BMW 330e: I hybrid vás může bavit

Bayerische Motoren Werke AG, neboli Bavorská továrna na motorové vozy, má už desítky let pověst automobilky, která si zakládá na špičkové technice a potěšení z jízdy. Auta s modrobílou vrtulí ve znaku se vždycky kupovala proto, že byla rychlejší, efektivnější a byla je větší radost řídit než jejich typické konkurenty. V posledních letech se ale mezi motoristickými nadšenci stalo trendem žehrat nad tím, že nová BMW dávají přednost moderním technologiím a luxusu před ryzími zážitky. Možná na tom něco je – sám jsem před lety, když na trh přišla současná generace trojkové řady (F30), prohlásil, že jezdí možná až moc jako Audi. Ale do jisté míry jde i o nepochopení toho, proč byla ta klasická a petrolheady milovaná BMW taková, jaká byla.

Dnes si staré BMW kupujete kvůli jeho mechanickému charakteru, čistým jízdním vlastnostem a pocitu spojení se strojem. Ale kupoval si někdo ze stejného důvodu starou “pětku” E28? Jen těžko. Skvěle odladěný podvozek, mechanicky skvostný motor a precizní řízení byly spíše nástrojem k tomu, abyste se dostali z místa a místo rychleji, bezpečněji a s menší námahou. V době, kdy ještě ze slují pod Mnichovem neproudili do řídících center automobilů chytří trpaslíci, byl cit v řízení a čitelný podvozek bezpečnostním prvkem, který řidiči dával pocit jistoty i v ostrém tempu nebo za nepříznivých podmínek.

A již tehdy bylo BMW i průkopníkem technologií, které k tomu všemu přidaly i efektivitu a úspornost. Už v roce 1983 jako jedno z prvních namontovalo do pětkové řady naftový motor s turbodmychadlem a udělalo tak první krůček k dieselům, které nebyly jen protivnými a lenivými traktory, ale dokázaly nabídnout i slušné tempo, rozumnou kultivovanost a dokonce i řidičské zážitky. Za následujících třicet let si i svět benzínových hlav na naftová BMW zvykl a modely jako 335d se staly uznávaným nástrojem na generování rohlíků v ksichtě a obláčků namodralého dýmu za zadními pneumatikami.

V tomto kontextu je tak jedině logické, že se nyní BMW snaží mezi relativně běžné vozy přinést hybridní technologii v takové podobě, která by nabízela i něco jiného než úspornost za každou cenu. Analogie s úsvitem turbodieselů je i tady vcelku příhodná. Většina těch dosavadních, pomineme-li pár supersportů a pokusy jako Infiniti M45h, svým způsobem připomíná staré naftové Mercedesy či jiné atmosférické diesely té doby. Jsou úsporné a efektivní, dokonce i trvanlivé a spolehlivé, ale řízení Priusu či hybridního taxikářského Fordu Escape vám rozhodně úsměv na tváři nevyvolá. Navíc pro evropského zákazníka dávaly hybridy až donedávna jen malý ekonomický smysl – pokud nežijete ve velkém městě, vychází většinou spotřeba naftového auta výhodněji a hybridy navíc zpočátku obvykle trápila vysoká cena.

BMW 330e by mělo nabídnout odpověď na většinu těchto problémů. Namísto u hybridů tak oblíbené bezestupňové převodovky CVT používá klasický osmikvalt od ZF, jakožto BMW klasické koncepce (i elektromotor pohání zadní kola) slibuje nabídnout jakési řidičské zážitky a co je možná nejvíce překvapivé, jeho základní cena 1,15 milionu korun přibližně odpovídá o mnoho slabšímu BMW 325d. A navíc je to, podobně jako supersportovní i8, hybrid dobíjecí. Můžete ho tedy dobít do zásuvky a následně byste měli být schopni ujet zhruba 30 kilometrů čistě na baterie.

V praxi je ale pro většinu lidí asi nejdůležitější to, že tohle auto vypadá jako běžná trojka (liší se jen dvířky dobíjecího portu na předním blatníku) a stejně tak i působí, když do něj nasednete. Že se něco změnilo poznáte až ve chvíli, kdy stisknete startovací tlačítko a místo zaburácení mocného oturbeného čtyřválce se neozve vůbec nic. A potom šlápnete na plyn, auto se dá do pohybu a vy pořád nic neslyšíte. Pokud máte nabito, tak můžete tímhle způsobem přejet téměř celé město. Elektrický motor má sice jen 90 koní, ale okamžitě dostupný točivý moment znamená, že v městských rychlostech nebudete strádat nedostatkem dynamiky.

Pokud by však elektrický výkon přeci jen nestačil, přidá se do hry benzínový motor – a udělá to obvykle tak, že jeho nástup téměř ani nepostřehnete. Nemít před sebou otáčkoměr a nemoci sledovat, jestli se jeho ručička povaluje na hodnotě “nula” nebo se pohybuje o ciferníku, často bych ani nepoznal, jestli zrovna spaluji mrtvé dinosaury nebo uhlí z Chvaletic. Na plný plyn tak máte k dispozici 252 koní, což z 330e dělá na papíře docela svižný sportovní sedan. Realita je však trochu jiná.

Hybridní ústrojí totiž plní ještě jednu zásadní roli. I ty nejmodernější přeplňované spalovací motory totiž mají alespoň nějakou prodlevu turba a pokud se zrovna nenacházejí v ideálních otáčkách, musíte počkat, než se vytočí nebo než převodovka podřadí. Tady čekání odpadá. Elektrický motor reaguje na pohyb plynového pedálu okamžitě a bez zaváhání, čímž dá benzínovému kolegovi čas dostat se do optimálních otáček a roztočit turbo. Zrychlení z nuly či sprint na čtvrt míle je tak sice podobný spalovacímu autu o ekvivalentním výkonu, ale pružné zrychlení, zvláště pak v městských rychlostech, kdy ho potřebujete asi nejvíce, je mnohem dynamičtější. Skoro jako byste řídili pravý elektromobil.

Vlastně bych se odvážil tvrdit, že lehkonohá dynamika v kombinaci s naprosto kultivovaným chodem a (místy) zcela bezhlučným provozem je tím hlavním důvodem, proč byste měli 330e chtít. I vedlejší efekt je ale docela příjemný – tohle auto totiž za téměř jakéhokoliv zacházení, ve městě i mimo něj, žere zhruba 7 litrů benzínu na 100 kilometrů (v situaci, kdy je baterie na minimální úrovni, na které jí hybridní ústrojí udržuje). To je jen nepatrně víc než ekvivalentní naftová verze, ale za dynamiku a ticho to stojí. Příjemným bonusem je navíc to, že pokud za den ujedete méně než 30 kilometrů, případně máte nabíječku doma i v práci, můžete vlastně celý týden jezdit elektricky a benzínový motor využívat jen při delších cestách.

Takže už víme, že ve svém primárním účelu manažerského sedanu je 330e iPerformance skvělá. Nabízí všechnu preciznost a moderní technologie, které od BMW očekáváte, včetně kromobyčejně chytré radiomapy (ta bude ale v průběhu léta nahrazena ještě lepším systémem, který aktuálně najdete v pětkové řadě a o kterém se rozepíše zanedlouho Dan v testu 540i), příjemného interiéru, nízké potřeby, snadného ovládání a podobně. Ale co když hledáte to, čím byla zajímavá klasická BMW? Tedy zábavu a obláčky namodralého dýmu?

Jako obvykle jsem se vydal na své oblíbené okresky v Železných horách, abych to zjistil. A musím přiznat, že jsem byl dosti skeptický. Poslední F30, kterou jsem řídil, byla ona 335i před lety – a ta ve mě nezanechala z řidičského hlediska nijak oslnivý dojem. Byla rychlá, to ano. A měla spoustu mechanického gripu. Jenomže v tom byl možná právě ten problém. Měl jsem tak trochu pocit, že hraju poslední Need for Speed. Silnice ubíhala, čísla na rychloměru stoupala, ale nic zvláštního se nedělo. A přesvědčit jí ke ztrátě přilnavosti zadních kol? Nepochybně to šlo, viděl jsem to dělat odvážnější kolegy. Ale požadovaná odvaha byla za hranicí toho, co jsem byl ochoten do věci vložit, dokonce i v době, kdy jsem byl mladší a blbější odvážnější, než mě jistý létající ostrý kombík naučil respektu.

U 330e je ale něco jinak. Ano, pořád je to efektivní a precizní stroj, který se dokáže pohybovat společensky nepřijatelnými rychlostmi, aniž byste měli pocit, že děláte něco zvláštního. Ale ten pocit, že jste za volantem jen do počtu a auto zvládá všechno za vás, je pryč. Když vjedete do ostřejších zatáček, zhluboka se nadechnete a zvolíte režim “DSC-OFF”, tak dokonce ucítíte, jak si chce zadek poloelektrického BMW hrát. Ne, není to ryzí driftovací náčiní a vždycky máte jistý respekt z toho, že tak docela nevíte, kdy se spustí který motor, ale i moje olšové a nadto zrezivělé ruce dokázaly ve vlásenkách nad údolím Chrudimky vykroužit lehké kontra. Stačilo by pár pokusů navíc, fotograf při ruce a mohli jste si vychnutnat obrázky ze žánru “uklouznutí po rybě”.

To pořád neznamená, že by 330e iPerformance byla nějakým čistokrevným sporťákem. Od toho je tu řada 2, velikostně odpovídající dřívějším trojkám. Ale z nějakého důvodu se mi jeví zábavnější než její předfaceliftová sestra se šestiválcem. Mám podezření, že na tom má zásluhu lehčí motor vpředu a těžké baterky vzadu.

Verdikt

S 330e iPerformance udělalo BMW to samé, co před 34 lety s první 524td. Vzalo technologii dosud známou jako řešení pro nudné páprdy šetřící benzín a počítající náklady, a přetavilo jí v něco, co funguje jak při nudných každodenních cestách, tak o víkendu. Je to asi první dostupný hybrid, který vás dokáže bavit a zároveň jeden z prvních, který dává opravdu skvělý ekonomický smysl. Ale to není všechno. Především je to pravděpodobně nejlepší současné trojkové BMW pro každodenní život. Jsem si jistý, že Vavris bude mít po testu 340i s manuální převodovkou trochu jiný názor, ale já mám podezření, že bych přeci jen dal přednost elektřině – alespoň pokud bych žil ve velkém městě a měl možnost dobíjení.

Tam, kde byla i8 tak trochu samoúčelným technologickým demonstrátorem, dokázala 330e použít stejné technologie k vytvoření něčeho opravdu užitečného. A to není malý úspěch…

Technické údaje

Motor: přeplňovaný benzínový čtyřválec 1 998 cm3
Výkon: 252 k v 5 000 – 6 000 ot./min (185 koní benzínový motor, 88 koní elektromotor)
Točivý moment: 420 Nm v (neuvedeno)
Převodovka: automatická osmistupňová
Provozní hmotnost: 1 735 kg 
Maximální rychlost: 225 km/h
0-100 km/h: 6,1 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 1,9 l/100 km
Cena (330e iPerformance): 1 154 400 Kč