Peugeot Rifter GT 1.5 BlueHDI: Sluha pro každý den

Na začátek se musím přiznat, že tenhle test vzniknul tak trochu náhodou. Nejsem zrovna největší fanoušek dodávek. Vždy jsem byl přesvědčen, že obětují příliš mnoho věcí na oltář praktičnosti. Doposud se mé zkušenosti s tímto typem vozů daly spočítat na prstech jedné ruky. A popravdě, ani jednou mě to příliš nenadchlo. Jenže shodou okolností jsem nedávno potřeboval vyklidit garáž a tak mi přišlo vhod, že se v kalendáři zrovna objevil Peugeot Rifter. Dokáže mi tohle auto poupravit názor na středně velké dodávky?

Pokud jste umělecky zaměřený člověk a je pro vás důležitý zajímavý a originální design, pak můžete s klidem přestat číst a věnovat se něčemu užitečnějšímu. Tady prostě a jednoduše design chybí. Užitková stránka věci je natolik upřednostněná před vším ostatním, že prakticky nemá smysl hledat jakýkoli zajímavý prvek. Je to taková tmavě hnědá (či bronzová?) krabička na kolech, která primárně slouží k tomu, aby pojala co největší objem nákladu. Šikovným detailem je nepřehlédnutelné oplastování ve spodní časti, které se táhne kolem celého vozu. Dodává to Rifteru takový lehce outdoorový šmrnc. Určitě však nemá smysl kritizovat, že zrovna tohle není vzhledově atraktivní vůz. Tady je forma důležitější než funkce.

Nejdůležitější stránkou osobní dodávky je interiér a jeho využitelnost. A tady Peugeot Riter boduje na výbornou. Pokud jste nestrávili posledních deset let v jeskyni, jistě vám neušlo, že Peugeot razí u svých aut poměrně netradičně pojaté uspořádání vnitřku, zvané i-Cockpit. Rifter není výjimkou. Ne každému takové uspořádání vyhovuje a já osobně mám vždy trochu problém se pohodlně poskládat za volant. Tohle je však první Peugeot, do kterého se posadím naprosto ideálně a konečně plně docením celou myšlenku i-Cockpitu. Díky tomu, kolik je v Rifteru místa na výšku si konečně mohu nastavit volant tak, abych se při každém zatočení nedrbal na vejcích a zároveň skvěle viděl na kapličku přístrojů. Ta je zde v ideální poloze, řidič ji má v zorném úhlu a vlastně vůbec není potřeba žádný head-up displej a podobné vymoženosti. Je to super a za tohle dávám velkou pochvalu.

Prostornost a variabilita vnitřku je též na úrovni. Rifter k nám dorazil v prodloužené verzi a sedmimístné konfiguraci. Tyhle osobní dodávky pomalu, ale jistě nahrazují vozy kategorie MPV a vlastně se není příliš čemu divit. Prostřední řada sedadel nabídne hned tři samostatné sedačky a každá má své úchyty pro Isofix, takže sem s trochou snahy nacvaknete tři autosedačky, což je u větších rodin velice vítaná vlastnost. Má to však i své úskalí, pro dospělého člověka jsou sedáky trochu úzké, ale žít se s tím dá. Skvělým benefitem jsou posuvné boční dveře. Jakmile tohle řešení jednou vyzkoušíte, patrně už nebudete chtít jinak. Přístup dozadu je díky tomu naprosto bezproblémový. Třetí řada sedaček kupodivu pojme i vzrostlejší lidi, pamatujte však na to, že by se tam neměla upínat dětská autosedačka. Pokud místo vzadu nevyužijete, pak můžete sedačky jednoduše vytáhnout a někde uschovat, až budou potřeba. Manipulace s nimi je snadná, počítejte však s tím, že nejsou úplně lehké.

Šikovný je pak přístup do kufru. Občas se stane, že za vás zaparkuje někdo příliš natěsno a vy kvůli tomu nemůžete otevřít rozměrné páté dveře. Nevadí, Rifter umí otevřít samostatně zadní okno a umožnit tak přístup do kufru i v omezeném prostoru. Samostatnou kapitolou jsou pak odkládací prostory uvnitř. Tady je tolik poliček a schránek, že vůbec netuším, jak a čím bych je měl zaplnit. Prostě všude, kam se podíváte, najdete nějaký úložný prostor. Pokud potřebujte v dlouhé chvíli zabavit děti, můžete tu hrát pomalu na schovku. Vnitřek Rifteru je vážně dobré místo k životu. Jasně, nečekejte zde nějaké fancy řešení a luxusní zpracování. Po stránce praktičnosti však absolutně není co vytknout. Tady při návrhu opravdu někdo přemýšlel, a pokud máte malé děti, rozhodně interiér oceníte.

Pod kapotou Peugeotu můžete mít dva motory v různých výkonových specifikacích. Benzínový tříválec 1,2 PureTech nebo jako v našem případě vznětový čtyřválec 1,5 BlueHDI. Nám dělala společnost nejvýkonnější verze se 130 koníky. K téhle pohonné jednotce vlastně ani není příliš co říct. Do takového auta je zcela ideální. Potěší rozumnou spotřebou, zvládne rozhýbat i plně naložený vůz a ničím vás nebude obtěžovat. Jediné, co bych asi uvítal, by byla automatická převodovka, kterou můžete mít jen k benzínu (k dieselu jen v nižší výbavě a ve variantě N1). Ne, že by manuál byl špatný, ale je tu tak nějak zbytečný. Mile překvapen jsem byl z jízdních vlastností. Čekal jsem nepohodlný a uskákaný automobil, se kterým bude náročné jezdit. Dostal jsem však pravý opak. Rifter je pohodlný, houpavý a veškeré nerovnosti zvládá až s nečekanou sebejistotou. Ani nevadí, když máte prázdné auto. Při běžné jízdě jej nevyvede z míry sebevětší výmol. Snad jen, když se snažíte o lehce rychlejší jízdu a najedete na rozbitou silnici, pak cítíte, jak se lehce vlní, ale to není nic proti ničemu. Navíc, kdo by s takovým autem jezdil ostře, že? 

Verdikt

Na začátku jsem psal, že o těchto osobních dodávkách nemám valného mínění. Bral jsem je jako takové nutné zlo, které si člověk pořídí jen kvůli tomu, že mu nezbývá nic jiného. Přiznávám, mýlil jsem se. Týden s Peugeotem Rifter mi ukázal, že se jedná o zcela použitelné auto, které mě ničím podstatným neštve a vlastně funguje nad očekávání příjemně. Za velice rozumné peníze zde dostanete velký kus auta, který potěší každého, prakticky založeného jedince. A to je slušná nabídka. Pokud sháníte náhradu, za vaše stárnoucí MPV, tady budete na správné adrese.

Technické údaje 

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1499 ccm
Výkon: 130 koní (96 kW) v 3750 ot./min.
Točivý moment: 300 Nm v 1750 ot./min.
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 187 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,4  s 
Provozní hmotnost: 1505 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,3 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,8 l/100 km kombinovaná
Cena od (Long 7 míst): 501 000 Kč
Cena testované verze: 683 000 Kč