Peugeot E Traveller Allure: Už to máme, šéfe!

Mám dodávky rád. Je to dle mého jedna z nejpraktičtějších a nejvděčnějších forem automobilu vůbec. Když se vleze do parkovacího místa, odkud odjela oktávka, a do podzemních garáží, jedná se o naprosto dokonalé řešení pro kohokoli, kdo vyžaduje praktičnost a hromadu místa. Ostatně sám jsem pochválil příbuzný Citroën Space Tourer a nazval ho labradorem. Tvorem věrným, nenáročným, ale silným v těch správných věcech.

A stejné je to i zde. Sedačky si tentokrát nehrají na luxusní káru a jsou trošku praktičtější, ale to je v mých očích spíše plus. Tato rodina dodávek má totiž tu nepříjemnou úlohu levnější avšak kvalitativně srovnatelné alternativy k VW a Mercedesu. Bylo to vidět i na Citroënu a kupříkladu adaptivní tempomat, který neuměl brzdit byl tak trošku komický. Já předpovídal, že časem se to doladí a i tyhle "nákladově optimální" stroje jednoduše nebude potřeba s ničím srovnávat, ale rovnou nakupovat.

Jenže pak do toho vlezla elektrifikace.

A jestli čekáte, že vám napíšu, že to nikam nedojede, nic to neodveze a nejde to nabít, budete se mýlit. Nečekám totiž, stejně jako výrobce, že by si tuhle konfiguraci s malou baterií kupovat někdo na dlouhé cesty. Jejím ideálním rajónem je podzemní garáž hotelu, či podobné instituce, kde napíchnutá na drát čeká, až bude moci nějakou bandu někam dovézt. Na letiště, do báru, z báru do šantánu a ze záchytky na hotel. 

Prostě služebníček, který nebude majitele hotelu stát moc, bude provozován za pár korun a nějaký dojezd s těžkou nohou pouhých 160 kilometrů nebude nikoho nijak limitovat.

Navíc šetřílek Kubajs ukázal, že mých 160 kilometrů dojezdu nemusí být standard a i zatížený umí Peugeot dojet podstatně dál. Je tedy jen na řidiči, zdali chce plyn dráždit, nebo cestovat daleko. A při současných cenách paliv ani vyloženě ekonomickou jízdou nebudete v provozu otravní, říkal Kubajs a já mu nemám důvod nevěřit. Navíc mi po převezení toho, co potřeboval – a že toho nebylo málo – radostně reportoval, že vyčistit auto a interier je bez problémů, a že byl nadšený z toho, jak je interier praktický, variabilní a nerozbitný.

Elektrický pohon je navíc v rámci skupiny Stellantis unifikovaný, takže to, co najdete v Corse, najdete (až na detaily) i zde. Výkon 100 kW nevypadá nic moc, ale díky absenci řazení a dostupnosti výkonu v podstatě kdykoli, se zdráhám tohle auto označit za pomalé. Ano, není to třísetkoňové Véčko, které rozhánělo Superby kdykoli a kdekoli, ale na běžnou jízdu to bohatě stačí. Navíc je tu ten fakt s dojezdem, že. 

Potud tedy nemám výtek, auto je elektrické, vhodné pro specifické použití a pokud pro Vás není vhodné, pak pro Vás není vhodné, dělají jej i s větší baterií. Tak. 

Jenže před dvěma dny tady vyšel Honzův článek o tom, kterak čínský automobilový průmysl nemůže dohnat ten evropský, neb my v evropě umíme věci dotáhnout do konce, vyladit, a přicházet s novými nápady. Tento konkrétní elektromobil je však důkazem, že existují výjimky. Dovolím si tedy popsat pár faktů, díky kterým jsem si v Peugeotu celý týden připadal, jako by mne někdo napálil.

Řazení a odezvy palubních systémů

Už několikrát jsem tu v různých článcích a pak dokonce izolovaně dštil oheň a síru na tupě řešené řazení v některých moderních vozech. Řazení, které, i když se pohne páčka, tak neproběhne, a vy to zjistíte až po rozjezdu. Můj boj proti tomuto nešvaru byl umocněn tím, že jsem do E Travelleru přesedal ze svého kamára, kde když se páka pohne, tak je zařazeno.

Zde není páka. Jen takové malé hejblátko s krásným chodem a čtyřmi pozicemi ze kterých reálně používáte sice jen dvě, ale hlavně: Když chcete přeřadit, pohnete hejblátkem o dvě polohy dolů nebo nahoru a pak možná máte zařazeno. Někdy auto zařadí ihned, někdy to trvá i půl sekundy, kdy musíte hejblátko v pozici podržet. To, jestli došlo k zařazení zjistíte tak, že málem vyčelíte nabíjecí stojan, nebo se holt musíte podívat na kontrolky kolem řadičky, nebo na display palubky.

Je mi jasné, proč to tak udělali. Je to levné (oproti sofistikované motorizované páčce, která by měla mou milovanou haptickou odezvu) a nemusí vás nutit vyřadit, když z auta odcházíte. Vypnete jej a jdete. Jenže mi to pije krev. A spolu s malátně reagujícím startovacím tlačítkem to z vás v podstatě dělá čekatele na moment, kdy se něco snad konečně stane. Třešničkou na dortu je pak přepínání jízdních režimů. To reaguje celkem hezky, po zmáčknutí tlačítka to zobrazí hlášku na displayi, oznámí, že byl třeba zapnut mód Power, ale reálně se tento mód zapne až poté, co hlášení a jeho přepnutí zmizí. Nepodstatné? Ano. Hloupé? Určitě.

Ergonomie ovládacích prvků

Tohle bude krátké. Ovládání tempomatu je schováno za volantem, takže na něj nevidíte. Tempomat už ani není adaptivní. V ceníku je sice nějaký programovatelný tempomat, ale stejně není momentálně dostupný. A to by u elektromobilu, který umí celkem hezky rekuperovat, ani nevadilo, že ten tempomat neumí brzdit.

Ovládání průhledového displaye není schováno za volantem, ale za páčkou blinkrů. Tak, abych jej musel hledat jako debil vystoupením z vozu. Jde o jedno malé kolečko s pěti čudlíky a jsem bytostně přesvědčen, že by šlo namontovat i jinam. Ale proč, že…

Podvozek

Dieseloví bratříčci sklízeli kritiku za pohupující se podvozek, ze kterého mohlo být pasažérům na zadních sedadlech nevolno. Osobně si myslím, že byla tato kritika přehnaná. Elektrifikovaná verze se však pohupuje stále, přední náprava je jednoznačně nedotlumená a jízda s tímto autem pak víc, než cokoli jiného, připomíná jízdu vylítaným linkovým autobusem.

Dotažení do detailu

Odlehčíme, zafilosofujeme si. Automobil je vybaven nabíjecí zásuvkou v levém předním blatníku. Peugeot musel vyrobit lis na novou plechařinu. Zásuvka není nalepená někde v hromadě plastu, ale hezky poctivě zaražená do blatníku. Potud se zasnažili podstatně více, než třeba Mercedes, který jen změnil nárazník a zásuvku dal na hranu auta.

Jenže tento vůz má i zaslepenou díru na naftu. A když myslím zaslepenou, myslím tím plastikové víčko jiného tvaru, než je u spalováku, které nejde otevřít. A pak je tu ještě pod dveřmi řidiče deklík na záslepku po díře na adblue. Ano, není tam nic, ale ja na to krytka. A všechny tyhle zbytečné díly zákazník platí. Aspoň že ten kryt na záslepku jde odloupnout a není neotevíratelný, takže si s ním můžete cvakat tam a zpět.

A proč o tom píšu? Možná jsem postižen perfekcionismem, možná jsem naivní, ale firma, která zapomene na to, že dodávky jsou často dieselové a diesely potřebují adblue, vyřeší to hnusným levným plastem a pak ještě zapomene u elektrické verze toho stejného auta alespoň pár eurocentů ušetřit tím, že nebude nakupovat a montovat krytku na záslepku, ve mě vzbuzuje nedůvěru.

Stejně jako čínské kopie BMW.

Verdikt

Ať už je Traveller elektrický nebo ne, ať už dojede tam kam potřebujete, nebo ne, a ať je levný, nebo drahý, nemohu jej doporučit. Mám však jen velmi slabý důvod: Nevěřím, že jde o kvalitní produkt, neb se mi za ten týden podařilo najít příliš mnoho vad v návrhu, které jednoznačně indikují, že se výrobce rozhodl to nějak splácat a poslat na trh. Od roku 2017 se nezměnilo (kromě pohonu) nic k lepšímu. Píšu to za celou svou kariéru na Autíčkáři poprvé a je mi dost smutno z toho, že je to zrovna u dodávky, která měla všechny předpoklady být skvělou. 

Technické údaje

• Motor: Elektrický, 100 kW (136 koní), pohon předních kol
• Baterie a dojezd: 50 kWh, s těžkou nohou vždy alespoň 160 km. Dle WLTP 230 km.
• Nabíjení: Max 100 kW
• Zrychlení 0 – 100 km/h: 12,1 s 
• Délka: 4 956 mm
• Cena verze Allure z 50 kWh baterií: od 1 270 000 Kč