Volvo S60 Polestar Engineered: Óda na radost

Volvo je v současné době bráno jako značka, která si za úkol bere vytvořit perfektní přepravní kapsli. Váš vlastní obláček, na který nasednete a počkáte, než dojedete na místo určení. Bez zbytečného stresu, otravy a podobně. Pro obyčejného uživatele a 90 % naší redakce jsou to tedy ideální vozy.

V kruzích petrolheadů a odborné veřejnosti se už ale Volvo takové oblibě netěší. Zarytí libertariáni protestují proti omezovačům rychlosti, nenechají si vysvětlit, že i u omezovače budou fungovat všechny bezpečnostní a komfortní systémy, a vedou nikdy nekončící džihád proti moderní době. Ostatní zase vzpomínají na doby, kdy se po okruzích proháněly ty nejpraktičtější vozy, tedy kombíky. A že Volva od doby, co zmizely modely s označením R a věci s nápisem Polestar mají už jen elektrický pohon, nejsou zábavná. Jako by na ty doby ve Volvu zapomněli.

Je pravda, že na závodních okruzích budeme Volvo hledat marně, i S60 s vidlicovým osmiválcem, která se proháněla po Australských závodištích již odvál čas. Na označení Polestar se ale nezapomnělo. A důkaz, že Volvo stále ještě umí udělat rychlé auto tak trochu ‚postaru,‘ stojí přede mnou.

Je to zvláštní. Na první pohled byste totiž neřekli, že před vámi stojí to rychlé a sportovní. Šedá metalíza, žádné spoilery, značka vyhrazena pro elektromobily a hybridy. Pro běžného kolemjdoucího je to automobil nějakého manažera, který si připlatil za velká kola a barevné bezpečnostní pásy. Až když se podíváte znova, zjistíte, že ke zlatým pásům perfektně ladí i brzdové třmeny. A že přední brzdové kotouče vyplňují téměř celé kolo. Kromě velkých brzd Brembo tu najdeme ještě stavitelný podvozek Öhlins. A taky pár koní. 405. 

Ačkoli Volva jdou převážně mimo mě (v redakci je o ně vždy menší strkanice), jejich sedany se mi líbí. Na designu S60 totiž není nic, co bych změnil. Nic komplikovaného. Vyvážené proporce. Nemohu nic jiného než se ztotožnit s Danem, který o S60 napsal, že je perfektním představitelem funkcionalismu 21. století. Nemůžu se vynadívat na záď, linku odtrhové hrany na víku kufru. Na Thorovo kladivo v předním světle. Tolik věcí, které se dají obdivovat, a tak málo společného času.

Kdybych měl popsat interiér, tak by mi plně dostačovalo otevřít libovolnou recenzi Volva na Autíčkáři a zkopírovat. Po usednutí za volant jsem se rozhlédl kolem sebe, podíval se na všechny ovládací prvky a vzpomněl si na poslední Volvo, které jsem řídil, což byla XC40 před rokem a půl. A rázem jsem byl jako doma. K žádné revoluci v ovládacích prvcích nedošlo, což ale ničemu nevadí. Ve Volvu se očividně spíše snaží zdokonalovat již vymyšlené věci než přicházet s revolučními změnami, které vás ve výsledku jen naštvou. Tak je to ale správně. Proč měnit perfektně fungující věc? Hračička ve mně si velice oblíbil ovládání ventilace. Stačí otočit knoflíčkem a klapky se zavřou. Dokázal bych si takhle hrát aspoň půl dne. Kruci, měl jsem si to natočit na video.

Co ocení běžný člověk, je vnitřní prostor. Volvo zcela komfortně odveze 4 lidi standardního vzrůstu a nikdo si nebude stěžovat na nedostatek prostoru. A to i přesto, že uprostřed interiéru je velký středový tunel, ve kterém se schovávají baterie. Za sebe ještě musím pochválit pozici za volantem a široké možnosti nastavení sedačky. Za volant se tak pohodlně usadí prostě každý. A za zmínku také stojí, že kufr S60 pojme až 24 krabic s vínem, tedy 144 lahví.

Ačkoli zvenku není S60 vůbec komplikovaná, pod kapotou se dějí věci. Je tady přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec. S kompresorem pro nízké otáčky. A turbodmychadlem pro vyšší otáčky. Tento systém produkuje 318 koní a skrze osmistupňovou automatickou převodovku pohání přední kola. A pak tady máme ještě elektromotor o výkonu 87 koní, pro chvíle, kdy neběží motor. Ten ale roztáčí zadní kola. To dává smysl, že? Nedává? Ano, tento systém by se prostému člověku mohl zdát jako naprostá hloupost, ale má svoje kouzlo. Vnímání zrychlení v autě je jiné. Když šlápnete na plyn, tak nejdřív ucítíte, jak vás dopředu tlačí zadní náprava a až ve chvíli, kdy převodovka podřadí a spalovací motor se roztočí, tak vás začne táhnout zase přední náprava. Celé je to velice efektivní i přes svou složitost. Na stovku se dostanete za 4,4 vteřiny a se správnou reakcí na semaforech budete velice snadno všude první, protože jedete okamžitě, jak sešlápnete plyn. A pak je tu ještě jedna taková… záležitost. Víte, co se dá udělat s autem, které umí okamžitě roztočit zadní kola? Ticho Jeníku, burnout nemyslím. Ano, dokonce se s tím dá i trochu driftovat. Když se mi to stalo poprvé, tak jsem prostě jen potřeboval rychle odbočit a bylo mokro. A tu ejhle, zadek vypochodoval do strany a než zasáhly přední kola a vytáhly auto ven zvoleným směrem, většina křižovatky byla za mnou. Hehehe. Ve Volvu říkali, že by se mi určitě líbilo jezdit s tím na sněhu. Takže tedy tímto prosím a prstíčkem hrabu…

Kouzlo celého auta ale nespočívá jen v pohonu. Tím hlavním kouzlem je tady stavitelný podvozek Öhlins. Manuálně nastavitelný. Ano, to znamená žádné aktuátory a elektromotorky. Když si chcete nastavit svůj podvozek, musíte zalézt pod kapotu a k zadním kolům a otočit kolečky. Chvíli jsem se tomu také podivoval, ale pak jsem se smířil s tím, že některé věci nemusí mít logické vysvětlení a raději věnoval trochu času hraní si s nastavováním. Je tu celkem 22 stupňů tuhosti, od ‚Jejda, přejel jsem mravence‘ až po ‚Kajak na řece‘. Už standardní nastavení je dobré, ale když se podvozek o pár kliků přitvrdí, začne fungovat naprosto fenomenálně. Je krásně čitelný a stabilní a společně s pohonným ústrojím a brzdami se ze silničního násilí stane naprosto extatický zážitek. Ano, chybí mu řev motoru, ale potřebuje ho někdo, kromě člověka za volantem? Představte si tichou krajinu za soumraku, lesem a loukami se prořezává zakroucená silnice. Potemnělou krajinou náhle začne prořezávat bílé světlo. Pro člověka za volantem je to zážitek srovnatelný s horskou dráhou. Tady plné brzdy, zatočit a plný plyn, šup a pryč. Může se i trochu podivovat tomu, že natáčející se světlomety mají tak rychlou odezvu. Ale určitě ho ani nenapadne, že by tomu chyběl zvuk. V dané rychlosti se plně soustředí na řízení. A možná mu hraje v hlavě Óda na radost. Externí pozorovatel, sedící v krajině má zase úplně jiný zážitek. Hm, kolem projelo auto. Jelo rychle? Pomalu? Nevím, ale asi pomalu, moc to neřvalo.

V tom je vlastně ukryté celé kouzlo tohoto auta. Je to auto mnoho tváří. Sleeper pro někoho, kdo se rád sveze. Klidné a pohodlné auto pro každodenní potřebu obyčejného člověka. Auto pro člověka, co myslí na svou uhlíkovou stopu. Pro správného člověka je to přesně to jedno auto, které potřebuje a ve kterém nebude za idiota i když zrovna pojede politicky nekorektně. A ačkoli je vám všem jasné, v jakém režimu jsem s Volvem převážně jezdil, když jsem měl náhodou záchvat a chtěl se jen v klidu a pohodě dostat na místo určení, stačilo jen zapnout Pilot Assist a počkat, než tam dojedu. A dokonce i s velice obstojnou spotřebou. S nabitými akumulátory a zodpovědným řidičem není problém dostat se ke čtyřem litrům benzínu na sto kilometrů, v běžné praxi pak ke spotřebě kolem sedmi litrů. V režimu ‚Jsem František a líbí se mi, jak to jezdí‘ pak spotřeba vyleze lehce nad 11 litrů.

Verdikt

Potom, co jsem se s Volvem rozloučil, jsem si dlouho lámal hlavu, co o něm řeknu. Z pohledu obyčejného zákazníka nevidím jediný důvod, proč si Polestar kupovat. Oproti obyčejné S60 dostanete jen víc výkonu, což vlastně nutně není potřeba. Nastavitelný podvozek, který budete přenastavovat tak maximálně jednou nebo dvakrát v životě. Velké brzdy, které nejspíš nikdy plně neužijete.

Jenže v tom to je. S60 Polestar Engineered není auto pro obyčejného člověka, ale pro někoho, kdo v úpravách oproti obyčejné S60 uvidí tu doopravdickou přidanou hodnotu a ne věc, se kterou se může pochlubit v obecní hospodě. Pro člověka, který chce rychlý sedan, ale chce něco nenápadného. A vzhledem k tomu, jak moc se mi v něm líbilo, musím konstatovat, že Volvo vymyslelo auto i pro mě. Spousta koní, dobrý podvozek a možnost pohodit zadkem je totiž můj recept na rodinné štěstí.

Za úžasné fotky opět děkujeme Pepovi Vyškovskému!

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 969 cm³
Výkon pohonné soustavy: 405 koní (302 kW)
Výkon spalovacího motoru: 318 koní (233 kW) v 5 800 – 6 100 ot./min.
Výkon elektromotoru: 87 koní (65 kW)
Točivý moment spalovacího motoru: 430 Nm v 4 500 ot./min.
Točivý moment elektromotoru: 240 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická Geartronic
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 4,4 s
Provozní hmotnost: 2260 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 1,8 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 4,1 – 11,5 l/100 km
Cena od (s danou motorizací): 1 721 900 Kč (S60 Polestar Engineered)