V osmdesátých letech měl evropský Ford zavedenou pozici na trhu. V roce 1982 představená Sierra trhala rekordy díky svému nadčasovému designu a aerodynamické karoserii, ale vrchol nabídky stále představovala zastaralá Granada. A vrchol nabídky by měl být vždy to nejlepší, co si můžete pořídit. O tři roky později tak Ford představuje Scorpio založené na protažené podvozkové platformě Sierry, aby si evropský Ford udržel pozici v segmentu vyšší střední třídy, a byl tak cenově dostupnější alternativou k jiným soudobým sedanům této třídy. O první generaci Scorpia jste si u nás mohli přečíst před pár lety od Kubajse, ale o té dnes řeč nebude.
Dnes se totiž podíváme na druhou generaci Scorpia, přezdívanou klaun. Druhá generace přichází už v době, kdy Sierru nahrazuje Mondeo s předním náhonem, ale konkurence ve vyšší střední třídě si stále zachovává pohon zadní nápravy. Jak to vyřešit levně, ale přitom přinést zbrusu nové auto? V Kolíně si nejspíše designéři objednali velké množství LSD a vrhli se k plátnu. Tedy vlastně spíše k počítačům – druhé Scorpio je první Ford vymodelovaný čistě v počítačovém programu. Vzniká na základu původního Scorpia, přesto je úplně jiný.
Jakoby si designéři řekli, že křivek bylo dost a na novém Scorpiu nebude jediná a všechny ostré tvary tak zakulatili. Ani po vystřízlivění z tripu však designéři ze svého výtvoru neustoupili a auto v roce 1994 představili na Pařížském autosalonu. Tehdejší novinářská smetánka změnu úplně dobře nepřijala. O Scorpiu se mluvilo zejména hanlivě, často jako o nejošklivějším autě na světě. To totiž ještě nevěděli, jaké monstrum předvedou ve Fiatu za pouhé čtyři roky… (Multipla, pokud nechcete googlit)
Scorpio druhé generace tak nemělo nejjednodušší život. Nejdříve dostalo sešup nadávek od novinářů, díky čemuž se mu dostalo vlažného přijetí od tradičních zájemců o tento segment. ještě k tomu ani konkurence nespala na vavřínech a nová Omega přinesla mnohem skousnutelnější design a zajímavější technologickou výbavu. V roce 1998, pouhé čtyři roky od představení tak Scorpio končí bez nástupce. Segment vyšší střední třídy už tolik netáhne – část zájemců přechází k MPV a ti bohatší radši přechází k prémiovější konkurenci, navíc Ford v té době schramstnul Volvo s modelem S80, kterému by nová generace Scorpia pravděpodobně akorát lezla do zelí.
Potkat dnes klauní Scorpio je celkem vzácnost, zkuste si zavzpomínat, kdy jste jej naposledy viděli na silnici. I když je stále design neokoukaný a odvážný, myslím, že Scorpio dozrálo a dnes jde o celkem vkusné auto, kterému by málokdo (kromě znalců, samozřejmě) tipoval takřka třicet let. Osobně se mi Scorpio vlastně docela i líbí – mám rád protažená zadní světla přes celou šířku vozu, snad jen kufr je tvarovaný příliš vysoko. Přední světla, v dobách své aktuálnosti nenáviděná, mi přijdou pěkná – neokoukaný trojůhelníkový tvar na ničem jiném snad nepotkáte…
Za to vevnitř už je to typicky devadesátkový Ford. Devadesátá léta u Fordu (abych nekřivdil jen Fordu – snad není americká značka, která v té době vytvořila něco koukatelného v interiéru) v interiéru snad vždycky najdete stejný tvar palubní desky, které já přezdívám volské voko – jeden žloutek na přístrojovku, jeden na klimu a rádio, jasně oddělené od zbytku interiéru. Upřímně to na mě celé působí strašně lacině, ale tento dojem se rozplyne poté, co do vozu skutečně usednete. Ano, falešné plastové dřevo je dnes už komický přežitek, ale zbytek interiéru? Naprosto bezchybný.
Testované Scorpio je z posledního roku výroby, 1998, ale při jízdě neslyšíte ani jedno zavrznutí. Celá palubní deska včetně přihrádky před spolujezdcem je krásně měkčená, všechno lícuje, nic se ani po zamačkání nepohne. A překvapí i na tehdejší dobu nadprůměrná výbava – elektrický zdvih sedačky, automatické ztmavení vnitřního zrcátka, tempomat, dvouzónová automatická klimatizace…byl jsem až překvapený, jak výborně vybavené Scorpio je. Testovaný kousek měl navíc příplatkové rádio s dřevodekorem, které najít není úplně jednoduché, a krásně do onoho falešného dřeva / žloutku sedne.
Scorpio má být hlavně pohodlné. Tady tu pohodu trochu kazí sedmnáctipalcová kola, stačilo by osadit sériové šestnáctky a věřím, že by šlo o úplně jinou plavbu, ale i přes nižší profil pneumatik Scorpio zaškobrtne jen o menší nerovnosti, ty větší krásně pohltí pohodlný podvozek. Pohodě na palubě pak přispívají sedačky, teda spíše křesla vepředu a gauč vzadu – své cestující krásně pohltí a hýčkají tak, až se vám nebude chtít vystoupit ven. Přistihl jsem se, že bych snad i radši seděl vzadu, jak vepředu – místa na nohy je dostatek, loketní opěrka je v ideální výšce, na dveřích je popelníček…jo, tady bych i delší cestu zvládnul.
A pohodu zajistí i pohonné ústrojí. Pod kapotou najdete atmosférický čtyřválec 2,3 o výkonu 145 koní, které na zadní nápravu přenáší čtyřstupňový automat. Dnes již svým projevem příliš nenadchne, ale dynamika provozu je dostatečná i na připojení na dálnici, snad jen předjíždění může činit trochu problém. Naštěstí o spěchání Scorpio fakt není. Scorpio svou posádku hýčká natolik, že jakákoliv cesta je hlavně pohoda, z rádia si přes dodělaný Bluetooth pustíte hity let minulých a jen lehce lechtáte plyn, aby to hlavně nerušilo, převodovka pak řadí vysloveně sametově a o její práci snad ani nevíte. V takovémhle výletnickém tempu je pak Scorpio vysloveně skvělým společníkem na jakoukoliv cestu.
Závěr
Zajímavá alternativa k zavedeným klasickým představitelům segmentu větších sedanů. Nečekejte závodní tempo a řezání zatáček, to je pro Scorpio sprosté slovo – kochejte se výletním tempem a Scorpio se vám odvděčí příjemným a pohodlným svezením, které narozdíl od amerických vozů doplňuje přesnějším a komunikativnějším řízením. Svezení se Scorpiem je zážitek, na který jen tak nezapomenete. Design předběhl svou dobu natolik, že dnes by klaunovi málokdo tipoval takřka veteránské značky, zatímco soudobá konkurence v podobě E34 dnes působí jako veterán.
Najít zachovalé Scorpio je dnes takřka nemožné. Díky Milošovi, který nám Scorpio na test zapůjčil, si tento kousek můžete do své sbírky pořídit za velmi rozumný obnos. Scorpio je ve velmi pěkném stavu, trápí jej jen pár drobností, se kterými si šikovný garážník poradí s prstem v nosu.
18. listopadu 2023, 08:42
1
Přiznám se, že tenhle vůz se mi vždycky líbil. Ať už na fotkách ve Světu Motorů, tak ve skutečnosti. Jeden modrý sedan jezdil v mé blízkosti.
18. listopadu 2023, 08:50
0
Pěkně prosím, co je to na fotografii číslo 35?
18. listopadu 2023, 09:18
3
Nafukovač polštářku bederní páteře
18. listopadu 2023, 12:12
-2
Bod za automat.
Nebýt asi tak půlka komponent poblíž anebo za hranicí životnosti, dovedl bych si představit tím jezdit. Třeba jako zálohou.
18. listopadu 2023, 13:46
2
Problém nebude ani tak s komponentami na konci živosti, jako s dostupností nových. To auto je postavené velice robustně a poměrně blbuvzdorně. Ročníky po faceliftu už netrpěly na tolik elektrických gremlinů a celkově je škopek hrozně fajn vehikl...
18. listopadu 2023, 14:29
0
No navíc.
22. listopadu 2023, 14:55
2
Ono s dostupností dílů na 90s auta je obecně velký problém. Obzvláště pokud jde o něco méně rozšířeného.
18. listopadu 2023, 20:05
0
Divno auto, ale potkávám jednoho "škorpíka" v Říčanech na hlavní, vždycky, ale vždycky se ohlídnu a zaječím je HELE ! :-), uvintř vypadá odobře :-)
22. listopadu 2023, 22:08
0
Když jsem chodil na základku tak ho tu nás měl místní čalouník a já nikdy nevěděl jestli se mi líbí nebo ne, ale vždycky když jsem ho viděl tak jsem se za ním otočil a podle toho kufru sem si dlouho myslel že to musí být dovezeny z ameriky, bo tyhle kufry jsem znal jen z americkejch filmů a možná i proto že jsem si žádného druhého tady v okolí hodně let nevšiml :-)