Volkswagen Golf Sporstvan 1.5 TSi: Proč nemám rád normální auta

Pokud jste z mého pera zvyklí číst o historii sovětské (a příležitostně americké) techniky, pak už jistě víte, že se mnou není něco v pořádku. Nedávno jsem napsal, že  jediné auto, které kdy budete potřebovat, je Dacia Duster, a kdybych si ze všech novinářských testovaček, které jsem kdy řídil, měl vybrat jedinou, pak by to byla Lada Niva pickup (kterou bych si, nebýt zdravého úsudku mé drahé polovičky, vážně koupil). Jenže i přes silně nadšeneckou povahu Autíčkáře jsme ještě pořád v jádru rádoby objektivní motorističtí novináři, a tak jsem se rozhodl vrátit se nohama na zem, opustit levné a užitkové piksly a konečně otestovat ‚normální' auto. Proč ty uvozovky? Uvidíme.

Tak tady to máme přátelé. Test ‚normálního auta’. Protože žádná Škoda nebyla zrovna po ruce, vzal jsem za vděk Golfem. Beztak se současná výbava Golfu časem dostane i do Octavií. Testovaný exemplář je poháněn přeplňovaným zážehovým čtyřválcem o objemu 1,5 l a v technickém průkazu (korektně tedy osvědčení o registraci vozidla) čtu výkon 96 kW. Přední kola pohání přes šestistupňovou manuální převodovku a klasický otevřený diferenciál. Pokud dumáte nad tím, proč předčítám papírové hodnoty z plastové kartičky, vězte, že jsem právě utrpěl mírný šok. Stojím na krajnici před východočeskou obcí Seč, blikám všemi blinkry a vedle mě sedí kamarád Tom a podezřívavě zkoumá můj výraz. Nejspíš čeká že se začnu smát. „ Dej to sem, tomu nevěřím!"

Zastavil jsem přesně v polovině Sečringu. To je takový neoficiální redakční okruh pro stanovení dynamických schopností testovacích vozů a já teprve teď zjistil, že neřídím motorizaci 1.0 TSi. Byl jsem líný zkoumat papíry přiložené k vozu a první nesrovnalosti jsem začal tušit, až když na mě z přístrojového štítu zablikal nápis ‚2-válcový režim'. „ Tady něco nehraje," proběhlo mi hlavou. Vzhledem k tomu, že auto necukalo a nesvítila žlutá kontrolka motoru, nejspíš má testovaný vůz skutečně možnost odpojit polovinu válců, ale to znamená, že řídím čtyřválec! Takže ne tříválcový litr s 85 kW (115 koni). Popravdě pocitově jsem odhadoval tak 75 kW a teď, když jsem v bodě obratu náročného ringu prozřel, budu muset najít všechny ty zatoulané poníky. Pokus o rychlý rozjezd sabotuje houbovitá spojka, ale s notnou dávkou prokluzu se přeci jen vrháme vstříc zapadlé osadě Křižanovice. Ostrá levá si většinou řekne o dvojku vyhnanou do omezovače a jen co začnu srovnávat volant, měl bych řadit trojku, jenže Golf je teprve v půlce otáčkoměru.

Tak sem se zatoulal výkon. Převodovka je poskládaná snad pro třísetkoňový osmiválec. Jenže Golf má pod krátkou kapotou jen čtyřhrnek a ještě ke všemu je nahoře zoufale uškrcený. Z nízkých otáček se sbírá docela obstojně, jenže dlouhé převody mu v první polovině otáčkoměru berou veškerou ochotu do života. Nezbývá, než motor drtit, jenže každé odřazení zase posílá ručičku před půlku stupnice. Ve zpětném zrcátku se už pět minut agresivně vlní dvacet let starý Leon. Nemá smysl Volkswagen trápit, uhýbám na stranu a kolem se prožene abstraktní konvolut tuzingových dílů doprovázený hutnými černými sazemi. Předjel mě nafťák.

Co takhle přestat blbnout a vrátit se k ‚normálnímu' testování? To auto prostě rychle nepojede, a ačkoliv já osobně se považuji za vyloženě klidného řidiče, nedostatek výkonu mě pořád kdesi v útrobách dráždí. Nemám rád, když se nemůžu spolehnout na dynamické schopnosti vozu, a představa předjíždění kamionu či traktoru mě za volantem patnáctistovky docela dost děsí. Nakonec přeci jen zvolním, vysadím Toma (který celou dobu nadává, jak je Touran jeho táty s letitým PD pod kapotou výrazně lepší auto) a prověřím i ostatní schopnosti lidového vozu.

Testovaný kus má klasickou novinářskou výbavu, na palubě je tedy většina věcí z příplatkového seznamu. Chybí vlastně jen kůže. Uprostřed středového panelu trůní obrovský (a po dvou dnech používání i značně upatlaný) dotykový displej se dvěma ovládacími kolečky. Většina novinářů by děkovala nadpřirozeným entitám za hardwarové ovladače, já bych byl raději, kdyby tu nebyly. První kroutítko na ovládání hlasitosti má uprostřed ikonku ‚standby', která nikdy není natočená tím správným koncem nahoru, a na funkci druhého kroutítka jsem prostě nepřišel. Asi tam je pro vozidla s volantem vpravo. Šikovný oslí můstek mě přivádí k největšímu neduhu infotainmentu. Nejen pravé kroutítko je tu tak nějak navíc. Po stisknutí tlačítka hlasového ovládání na mě vyskočí hláška „Funkci hlasového ovládání můžete uvolnit aktivačním klíčem. Obraťte se na svého prodejce“. Tak je na palubě hlasové ovládání, nebo není? Zdá se, že hardware i software pro něj někde v útrobách přebývá, jen pro jeho odblokování musíte zpět k dealerovi. Stejná situace se opakuje při stisknutí tlačítka APP. Kolem displeje je rozmístěných celkem osm dotykových tlačítek, z toho čtvrtina je tam proto, aby vám připomněla, že jste neaktivovali další funkce. Zlatá Niva, tam každé tlačítko něco dělalo.

Abych palubní elektrovýzbroj jen nekritizoval, aktivní tempomat na palubě vozu koncernu VAG je pořád o generaci před konkurencí a obzvlášť ve spojení s automaty (byť to jsou většinou DSG) funguje prostě perfektně. U manuálu tak zamrzí, že jeho nejlepší funkce, zastavení a rozjetí vozidla v koloně, nepřipadá v úvahu. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, manuál tomuhle autu škodí asi úplně nejvíc. Redakční ztělesnění Karla Sabiny, oblíbený Pan Krab, měl nedávno půjčený klasický Golf se stejnou motorizací, ale s DSG automatem a nemohl si pohonné ústrojí vynachválit. Vidíte, co se teď děje? Dostáváte užitečnou spotřebitelskou radu! Kupte si patnáctistovku s automatem. Manuál celé auto kazí.

Vlastně zbytek auta vůbec špatný není. Zadní sedačky jsou uzpůsobeny cestování ve čtyřech a dají se zaklánět i posouvat, místa na nohy je za přední řadou dostatek a kufr s dvojitým dnem (a vážně chytrými držáčky vyklopeného dna) spolkne cokoliv, co po něm běžný smrtelník může chtít. Například dětský kočárek a týdenní nákup. Ovšem, pokud patříte k těm, co musí ob týden vozit dvoukřídlou lednici na svoji chalupu na Vysočině, Sportsvan není pro vás. Stěhujte si své kubíky vzduchu něčím jiným.

Ani přední místa ničím neiritují můj puntíčkářsky zkoumavý pohled. Sedáky nejsou vůbec tak hloupě tvrdé, jak si je pamatuji z předchozí generace (nebo mé pozadí nabralo více měkkých zón, to je taky možnost), a dojem z vozu shazuje jen jediná věc, a to pochybný volant. Koženkový materiál připomíná první pokusy Američanů s měkčenými plasty, a tak dávám igelitovému věnci rok, maximálně dva. Vlastně bych kvalitu sestavení interiéru a použitých materiálů bez ostychu přirovnal k Renaultu a Peugeotu. Tak moc se Francouzi polepšili (a tak moc se Němci přestali snažit).

Verdikt

Pokud máte pocit, že se mi testovaný vůz příliš nezamlouval, pak máte pravdu. Ačkoliv má bezesporu výborný základ v podobě čitelného podvozku, tuhého šasi a skvěle ergonomicky rozvrženého interiéru, celkový dojem naprosto zabíjí manuální převodovka a ohavný volant. Jenže to má docela praktické řešení zatrhnutím těch správných okének v seznamu volitelné výbavy. S automatem DSG (jakkoliv dvouspojky nesnáším) a se sériovým volantem by vlastně šlo o moc příjemný způsob, jak vyřešit každodenní dojíždění do práce a nemuset při tom lézt do auta jako do tanku. Jenže mně osobně chybí ještě jedna věc, a to cokoliv co by onen Golf učinilo zajímavým. Ačkoliv je příplatková metalíza v odstínu kanadských brusinek nejhezčí lak, který jsem kdy naživo viděl, na zlomení onoho dojmu ‚spotřebič' nestačí. Jenže to jsem já, obdivovatel Lady Niva a devadesátkových Chryslerů. Pro ‚normálního člověka' je to perfektní ‚normální auto'. A to se v tomhle případě prý počítá. Jen já o tom moc nevím. ‚Normální' nejsem.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 488 cm 3 
Výkon: 128 koní/ 96 kW v 5 000 ot./min
Točivý moment: 200 Nm v 1400 – 4 000 ot./min
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 202 km/h
Zrychlení  z 0 na 100 km/h: 9,6 s 
Průměrná spotřeba (udávaná/ v testu): 5,1/ 8,5 [l/100 km]
Cena verze sportsvan: od 607 900 Kč

Cena testované verze: 849 627 Kč