Spojené království Velké Británie a Severního Irska je odjakživa mou oblíbenou zemí. Už jako malého kluka mě fascinovala zdejší příroda, architektura i kultura, včetně té automobilové. Dokonce to poměrně dlouhou dobu vypadalo, že se do tohoto ostrovního království po dokončení studií odstěhuji, tedy než přišel letopočet 2016, po němž bylo jasné, že do VB už to moc snadno nepůjde.
I přestože však Brexit s mými “kariérními” plány dost zamával, na zemi jsem nezanevřel (maximálně jsem trochu zahořkl, ale to sem nepatří). Pořád mám rád zdejší scenérie i mentalitu obyvatel. A také sem s oblibou jezdím na výlety. Zatím jsem si však netroufl na jednu věc: vykonat nějaký roadtrip po vlastní ose místním autem s volantem na té druhé straně.
Někteří jste se možná teď zasmáli, ale ono to není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Věřím, že tu nejsem sám, když prohlásím, že řídím intuitivně. Nepřemýšlím nad tím, jak zařadit nebo kam auto směřovat. Jakmile usednu na sedačku řidiče, prostě vyrazím a mé tělo tak nějak samo ví, co kdy a kde dělat.
Což se může stát poměrně velkým problémem, změní-li se byť jediné, ale o to podstatnější pravidlo fungování, a sice strana, po které člověk na silnici jede. Ověřil jsem si to již dřív z pohledu spolujezdce. Nejenže jsem samozřejmě několikrát omylem do britského auta nastoupil ze špatné strany, ale i v provozu mi vždycky přišlo nesmírně zvláštní, jak se vše přibližuje a míjí zprava místo zleva. Jakoby člověk neustále koukal na zrcadlo.
Když však padlo rozhodnutí, že letošní dovolenou strávím v jedné z nejodlehlejších oblastí Anglie, v malebném Cornwallu, řekl jsem si, že tento svůj blok překonám. Sám jsem chtěl vědět, jak zvládnu jízdu na levé straně silnice a to ne tím způsobem, že přijedu vlastním autem. Já si přál zažít tu správnou automobilovou Británii. A aby to byl zážitek opravdu kompletní, objednal jsem si auto rovnou s manuálem. Když už, tak už. Na následujících řádcích jsou mé postřehy.
Nejprve však vysvětlím, proč jsem jel zrovna do Cornwallu, jenž možná ani neznáte. Toto hrabství se nachází na samotném jihozápadním konci Anglie a od Londýna je vzdálené více než 400 kilometrů. Pro usnadnění, jedná se o takový ten výběžek země, co leží skoro až pod Irskem. Je to území velmi venkovské (největší město Truro má jen okolo 30 000 stálých obyvatel) a já ho chtěl už dlouho navštívit, protože je známé svou nádhernou přírodou a divokým pobřežím s velkým množstvím úžasných pláží.
Pak také musím napsat, proč jsem jel právě Citroënem C3 z fotek. Věřte nebo ne, není to kvůli tomu, že mám tu značku rád. Důvod je potřeba hledat v náhodě či možná osudu, těžko říct. Já si objednal vysoce britské auto se jménem Vauxhall Corsa (doplním tři věci: 1) Vauxhall je místní značka, pod kterou se prodávají Opely, 2) ještě o něco britštější Fiesta nebyla dostupná, 3) jeli jsme čtyři, takže roadster nepřipadal v úvahu).
Když jsem přišel do autopůjčovny, byla tam v několika exemplářích, spolu s mnoha kusy VW Polo a MG 3. Jenže po podepsání smlouvy mi zaměstnanec předal klíče od jediného Citroënu C3 široko daleko. Podotýkám, stalo se tak aniž bych si o něj jakkoliv říkal, byť náznakem. Co na to říct, k té automobilce prostě očividně patřím. Tak jsem odjel s ním.
Nyní už k samotným aspektům jízdy. Hlavu sukující rozdíly přišly už na prvních metrech. Nemluvím o nutnosti držení se vlevo, na mysli mám řazení. Už to stálo za to, jelikož má cé-trojka sice byla v nejlepší dostupné výbavě, ale poháněla ji jen atmosférická verze tříválce PureTech o výkonu celých 82 koní. A s ní se povinně pojí prehistorický pětikvalt PSA s předlouhými, nejasně vymezenými drahami řazení a gumovými dorazy.
Ano, mám ho doma hned dvakrát, neměl bych s ním mít problém. Jenže tady došlo ke spojení s levou rukou nenavyklou na vykonávání pohybů spojených s řazením. Výsledek si asi dovedete představit, ale pro upřesnění, dvojku jsem při podřazování byl napoprvé schopen najít asi až tak třetí den (přitom jsem to pro “výkon” motoru dělal skoro pořád), tak jiné a hlavně divné to bylo.
Ono obávané držení se vlevo, jež mimochodem pochází ještě z dob středověku, kdy rytíři na koních mohli tasit meč pravou rukou a zneškodnit případného nepřítele, mi nedělalo takové problémy, ale všiml jsem si, jak moc se musím na jeho udržení soustředit. Víte co, intuitivně mám naučené, že od mé levé ruky dál už jsou jen dveře a zrcátko. Jenže v Británii je tam celá půlka auta a v ní člověk. Pořád mi běželo hlavou, že nesmím nikomu ublížit, takže jsem pro jistotu stále jel přilepený ke středové čáře, jak jen to provoz dovolil.
Když už jsme u ostatních aut, to byla také sranda. Víte, Cornwall je taková britská Pálava bez vína. Devět měsíců v roce se zde neděje prakticky nic, čemuž odpovídá místní infrastruktura. Dálnice sem nevede žádná a čtyřproudý ekvivalent naší státní silnice je tu jen jeden a ještě ne po celé délce. Jinak jsou zdejší lidé odkázaní na uzoučké a klikaté okresky. Proto také nejčastěji jezdí malými levnými auty. Všude se vejdou a když se odřou, nebolí to moc.
Na přelomu května a června ale přijede masa lidí z východu Anglie svými luxusními a z místního koloritu ostentativně vystupujícími Range Rovery (těm se tu mimochodem říká traktory z Chelsea), kteří sem jezdí do přímořských letovisek a až do konce sezóny způsobují dopravní kolaps. Aby toho nebylo málo, v období velkých prázdnin se k nim připojí Němci, jezdící do Cornwallu kvůli románům Rosamunde Pilcher, již kromě používání opět zbytečně velkých mercedesů a bmw navíc neumí řídit na ostrovní straně.
Nevím, jestli si vůbec dovedete představit ten mumraj. Když říkám, že zdejší okresky jsou úzké, myslím to vážně. I ty nejširší mají sotva pět metrů a skutečně není problém narazit na celé kilometry obousměrných silnic s šířkou ani ne tři metry. Navíc právě pro Cornwall je typické, že se nijak neupravuje okolní porost, tudíž se při jízdě často dostaví jakoby tunelový pocit.
Mimo sezónu nic z toho nevadí, provoz je tu nízký a každou chvíli člověk narazí na do krajnice vyježděnou výhybnu. Jenže v létě jsou cesty natolik plné, že mnohdy dochází k nefalšovaným dopravním zácpám, jak se auta snaží sobě vyhnout. Když se k tomu ještě přidají turistické autobusy vyrobené z vysloužilých londýnských Doubledeckerů (takových těch dvoupatrových), křižující ty samé cesty, protože jiné nejsou, je opravdu o zábavu postaráno.
Ve spojení s onou jízdou na opačné straně jsem z toho měl občas plnou hlavu, zvlášť na všudypřítomných kruhových objezdech s opačnou logikou objíždění. Naštěstí jsem ale třetí den objevil lék. Jistě, nejlepší je na místo jet mimo sezónu, ale to je tu dost chladno (přitom v létě je v Cornwallu nejlepší počasí z celé Británie s mnoha slunečnými dny) a hodně atrakcí má omezenou či úplně chybějící otevírací dobu.
Ale jde to i v sezóně. Stačí se vyhnout hlavnímu proudu. Protože jsem byl schopen být řekněme třeba v 7:30-8:00 nebo naopak až po sedmé večer na cestě, měl jsem po problému. Masa turistů byla buď ještě dlouho nebo už dávno ve svých destinacích a já měl silnici téměř jen pro sebe. Světla přitom bylo pořád dost, protože Slunce zde svítá už okolo páté ráno a zapadá až před desátou hodinou večer. Cornwall mi pak ukázal svou krásnou tvář.
Ony úzké silničky se totiž klikatí podél fascinujícího, dramatického skalnatého pobřeží nebo hlubokými lesy ve “vnitrozemí" a je radost po nich uhánět i s takovou malorážkou, jakou je cé-trojka, natož potom třeba s něčím zábavným bez střechy. K tomu vždy vedou k opravdu zajímavým místům, namátkou doporučím třeba Minacké divadlo ve skále, krásné městečko St Ives, úchvatnou zahradu jménem Eden Project nebo nejzápadnější cíp Británie s názvem Land’s End.
Jelikož tedy stačilo chodit spát trochu dřív a vyhnout se nejexponovanějším cestovním časům, dostalo se mi úžasného zážitku. Proto nakonec svého pokusu vůbec nelituji. Auto jsem vrátil v pořádku, překonal svůj blok a teď mám radost ze sebe i z této části země. Jasně, pocitu, že se všechno děje naopak, jsem se za celou dobu nezbavil. Nicméně s trochou snahy se to dá. A toto místo za to vážně stojí.
Jak jste na to vy? Máte zkušenosti s řízením ve Velké Británii? Pokud ano, i v autě s volantem vpravo a ještě manuální převodovkou? Jak na vás taková jízda působí? Všimli jste si vůbec nějakého hmatatelného rozdílu? A jakou část této ostrovní země byste doporučili navštívit ostatním řidičům? Diskuze je vaše.
22. července 2023, 22:35
4
Díky za zajímavé poznatky a krásné fotky!
22. července 2023, 23:37
1
paráda, znie to ako super nápad na relatívne low cost roadtrip. Dve otázky:
Je tam nejaké letisko alebo treba ísť cez Londýn?
Voda je na kúpanie len v neoprėne?
23. července 2023, 09:32
1
Rádo se stalo :-) Ano, dá se to udělat celkem levně. Samozřejmě, jsou tam luxusní a velmi drahé hotely, ale zároveň je tam i spousta cenově přijatelných, které navíc vevnitř vypadají úplně jako z této epizody Mr. Beana :-D
Jen doporučuju začít shánět ubytování minimálně několik měsíců dopředu, hlavně ty levnější rychle mizí. K Tvým dalším dotazům, dá se letět přímo tam na malé mezinárodní letiště u města Newquay. Akorát to spojení je poměrně omezené, buď musíš jako já z Prahy přes Düsseldorf, kde je ale jen asi 40 minut na přestup, což mně vyšlo jen tak tak, nebo přes jiná britská a irská města, ale pak je zase čekání poměrně dlouhé. Koupání za mě jedině v neoprenu, v plavkách to snesou pouze opravdoví otužilci, voda měla okolo 13-15 stupňů.
23. července 2023, 05:57
1
Jó Cornwall… asi ho nejlépe vystihli borci z The Fishermans Friends, kapely, kterou jsem si zamiloval stejně jako celý Cornwall.
23. července 2023, 10:03
3
imperiální způsob řízení jsem nezkusil a opravdu netuším jak bych to zvládal. Neměl jsem nikdy problém s ovládáním vozidel s odlišným uspořádáním, například s řízením uprostřed nebo s řízenou zadní nápravou. Samozřejmě jak v tom člověk není denně, ze začátku je jistý pocit nejistoty, musí se jinak najíždět zatáčky, jinak odhadovat polohu vozidla na cestě ale to se za chvilku srovná. Ale dovedu si představit, že pro někoho může být opačné řízení nezvladatelné a nepříjemné. Někdy stačí málo, trošku zasáhnout do navyklých jistot a mozek neví co s tím. Zažil jsem lidi co nesnášeli jízdu kloubovým autobusem vzadu. Jak se jim ten prostor začal vlnit a ohýbat, bylo zle. Mořská nemoc je vlastně jen z toho že mozek si nedokáže přebrat nezvyklé pocity které se na něj valí. Když před časem byla v Brně výstava kosmonautiky, měli tam maketu stanice MIR, která byla pro navození pocitů dezorientace v beztíži umístěná šikmo. No co, tak je to nahnutý. Jo, nahnutý, furt máte pocit že někam padáte. Takže je docela možný že někdo bude mít z řízení naopak divné stavy. Neudrží se v pruhu, nedokáže správně najet zatáčku, bude mu nevolno.
Super povídání o nezvyklé cestě, díky. Možná by bylo ještě pro leckoho zajímavé, popsat odlišnosti v dopravě, jak se dává přednost, jak fungují kruháky, jestli jsou nějaké zásadní rozdíly oproti věcem co máme zažité a "normální".
23. července 2023, 21:42
0
Největší rozdíly jsou asi právě v těch kruhových objezdech. Objíždí se na druhou stranu, často mají i několik pruhů a občas jsou zkombinované i se semafory. K tomu ještě existují mini kruhové objezdy, což jsou víceméně normální křižovatky s bílým kruhem uprostřed, které by řidiči měli objíždět, ale ne každý to dělá. A “nejzábavnější” jsou kombinace. Kruhové objezdy jsou ve VB všude (až mi to někdy přišlo zbytečné), a mnohdy člověk narazí na dva mini kruháče hned za sebou nebo variantu mini kruháč a hned po něm velký kruháč. Neznalému poměrů spolehlivě zasukují hlavu.
Přednost “zprava” se prý neřeší, protože na každé normální křižovatce (ne kruhovém objezdu) je vodorovné dopravní značení - je tam čára, kde má člověk, co dává přednost, zastavit.
Také je potřeba trochu změnit návyky. Ve VB se obecně jezdí velmi plynule a docela opatrně (nebo aspoň se mi to tak zdálo) a řidiči mají velké ohledy. Běžně používají gesta pro poděkování i omluvu a při vyhýbání na úzkých silničkách si rádi slovně pomůžou, je-li to potřeba. To vše však očekávají i od ostatních.
25. července 2023, 13:09
0
V UK (hlavně v Londýně) za volantem bez pochyb poznáte Pákistánce či Poláka. Jezdí prostě jak Poláci, Pakistánci naštěstí jezdí zpravidla taky jen jako Poláci. Jinak opravdu všichni maximálně opatrně a ohleduplně (i v Londýně). Strašně mne tam to řízení bavilo (proháněl jsem se tam v BMW i3, tenkrát poprvé v baterkáči) nebo v Mini Cooper Convertible (poprvé v kabrioletu). Všechno s automatem.
Neměl jsem s tím nikdy problém, jak jsem sedl do auta, všechno se mne "převrátilo" a jezdilo se mne fakt na pohodu. Bylo super, že BMW i Mini mělo vždy páčky na stejných stranách jako na kontinentě (tzn. blinkr a světla na levé, stěrače na pravé). V UK prostě pohoda ježdění.
Pak se ale stalo to, že jsem v roce 2020 (ještě před Covidem) cestoval na Mauricius, kde jsem dostal Hyundai i10 druhé generace (mimochodem, krásný kus indické techniky, kdy při sešlapování plynu si člověk tahal lankem a otvíral karburátor, auto nemělo na zadních sedadlech bezpečností pásy - auto s rokem výroby cca. 2015) a tam začal problém, protože páčky měla i10 obráceně (tedy na pravou ruku blinkr a na levou stěrače). Navíc to byl samozřejmě manuál - tedy 10 od sebe dopředu. No, natrápil jsem se s tím autem dost, nejvtipnější bylo, že tomu nešla klima, pokud člověk šlapal na plyn.
Ale tím chci říct, že když jsem začínal na automatu, tak to byla pro mne docela pohoda, ale pak se přibylo pár změn a ztracený jak bába v lese.
25. července 2023, 18:46
0
u toho manuálního řadění jsem si všiml, že angličani mají ve zvyku kvalty co jsou "od sebe", tedy 1 a 2, případně zpátečku když je nalevo. řadit otočenou rukou, palcem dolů. Nejspíš proto aby páku tlačili dlaní a ne prstama. Otázka je proč my to neděláme u pětky.
23. července 2023, 11:03
0
Rizeni v anglii jsem zkusil, ale srabacky jsem teda sahl po automatu. Uz tak to stacilo :D
23. července 2023, 11:59
0
V Anglii jsem jel pouze jako spolujezdec a vždycky mě vyděsilo když řidič "vjel to protisměru" na křižovatce. Mám v sobě zakořeněný náš způsob jízdy a u nich jsem měl pořád pocit, že jedeme v protisměru. Zajímalo by mě co je pro Evropana horší. Jet s evropským autem po Anglii nebo jet s "jejich" autem. Můžete někdo porovnat?
24. července 2023, 00:58
-1
Nemám tedy výrazné zkušenosti z UK, jelikož na světě je dostatek jiných míst, kde se lze otrávit jídlem a nechat zmlátit zfetovanými pakistánci (případně fotbalovými fanoušky s bídným chrupem), a ve většině z nich je alespoň slušné počasí:)) Jinak ale mám s ježděním na druhé straně teď už několik let souvislou zkušenost. A sice mi to nevadí, ale v komplikovanějších dopravních situacích je třeba být opatrný, celoživotní návyky jsou mrcha. Na denní bázi nejvíce trpím přehozenými stěrači a blinkry. Co mne překvapilo, byla skutečnost, že jako levák opravdu raději držim volant rukou levou, a řadím pravou. Praváci po krátké době většinou tvrdí, že je pro ně jezdit vlevo přirozenější.
24. července 2023, 07:57
1
Ano, prohozené páčky jsou asi největší problém, na co si zvyknout. Ale zas je třeba říct, že to se moc netýká UK. Tam jsou primárně auta normálně z kontinentální Evropy, jen přestavěná na pravostranné řízení.
24. července 2023, 10:48
1
Bacha, páčky pod volantem u pravostraných aut jsou docela freestyle - vyskytují se obě varianty (blinkr jak nalevo, tak napravo).
28. července 2023, 14:57
0
asi tak, a vtipné je, že ani Japonské vozy to nemají nastaveno nějak standardně, byť tam by to člověk předpokládal. při střídání několika aut je to pak na křižovatkách vtipné. ideální je, pokud jsou páčky přehozeny zrcadlově, člověk rukou držící volant může ovládat i blinkry.
po roce v Irsku a dvou letech v JAR jsem měl největší problém po návratu do ČR - spěchám z baráku, odemknu dálkáčem, sednu do auta a volant je je kua u spolujezdce...
24. července 2023, 09:35
0
Vloni jsme tři neděle křižovali Skotsko, ale vlastním autem, tzn. volant na správný straně a jenom dva pedály. Jen jednou se mi stalo, že jsem ráno vyparkoval a asi 50 metrů jel po špatný straně než mě bdělá spolujezdkyně srovnala. Na řízení na druhý straně jsem si jinak zvykl v pohodě, akorát předjíždění není nic moc. Naštěstí jako turista jsem nikam nespěchal, tak pro to nebyl důvod... Jediný, na co jsem si za ty tři týdny nezvyk, byly kruháče. Špatnej směr, často vícepruhový, občas ještě se semaforama, a jsou VŠUDE. Když není provoz, tak ještě dobrý, ale když to bylo někde v Edinburghu nebo Inverness v odpolední špičce když je potřeba využít každou mezírku, tak to příjemný nebylo. Ale přežili jsme. Země nádherná.
24. července 2023, 12:09
1
Vloni jsem byl v Cornwallu vlastním autem a zvykl jsem si rychle. Největší masakr byl hned na začátku po nonstop cestě do Calais a pak ještě 3 hodiny jízdy v Británii a za tmy.
Celkově mi ale britové přišli jako velmi ohleduplní řidiči. Všechno mělo svůj řád, i ty kruhové objezdy.
Co můžu potvrdit je to šílenství na těch úzkých silničkách, které mají ještě často kamenné zídky na obou stranách a není tak vůbec vidět za zatáčku a přitom to má ty 3 metry na šířku. A často je to jediná silnice do dané vesnice, fakt mi to hlava nebere.
Na co bych ve venkovské Anglii ještě upozornil, je pokrytí signálem mobilů, které je fakt špatné.
Řízení v Británii ale nevnímám jako problém, právě pro jasný řád a ohleduplnost řidičů (mimo Londýn).
26. července 2023, 08:46
1
Na druhou stranu jsem prvně přešel v JARu v Kapském městě - malorážka, manuál, půjčovna v centru, špička provozu... ideál na takové to otrkání se :-) paradoxně mi to po pár dnech (a pár tisících km) přišlo přirozenější než u nás, což úplně nedocenili spoluobčani v protisměru po mém návratu do ČR... ještě asi 2 týdny "po" jsem váhal, kterou stranu zvolit :-)
27. července 2023, 07:20
0
Tak ono v JAR je vůbec centrum na takové to otrkani ideál nejen za volantem. Hlavně neotvírat okýnka a auto zamknout zevnitř. To se po návratu do Evropy u vchodu domů taky ještě pořád dvakrát ohlížíš. Co kdyby tam byl...
Takže to řízení už je jen takový zpestření. Asi jako rhd v kontinentální Evropě.
31. července 2023, 06:51
0
Je dobre mit pozornwho spolujezdce idealne ne jednoho, ktery te opravi kdyz nahodou jedes po spatne strane, u me nejcasteii po odboceni na krizovatce. Prvne s automatem a po par mesicich i manual.