Ford Mustang Mach-E: Ford Falcon se vrací?

Už bezprostředně po představení si Mustang Mach-E užil spoustu nadávek a nelibosti. “Tohle není Mustang” čertilo se nemálo zastánců starých pořádků, podle kterých má mít ten správný “kůň” dvoje dveře, dlouhou kapotu a pořádný spalovací motor. A já to samozřejmě do jisté míry chápu, jenže…

Už první Mustang vznikl jako čistě marketingový produkt. Geniální Lee Iaccoca si tehdy vzal na paškál velice dobře promyšlený, ale zoufale nudný Ford Falcon. Ubral místo pro cestující, prodloužil kapotu (i když to vůbec nebylo potřeba, protože motory tu byly stejné jako ve Falconu s o dost kratším motorovým prostorem), přidal větší kola a případně i nějaké ty závodní pruhy. Z hlediska užitnosti vyrobil horší auto, které možná trochu vypadalo jako muscle car, ale to byly spíš mimikry. A tak se zrodil hit. Ano, taky mě napadá analogie s “eresovou oktávkou”, nebo podobnými “sporťáky všedního dne”. Mustang byl zkrátka hlavně levný (na výrobu i cenovkou), jednoduchý, ale díky vcelku konvenční technice a dvěma řadám sedaček pořád dostatečně “normální” na to, aby si ho koupili i obyčejní lidé, co jen chtějí pěkné auto. 

Linka historie se pak různě zamotala, přišly verze skutečně sportovní a silné, ale naopak i velice slabé, zdechlé a velmi ošklivé. Z Mustangu se časem stala podivnost sdílející rybníček s auty jako Chevrolet Beretta, nebo Mitsubishi Starion, což sice nebyla špatná auta, ale ke statusu legendy měla přeci jen daleko. Pod názvem “Mustang” si drtivá většina veřejnosti vybavila jen známou první generaci a na ty ostatní se pomalu zapomnělo. 

Jenže pak přišel rok 2005 a Fordu se povedl velký comeback. Generace označovaná kódem S197 (červený na fotkách) naskočila na retro vlnu, přinesla designový jazyk prvního Mustangu, akorát v komiksově přehnané verzi. Funguje to výborně a Ford nestačí uspokojovat poptávku. Přitom stejně jako před lety, i tentokrát je to vlastně dost primitivní a levná technika, jen zabalená do hezkého hávu. Začala tím éra svalnatých retro Mustangů, která, sic s určitými úpravami, trvá dodnes. No a najednou je tu Mach-E, který se od zavedených pravidel odklonil snad v každém ohledu. 

Je ale vidět, že nejde jen o nějaký narychlo spíchnutý mišmaš dílů z jiných Fordů, tak jak to bylo u prvního Mustanga, ale o zcela svébytný model. Vzhled sice není nikterak šokující, ale rozhodně mu nechybí promyšlenost. Teď nemluvím o přední masce a zadních světlech odkazujících na spalovacího “koně”, ale spíše o siluetě, která šikovně využívá dvoubarevné lakování a snaží se tvářit, že auto má mnohem štíhlejší a aerodynamičtější křivky, než ve skutečnosti. Jakousi pomyslnou třešinkou na dortu jsou neexistující kliky dveří nahrazené tlačítkem a odskokem, což působí opravdu efektně a ačkoli to zní na první poslech dost neprakticky, ve skutečnosti se používají docela příjemně. 

Platforma určená výhradně pro elektrický pohon s bateriemi v podlaze a motorem pěkně nízko propůjčuje vozu velice jisté jízdní vlastnosti a bezmála 350 koní nemá s 2,3 tunami mnoho problémů. Trochu rozpačitý jsem z kousavých brzd, které se ne vždy správně domluví s rekuperací a jejich nástup je dost neplynulý. Stran pohonu vůz ale funguje velice dobře a dospěle, na poměry Mustangu možná až příliš – ano, jde s ním jezdit až nebezpečně rychle, ale celé se to děje tak mimochodem a nenápadně, že to není moc zábava a dost možná si toho ani nevšimnete. Mám-li sklouznout k porovnání s červeným Mustangem z fotek, tam je to přesně opačně. Jeho unavených 205 koní krocených archaickým automatickým čtyřkvaltem sice žádných vysokých rychlostí nedosahuje, ale trochu neomaleným a hrubým projevem se vás vůz neustále snaží přesvědčit, že letíte minimálně sto mil za hodinu. 

Interiér vozu se mi také docela líbí, minimalistické pojetí, vystrčené tablety a šedivá textilie sice dneska už nikoho nepřekvapí, protože to tak dělá snad každá automobilka, ale tady je to alespoň hezky zpracované, infotainment funguje také bez výhrad, ovládání klimatizace tu kombinuje jedno fyzické kolečko a spoustu dotykových tlačítek, což sice může působit trochu chaoticky, ale jakmile si na to jednou zvyknete, je to vlastně dost jednoduché a promyšlené. 

A stran využitelnost také nemám výhrad. Dozadu se narozdíl od spalovacích Mustangů vejdou i opravdoví lidé s nohama a netrpí tam nedostatkem místa, kufr sice není úplně obrovský, ale složený kočárek s korbou slupne jak nic. Tohle auto jde úplně v klidu využívat jako rodinný vůz, což opět klasický Mustang zvládne jen s velkými kompromisy. 

Vůbec mi nevadí, že je Mach-E na elektřinu. Neuráží mě ani to, že zvolil vyšší stavbu karoserie. Obojí jde tak nějak v souladu s dobou a na určitou skupinu zákazníků to dozajista funguje, koneckonců “éček” se celosvětově prodá osmkrát více než osmiválců. Myslím si, že v rámci kategorie je to vlastně dost dobré auto a vůbec by mi doma nevadilo. Jen si říkám, zda je na místě celé to plašení s koníky. Jestli by prostě nestálo za to normálně přiznat, že je to praktické a promyšlené auto. Jasně, možná trochu nudné, ale to přeci není žádná ostuda. Vzpomeňme si znova na ta šedesátá léta – pamatujeme si z nich sice Mustanga, ale mnohem více lidí tehdy sáhlo raději po tom prostornějším, praktičtějším a usedlejším Falconu. Postup Fordu teď skoro připomíná Iaccocův recept naopak. Vezmeme to jakoby-sportovní kupé, ubereme z kapoty, přidáme na praktičnosti a komfortu – koupí to spousta lidí, jen se o tom možná nebude tolik mluvit. Jen holt zapomněli na to pojmenování zpátky…

Verdikt

Mustang Mach-E je vcelku dobrý elektromobil (jestli vás zajímají exaktní čísla, odkážu vás na jeden ze čtyř předchozích testů v odkazech pod článkem), který hezky vypadá, slušně jezdí a vlastně mu nemám mnoho co vytknout. Jen si pořád nejsem jistý tím jménem – a ne kvůli pohonu, nebo tvaru karoserie, ale prostě proto, že je příliš praktický a normální a jen specifická světla a otevírání knoflíkem na status legendy, obávám se, nestačí. Mustang je zkrátka nepraktické auto na radost, tohle je sice moc dobrý, ale zároveň moc racionální a rozumný povoz. Dá se na to ale koukat i tak, že navazuje na linku sedmdesátkových a osmdesátkových základních Mustangů, o kterých byste, kdyby neměly na přídi koně, také klidně prohlásili, že je to jen nějaký divný Escort. Za mě to ale měl prostě být Falcon.

Technické údaje

Motor: elektromotor, 2x 
Výkon: 258 kW (580 Nm)
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 5,8 s 
Baterie: 98,7  kWh
Dojezd: 350-400 km dle stylu jízdy
Základní cena: 1 298 900,- Kč
Cena testovaného vozu: 1 657 900,-  Kč