Značce Hyundai se momentálně blýská na velmi příznivé časy. Hádáte správně, že narážím na několik posledních zkušeností s nejmenovanou tuzemskou automobilkou, jejíž vleklý boj se softwarovým šotkem se pomalu stává slavným i v evropském měřítku. O Hyundai se toho zdaleka tolik nenapovídá, ale to je spíš dobře. Zkrátka zde chybí neštěstí, na němž by se přirozeně zlomyslné lidské plémě mohlo s chutí popást. Všechno asi funguje tak, jak má…
Zrovna jako Tucson. V oblibě mezi lidem ho trumfne jen Duster (je levnější) a Karoq (je to škodovka), což naznačuje, že v sobě má něco dokonale průměrného, což ale nemyslím apriori zle. Navenek je to prostě klasika, kterou na ulicích vídám dnes a denně, takové to: „Ok, hmm, dobrý.“ Generické SUV, takovým neútočným způsobem docela hezké. Reklamním tahákem limitované edice Adventure je – jak jinak – dobrodružství. Nemyslí se tím samozřejmě dobrodružství řidičské, nýbrž to, za kterým si dojedete někam do přírody. Zvenčí se limitka liší jen drobným detaily (má plaketku!), tento konkrétní kus pak má i příhodnou bílou barvu, která se šikne, až vás bude v lesích, kam jste se zatoulali na cestě za dobrodružstvím, hledat traktor.
Po usednutí do kabiny je první dojem spíš nijaký. Brzy ale shledávám, že se jen neumím na věci podívat z toho správného úhlu – narozdíl od mého muže. Ten mě poněkud překvapil nadšeným výrazem, s nímž se rozhlížel, osahával plasty a mačkal čudlíky. Čichám čichám nějaký blbý fórek, ale on to myslí vážně. „Tohle je ještě poctivý auto! Podívej, normální ručka, normálně udělaný férový butony, pořádnej omyvatelnej plast, žádný filigránský detaily… Tohle přece čekáš od něčeho, co si dá do jména Adventure. No ne?“ Tedy dobrá, zkusím to znovu.
Skutečně je to celé takové oldschoolové. Sedačky bez elektriky, klasická ruční brzda, velká mačkací tlačítka, jeden obyčejný přehledný displej. Pokud se ďábel skrývá v detailech, tady se ho bát nemusíte. Docela se mi ta oldschoolovitost líbí, ať už je to záměr, nebo to tak po konzultaci s účetním oddělením prostě vyšlo. Jediné, co bych z fleku polila acetonem a zapálila, jsou sedačky. Kdo mě zná, tak ví, že dokážu sedět na lecčem a nestěžuju si dokonce ani ve škodovce, ale tohle je bída. Opěradla se dotýkám jenom spodkem zad a hlavou, to je na můj vkus trochu málo. V zadní řadě jsem si zase vyzkoušela sezení ve třech a ani toto není kratochvíle, kterou bych někomu s klidným srdcem doporučila. A to jsem tam jakožto nejmenší dospělý člen posádky seděla s dětmi.
Na druhou stranu, výbava není špatná. Je tu vyhřívaný volant i sedačky, bezdrátové nabíjení, dvouzónová klima, zadní parkovací kamera a další věci, které zpříjemňují život. Jen to audio… To je spíš na aceton.
Pohonné ústrojí se k dobrodružnému zaměření hodí tak akorát. Benzinová jedna šestka s turbem má také lehce retro nádech, to však myslím v tom nejlepším slova smyslu. Krouťák nic moc, v nízkých otáčkách se motor trochu trápí, ale když se člověk nebojí šlápnout na plyn, posunuje se oldschoolový dobrodruh nad očekávání svižně. Na sportování zapomeňte (pokud jste si na něj vůbec vzpomněli, v pohorkách si asi taky nepůjdete zaběhat), na předjíždění ale budete mít výkonu dost a ani v kopcovitých zatáčkách se nevzteknete. Kickdown dokáže vyloudit i úsměv na rtech. Zároveň je to všechno tiché a bez okázalých efektů. Dvouspojka dokonce řadí tak plynule, že byste ji málem zaměnili s hydroměničem.
Podvozek je poštelovaný tak akorát na rodinné SUV, takže spíš komfortně, zároveň si i na okreskách udržíte důstojnou rychlost. Jízdní vlastnosti jsou opět průměrné, ale vlastně příjemné, nezáludné a přátelské. Ani s nedotáčivostí to není tak zlé, jak byste u mainstreamového SUV čekali. Tohle auto pravděpodobně odveze posádku bezpečně do cíle bez ohledu na zkušenosti řidiče. V tomto ohledu o dobrodružství nikdo nestojí.
Odveze dokonce mnohem víc než posádku. Součástí nabídky Adventure je totiž i padesátiprocentní sleva na hromadu zajímavého příslušenství. Auto jsem tudíž nafasovala se zadním nosičem na tři bicykly, příčníky a rakví. Ze všeho nejdřív jsem si vyzkoušela, jak se všechny ty věci z auta odstrojují. Ne že bych měla něco proti bicyklům, nebo dokonce rakvím. Ale i v naší maloměstské ulici jsem už řešila ukradené příčníky, a ty nevypadaly zdaleka tak atraktivně jako tyhle funglnové dobrodružné doplňky. Nosič kol šel dolů hladce, jen mě pak zaskočila šroubovací zásuvka elektřiny. Přiznám se, že nevím, jestli je to u nosičů kol standard, nebo nějaká ultra-spešl vychytávka, každopádně zásuvka srdnatě odolávala a povolila až ve chvíli, kdy jsem zmobilizovala PR oddělení Hyundaie. Rakev se šroubovací čelistí a příčníky pak už byly bezproblémové. Všechno jsem to vyložila na chalupě, abych se k testování vrátila později, a vrátila se do Prahy. Škoda jen, že jsem zároveň nevyložila i veškeré příslušné klíčky, protože ty pak samozřejmě zůstaly v Praze. Vynořila se tudíž stresující otázka, jak dostat do Prahy nosič a rakev, když nejdou připevnit na auto. Možná už tušíte, že došlo na neplánované testování vnitřního prostoru vozidla. Nosič na tři bajky, tažné zařízení, příčníky a rakev, to všechno se pomocí advanced level tetrisu podařilo narvat dovnitř a navrch dva lidi. Hodnocení kufrů a přepravní kapacity se obvykle v naší redakci nevěnujeme, ale když už na to došlo, musím říct, že Tucson podal impozantní výkon.
Verdikt
Jako volba rozumu dává Tucson Adventure dokonalý smysl. Za šest set tisíc můžete mít prostorné (opravdu prostorné!) SUV se schopným motorem a čtyřkolkou, k němuž si za pár tisícovek dokoupíte všechny ty věci, které teď na dovolené v českých luzích a hájích využijete. U konkurence, včetně té boleslavské, budete podobnou nabídku hledat dost těžko. Jen se zkuste ještě poptat na příplatkové sedačky.
Technické údaje
Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1591 cm3
Výkon: 177 k (130 kW) / 5 500 ot./min.
Točivý moment: 265 Nm v 1 500 – 4 500 ot./min
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková DCT
Maximální rychlost: 201 km/h
0-100 km/h: 9,1 s
Kombinovaná spotřeba (udávaná NEDC): 7,4 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (v testu): 9,6 l/100 km
Cena od 499 990 Kč Kč
Cena s danou motorizací a výbavou Adventure od 599 990 Kč
29. července 2020, 08:45
0
Hodně příjemná byla sedmiletá záruka kterou kdysi nabízeli - i proto jich tu jezdí tolik. Aby to auto nebylo oldschool - Tucson/Sportage má tuhle platformu snad od 2013, kdyby je netlačila bota kvůli elektrizaci (tj. prostor pro baterii v podlaze) věřím že by to prodávali dalších 20 let :D
29. července 2020, 20:37
1
ona ta sedmiletá záruka byla pěkně drahej špás.
29. července 2020, 09:39
1
Existuje nejaky duvod, proc se na tomto webu nefoti i kufr auta? Snad s vyjimkou testu Octavie jsou vsechny testy bez fotky kufru a to je skoda. Prece vite jak je pro cechy kufr dulezity?
29. července 2020, 09:47
9
Tady se spíš řeší, jak se s tím jezdí než kolik vzduchu je to schopné odvézt.
29. července 2020, 11:11
1
Navíc v tomto testu je kufru (a přilehlým prostorám) výjimečně věnován celý odstavec :)
29. července 2020, 12:00
3
Kdo by nemel rad velky kufr je to neco jako velky kozy. Na foceni a od pohledu dobry. V praxi nic moc a boli z toho zada, ale nekdo to ma rad ze.
29. července 2020, 12:19
0
A nefotil se podvozek, je pěkně zakrytovaný ? :D
30. července 2020, 23:48
0
Přesně - u auta rodinného typu bych čekal fotku kufru a zadních sedaček :-(
29. července 2020, 09:46
2
Překvapuje mě ten "komfortní podvozek", protože na špatné polňačce mi přišlo, že to drncá víc jak vitara, a to už je co říct. Asi tuhle edici mají vyladěnou víc do terénu, tamto byla klasika se stejnými koly.
29. července 2020, 16:32
1
Jestli to má špatný sedačky, není na sebelepším autu co chválit. Kdybych chtěl řídit vestoje, koupím si lunární modul Apolla.