Autíčkářův Trackday 26.10.2019: Drama kam se podíváš

Hamsterovo velmi pozdní odpoledne

Přátelé, kamarádi, je dobojováno. Letošní sezona je u konce, poslední Autíčkářův TrackDay je za námi. A tak je asi ten správný čas trochu bilancovat. V prvé řadě je potřeba říci jedno – děkujeme, že jste přijeli, bez vás by ani naše okruhové blbnutí, ale vlastně ani celý Autíčkář neměl smysl. Bylo to fajn a bavilo nás to. 

Zdá se, že se učíme docela rychle. Pochopili jsme, že regisrace i pohyb po trati vyžaduje nějakou tu regulaci a promyšlenější přístup, takže se nám dařilo udržovat frontu před okruhen relativně snesitelnou a vás relativně spokojené. A protože nás to pořád baví, chceme v tom pokračovat i příští rok a snad i navýšit počet akcí. To jsou ty dobré zprávy.

A teď trochu z toho druhého hrníčku. Přestože se učíme rychle, zdaleka ne všechno ještě umíme. Na okruh sice jezdíme proto, abychom se vyblbli způsobem, jaký by byl na silnicích hodně nepatřičný, ale i okruhy mají svá pravidla a za jejich dodržování jsme zodpovědní coby organizátoři my. Že se na okruhu občas něco semele, někdo pomačká plot a ochranné bariéry, to je v pořádku, od toho tam ty věci ostatně jsou. Něco málo to sice stojí, ale určitě vám nikdo nebude nic vyčítat a mračit se. Horší je to s pravidly, která jsou jasně daná a jejichž porušení není věc náhody. 

Mýtský okruh má takových pravidel mnoho, zásadní jsou ale tři: nedriftovat, nedělat nadměrný rámus a mimo trať se pohybovat pomalu a opatrně. Bohužel se nám nepodařilo ani jedno toto pravidlo prosadit na 100%. Je to škoda, protože naše vyjednávací pozice pro příští roky je potom složitější a termínů pro nás se najde méně. Především prohřešky v depu jsou skutečně neomluvitelné a nebezpečné a pro příště už budeme nekompromisní.

Nicméně abych nebyl jen zamračený a přísný, většina z vás pravidla ctí a chápe a i proto v okruhových dnech chceme pokračovat. Baví nás rozmanitost autíčkářské komunity, baví nás sledovat, jak se na okruhu mísí Porsche Boxter, Alfa Romeo 4C, Honda NSX a další spolu s Miatami, Citroëny Saxo a dalšími kusy různě staré a výkonné techniky. Máme rádi, když se ono automobilové přátelství přenese i do depa a když si všichni užijeme fajn den s novými i starými přáteli. O tom to totiž celé je.

Takže pozor na pravidla, ať přístě neskončíte na té špatné straně plotu. A pokud máte chuť, uvidíme se na jaře!

Kubajzův strach o holý život

Protože Plechcupová Mazda v Bělé umřela (nebo možná ne, ale prostě tam postupem času bylo strašně moc věcí špatně, navíc měla načerno zastavěné LPG a propadlou STK), cítil jsem povinnost sehnat náhradu, aby naší profesionální redakci reprezentoval nějaký ten důstojný vůz. Samozřejmě jsem věděl, že v Gastownu zarůstá do kopřiv hyperodlehčený Citroën AX v můžně růžové barvě, leč jsem si stále nebyl jist tím, že je to ideální adept na závodní speciál. Ne snad, že by zrezlé japonské fastbacky měly přebytek bezpečnostních prvků, ale člověk se v nich cítil alespoň tak nějak “uvnitř”.

 Nicméně trackday se blížil a nic lepšího jsem nevymyslel. Takže jsem jednoho odpoledne dojel do Gastownu s tím, že růžový nesmysl zkusím vytáhnout z kopřiv a rozhýbat. Bohužel se léty kdesi ztratily klíče, což celý postup poněkud zkomplikovalo. Leč stačilo pár dobře mířených ran pajcrem do spímačky a klíče již nebylo třeba. Vůz po chvíli přemlouvání naskočil a pokuckával na dva válce. Několik let stání a starý benzín si vybraly daň ve formě úplně zarostlých svíček. Naštěstí to nebylo jediné vyvrakované AX v areálu, takže stačilo zkanibalizovat svíčky z jiného kusu a po chvíli si již růžový vozík brblal na čtyři válce. 

Výměna rozbitých světel, vymetení dvaceti kilogramů mechu a hlíny z interiéru, nebo přilepení přístrojové desky na tyč řízení už naštěstí probíhalo celkem zdárně. Ještě jsem rychle sprejem opravil korozi a přidal pár koní speciálním lakováním (závodní pruhy přes motor kupodivu nevzplály) a bylo hotovo. Pak přišel pátek, Jeník růžovku naložil na plato, odvezl a další den jsme se setkali v Mýtě. Po chvíli ranního mávání se mi povedlo uhnat Radka, ať jde na chvíli na start místo mě, že se tím nesmyslem konečně projedu. A jak jsem mu líčil, kdo má kolik zbývajícího času a koho by měl z okruhu stáhnout, začalo kus nad námi metat sudy Seicento. Po odklizení a znovuzprovoznění trati jsem tedy usednul za volant a dal si pár koleček. Ovládat to moc nejde, za to se to solidně naklání. Ubíhající asfalt je občas blíž, než by se mi líbilo. Pak se mi to v té zadní vracečce začalo hrnout, stará zpuchřelá bočnice (z roku 2001) povolila, předek se kousnul, celé si to hrclo, zavlnilo se a já už se viděl na boku. Tím skočily mé snahy o projíždění zatáček s plynem na podlaze. V tomhle jet naplno prostě neumím. Nakonec mě výsledek z plechcupu překvapil, čekal jsem to popravdě mnohem horší.

Machačovo částečně žlučovité vyvětění se 

Celá akce pro mne v podstatě začala už pár dní předem, kdy jsme se rozhodli oživit náš alegorický vůz Citroen AX Ultraleggera. Že prý ať se děje něco neobvyklého…

Takže jsem kolem sedmé ranní ověřil, že se v půjčeném Mercedesu V250D Marco Polo probudila a do použitelného stavu uvedla Zlá Kočka. Na mou otázku "Žiješ?" se ozvalo: "Jdi pryč!", což je jasným potvrzením, že vše je v pořádku. Během půl hodiny jsme tedy vyrazili na okruh, zahnali silničáře ze zadního vjezdu, nechali vytyčit trať a začali vypouštět první krouženíchtivé účastníky.

Vše šlo jako po másle, dokud jsem neuviděl červenou vlajku a před tribunou v divném postoji Bubáčkovo "Čento". Artista z Ostravy se projel po střeše a v momentě, kdy jsem k výsledku jeho práce doběhl, jen s rozšířenými zorničkami opakoval "Jsem v pohodě, ježiš pardon kluci". Začal jsem se děsit reakce pánů z okruhu. Jsou tu zvyklí na různé pacienty, ale naše neřiditelné čtenářstvo se asi tento den rozhodlo překonat svoje hranice a vytrhnout pohodové pány z jejich komfortní zóny. Naštěstí jsme celou věc vzali za svou, vysbírali pevné kusy auta z trávy, ujistili se, že nikde není žádný olej, naložili zbytky na plato a rozešli se s pocitem, že se sice něco stalo, ale vlastně se nic nestalo a vše jsme zvládli.

Pokračovalo se tedy v kroužení, lidé přicházeli, fronty se příliš netvořily a vadou na kráse byly jen situace, kdy nám byly hlášeny vozy překračující hlukový limit. Bylo mi všech vyloučených líto, ale bohužel s tímhle neuděláme nic ani my, ani vedení okruhu. Kvůli bojům s okolím, které si okruh v Mýtě nepřeje, tu mají časté návštěvy z hygieny a museli zavést drakonická pravidla, jinak bychom vůbec neměli šanci si zajezdit. Budeme muset toto pravidlo o hluku více zdůrazňovat, pohled na smutné či naštvané vyloučené, mi nedělal dobře. Proto jsem taky tak vyjel po chlapcích, kteří se vydali si zablbnout dozadu do paddocku. Prosimvás to mi nedělejte, už tak mám problém vysvětlovat, že nejsme nesvéprávná hovádka. Blbnout navíc v místech bazénku pro trénink aquaplanningu? Fakt?

No nic. Byl jsem jako na jehlách a začal připravovat Plechcup. Zase dorazili Jagy s Adamem a ořezaným bavorákem a z pohledů dalších dravých účastníků bylo vidět, jak jsou z jeho kreace kyselí. Já osobně jejich nasazení obdivuji, protože kromě toho, že umí účetně vytvořit levný rychlý stroj, bylo vidět, že nešlo o pouhé papírové a obchodní rozhodnutí, ale že do toho dali hromadu práce. Epesní komínek a z červené pásky vymodelovaná "zadní světla" mne chytla za srdéčko. Každopádně drzost byla vytrestána "pádem do nouzáku" těsně před závodem.

A v pozadí se rozhořívalo drama mezi Radkem Chludem a Jindrou Machalínkem. Suxo versus Colt. 75 koní versus 75 kilowatt. A bezproblémový závod pak ukázal, že Suxo je rychlejší, Radek Chlud nerad pláče na veřejnosti a Jagy sice vyhrál, ale na druhé a třetí místo se prodralo FTO s Vojtou a Trinomem. A alegorický vůz s Frantou za volantem nebyl poslední! Jel totiž i Kubajs se svým strachem o holý život.

Odpoledne se neslo v pohodovém duchu, dokud si do peřin u silnice číslo 35 neustlalo jedno z Toyobaru. Autu se kromě blatníku a pár něžných šrámů nestalo v podstatě nic, ale škodu – už tehdy docela rozmrzelé – vedení okruhu vyčíslilo na velmi nemilou částku. Donesly se dotazy, proč se tedy nepojistíme a proč to chceme vymáhat po nešťastníkovi, který si právě pochroumal auto. Mno… Pojistka by se projevila na ceně pro všechny a nejsme přesvědčeni, že by to stálo zato.

Odpoledne se tedy kromě drahé, ale přesto cenné lekce, neslo v pohodě a mě pomalu začala opouštět nervozita. Že vzplanulo Audi, jsem si ani nevšiml. Jenže pak dorazil nejmenovaný Marek se šedivou M4 a hned ze startu vytvořil nad celou cílovkou bílou mlhu ze spálené gumy. Začal jsem být férově na.raný. I po vyhození z okruhu a příslibu, že se budou chovat slušně, se pak dozvím, že se hovadiny děly i vzadu. 

Zním asi jako žlučovitý dědek, který by chtěl, aby všichni byli hodní a nikdo nic nedělal, ale mám k tomu dobrý důvod: Za driftování na okruhu nad námi visí pokuta 50 000 korun. Za jednoduchý fakt, že jsme následně okruh neopustili do šesté večerní hrozí dalších 3500 za započatou hodinu. A i kdybych ty peníze neřešil, jako že je stejně nevyřeším, tak se ocitáme v situaci, kdy se na nás vedení okruhu dívá jako na problémové návštěvníky. A spolu s faktem, že nejen Mýto je už přetížené zájmem o pronájem a my jen stěží hledáme možnosti, jak získat téměř jakýkoli okruh, to znamená, že to ohrožuje celou existenci Trackdaye. A všem těm lidem, kteří si hrají jako malé děti, mají radost a snaží se být ohleduplní k okolí, tím můžeme sebrat hračku, aniž by provedli cokoli zlého. A z toho jsem naštvaný…

Jsem tedy lehce rozčarován. Pár pitomců vyvážilo úsměvy, vstřícnost, férovost a nadhled většiny účastníků. Pojedeme osobně do Mýta vysvětlovat, že pitomci nejsme. Držte nám palce, neradi bychom se se značkou Autíčkáře ocitli na černé listině a ze stejného důvodu budou v příštím roce připravena nová a ostřejší pravidla. Chceme těm rozumným bláznům dopřát co nejvíce svobody a ochránit jak sami sebe, tak hlavně majitele okruhů před lidmi, kteří… Mají pocit, že "je všechno v pohodě, vole"…