10 bláznivých konceptů z přelomu milenia

V dnešním článku chci zavzpomínat na doby předinternetové. V dobách, kdy se na síť připojovalo zásadně po sedmé večerní na pár minut a za zvuku analogového modemu jsme nemarnili drahocenný čas na síti čtením článků a novinky z automobilového světa čerpali hlavně s tištěných publikací. Ať už to byly krásné encyklopedie s velkými obrázky, motoristické přílohy novin, trochu nudný, ale levný Svět Motorů, nebo “drahé” časopisy na křídovém papíře s lepenou vazbou – nic z toho jsem nenechal nepřečtené. Skutečný svátek ale nastal vždy s novým modelovým rokem. To totiž vycházel katalog automobilů Autohouse. Mnoho desítek stran s komplexním shrnutím současné automobilové produkce, tisíce fotek a tabulek, “technická” příloha na novinovém papíře se seznamem všech motorizací – to byl poklad, který se vyvažoval zlatem. 

Katalog samotný se vždy sestával ze čtyř částí. Největší prostor byl samozřejmě věnován sériovým vozům, následovala ona technická příloha – nekonečná tabulka plná kilowattů a průměrné spotřeby, další část se věnovala úpravcům (tam jsem se poprvé dozvěděl, co že to je ten Imrischer, nebo Brabus). Čtvrtý oddíl katalogu mě ale vždycky zajímal nejvíc. Na několika stranách byly shrnuté ty nejlepší koncepty z autosalonů a výstav celého světa. A že bylo na co koukat – v době předinternetové byly totiž právě veletrhy místem, kde se uzavíraly velké obchody a automobilky dělaly všechno pro to, aby své upoutaly potenciální zákazníky. 

Některé ze studií se mi natolik vryly do paměti, že si jejich názvy si stále pamatuji, ačkoli jsou výše jmenované katalogy dávno kdesi ve tříděném odpadu (což mě moc mrzí, hned bych si ji s chutí prolistoval znova – kdybyste je snad někdo měli k zapůjčení, vůbec bych se nezlobil). Pojďme se tedy podívat na pár “představ o budoucnosti” z doby před patnácti lety. 
 

1. Honda Unibox (2001)
   
   
   
   A začneme pěkně zostra. Účelem krabicového konceptu od Hondy bylo prý maximalizovat efektivitu automobilu. Unibox byl ted nejen autem, ale i kanceláří, skladem, zkrátka čímkoli, co bylo zrovna potřeba. Honda tuto koncepci nazvala “Multi-life terminal”. Navíc ve svých útrobách ukrýval dvě malé motorky, jakéhosi hybrida mezi segwayem a koloběžkou a nákupní vozík. Konstrukce z polykarbonátu a hliníkových profilů prý minimalizovala náklady a navíc pomohla snížit hmotnost vozu. 
    
2. Mitsubish S.U.P. convertible (2001)
   
   
   
   V dnešní době, kdy silnice brázdí SUV kabriolety od Range Roveru a máme za sebou i onu smutnou kapitolu s Nissanem Murano CrossCabriolet už možná nepůsobí odvážně tvarované Mitsubishi tak přelomově a překvapivě. Jenže na počátku milenia, kdy se kategorie SUV teprve nenápadně hlásila o slovo v segmentu luxusních vozů, vypadala tahle bublina od Mitsubishi jako auto ze Sci-fi filmu. Navíc měla “sebevražedné dveře” z poloprůhledného plastu a hlavně koberec s tygřím vzorem. Když si ale odmyslíme pár křiklavých detailů, tenhle koncept vlastně předpověděl budoucnost celkem trefně.
    
3. Citroën Osmose (2000)
   
   
   
   Ač se to tak na první pohled nemusí zdát, koncept Osmose dost možná položil základy dnes tak populárnímu trendu sdílení. Hlavní myšlenkou vozu totiž bylo, že auta ve městech často míří stejným směrem, jako chodci. U krabicoidního vozu lze na boční panely karoserie promítnout mapu s plánem cesty a zároveň otevřít přístup na oddělená sedadla v kufru. Do vozu si tak mohl kdykoli přistoupit náhodný kolemjdoucí a kousek se svézt. Sice se to malinko rozcházelo s tím, co nás učili ve škole (“Hlavně si nesedej k nikomu cizímu do auta”), ale nápad to byl rozhodně zajímavý.
    
4. Mercedes Benz F400 Carving (2001)
   
   
   
   Dost bylo nevzhledných krabic, je čas na něco svižnějšího. Co takhle auto, které dokáže proletět zatáčku rychleji, než formule? Puristický roadster od Mercedesu se šestiválcem pod kapotou sice nevynikal nijak vysokým výkonem, měl vcelku civilních 160kW, díky systému ATC (Active Tilt Control) ale dokázal při průjezdu zatáčkou naklánět vnitřní kola a tím docílit skvělé přilnavosti. A pak tu byly pneumatiky Pirelli – na zakázku vyráběné, z vnější strany devatenáctky, z vnitřní sedmnáctky, s rozdílnou tvrdostí směsi stály prý kolem deseti tisíc eur. Za kus. Bohužel prý nevydržely dlouho a rychle se sjížděly.
    
5. Nissan Pivo (2004)
   
   
   
   Zapomeňte na kamery a parkovací asistenty – nejlepší je vidět všechno na vlastní oči. Alespoň to tvrdí vývojový tým Nissanu Pivo. Kabina třímístného elektrovozítka se totiž dokáže otáčet kolem své osy a tím pádem odpadá tolik obávané couvání. Že je to nesmysl? Možná ano, ale pochvalu za neotřelé řešení parkovacích problému si Pivo rozhodně zaslouží. A díky originálnímu pojmenování by měla tahle městská bulina šanci na úspěch tady u nás. Jet na pivo Pivem? Kdo z vás to má…
    
6. Dodge Kahuna (2003)
   
   
   
   Při prohlížení konceptů se občas nemůžu zbavit dojmu, že designéři konceptů žijí v jakési dimenzi plné pláží a serfařů. Plážová bugina/pick up/dodávka pro serfaře je pravděpodobně jakousi vstupenkou do světa automobilového designu, jinak si to nedokážu vysvětlit. Některé koncepty plážových vozítek to dokonce dotáhnou do sériové výroby. Většina ale skončí v propadlišti dějin, stejně jako tenhle zajímavý Dodge. Nechybí dřevěné obložení a retro vzhled, variabilní interiér v barvě oceánu a samozřejmě serfařská prkna na střeše. 
    
7. Audi Rosemeyer (2000)
   
   
   
   Šestnáct válců, osm litrů, sedm set koní, 350 km/h a vyklápěcí světla. Tohle je zhmotněná představa ultimátního sportovního auta pro rok 2000. Jméno získal tento supersport po závodníkovi Brendtovi Rosemeyerovi, který se za volantem vozu Auto Union Streamline pokusil získat světový rychlostní rekord. Při pokusu ale došlo k nehodě a osmadvacetiletý jezdec zemřel. Že vám tvary karoserie něco přípomínají? Ano – právě Rosemeyer je první z řady konceptů, které o pět let později vyústily v produkční Bugatti Veyron.
    
8. Honda Fuya-Jo (1999)
   
   
   
   Jedna z věcí, které rozhodně není radno míchat jsou alkohol a řízení. Je otázka, co vedlo konstruktéry z Hondy k tomu, aby i přes tuhle všeobecně známou skutečnost uvedli v roce 1999 koncept hybridního kei-caru, který měl co nejvíce připomínat bar, nebo noční klub. V interiéru se sedí na barových stoličkách (opatřených pásy, samozřejmě), spolujezdec má k dispozici DJský pult a ve stěnách vozu se nachází dvě desítky reproduktorů. Pozadu nezůstal ani vnější vzhled, který připomíná něco mezi tankem, ledničkou a monolitem z Vesmírné Odysey. 
    
9. Rinspeed X-trem (1999)
   
   
   
   Určitě to také znáte. Cestou domů z práce si v klidu jedete kolem bažiny a najednou vás napadne: “Hele, co kdybych si trochu zablbnul ve svém jednomístném vznášedle?”. Ne? Tak v tom případě asi nebudete typický zákazník Rinspeedu X-trem. Koncept postavený na základě eMkového Mercedesu sice postrádá takové drobnosti, jako je střecha, nebo čelní sklo, ale zato má v základní výbavě vznášedlo a sofistikovaný jeřáb na jeho naložení na korbu. Dává to smysl? Moc ne, ale je to svým způsobem tak nějak sympaticky praštěné.
    
10. Toyota POD (2001)
    
    
    
     Ve spolupráci se společností Sony představila Toyota koncept, se kterým chtěla z auta udělat tak trochu “člena rodiny”. POD je vybaven sofistikovaným systémem umělé inteligence, který dokáže vypozorovat náladu řidiče a přizpůsobit se jí. Jste smutní? POD vás rozveselí tím, že rozsvítí jásavě barevné diody a vesele zavrtí ocáskem. Fakt – to je ta věc na zádi. Do sériové výroby to bohužel tenhle “pejsek” od Toyoty nedotáhl, alespoň si ale zahrál v Grand Turismu.