Zakázané ovoce: modely Mitsubishi, které nikdy neopustily Japonsko

Mitsubishi je šestou největší japonskou automobilkou s historií výroby aut sahající až do roku 1917, kdy představila Mitsubishi Model A, první sériově vyráběný japonský automobil. On to byl teda spíš jen přeznačkovaný Fiat Tipo 3, ale díky ruční výrobě šlo o značně dražší auto než importované vozy z Evropy nebo USA, a tak po pár letech výroba skončila s dvaadvacátým vyrobeným kusem. V roce 1937 Mitsubishi představilo první japonský vůz s pohonem všech kol, Mitsubishi PX33, prototyp sedanu pro armádu. Po válce se Mitsubishi etablovalo jako výrobce levných vozů, které až na pár výjimek nebyly ničím extra výjimečné. Ty nejzajímavější vozy, které Mitsubishi vyrábělo pouze pro svůj domácí trh, si tak dnes představíme.

Mitsubishi Debonair AMG

Jeden z prvních japonských luxusních sedanů a vlajková loď značky, Debonair nebyl úplně prodejní hit, jako spíše doplněk nabídky Mitsubishi. Ve druhé generaci, která přišla v roce 1986, až po dlouhých 22 letech od představení původního modelu, se Mitsubishi pokusilo prodejnost modelu navýšit. Přechodem na pohon předních kol pro zvětšení vnitřního prostoru a nabídkou šestiválcových motorů s výkonem až 210 koní se Debonair stal relativně konkurenceschopným a prodeje nebyly úplně špatné.

O rok později byla představena verze Debonair V 3000 Royal AMG. Pokud máte německého úpravce spojeného s Mercedesem, tak vězte, že tomu tak nebylo vždy a AMG se věnovalo i jiným značkám. Jestli však čekáte, že Debonair byl rychlý…nebyl. Pod kapotu se Němci ani nepodívali, za to však na umírněný sedan hodili ostře řezaný bodykit, křídlo, jiná kola a dovnitř se zabydlel speciální čtyřramenný volant.

To vše za velmi tučný příplatek oproti standardnímu modelu. Jak by se dalo čekat, nejednalo se o prodejní trhák, a Debonair AMG je dnes velice vzácné najít na prodej. 

Mitsubishi FTO

Navržen jako nástupce modelu Mitsubishi Starion, FTO bylo sportovní kupé s pohonem předních kol a nabídkou čtyř až šestiválcových motorů s výkonem 125 až 200 koní a možností volby mezi pětistupňovým manuálem nebo čtyřstupňovou (pětistupňovou po faceliftu) automatickou převodovkou. Jeho název FTO znamená "Fresh Touring Origination" a měl být pro ty, kteří ještě nedosáhnou na plnohodnotné GTO, které se vyváželo do celého světa, narozdíl od FTO, které zůstalo oficiálně pouze na japonském trhu.

Prodeje FTO nebyly úplně nejhorší v počátku, auto dokonce vyhrálo v letech 1994 a 1995 japonskou anketu Auto roku, ale po faceliftu v roce 1997 už to tak slavné nebylo a tak pro odbyt začal být model šedě importován i mimo Japonsko, zejména na Nový Zéland a do Austrálie, ale i do Anglie, takže je občas možné FTO potkat i u nás.  

Mitsubishi Lancer Evolution IX Wagon

Nelze vynechat samozřejmě legendární Lancer Evolution. První tři generace (nebo spíše iterace, tolik rozdílů mezi generacemi u Eva nebylo, jak už naznačuje název Evolution) byly sice prodávané pouze na domácím japonském trhu, ale nejzajímavější pro nás, národ chalupářů a vyznavačů převážení vzduchu, je rozhodně Evo IX Wagon. Tradičně bylo Evo vždycky sedan, ale pro svůj domácí trh si Mitsubishi připravilo v deváté generaci i verzi kombi.

Jako u sedanu, i zde byl dvoulitrový čtyřválec 4G63, jehož 291 koní přenášela na všechna čtyři kola buď šestistupňová manuální, nebo pětistupňová automatická převodovka. Stejně jako sedan, i kombík má aktivní středový diferenciál, ale není vybaven systémem Active Yaw Control pro lepší ovladatelnost, avšak díky lepšímu vyvážení váhy u kombíku (více váhy na zadní nápravě) zde údajně není tolik cítit potřeba po takovém systému. Oproti standardnímu kombíku byla verze Evolution vylepšena mnoha vyztuženími šasi, podvozkem Bilstein a brzdami Brembo.

Zajímavým detailem jsou sedačky, které nemají tak výrazné boční vedení jako Evo sedan pro lepší nastupování. Mitsubishi těchto kombíků vyrobilo pouze necelé tři tisíce, jde tak o opravdovou vzácnost a potkat nějaké v Evropě je skoro nereálné.

Mitsubishi RVR Open Gear

Kompaktní MPV známe i u nás, RVR se v Evropě prodával jako Space Runner. Co ale neznáme v našich končinách jsou verze Open Gear a Hyper Sports Gear. Druhý jmenovaný, jak už název napovídá, byl zacílený na tatínky od rodin, kteří chtěli trochu schopnější MPV, Sports Gear byl obalený výraznějším bodykitem, ale neztrácel ani pod kapotou – 230-250 koní zajišťoval motor 4G63 známý z Eva či Galantu VR-4, jehož pohon všech kol si také převzal.

Z mého pohledu zajímavější je však Open Gear. Chcete vítr ve vlasech, ale zároveň potřebujete něco prostornějšího? A co třeba MPV s posuvnou střechou? Open Gear mohl být také vybaven motorem 4G63. Oproti standardnímu RVR, který měl posuvnou druhou řadu dveří, byl Open Gear pouze dvoudvéřový, ale praktickou zadní lavici si ponechal. V další generaci modelu již tento zajímavý mix targy a MPV nebyl vyráběn a tak se jedná dnes o celkem vzácné auto. Jak střecha funguje se můžete podívat zde, nebo zde můžete shlédnout i bizarní reklamu.

Mitsubishi Minicab Bravo

malé kei dodávky či valníky vyrábí Mitsubishi pod názvem Minicab, jehož pátá generace přišla v roce 1991 a přinesla odtrhnutí osobních dodávek do samostatného modelu, Bravo, který měl lehce odlišné detaily exteriéru, zejména jiný tvar světel. 

Bravo tedy bylo vybaveno motory s výkonem od 40 do 64 koní, které poháněly buď přední nápravu, nebo všechna čtyři kola. Nejzajímavějším prvkem výbavy byla bezpochyby prosklená posuvná střecha, tzv. Super Aero Roof, ale byla též možnost mít otáčecí přední sedačky či podsvícené a zajížděcí schůdky pro zadní pasažéry. 

V roce 1997, dva roky před příchodem další generace, naskočilo Mitsubishi na moderní vlnu retra s modelem Bravo Route 66, který měl pozměněné prvky exteriéru připomínající vozy ze 60. a 70. let. Oproti standardnímu Bravu se jinak než exteriérem nelišil.