Je rychlejší auto nebo motorka?

Úvodem si představíme oba soupeřící stroje za rozumnou cenu. Dvě stopy reprezentuje můj skromný dostavník BMW E46 Compact. Kvůli sérii špatných rozhodnutí každodenní použitelnosti, ho pohání benzínový máloválec o výkonu 105kw. Je to ten konkrétní, o kterém jste si mohli něco málo přečíst i zde. Za jednostopá vozidla je to Suzuki SV650, kterou jsme si tu už taky představili. Ta si musí vystačit s pouhými dvěma válci do V a polovičním výkonem 52kw. Detailnější technická specifikace bude dostupná na konci článku. Rozumná cena, jak ji definuje Autíčkářův slovník, jsou dvě průměrné výplaty. V tomto konkrétním případě bylo v nákupu SV o něco levnější, ale auto zase o zhruba stejný kus dražší, po zprůměrování a přivření oka to vychází. Oko přivírejte jen v duchu, bude to potřeba ještě několikrát během článku a špatně by se vám to pak četlo.

Co se vlastně myslí tím „rychlejší“. To pro každého může znamenat něco jiného. Naštěstí je jednoduchá a spolehlivá metoda, jak to zjistit – pohledem do velkého technického průkazu, do kolonky maximální rychlost. Tento postup nám odhalil následující Auto: 214km/h; moto: 205km/h. Takže 214 je více než 205, auto je rychlejší, děkuji za pozornost. To byl fofr, článek hotovej, myslím že si zasloužím pivo!

Dobře, už nám není deset a zjistili jsme, že svět mnohdy není jen kvarteto s autíčky nebo nejvyšší číslo na tacháči. Pro odpověď proto zamíříme tam, kam se jezdí bavit dospělé děti posedlé autíčky (motorkami) – na okruh. Přidá nám to totiž další rozměr a celé to bude mnohem složitější a zábavnější než pouhá nudná přímka. Pokud jste někdy navštívili Autíckářův trackday nebo o něm aspoň četli report zde, je vám jasné, že oním místem střetu bude okruh ve Vysokém Mýtě. Takhle jsem vlastně přišel poprvé do kontaktu s Autíčkářem. Nechal jsem se zlákat k okruhovému ježdění s tehdy čerstvě nabytým BMW. Zajímalo mě, jak se ta zadokolka vlastně bude chovat na limitu. Dostanu se do zpráv, skončím na střeše, ve škarpě, všechno najednou? Poprvé v životě jsem dal na ty rady a upozornění o tom, že kvůli takovým věcem máte navštívit vaši lokální závodní dráhu. Tak se taky stalo a dost mě to bavilo, vrátil jsem se, nejednou … no dost už sentimentálních vzpomínek.

Tohle nebude žádný test v laboratorních podmínkách. Nebudou okolo pobíhat chytře vypadající pánové v tlustých brýlích a bílých pláštích se spoustou měřících přístrojů. Je to spíš test ze života, primárním cílem byla  zábava, čehož bylo dosaženo na sto procent ve všech případech. Pro začátek si tu nadhodíme pár bodů, které budou v testu společné pro oba stroje:

– zajímá nás nejlepší čas jednoho kola, s letmým startem, měřilo se vysoce sofistikovanou metodou – appkou v mobilu (ale byla za 39kč!) Harry‘s lap timer
– téměř sériový stav, resp. s úpravami za rozumnou cenu, jejichž přínos lze vyjádřit těžko, pokud vůbec
– technická způsobilost – dojezd/odjezd po vlastní ose, obyčejné pneu
– počasí zanedbáme – bylo ideální v obou případech, není to rozhodující faktor
– řidič/jezdec

Kde je rozdíl? Jezdec je sice stejný, jeho schopnosti ale ne. Špatně se to měří a vyjadřuje, ale řidičák na auto vlastním cca. třikrát delší dobu než na moto. Nejsem žádný profesionál, ale od návštěvy prvního trackdaye už utekla nějáká voda. Jsem si prostě mnohem jistější mou jízdou v autě oproti mé jízdě na motorce. Obzvlášť co se týče jízdy na limitu. Navíc autem jsem již v Mýtě kroužil několikrát, s motorkou to byla premiéra. Kde jinde to ale pořádně otestovat a natrénovat než právě na okruhu? Na to přece okruhy jsou, tvrdily to všechny ty varovný hlášky při načítání už od dob prvních Need for Speed! Taky se trochu liší konfigurace okruhu – nejlepší čas auta je bez retardérů (bíle tečky), motorka kličkuje – viz. obrázek. Ne, určitě to není fér, ale stejně mě zajímá, nakolik se tomu bude dát přiblížit.

Máte veškeré vstupní informace, zkuste si tipnout kdo zvítězí. Motorka nebo auto?

Na okruh dorážím s mírným zpožděním a rozkoukávám se. Tradičně si ujasňuju cíle pro dnešní trackday. Vlastně se moc neliší od případu, kdy jedu s autem. Zaprvé: Nerozbít se/to! Zadruhé: Zajet kolo pod minutu? Zatřetí: Zajet kolo co nejrychleji – tentokrát s jasným cílem 0:57:53, tj. nejrychlejší čas auta. Ježdění uspořádal Vojta, známější pod přezdívkou Piklen. Obvykle se věnuje gymkhaně. To je na první pohled možná vtipně vypadající (dokud si to sami nezkusíte) kličkování mezi kužely, podobně jako u zkoušky na řidičák, jenže na čas. Avšak nepohrdne ani tréninkem na okruhu, hlavně když je tam hodně zatáček. Jezdci se dělí na čtyři skupiny, podle zkušeností, každá jezdí 15 minut. Nikdo samozřejmě nechce být v nejrychlejší skupině, krom samotného Piklena a několika jeho ostřílených kamarádů. Jelikož protestuju ze všech nejmíň, spadám tam prý taky.

Několik prvních kol jedu vysloveně krokem a ostatním se snažím nezavazet. Seznamuju se s okruhem, sice už ho docela dobře znám, ale všechno je jinak. Brzdit je potřeba dřív, stopa jiná. Prostě začínám pozvolna. Nicméně hned ve druhé rozjížďce si pouštím stopky, protože z nuly je vždycky vidět největší progres a je z toho největší radost. Ukazuje se náhodná podobnost s autem, celý okruh se dá projet na dvojku, jen na rovinkách dávám na chvíli za tři. Na výjezdu z vracáku (6 a 15) je projev trochu letargický. Zkouším tam v pár kolech cvičně podřadit na jedna, ale nepřipadám si o moc rychlejší, navíc občas trefím neutrál, prostě velkej risk – žádnej zisk, tudy cesta nevede. Netrvá dlouho a s trochou rozvahy a metody pokus-omyl se mi úspěšně daří zdolat minutovou metu. Poplácávám se po ramenou, jak hezky mi to jde!

Okolo poledne má Piklen krátkou přednášku kde nám na tabuli kreslí zatáčky jednu po druhé a radí se stopou, tipy a triky. Po předchozích zkušenostech už dobře vím, že tohle je cesta – opisovat od někoho kdo to umí líp. Napjatě poslouchám a zjišťuju, že to na pár místech samozřejmě dělám úplně špatně a je tam prostor pro zlepšení. Poté se mi navíc daří, ho úspěšně obtěžovat a zlomit na „instruktážní projížďku“ semnou. Chvíli krouží první on, chvíli já. Poté v depu dostávám pár vážně dobrých rad ohledně posedu a stopy, ale jinak prej dobrý. Taky se mám víc hýbat v bocích, ano, na motorce se musí i hýbat, o kolik je to v autě jednodušší…

S nově nabytými poznatky se odhodlaně vracím zpět na okruh. Posouvám brzdné body, snažím se držet tu správnou stopu, víc za to tahám. Tu a tam v zatáčce v náklonu cítím, jak štrejchám stupačkou, což tak trochu oznamuje blížící se limit. Snažím se s tím bojovat větším vysednutím, ale to se snáz říká, než dělá. Netahám po zemi kolena ani lokty, ale stejně je to fakt parádní pocit a zábava, když tomu člověk víc sype. Nedosahuje se tu žádných závratných rychlostí, za to ty šikany jsem si oblíbil. S odvážnějším náklonem a lehce pod plynem je to úplně jak horská dráha. Fakt si to užívám, ale zároveň pořád přemýšlím, kde by se dalo zrychlit.

Další sekce, kde zkouším najít nějaký ztracený čas je zatáčka 14. Tu mám s autem moc rád, protože když tam člověk přiletí jak šílenec, náhodou to trochu přetáhne, tak je tam takovej příjemně zkosenej obrubník, co vrací do hry a poskytne dostatek času na zklidnění a dobrždění do vracáku (15-18) Na motorce je to jinak, protože těsně předtím se musím protáhnout tou šikanou (11-13), takže tam moc rychle nejedu. Při nájezdu do 14 zavadím o brzdu jen na zlomek sekundy a hned to posílám do zatáčky. To je jasný, příští kolo tu brzdu vynechám a budu se líp soustředit na samotnej průjezd. Stejně mě to jen rozptyluje, navíc tím vůbec nezpomalím, další kolo to najíždím bez brzdy …

No a tady se maximálně soustředím na průjezd zatáčky, přední guma už ale ne…

…spotřebitelská rada: Jak dobře jde vytáhnout noha z podněčeho co má skoro dva metráky? Moc dobře ne, kloužu se spolu s motorkou dál …

…Tady se dostáváme k mýmu oblíbenýmu obrubníku, co vrací do hry, cením jeho snahu i tentokrát – pomáhá mi vytáhnout zaseklou nohu, jen škoda, že to docela bolelo …

Zvedám se, mávám na všechny strany, že jsem ok, aby nikdo zbytečne nepanikařil. Vypínám zapalování, ale ještě na chvíli se tu zase natáhnu, když už jsem si tak pěkně ustlal. Po chvilce dobíhá pár lidí a pomahají zvednout mě a motorku. Zpátky do depa ji už ale tlačím po svých, respektive hlavně teda po levé noze. Cítím se v pohodě, to asi všechen ten šok a adrenalin. V depu kontroluju rozsah poškození a případné úniky provozních kapalin, napřed u motorky, potom u sebe. (priority) Přijemným překvapením je, že ani jednomu z nás není nic zásadního. Řidítka mírně ohnutá, plexi na poloviny, praskla žárovka v blinkru, ale to je všechno. Jeden z předchozích majitelů na ni totiž nainstaloval tzv. padáky a ty se s tímto problémem vypořádaly na výbornou. Mou osobu bolí celá pravá noha – překvapivě je to ta, na kterou mi lehla motorka. Obzvlášť pak pata – zdravím můj oblíbenej obrubník. Později zjišťuju, že i žebra – dal jsem si do nich loktem potom co jsem o asfalt zasekl řidítka. Snažím se to rozdýchat a rozchodit, jako docela to bolí, ale paradoxně při usednutí zpátky na motorku je to nějak lepší. Jsou zhruba dvě hodiny odpoledne, ale okruh je pronajatej až do pěti. Mám tu snad sedět a koukat jak se ostatní baví? Zaplatil jsem si celodenní ježdění, tak budu jezdit celej den! Shazuju zbytky plexi, startuju a vyrážím zpátky na trať. Vypínám ale stopovací appku a už si kroužím jen tak pro radost. Držím se v komfortní zóně, žádný další posunování limitů. (dneska už stačilo) Po chvíli si nacházím kolegu jedoucího podobným tempem a vzájemně se naháníme až do zavíračky. Odmítám nabídky na odvoz dodávkou, s tím že to zpátky do Brna zvládnu.

No, určitě už jste všichni napjatí, jak to dopadlo. Co je teda rychlejší? Co kdyby celej ten dlouhej text končil nějakým vysoce kvalitním „moudrem“ o tom, že srovnávat motorku s autem obecně nebo jejich časy na okruhu, je jako míchat jablka s polovičníma hruškama. Ve skutečnosti se dá dobře zabavit s obojím, je jen na vás co si zvolíte. Mějte se rádi a množte se!

Nikoliv však zde na Motorkáři Autíčkáři! Nic tu nemáme radši, než objektivní závěry neobjektivních testů! Čas auta – 0:57:53 se mi přes veškorou snahu překonat nepodařilo. Nejlepší dosažený čas v jedné stopě byl – 0:58:49, zhruba o vteřinu pomalejší. Nezapomeňte však, že motorka se musela vypořádat s retardéry, kterými se ale mohla celkem bez problémů protáhnout – auto by v nich ztrácelo výrazně více. Naštěstí to můžu i dokázat, povedlo se mi dohledat i měřené kolo auta včetně retardérů – 1:01:86. Tuhle konfiguraci nemám tolik najetou, navíc to bylo na ne moc dobrých pneu. Nicméně srazit to pod minutu by byl oříšek. O výše zmíněném času motorky ani nemluvě. Takže ano, motorka je rychlejší! Těším se na flejm v komentářích!

Rád bych ještě poděkoval Jurovi, nejpohotovějšímu fotografovi na světě. Díky němu si tu srandu můžu kdykoliv připomenout nebo to přiblížit vám všem, coby komix.

Technická specifikace – aktuální v době zajetí nejlepšího kola (tak přesně jak jen si pamatuju)

BMW E46 318ti Compact
Motor: řadový čtyřválec N42B20, 1995 cm3
Výkon: 143 koní (105 kW) v 6 000 ot./min
Točivý moment: 200 Nm v 3 750 ot./min
Převodovka:  pětistupňová manuální
Maximální rychlost: 214km/h
Zrychlení 0-100 udávané: 9,0s
Váha: 1370kg
Váha/výkon: 104 koní na tunu
Nejlepší čas kola s/bez šikan: 1:01:86 / 0:57:53
Použité pneu: 205/55/16, Hankook Ventus prime vpředu; Michelin energy saver vzadu; tlaky 2,0/2,2
Úpravy: Tlumiče Bilstein B8, pružiny Eibach, odklony F -1°/R -1,5° sbíhavost série

Suzuki SV650 N 
Motor: vidlicový dvouválec, 645 cm3
Výkon: 70 koní (52 kW) v 9 000 ot./min
Točivý moment: 62 Nm v 7500 ot./min
Převodovka: šestistupňová sekvenční manuální 
Maximální rychlost udávaná/dosažená: 205km/h
Zrychlení 0-100 udávané: 4,0s
Váha: 189kg
Váha/výkon: 370 koní na tunu
Nejlepší čas kola s/bez šikan: 0:58:49 / nevím
Použité pneu: 120/60/17 Michelin power 2CT vpředu; 160/60/17, Michelin power 5 vzadu; tlaky 2,3/2,5
Úpravy: Zadní stavitelný tlumič z Kawasaki ZZR1400, padáky