Škoda Octavia Scout 2.0 TDI: Do kanceláře cestou necestou

Hned na úvod si musím trochu postěžovat. Ano, opět stojím před nelehkým úkolem recenzovat automobil domácího výrobce Škoda, navíc Octavii. Naftovou. Já už vidím ty komentáře úplně v barvách. Protože jsme ale o Scoutu ještě nepsali, pokusím se vám zprostředkovat dojmy z ježdění touto ,dobrodružnější’ variantou auta, které zná snad každý. Což taky nebude žádný med, neboť co taky nového napsat o Octavii, leč zkusme společně zjistit, co může zvýšená varianta Octavie potenciálnímu zákazníku nabídnout, a to zvláště v době, kdy mladoboleslavská automobilka nabízí už dvě rodinná SUV. 

Co je vlastně Scout? Není to jen výbavová úroveň, jak by se mohlo zdát, sama automobilka tvrdí, že se jedná o svébytnou úroveň nastavení vozu. Na první pohled rozeznáte vyšší stavbu Scoutu, světlá výška je oproti standardu zvýšená o 30 mm na celkových 171 mm. Díky různobarevnému oplastování se Scout jeví mohutnější a vyšší, než ve skutečnosti je. U těchto oplastovaných verzí automobilů si pokaždé říkám, zda to není spíš na okrasu a zda při prvním kontaktu s přírodou nepůjde veškerá paráda (doslova) do kytek. Popravdě by vás poškrábané plasty mrzely stejně jako odřené plechy a nemůžu si pomoct, ale první Scout vzniknuvší z druhé generace Octavie působil poněkud odolněji, tento nový hraje spíš na efekt. V pestrém oplastování nakonec trochu zaniká jinak výrazná maska s rozdělenými světlomety, čímž se její kontroverze malinko zjemňuje. Tak jako tak, prakticky jsme si vyzkoušeli, že Scout nejlépe vypadá zaliskaný světlým bahnem. 

Interiér, typicky pro novinářské vozy v nejvyšší specifikaci, vypadá na pohled na rozdíl od fleetových vybydlenců docela příjemně a příjemně se v něm i žije. Volant mezigeneračně malinko ztloustnul, ale pochválil bych jeho potažení kvalitním materiálem, najdeme v segmentu Octavie auta, která sice mají volant potažený ,kůží’, ale raději byste v prstech laskali jejich levnější plastovou variantu. Nová je samozřejmě obrazovka multimediálního a navigačního systému Columbus, nyní zcela prostá jakýchkoli fyzických tlačítek. To mi vůbec nevadí, audio obsluhuji stejně jenom na volantu, a dobrá je i funkce a odezva celého systému včetně rozlišení. Její lesklý povrch však vděčně přijímá vaše otisky, švédskou utěrku proto vozte v přihrádce zvláště tehdy, patříte-li mezi ,leštiče’, které vytočí jakákoli šmouha. Škodovky obvykle bývají společně s vozy VW dávány jako příklad ergonomického řešení pracoviště řidiče, já zastávám teorii, že na všechno si člověk zvykne a běžný řidič stejně nestřídá auta co týden a se svým vozem se naučí žít. Čím více výbavy si však objednáte, tím utěšeněji se plní panel kolem voliče převodovky nejrůznějšimi tlačítky, až nakonec zjistíte, že existují i vozy s přehlednějším uspořádáním. Navíc má panel tlačítek na středovém tunelu jiné podsvícení než ostatní tlačítka, takže ve výsledku na vás v noci svítí oranžová a hlavně zelená, a ještě máte bílé budíky a volitelné podsvícení ozdobných lišt dveří. Co ze Scoutu zmizelo nadobro, je tchýnino madlo před sedadlem spolujezdce.

Jediné, co opravdu pochválit nemohu, jsou sedadla. Nevím, zda je to jen mnou, ale ve vetšině škodovek mě dříve nebo později rozbolí záda. Pravda, jsem trochu náchylnější, ale podle zkušeností z okolí nejsem sám, a tak jsem se po hodině za volantem vždy trochu trápil. Vrcholem byla víkendová cesta ze Slovácka přes Vysočinu do Prahy, kde jsem ze Scoutu vystoupil ztuhlý a zralý na chiropraktika. Máte někdo podobnou zkušenost? Docela by mě zajímal váš názor.

Nabídka motorů dostupných pro Scout čítá tři volby. Benzínová 1.8 se 132 kW a dvě naftové jednotky, slabší má 110 a silnější 135 kW. Právě silnější diesel jsme testovali, a ten také dostanete pouze s převodovkou DSG. Naftových 180 koní na provoz Scoutu stačí bohatě, a pokud jsem měl dojem, že auto nejede, jak bych čekal, stačilo se podívat na rychloměr a bylo jasné, že se opravdu jedná jen o pocit. To je vlastně dobrá zpráva a svědčí spíše o plynulém svižném zrychlování prostém pověstných návalů točivého momentu a rychlého uvadání ve vyšších otáčkách, vlastností bůhvíproč mezi českými řidiči tolik ceněných. Troufám si tvrdit, že 110 kW varianta pokryje požadavky kladené na Scout zcela dostatečně a budete si dokonce moci kvedlat řadičkou, jak chcete (i když se DSG k charakteru auta perfektně hodí). Já bych raději volil benzín, a to zejména z důvodů větší kultivovanosti. Dieselový motor je tu s námi již drahná desetiletí, ale ani v dnešní době není v Octavii odhlučněn a utlumen tak, aby k vám nepronikaly typické zvuky a vibrace, podpořené také zálibou DSG v udržování motoru na co nejnižších otáčkách.

Ještě pár poznámek k DSG. Dvojspojka řadí perfektně, rychle a velmi plynule, takže za jízdy si na nějaký měničový automat ani nevzpomenete. Jediným kamenem úrazu je poskakování v kolonách, kdy má auto příliš elánu k dopřednému pohybu i bez sešlápnutí plynu, takže nakonec zase musíte brzdit, případně si velmi rychle odřadí a oblaží vás vibracemi. Na sportovní režim funguje v kolonách mnohem lépe, protože neřadí při nejbližší příležitosti. Na straně druhé, převodovka testovaného kusu měla vyloženě závodnický charakter, pokud šlo o zrychlení. Jakákoli akcelerace větší než velmi pozvolná, končila s otáčkami za 3500 na každé rychlosti. Možná to má co dočinění s postupným přizpůsobováním se DSG jízdnímu stylu řidiče a novináři před námi holt rádi točili motor a více zkoušeli dynamické schopnosti, mně to přišlo poněkud zbytečné hlavně v situacích, kdy člověk nezrychluje na plný plyn. Motor má točivého momentu více než dost a v pásmu kolem 2500 otáček zní daleko příjemněji. 

Octavii můžete dostat také s plejádou asistenčních systémů a pomůcek usnadňujících život řidiče na delších cestách. Popravdě řečeno, Octavie na delší cestě je prostředím pro podobné systémy zcela ideálním. Chcete se nenásilně a bez starostí někam přepravit. Dobrá, pak pomůže adaptivní tempomat a Lane Assist pro udržení v pruhu. Hlídání mrtvého úhlu také přijde vhod, automat světel včetně přepínání dálkových funguje velmi dobře. A po dosažení cíle nezbývá, než zapnout parkovacího asistenta a nechat jej zaparkovat. Podélně či příčně, jak je libo, zato však pokaždé s dobrým výsledkem. Tady jsem byl velmi spokojen, protože moje parkovací umění je spíše průměrné a nevynechám jedinou příležitost pro automatizaci. Adaptivní tempomat funguje dobře a rychlosti jízdy mění plynule, takže jsem jej nakonec využíval úplně všude, což odhalilo jednu jeho slabinu. Občas se vám stane, že v mírné zatáčce potkáte auto, které chce odbočit z vedlejší silnice, a tempomat na něj může zareagovat. Uznávám, že jistá funkční omezení tento systém stále má, a popsaná situace byla čistě moje vina. Co vás však může zlobit trochu víc, je paranoia, kterou vykazuje systém nouzového brzdění při dojíždění do kolon. Jakmile budete dojíždět za auta trochu blíž a brzdit o něco později, bude na vás pípat budíček a začnou se zobrazovat různé nápisy. A adaptivní tempomat sice v koloně umí zastavit velmi jemně a plynule, pak vám ale řekne, abyste brzdili, a pro další rozjezd mu musíte dát pokyn třeba páčkou tempomatu, protože po sešlápnutí brzdy se vypne. 

Jak vlastně Scout jezdí? Znáte normální Octavii s víceprvkem vzadu? Tak nějak tak. Jenom se sedí výše (což hodnotím pozitivně, ale záleží na osobních preferencích) a do zatáček se Scout naklání o fous víc než klasická verze. Naladění je spíše komfortní, ale nezvládá zcela zpracovat všechny libůstky a překvapení českých silnic, zejména akustické projevy (čtěte bouchání a dunění) jsou na těch největších výmolech stále znát. Jestliže jsme někdy pochválili škodovácký adaptivní podvozek DCC, bylo to v Octavii RS nebo Superbu. Scout jej však v nabídce nemá a dle mého názoru je to chyba, k naladění a všestranosti auta by se hodil velmi. S absencí DCC také trochu ztrácí smysl volič jízdních režimů, který ale výměnou nabízí režim Offroad, upravující nastavení ESP, ABS a například světlometů, které začnou osvěcovat blízké okolí vozu, abyste včas dobře viděli všechna zvířátka i pařezy při nočních toulkách lesem. 

S terénem si Scout poradí nad očekávání dobře. Máme s Františkem vyhlédnuté takové jedno místečko, které jsme vždy chtěli pokořit. Charakterem je to něco mezi motokrosovým hřištěm a haldami hlušiny, jimž vévodí nad okolí vysoko čnící kopeček. Kdysi jsme se tam pokoušeli dostat s nejmenovaným rodinným SUV (Hyundai Tucson) a strašlivě jsme pohořeli. Tehdy jsme si vlastně nemysleli, že jsme pohořeli, ale nedávná zkušenost se Scoutem potvrdila, že Hyundai selhal. Scout se totiž na letních silničních pneu Michelin Primacy 3 statečně vyškrábal až nahoru a zahrabal se v měkké hlíně až při otáčecím manévru na samém vrcholu kopečku, kam si obvykle jezdí hrát lidé s endury a místní offroadisté. (Umí to, jen tak mimochodem, hrabat všemi čtyřmi. Kromě motokrosařského koutku jsem Scout vzal i na lesní cesty, pole a pionýrský tábor. – pozn Fernie) Lepší důkaz schopností čtyřkolky těžko pohledat a větším terénním radovánkám Scoutu brání jen malá světlá výška. Podvozek je sice zakrytován, takže by nemělo být snadné spodek auta pocuchat, ale přední nárazník může přijít k úrazu poměrně snadno. Na rodinný kombík má však Scout odvahy na rozdávání a pro obvyklé výlety za lyžováním v zimě a na chalupu v létě jsou jeho schopnosti snad až zbytečné.

Verdikt

Úvahou o terénních schopnostech Scoutu bychom mohli test docela dobře zakončit. Na začátku jsem totiž vyřkl otázku, zda má Scout vedle moderních SUV od Škody nějaký smysl. A stejná otázka se dá vztáhnout na klasická provedení Octavie. Když totiž odhlédnete od terénních schopností, zjistíte, že stejně dobře vám poslouží běžná Octavie s pohonem 4x4, ke které si můžete objednat paket pro špatné cesty (zakrytování podvozku a navíc zvýšení světlé výšky o 15mm, tedy poloviční zvýšení oproti Scoutu), a výlety na zimní hory si můžete užívat bez starostí také, navíc něco ušetříte a můžete si objednat i adaptivní tlumiče DCC. A nebo si za stejné peníze můžete koupit jedno z SUV, i když pravděpodobně ne s tak bohatou výbavou, ovšem nebudete jezdit Octavií, což může mít pro někoho význam. Pakliže říkám stejné peníze, myslím tím samozřejmě cenu testované verze, která téměr atakovala 1 100 000 Kč, a za tu cenu vám škodovka nabídne i ta SUV. Scout je totiž pořád jenom Octavie, což s sebou nese pozitiva i negativa. Nikdy nebude i přes své nesporné schopnosti první volbou do terénu, na druhou stranu ve verzi Scout není tou nenápadnou Octavií, kterých je všude spousta, vaši sousedi tedy budou na první pohled vědět, že máte dražší auto. Právě nenápadnost Octavie je často velmi vítanou vlastností. Můžete si dopřát velice dobře vybavený vůz, ale nemusí to na něm být vidět, Scout si ovšem svým vzhledem o pozornost říká. 

Za sebe tedy můžu prohlásit, že ačkoli je Scout vozem nepochybně kvalitním, mě osobně oproti ostatním verzím Octavie tolik nezaujal a nejsem si ani zcela jist jeho místem v současné nabídce značky. Doposud činily prodeje Scoutů asi 5% ze všech Octavií, uvidíme, jak se tento podíl změní do budoucna. Jedině čas totiž ukáže, zda si tato verze zajistí své místo na trhu.
 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 968 cm3
Výkon: 135 kW (180 koní) v 3 500 – 4 000 ot./min
Točivý moment: 380 Nm v 1 750 – 3 250 ot./min
Převodovka: šestistupňová DSG
Provozní hmotnost: 1 559 kg 
Maximální rychlost: 218 km/h
0-100 km/h: 7,8 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,1 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (dosažená): 6,0 l/100 km
Cena od (Scout 1.8 TSI 4x4): 771 900- Kč
Cena testovaného vozu (Scout 2.0 TDI 4x4): 1 081 300,- Kč