Slovníček novinářských výrazů: Jak na nekonfliktní recenze aut

Následující článek je psán s nadsázkou a většina situací v něm popsaných se sice zakládá na pravdě, ale jsou řádně zveličené, aby to bylo čtivější a bulvárnější. Pokud někdo v komentářích vytáhnete argument na téma “neobjektivní recenze”, nebo "nadbíhání značkám”, případně rovnou vysoký kalibr že “jsme uplacení”, tak si o vás pomyslím nehezké věci. Tak. 

Víte, dneska jsem vám chtěl naservírovat recenzi Hyundai i30. Stříbrného, v kombíku, v dieselu. Ono to není špatné auto, to vůbec, ba dokonce mě několikrát během testovacího týdne mile překvapilo. Ale pořád je to jen stříbrné naftové kombi. A já se dnes cítím tak nějak inspiračně vyprázdněn. Navíc nám doma došlo víno, což je jinak celkem spolehlivý spouštěč kreativity. A tak sedím bezradně nad pár nudnými řádky o Hyundai a pomalu se smiřuji s tím, že test tohoto korejského vozu ještě počká. 

Raději vás dnes zasvětím do tajů korektní automobilové novinařiny. Víte, občas se stane, že nějaká ta testovačka úplně nekoresponduje s chutí toho kterého recenzenta. A tak se pak v redakčním chatu celý týden objevují peprné povzdechy i výkřiky neutuchající frustrace. V testu to pak tak nějak učešeme, okleštíme od nepublikovatelných výrazů a vydáme. A to bude možná důvod, proč jsme zatím žádnou testovačku nedostali s tím pověstným “kufrem plným pětitisícovek”. Jsme prostě asi moc upřímní.

Přitom by dost možná stačilo svou frustraci zaobalit do poněkud korektnějších vět a z výrazů jako “nebetyčný krám” udělat formulace jako “vůz, který mě nenadchl, ale své publikum si zcela jistě najde”. Ono to totiž ani není lhaní. Třeba taková nová Octavia – ta by si zcela jistě našla široké publikum lidí, kteří by s chutí pozorovali, jak hoří. Takových eufemismů je ale celá řada. A protože jsme periodikum sdílné, které se rádo rozdělí o své know-how se začínajícími automobilovými pisálky, nabídneme vám krátký rychlokurz automobilové korektnosti.

 Začněme třeba motorem. Máte pocit, že vůz je nějak hlasitý? Místo “uřvaný tříválec je pravděpodobně odhlučněný plátkem eidamu” napište raději že “motor budí sportovní dojem”, případně že “nad 3000 ot./min. o sobě dává vědět jadrným zvukem”. Pokud jde o agregát tupý a bez charakteru, vyplatí se poznamenat, že je “nezáludný a výkonově konzistentní v celém spektru otáček”, pod na první pohled uznalým konstatováním, že “motor se ochotně sbírá od tří a půl tisíc a graduje ve výkonové špičce kolem pěti tisíc otáček” se ve skutečnosti skrývá fakt, že to nejdřív nejede, pak chvíli jo a pak už zas ne. 

Další hojně komentovanou položkou jest převodovka. U manuální je třeba zhodnotit seskladanost kvaltů, čili pod “převodovka má sportovně krátké převody” se schová frustrace z toho, že “furt řadím, stejně to nejede, ale za to to hrozně řve na dálnici”. “Tužší, ale přesné řazení” pak překládáme jako “kvalty se tam musí mlátit kladivem”, naopak rozbředlost level vařečka v těstě lze eufemizovat jako “delší dráhy s minimálním odporem”.

Když dojde na brždění, máme tu brzdy “ostré a nevadnoucí” čili “mám modřiny od pásů, ten pedál je jen přepínač on/off”, naopak “snadno dávkovatelné” skryjí chod pedálu dlouhý jak vánočka a situaci “už jsem to sešlápl o dvacet čísel a furt to nic nedělá, začínám být nervózní”.

Svými vrtochy nás občas nakrkne i podvozek. Pokud je třeba po přejetí mravence hledat chiropraktika, je vhodné poznamenat cosi jako “podvozek je naladěný pro sportovnější jízdu”. Naopak lakonické “vůz za cenu znatelnějších náklonů filtruje nerovnosti” značí zpravidla fakt, že automobil zběsile plave po silnici a v zatáčkách projetých nad padesát hrozí převrácením. No a občas je zavěšení vozu sice v zásadě v pořádku, ale nebohý pisálek se cítí tak nějak povinován se k této oblasti vyjádřit nějakým tím moudrem. Pak místo “jezdí to jako každý jiný normální auto” nastoupí všeobjímající výraz “zavěšení je rozumný kompromis mezi komfortem a sportovní jízdou”.

Vzhled je věc obzvláště ošemetná. Hnusná auta vždy uvádíme větou o tom, že “design je věc subjektivní a nelze ho proto hodnotit”. Občas se ve snaze o originalitu někteří návrháři obzvláště odvážou, výsledkem pak bývá kreace, která připomíná hada, co sežral ufo. V tomto případě je vhodné volit marketingově korektní “zcela unikátní designový jazyk nové generace”. Což je mimochodem věta, která je snad v každém autoprospektu. Pokud se v testu objeví informace, že “vzhled potěší konzervativce”, pak vůz pravděpodobně vypadá už patnáct let prakticky stejně zastarale”, pokud naopak “míří na excentriky, kteří si pak své auto na parkovišti s nikým nespletou”, pak je to jednoduše tak hnusné, že si to pravděpodobně skoro nikdo nekoupí.

Další špeky čekají v interiéru. “Robustní a snadno udržovatelný vnitřek” je samozřejmě krycí název pro palubku ála Fabia Junior, “tradiční ergonomie” pod sebou skrývá jednodinové rádio a klimatizaci ovládanou tlačítkem s vločkou. Stejně tak “oceňujeme přehlednou přístrojovou desku” je spíše povzdechem na téma “kde jsou všechny tlačíka, umí ta věc vůbec něco?” Jakkoli zní “tužší sedačky, které ocení každý, kdo miluje pevné spojení s vozem” (čili židle potažená kusem látky) a “velmi výrazné boční vedení” na první pohled lákavě, zavání to většinou spíše návštěvou ortopeda. Když se navíc přidá ještě “kokpit sportovně objímající řidiče”, alias místo, kde není kam dát kolena, lokty, ni ramena, je mrzutost dokonána.

Nakonec nezbývá, než celý takový vůz zhodnotit. U nás tomu říkáme verdikt. Zde je v případě nepříjemností vhodné se schovat za týdenní délku testu. Inu, však víte, “spotřeba ani spolehlivost vozu nelze za tak krátkou dobu objektivně zhodnotit” je ideální formulace pro městský hatchback, který žral třináct litrů na sto a cosi z něj během testu upadlo. Když je zle, pomůže všeobjímající průměr. Nezní snad “zavazadlový prostor patří svým objemem spíše k průměru dané třídy” lépe, než “nevejde se tam ani větší kabelka”? A když už vozu není pomoci, vždycky se to dá uhrát na ty emoce. Takže místo “tohle si snad koupí jen úplný magor” zkrátka napište “vůz není pro každého, ale některým zákazníkům jeho nevšední mix vlastností jistě učaruje”.

Pak už stačí jen tabulka s technickými údaji a máte hotovo. Gratuluju. Váš test je hotový, všichni jsou spokojení a teď už jen nezbývá, než čekat na ty miliony od spokojených automobilek a procenta z prodeje vozů, kteří si spotřebitelé koupili na základě vaší recenze (ne, ani jedno z toho není pravda, nedostanete nic). 

Inu, snad abych šel psát recenzi té i30…