StepanB

Jsem jediný, kdo se kouká na Wagoneera a vidí volhu?

Šéfová má tři malé děti, takže to asi jde, ale já být jedním z nich, tak řvu celou cestu.

Každý týden jezdíme ve 4 nebo 5 lidech ke klientovi, asi 20 minut po Praze, buď octavií I, nebo touhle mazdou naší šéfové. Možná je to řidičský skvělé auto, ale pro cestující vzadu je to za trest. Má to tak malou prosklenou plochu, že se v něm prostě nedokážu cítit dobře. Vlastně jsem rád, když jedeme tou stařičkou plechovkou, klidně ve třech vzadu. Dokážu si představit, že malé dědí nemají v mazdě na výběr než se kochat kusy černého plastu kolem nebo se pokoušet bočním tankistickým průzorem zahlédnout kus nebe.

Silnice I/3 není okreska. Ale i na ní se samozřejmě dá zabít a není k tomu třeba ani vysoká rychlost.

Můj lokální favorit je silnice ze Sedlece do Milevska. Za Prčicema je to asi dva kilometry v prčicích, ale pak přijde lepší asfalt, následují serpentiny, které vás vyhodí v krajině jako na Šumavě. Zatáčky pokračují a asfalt se nehorší. A nikdo tam nejezdí.

To je ono. Jen bych zůstal u 960, 940 je trakař (ale stejně jí potřebuju).

Volvofórum útočí:-)

U těch XC90 se výrobní chyba motoru týkala jen počátku výroby. Od určitého výrobního čísla, tuším během roku 2006, by už měly být všechny v pořádku. Byl by to vkusný doplněk na všední dny ke krabici.

Auto pro hipstery? O něčem bych věděl:

Je rozdíl v tom, jestli jsem přesvědčený, že mi policie křivdí, a nebo jsem přestupek spáchal s plným vědomím toho, co dělám, a pak hledám procesní chyby. A s těmi daněmi - loni jsem špatně vyplnil daňové přiznání. A světě div se, přišel dopis s upozorněním, kde mám chybu, a termínem, do kdy ji mám opravit. Žádná pokuta, žádné popotahování.

Když je v článku blbost, obvykle mi to nevadí. Dělám je taky, každý den. Je ale jedná výjimka, která mě spolehlivě naštve. Mohl by mi autor textu ukázat, kde je Střední východ???

Znovu a znovu mě vytáčí přecpaný prostřední pruh na D1 mezi Prahou a Mirošovicema. Jezdím tam často, ale zatím jsem si nezvykl. Moje hra na posla spravedlnosti ale končí někde u blikání a troubení, a to ještě jen ve chvílích nejvyššího zoufalství. Nejhorší na tom je, že to nepomáhá, ty lidi prostě nemají ponětí, že by dělali něco špatně.

Ta, co jí chtěl známý prodat, byla 2,9 v automatu, takže to asi nebude to pravé.

To by neměl být problém. Nedávno mi známý jednu nabízel na díly. Nakonec jí asi bude zachraňovat, ale nejspíš by se nechal přemluvit, aby jí prodal. Můžu případně předat kontakt. Další, dokonce pojízdná, se nedávno prodala asi za 15 tisíc. V Německu a Nizozemsku se s fouknutým těsněním pod hlavou také docela často objevují v inzerci.

Když už se nakously ty švédské stroje, co třeba Volvo 960 alias S90/V90 s motorem z S80 T6. Najít 960 s mrtvým motorem B6304 a tudíž za pakatel by neměl být problém a stejně tak o motory B6284T není nouze, protože svým výkonem často zabijí poddimenzovanou převodovku. Pár takových kousků už vzniklo.

No tak to si asi zatím nechám zajít chuť. Pořád jsou k řešení důležitější věci.

No právě 960II, sedan, který jako by z oka vypadl tomu, co máš na fotce.

Prozradil bys, kde se Ti daří to těsnění shánět? Hlavně u řidiče by se mi to velice hodilo...

V tomhle dotazů se docela poznávám. Před rokem a něco jsem udělal stejnou věc. Prodal jsem Ford Fusion a pořídil Volvo 960. Vlastnictví starého auta, které slouží jako každodenní povoz, je nakonec dražší, než jsem čekal, ale nelituju. Když zrovna všechno funguje, je každá cesta zážitek.

Není to úplně tak paušální, tedy u R myslím ano, ale třeba u 900 tam být nemusí. A na zvedáku se to nedá poznat, trik s otáčením kol nefunguje.

Loni jsem vyměnil šestileté malé auto za dvacetiletý "tank". Prvotním impulzem byl vztek na ten krám, na kterém se za poslední rok provozu rozbila spousta věcí. Třeba jsem auto vyzvedl od opraváře, který vyměnil všechno možné a o pár dní později scháněl servis v Amsterdamu. A najednou se to sešlo s touhou pořídit si vysněnou švédskou cihlu. Tu teď má jako jediné auto. Devětsetšedesátká má rozhodně potenciál způsobit osobní bankrot, ale různé vrtochy (říkejme tomu třeba součást charakteru) jí rád odpouštím. Je taky fakt, že když je nejhůř, tak se můžu bez auta na pár dní obejít.