Závod hlemýžďů. 7 nejpomalejších aut, která koupíte v roce 2026

Je to pár dní, co Stellantis zveřejnil cenovku nového Fiatu 500 Hybrid. Příjemně mne překvapila  – startuje na 409 tisících, což není na ikonickou stylovku vůbec špatné, zvláště když má na trhu jen minimum konkurence. Jistě, svou roli tu hraje fakt, že v posledních pár letech se u nás prodávala pouze elektrická varianta, takže jsme si „zvykli” na úplně jinou cenovou hladinu a teď valíme oči. Přesto se domnívám, že se českému Fiatu cenotvorba povedla. 

Na prezentaci mě ovšem zaujalo – a asi ještě víc – i něco dalšího. Atmosférický litr s mildhybridní dopomocí (o full hybrid se ve skutečnosti nejedná), potřebuje k rozpohybování auta na rychlost 100 km v hodině více než 16 předlouhých vteřin. Jak se tohle inženýrům z Mirafiori povedlo? A bude Fiat 500 těžko hledat konkurenci i v tomto ohledu? Pojďme se podívat, jaká další extrémně pomalá auta na našem trhu máme, a společně vyhlásit vítěze. 

Volkswagen Polo 1.0 MPI – 15,4 s 

Aktuální Polo GTI (test už brzy!) se na stovku dostane za 6,5 vteřin. Jeho stájový kolega z opačného pólu spektra k tomu potřebuje zhruba o 9 vteřin déle. S litrovým atmosférickým tříválcem, jenž ze sebe s vypětím sil ždímá výkon 59 kW, se není čemu divit.

Že se jedná o variantu pro nenáročné řidiče, napovídá i fakt, že se motor pojí pouze s pětistupňovou manuální převodovkou a auto pořídíte jen v té nejzákladnější výbavě s plecháči, klíčovým startováním a manuální klimatizací. Na druhou stranu – pořád je to VW a dá se koupit za cenu pod půl milionu (konkrétně startuje na částce 464 900 Kč), takže si umím představit zákazníka, pro kterého představuje zajímavou nabídku. Navíc, jak jste se mohli dozvědět v našem testu, pokud tohle Polo nebudete honit po dálnicích a dopřejete mu přátelské prostředí města, odmění se vám nejen skromnou spotřebou, ale i příjemnými jízdními vlastnostmi. A z našeho seznamu je nejrychlejší!

Škoda Fabia 1.0 MPI – 15,7 s 

Základní Fabia na tomto místě nikoho nepřekvapí, neboť se jedná v zásadě o stejné auto jako zmíněné Polo. Její výhodou je nižší startovní cenovka a rovněž fakt, že v této cenové a výkonnostní kategorii už aura hodnotnější značky nehraje zas tak zásadní roli.

Poněkud překvapivě ve Fabii dostanete i o chlup lepší výbavu včetně litých kol, parkovací kamery a tempomatu. Se stejným výkonem a stejnou převodovkou ztrácí v dynamice na svého koncernového sourozence jen pár setinek, čert ví, kde je jejich původ. Vzhledem k minimálnímu rozdílu ve zrychlení u obou aut by bylo zajímavé uspořádat dragrace a možná to zkusíme, až budeme mít opravdu hodně času nazbyt…

Renault Grand Kangoo Blue dCi 115 – 15,7 s 

Minidodávku Renault Kangoo seženete v prodloužené verzi (kromě benzinu) už jen se silnějším dieselem o výkonu 85 kW neboli 115 koní, zatímco slabší diesel Blue dCi 95 náleží pouze kratší variantě.

Ani 20 koní navrch však zřejmě u Grand Kangoo nedokáže kompenzovat vyšší váhu, neboť zrychlení z nuly na sto mu trvá 15,7 vteřiny a krátké Kangoo mu s hodnotou 15,1 vteřiny o prsa korejské ženy uniká. S litrovou Fabií se tedy dělí o páté místo právě „silnější” dlouhá verze. O minidodávkách se s oblibou tvrdí, že jsou ideální volbou pro prakticky smýšlející rodiny s omezeným rozpočtem, nikde však nestojí, že by tyto rodiny také měly mít času na rozdávání. Koneckonců, v případě Kangoo hapruje i omezený rozpočet, neboť úplný základ se sedmi místy vás přijde na 760 tisíc. Těžko počítat s tím, že vyšší cenu dopružíte přesčasy v práci, neboť při cestování s tímto vozem je každá hodina dobrá. 

Renault Trafic Combi 2.0 Blue dCi 110 – 16,5 s 

Hmotností se blíží dvěma tunám a uveze až devět cestujících, snad bychom tedy neměli být na velkou dodávku od Renaultu příliš přísní. Jenže jsme si právě vyjmenovali dva dobré důvody, proč takovému vozu dopřát pořádný motor, nikoli základní naftový dvoulitr s výkonem 81 kW.

Na městskou taxislužbu to ještě bude stačit, jakmile ale opustíte oblast bezpečných rychlostních limitů, dostavi se frustrace. Z nuly na stovku se totiž Trafic rozjíždí 16,5 vteřiny. Jen o 20 tisíc dražší motorizace Blue dCi 150 potřebuje o 3 vteřiny méně a jeho tabulkové spotřeba je v zásadě totožná. Zde mi asi něco zásadního uniká. Pokud tušíte, proč si Renault drží v nabídce obě tyto varianty, dejte mi prosím vědět. 

Mitsubishi Colt 1.0 MPI – 17,1 s 

Smutníte-li po atmosférickém litrovém tříválci, který již opustil nabídku Renaultu i Dacie, máme pro vás dobrou zprávu. Stále je dostupný v Mitsubishi Colt (jenž je v aktuální generaci převlečeným Renaultem Clio), a s ním i omračující hodnota zrychlení z nuly na sto za 17,1 vteřiny.

Omračující je ale i základní cenovka 369 960 Kč, která z Coltu činí jednoznačně nejdostupnější vůz z našeho výběru a která zahrnuje nebývale bohatou výbavu čítající třeba automatickou klimatizaci, parkovací kameru a senzory vpředu i vzadu, dešťový senzor nebo tempomat. Přestože mi šedivějí vlasy i z pouhého pomyšlení na rozjezd v takovém voze, mnozí považují tříválce s vícebodovým vstřikováním paliva za etalon spolehlivosti, jednoduchosti a servisní nenáročnosti. 

Fiat 500 Hybrid Cabrio – 17,3 s 

Městská stylovka z úvodu článku překvapivě dosáhne jen na stříbrnou medaili, i když s rovnou tunou hmotnosti je to stále úctyhodný výkon.

Hybridní cinquecento navíc drží velmi zajímavé prvenství – jde o vůbec první auto, které vzniklo přestavbou elektromobilu na spalovací pohon. Před několika lety měli v Turíně zato, že spalováku v pětistovce definitivně odzvonilo, jenže očekávaný rozmach elektromobility se jaksi nekonal a ke slovu přišlo uvažování takzvaně „out of the box”.

Vzhledem k velikosti, předpokládanému zatížení a městskému určení nejspíš skromné zrychlení (hodnota se týká verze Cabrio, která oproti hardtopu přidává kila a s nimi více než vteřinu navíc) atmosférického litrového tříválce není až tak na škodu. Více mě mrzí, že slavnostní comeback zatím zahrnuje pouze manuální převodovku, kterou bych v hustém provozu jistě nejen já s klidem oželela.

Volkswagen Caddy 2.0 TDI 55 kW – 17,6 s 

Nekorunovaným králem dnešní disciplíny nakonec není v úvodu zmíněný Fiátek, nýbrž základní naftová verze Volkswagenu Caddy. Nabídka pohonů je u tohoto modelu mimořádně široká a zahrnuje benzin, naftu i PHEV, manuál i automat, dvoukolku i čtyřkolku.

Základní diesel je z nich nejlevnější a za silnější (75 kW) naftu si musíte připlatit hned 80 tisíc, volbu tedy dokážu s přimhouřeným okem pochopit – zejména u firem, kde je výběr značek jasně daný. Její dynamika mne ovšem bolí i na papíře a jediné, čím se utěšuji, je má přirozená láska k diverzitě. Není to hezké, že máme stále na výběr z tolika možností, ty nejpomalejší nevyjímaje?

Máte s některým z finalistů vlastní zkušenost? Podělte se s námi v komentářích a my slibujeme, že se nebudeme smát!