Peugeot Partner 1,5 BlueHDi 130: Přeplněná mysl v přeplněné kabině

Varování ministerstva švihlé chůze: Recenze neobsahuje hodnotné, relevantní a/nebo užitečné informace. Pro větu ‚Žere to asi 6 litrů, přepraví dvě palety a nestojí moc peněz‘ si prosím přečtěte některou z recenzí konkurenčních serverů, rozepsanou na tři příhodné normostrany, obklopené reklamou a vágním příslibem profesionálního přístupu.

Informace pro alergiky: Recenze může obsahovat stopové množství číslic.

Určitě jste si všimli, že  mám rád užitkové automobily. Razím heslo, že  každý objekt má mít jeden účel ne se marně snažit skloubit protichůdné hodnoty a sveřepě vzdorovat škatulkování. Můj svět je logicky uspořádaný, efektivní a každá věc v něm má svoje přesně ohraničené místo. Mám tedy rád i malé dodávky na půdorysu osobních automobilů. Stejně jako do paláce mysli, i do nich se díky pečlivé organizaci vejde více, než se na první pohled může zdát. Jsou jednoduché, orientované na dlouhou službu a nízké náklady na pořízení i na vlastnictví a zpravidla nepřicházejí s žádnými zbytečnými výstřelky. Měl jsem konečně rád i předchozí generaci Peugeotu Partner. Vlastně jsem měl rád všechny předchozí generace užitkových francouzských mini-dodávek, dokonce i tu první, která vypadala jako nehoda vrtulníkové přepravy botníků a velmi špatně vybavené Xsary.

Potud tedy stručné shrnutí osobních preferencí předvídá, že si týdenní testování Partneru náramně užiju. Jenže na druhou stranu nemám rád auta zbytečně přeplácaná výbavou a rudý kousek má na palubě snad každou položku volitelných doplňků, kterou lze zaškrtnout. Jeník, jehož profesionální objektivita motoristického novináře nesnese nejmenšího smítka pochyb, však tvrdí, že osobní Rifter mu přišel krapet odbitý, navíc s drobnými přehmaty. Druhou číhající potíží je přítomnost i-Cockpitu. Palubní přístroje umístěné nad volantem rozdělily svět motoristických novinářů na dva tábory protichůdných dojmů se smírčím řešením v nedohlednu. Pokud jste to ještě neuhodli, já patřím k těm, kteří chtějí mít své budíky za volantem. Ne nad ním, ne pod ním, ne promítané pouze na sklo zcela jistě ne umístěné v jakési pseudo-mohyle uprostřed palubní desky. Jak se mi tedy bude s rozporuplným očekáváním za volantem Partneru existovat?

Začněme skutečně z poza volantu. I-cockpit je dle mého názoru ergonomický přešlap nehoden existence ani v nejzrůdnějších povídkách choré mysli Howarda Phillipse Lovecrafta. Disproporční zjev, tvořený křivkami odporujícími základním principům automobilové estetiky, by dokázal nadchnout nanejvýš George Barrise nebo Roberta Giolito. Pokud však odkloním od tohoto hříchu proti motoristické přirozenosti své kritické oko, musím uznat, že to v malé dodávce téměř funguje. Hlavní problém nového konceptu je totiž v generační obměně. Poprvé se budíky nastěhovaly nad volant ve vozech, které ještě vznikaly pro tradiční architekturu. Po krátkém svezení novým Peugeotem 508 musím uznat, že když se automobil vytvoří kolem tohoto atypického řešení, může vlastně docela fungovat. Jen se mi pořád zdá rozumnější navrhnout automobil podle potřeb řidiče, než přizpůsobit možnosti ovládání tvrdohlavě novátorské koncepci. Uvedu na příkladu: Volant je logicky o mnoho níže, než je zvykem v klasických vozech. Tudíž volant musí být velice malý. Jenže to stále ještě nestačí k tomu, aby rozměrné displeje přeplněné informacemi z euro-přátelských asistenčních systému našly cestu k vašemu zraku. Volant tedy musí být ještě menší. A placatý. Vážně chcete v dělnické dodávce volant jako z formule zabořený hluboko ve svém rozkroku? Chápu, že jsou Francouzi, a konstruktéři Peugeotu zejména, etnikem relativně atletických postav a úsporně vybavených poklopců, avšak pokud v této oblasti dosahujete alespoň průměrné vybavenosti (ať už v jedné, druhé nebo v obou), budete zkrátka muset obětovat řádnou porci centrální obrazovky možnosti bezbolestně dýchat.

A pak je tu tempomat. Že se takový systém na palubě nachází, jsem zjistil až podle podezřele pojmenovaných položek v nastavení vozu. Páčka pro něj se stále nese v duchu devadesátkových dodávek. Placaté ‚ouško‘ připomíná svým tvarem slech krávy. Bohužel je díky atypickému umístění volantu zcela skryté zraku, a ačkoliv jsou funkce jednotlivých tlačítek popsány, ikonografie je viditelná pouze po vystoupení z vozu a skrčení se pod amorfní věnec volantu. Nakonec to není zase taková škoda, protože se adaptivní systém v porovnání s konkurencí příliš ‚bojí‘ tedy i na nejkratší nastavenou vzdálenost brzdí dříve, než si auta daleko na horizontu před vámi všimnete. Naštěstí jde přepnout i do tradičního módu, ale ten je tu opět tak trochu navíc. Tohle je dělnická dodávka! Nechci tempomat, nechci automatickou klimatizaci, která překvapivě nedělá průvan a už vůbec nechci centrální tablet s navigací (která mimochodem neustále bloudí a nevšimla si většiny dálnic postavených po roce 2012). Chci charakterní jednoduchý stroj!

Naštěstí jsem s výčtem chyb skončil a můžu se věnovat pozitivním dojmům. Pokud vám dealer bude příplatkovou výbavu nabízet, či dokonce pod záminkou slevy vnucovat, zachovejte se jako každý příčetný jedinec, jemuž je nabídnuto mléko do čaje Phu-erh. Usmějte se a řekněte „Ne, děkuji“. Základ tohoto vozu je totiž jednoduše brilantní a byla by škoda zředit ho jinými tóny. Hned před řidičem bije další z dlouhé řady povedených vznětových srdcí řady BlueHDI, konkrétně nejsilnější patnáctistovka (můžete mít ještě slabší patnáctistovku, případně nejslabší patnáctistovku). Zátah začíná o něco výše, než jsme ze starých nafťáků zvyklí a pokračuje přes celé střední pásmo až k lehce otupujícímu dorazu u omezovače. Má relativně plochou křivku výkonu, hutnou gradaci ve středu a nijaký závěr. Asi jako německé pivo.

Povedený motor, prostý falešných basových tónů známých z konkurenčních, normami seškrcených motorů, doplňuje snad ještě lepší podvozek. Celé to je takové ‚bambelav陑 (Jeníkův všeříkající termín). Podvozek je dostatečně komfortní, aby umožnil pohodlné, ale jisté cestování i s nezatíženým vozem a naložený po střechu nesedí na dorazech, ale zachovává předvídatelnou nedotáčivost a zdatně zvládá přesuny váhy i při ostřejších manévrech. Přesto je zavěšení ještě dostatečně pohotové, aby zkrotilo náklony karoserie. Částečně můžeme poděkovat i proporcím auta. Vedle úzkých a vysokých předchůdců vypadá současná generace skoro jako rozkročený muscle car. Teď tedy přeháním, ale auto má skutečně příznivější poměr šířky k výšce nejen oproti předchůdcům z vlastních řad, ale i proti současné konkurenci. Kombinace nejsilnějšího možného motoru a komunikativního podvozku tak má velmi příznivý efekt na dojem z dynamiky vozu. Když už se řidič před vámi rozhodne, že číslo 42 je nejen univerzální odpovědí na život, vesmír a tak vůbec, ale i ideální hodnota pro cestovní rychlost po silnici, stačí nepanikařit a jednoduše zadupnout pedál nepravděpodobnostního pohonu a francouzská dodávka vystřelí vpřed dříve, než řeknete Vercingetorix.

Z chvály na podvozek a hany na interiér se může zdát, že jsem z vozu rozpolcený, ale popravdě se mi udatný Gal moc líbil. Stejně jako komiksový hrdina Obelix zvládá více, než se na první pohled může zdát a každodenní soužití s ním může být buď otravnou noční můrou, nebo zábavným dobrodružstvím. Záleží, jestli svou povahou budujete vznešené Imperium Romanum, nebo spíše hrdinně vzdorujete dobyvateli v podobě uskákaného a namyšleného Volkswagenu Caddy. Nakonec si díky posezu ‚jako na záchodku‘ zvyknete i na atypický interiér a když nezvolíte v objednávce všechnu tu zbytečnou výbavu, ani vám nebude vadit, že na budíky nevidíte, když na nich vlastně ani nic zajímavého není. Jen na pedály budete pořád šlapat jako byste seděli u varhanního manuálu. Nakonec tedy rozhodnou osobní sympatie a pokud stejně jako já nezvládáte pohled do disproporční kabiny, pořád je tu jeho sourozenec Citroën Berlingo, který zachovává všechny starozákonní prvky francouzských jistot a vynechává všechny ty nesmysly, které ke osvědčenému někdo dodatečně připlácal, aby byl zajímavý.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1 499 cm³
Výkon motoru: 96 kW (130 koní) v 3 750 ot/min
Točivý moment: 300 Nm v 1 750 ot/min
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 185 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,3 s 
Objem zavazadlového prostoru: 3,3 m ³ 
Pohotovostní hmotnost: 1 492 kg 
Udávaná průměrná spotřeba: 4,4 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 6,1 l/100 km