Mercedes-Benz Sprinter 314 CDI: Zasloužená hvězda

Pokud jste pravidelnými čtenáři Autíčkáře, jistě vám neušlo, že  Mercedesy tady moc v lásce nemáme. Z kdysi dokonalých chrámů ergonomie a střízlivého designu se časem stal duch časů dávno minulých obalený pekelně drahým pozlátkem. Jenže ono to s těmi Mercedesy zase tak jednoduché nebude. Tahle značka je totiž trochu schizofrenní a nabízí světu hned dvě tváře. Na veřejnosti se snaží dohnat BMW v počtu absurdních kreací na téma předražené SUV, přičemž na straně druhé potají vyrábí užitkové vozy. Tedy zase tak potají asi ne, když je koncern Daimler AG největším výrobcem nákladních automobilů na světě. Mercedes, je prostě takový Bruce Wayne. Přes den okázalý milionář nabubřele ignorující prostý lid z titulu zděděné prestiže, přes noc ochránce Gothamu a hrdina pracujícího lidu. A právě s druhou tváří Mercedesu jsem tentokráte měl tu čest.

Co čekat od dodávky se slavnou trojcípou hvězdou? Upřímně po vzoru sourozenců z osobní odnože byla mým jediným očekáváním naleštěná bída slávou opilého milionáře. Jaké bylo mé překvapení, když přede mnou stanul Temný rytíř v plné zbroji. První, co vás zaskočí je výrobní kvalita. Upřímně jsem zvěsti o příkladném slícování a odolných, přesto pohledných plastech považoval za klišé, podobné legendám o motorech TDi. Jenže ona je to pravda a beze zbytku. Zatáhnete za kliku a masivní dveře se otevřou s překvapivou lehkostí, jako dokonale naolejovaný uzávěr trezoru švýcarské banky. Cítíte, že jsou bytelné a přesto je manipulace s nimi snadná a za vámi zapadnou s tlumeným žuchnutím připomínajícím pancéřovaný Rolls-Royce. Uvnitř čeká řidiče skvěle zpracovaný volant a příjemné množství místa ve všech směrech. Dokonce ani vyboulení středového panelu nesoucího řadicí páku – obvyklý zdroj bolesti u konkurenčních vozů – nepřekáží pravému kolenu. Rozhled z vozu je vynikající, jak lze konečně v úrovni zhruba dvou metrů očekávat. Většinou už touhle dobou najdu na autě alespoň pět věcí, které se mi nelíbí, ale tady mám pocit, jako bych přišel domů a neomylně se trefil kloboukem na věšák.Stisknutí startovacího tlačítka probudí hned dva velké displeje, připomínající spíše kokpit dopravního letadla než užitkový vůz. Mezi budíky září panel velikosti PDA (nebo phabletu, pokud ještě nejste staří a nevíte, co to PDA je) a po pravé ruce ožije opravdu rozměrný dotykový panel infotainmentu. Ačkoliv sedlám novinářský kus, nejedná se o vůz nacpaný nesmyslnou výbavou. Infotainment sice není úplně základní verzí (+49 920 Kč), ale jinak vůkol nenacházím žádné zbytečné výstřelky.

Dovolte, abych se u elektrovýzbroje na chvilku zastavil. Možná byste to u dodávky nečekali, ale palubní systém je skutečně na úrovni. Hlasové rozpoznávání COMMAND je totiž svým projevem o dvě generace před konkurencí. Žádné předčítání podsunutých hesel, prostě mu řekněte, co chcete. Uvnitř se pak stane nějaká magie a počítač poslechne. Vlastně jsem si nejdřív myslel, že se za reproduktory skrývá skutečná živá osoba zaměstnaná v nějakém call-centru. Příjemně mě překvapila možnost poslechnout si čerstvě doručenou textovou zprávu a hned nadiktovat a odeslat odpověď. Dokonce, i když má ústa právě plnila nugátová kobliha rozpouštěná ledovým kapučínem, pochopila virtuální paní přes 90% obsahu sdělení, za což má můj bezmezný obdiv. Připojit lze najednou hned dva telefony přes bluetooth a z jednoho poslouchat písničky a druhý používat ke komunikaci. Popravdě nechápu, proč tohle řešení už dnes nemá každé auto. V útrobách se pak skrývají i stáhnutelné appky, webový prohlížeč či hromada zajímavých grafů monitorujících jízdu a spotřebu.

Pokud vás elektronické hračičky zase tak moc neberou, určitě vás zaujme motor. Pod krátkou kapotou mocně zahřímal dvoulitrový čtyřválec o výkonu 105 kW a krouticím momentu 330 Nm. Není to ani nejslabší, ani nejsilnější motorizace, kterou lze do Sprinteru objednat a vzhledem k tomu, že sedlám vůz o krátkém rozvoru se zvýšenou střechou, zdá se mi, jako ideální zlatý střed pro potřeby řekněme rozvážkové služby nebo truhláře. Vlastně mě parametry motoru na tomhle autě zajímaly ze všeho nejvíc. Cestou z Prahy s prázdným vozem neměl nejmenší potíže a srdnatě tlačil dodávku skrz přeplněné dálniční sjezdy vstříc východní divočině. Ještě v matičce stověžaté mě zaujalo, jaké ticho na palubě panuje. Pohon i zavěšení jsou na poměry užitkových vozů skvěle odhlučněny a to je prosím v nabídce příplatků k dispozici ještě dodatečná izolace. Spotřeba na dálnici činila nějakých 11l/100km. Pokud se vám to zdá mnoho, pak vězte, že jsem nejspíš měl jet aspoň o dvacet kilometrů v hodině pomaleji, a že na palubní desce svítilo číslo nájezdu těsně přesahující 1000 km.

V legální rychlosti klesla spotřeba k 9,1l/100 km a věřím, že až se motor zajede, klesne ještě o něco víc. Pokud jsou pak dálnice na vaší trase zastoupeny většinou, lze volit jiný koncový převod, než testovaných i= 3,923, se kterým je Sprinter příjemně čilý a úsporný především v městské zástavbě. Pečlivě jsem se nimral v grafech spotřeby a málem jsem si nevšiml, že už budu v Brně. V nekonečných kolonách panuje nefalšovaná brněnská nuda, zatímco kulisáci ve svítivě oranžových overalech líně klábosí ve stínu. Jedeme stěhovat Pionýrský tábor (což jsem před celou rodinou mé drahé polovičky patřící pod křídla Junáka nazval diplomatickou misí) a ve stínu mrkající Rudé potvory na mě již čeká František. Zdánlivě nekonečně velkou dodávku zaplnily konzervy, vody, plata nealkoholického piva a navrch i nějaká ta bagáž. Fotka je mi důkazem, že ve Sprinteru nezbyl kousek volného místa (po focení ještě kus nákladu přibyl). Dopad na jízdní projev? Trochu více se to naklání. Až teď mi dochází, že vlastně řídím dodávku. Nedivte se. Bezchybná ergonomie, hlasové ovládání, ticho na palubě, nízká spotřeba, ale i takové drobnosti jako vertikálně orientovaný volant (žádné autobusácké placaté kormidlo) a velmi nízké těžiště prázdného vozu zdárně imitují osobní vůz. Tohle není zmenšené Atego, nýbrž přifouknuté Vito. Nebýt couvací kamery (+8 869 Kč), možná by mi došlo, že nesedím v kombíku E-klasse o něco dřív.

Nákladový prostor opět vyvrhl zavazadla i polní kuchyň a František spokojeně kvituje pohon zadní nápravy. Někdy mám pocit, že bych ho už do předohrabu nedostal. Jenže teď je před námi rozmoklá lesní cesta s hlubokými strouhami vymletými dešťovou vodou a Sprinteru s odlehčenou tuhou nápravou na listových pružinách se do něj moc nechce. V půlce kopce nám prostě došel výkon. Ani napotřetí se nedaří zrádný svah zdolat. Naštěstí přichází spásná myšlenka. Vypnout protiprokluz. Jedno kliknutí a… Sprinter se ani nezadýchal, jak hladce kopec vyjel. Připadáme si jako troubové, ale aspoň víme, že v zimě s ESP – které jde prostě vypnout, dokud ho zase nezapnete – bude sranda. No dobře, to zase tak důležité zjištění není. Raději jsem se vrátil k testování. Všimli jste si, že jakmile vaše okolí zjistí, že máte dodávku, vzpomenou si na vás i ti nejdávnější přátelé a nejvzdálenější příbuzní? Mí blízcí mě celý týden svědomitě poskytovali podněty k testování a tak do nákladového prostoru zavítalo kompletní vybavení motorkářské garáže, nějaký ten nový nábytek, celá rodinka bicyklů a konečně i hromada starého haraburdí, které málem nechtěl ani sběrný dvůr. V nenápadně lakovaném Sprinteru jsem si připadal jako bych objevil opuštěnou Tardis, čekající na svého Pána času. Zevnitř je totiž tahle věc o hodně větší, než vypadá zvenku. Jen se její chameleoní obvody zasekly v o něco málo soudobější podobě.

Verdikt

Boční posuvné dveře s dutým zaduněním zapadly za posledním nákladem a je na čase stříbrný Mercedes vrátit. Ačkoliv se hrdě pasuji do role hnidopicha, na tomhle autě hledám chyby marně. Testovaná verze bude jako rozvážkový vůz naprosto perfektní a pokud s sebou nutně potřebujete neustále vozit nějaké těžké harampádí, existuje i verze se 140 kW a 440 Nm. Vlastně právě v počtu variant Sprinter exceluje. Lze jej objednat s pohonem přední nebo zadní nápravy, s čtyřválcem i šestiválcem v rozpětí 84 – 140 kW (za rok bude i elektromobil a čtyřkolka), se čtyřmi délkami a třemi výškami, nabitý výbavou i jako prosté oplastované holátko, zkrátka na své si díky bohatému konfigurátoru přijde opravdu každý. Nedávno jsem na předváděcí akci v Kopřivnici prolézal luxusní autobus na stejné platformě a nestačil jsem se divit, kolik vymožeností může taková dodávka mít. Nejpříjemnějším překvapením však byl tenhle ‚dělnický‘ kus. Měl vše, co jsem od něj čekal a ještě o kus víc a přestože mu všichni tipovali cenovku přesahující půldruhého milionu, testovaný exemplář stál ceníkových 1 115 551 Kč (777 500 za krátký rozvor a vysokou střechu bez příplatků). Navrch se odvděčil kombinovanou spotřebou jen těsně nad 8 l/100 km (i když jsem ho vracel se dvěma tisíci najetými kilometry) a pocitem z ovládání docela normálního osobáku. Začnu mít rád Mercedesy? Ne tak docela. Začnu mít rád užitkové Mercedesy a koncernu Daimler doporučím, aby ty, co navrhovali Sprintera, alespoň občas půjčili i do osobní divize.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 143 ccm
Výkon: 105 kW (143 koní) při 3 800 ot./min
Točivý moment: 330 Nm při 1 400 – 2 400 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Ložný prostor/ objem nákladního prostoru/ maximální ložná délka: 5.102 m² / 10.5 m³/ 3375 mm
Užitečné zatížení/ tažná kapacita zabrzděného/nezabrzděného vozidla: 1410 kg/ 2000 kg/ 750 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná/ v testu): 7,9/ 8,2 [l/100 km]
Cena testovaného modelu : 1 115 551 Kč

Cena podvozku bez příplatků: 777 500 Kč