam, líbí se mi to tak…) je jízda kupodivu pohodlná, a i v plném obsazení má auto dost síly k předjíždění. Krom oleje a filtrů řeším akorát drobnosti, rozsvěcející se a zhasínající kontrolku airbagu a občas stávkující stahovačku u řidiče, jinak nic. A tím bych vlastně mohl skončit. 

Dík, že jste dočetli až sem. Další už bude určitě zase o autech v měřítku 1:75 ;-)