Volvo 360c: Povídej si se strojem

Značka Volvo patří dlouhodobě k průkopníkům jízdních asistentů. Ostatně – kdo jiný, než značka zaměřená především na komfort a doslova posedlá bezpečností, by se měl zabývat vývojem zařízení, které dělá vaši cestu ještě snazší a ještě pohodovější. Až jednou dorazí na trh první auta, která dokáží skutečně sama řídit, nebudu překvapený, když mezi nimi bude právě Volvo. 

Já se na tu dobu vlastně docela těším. Nemyslím si totiž, že by tím skončila éra řízení. Automobilky by šly samy proti sobě, kdyby neumožnily řidičům to, co dělá automobilismus tak výjimečným mezi všemi ostatními způsoby dopravy – volnost pohybu, nespoutanost a možnost ovládat stroj. Přesto jsou okamžiky, kdy bych i já, celkem nadšený řidič, ocenil možnost zmáčknout tlačítko automatiky a nechat se dopravit domů či na pracovní schůzku, aniž bych se musel věnovat řízení. I setkání s přáteli by mohlo mít často příjemnější průběh bez té protivné věty “Nedám si, děkuji, jsem tu autem”.. Zkrátka auto není pro spoustu z nás jen hračka, je to i dopravní prostředek. 

Ostatně v letectví již existuje autopilot poměrně dlouho a nikoho zatím ani nenapadlo demontovat ovládací prvky, propustit piloty a ponechat letadla zcela jejich elektronickým mozkům. I auta tu pro nás tedy nakonec zůstanou a budou mít volant, autonomní řízení bude jen jedna z dalších možností, jak auto využít, jen další asistent. Ale to je ještě opravdu daleko. Než se podaří vyřešit ošemetné otázky umělé inteligence, potřebný výpočetní výkon, neprůstřelnou spolehlivost všech systémů a legislativní rámec, uběhne ještě hodně dlouhá řádka let. To ale neznamená, že se dnes ještě otázkami plně autonomní jízdy nikdo nezabývá. Výzkum a vývoj jdou neustále dál.

Ve Švédsku proto připravili koncept Volvo 360c. Tedy samotný koncept přišel už v roce 2018, nicméně práce na něm a na technologiích, které přináší, stále pokračují, spíš než koncept 360c by se tak asi lépe hodilo označení projekt 360c. Aby bylo dostatečně zdůrazněno, kam Volvo tímto konceptem míří, nedostalo toto auto volant už vůbec. Je to tedy spíše takový autonomní soukromý taxík. To však není podstatné. Celá tahle zajímavá kreace slouží k jednomu jedinému účelu – zkusit si různé způsoby, jak by automobil mohl komunikovat se svým okolím.

Mluvící auta nejsou nic nového, různé hlasové asistenty ne nepodobné těm v mobilních telefonech už dnes nabízí různí výrobci, jenže Volvo tu řeší zapeklitější problém – jak naznačit své úmysly lidem tam venku. A aby toho nebylo málo, potřebují univerzální celosvětově srozumitelný jazyk.

Ukazuje se, že komunikace je v provozu naprosto klíčová. Patří dokonce k jednomu z pilířů činnosti, které říkáme řízení. Jistě, existují tu fyzikální zákony i zákony definující pravidla silničního provozu, bez vzájemné komunikace bychom ale daleko nedojeli. Zkuste si ale představit rušné centrum města, lidé tu chodí křížem krážem, pobíhají, loudají se, mění směr – a přesto se málokdy srazí. Přitom se vzájemně neznají, nemluví spolu, často ani nehovoří stejným jazykem.

Je to řeč těla, která nám pomáhat pohybovat se ve společném prostoru se spoustou dalších jedinců a přežít to bez újmy na zdraví. Krátký oční kontakt, gesto, styl chůze, směřování pohledu – vic toho nepotřebujeme. A děláme to i při řízení. Bliknutí, zatroubení, oční kontakt, nějaké to gesto – bez těchto zdánlivých maličkostí by byly některé dopravní situace bez přehánění neřešitelné. Obzvláště tam, kde provoz houstne, jen pouhé pravidlo o přednosti v jízdě zkrátka neobstojí, to byste mohli na volnou cestu čekat třeba i celý den. Ale stačí jeden pohled – “prosím pustíš mě?” – “jasně, jen jeď” – “díky” – a je to vyřešené. 

Jak ale tohle naučit stroj? Jak navázat oční kontakt s něčím, co nemá oči? Volvo experimentuje na svém 360c se světelným pásem. Ten je umístěn po celém obvodu a tvoří mnohem víc, než jen obyčejná směrová či obrysová světla. Je to nástroj komunikace. Změnou barvy dokáže auto dát najevo, že se rozjíždí nebo naopak zastavuje, chodci na přechodu tak hned vědí, že auto o nich ví a reaguje na ně. Světelný pás umí být i vyloženě adresný, jede-li třeba auto souběžně s cyklistou, příslušný segment změní barvu, čímž jasně říká: “Vím o tobě”.

Vývojáři však narazili na další problém. Informaci takto získanou sice dokážeme snadno zpracovat a rozluštit, abychom jí však mohli důvěřovat, potřebujeme si ji ověřit z druhého zdroje. Představme si například typickou situaci na přechodu pro chodce. Když vidím auto zpomalovat, je to pro mě signál, že mě řidič pouští. Totéž oční kontakt je pro mě jasnou informací, že o mě řidič ví a bude na mě reagovat. Ale až kombinace obou těchto signálů je pro mě dostatečná pro to, abych bez obav vykročil do vozovky.

Chce to tedy ještě druhý komunikační kanál. Z vjemů, které člověk používá při pohybu, se nabízí sluch. Elektromobily, mezi které koncept 360c patří, se však pohybují do značné míry neslyšně. Až tak neslyšně, že mnozí výrobci je osazují různými generátory hluku, aby byl blížící se vůz vůbec slyšet. To ale může být výhoda. Nevytváří-li elektromobil hluk přirozeně spalovacím motorem, je možné mu zvuk přidat uměle a to přesně tak, aby byl všem okolo jasně srozumitelný. 

Volvo pro tento účel připravilo celou plejádu zvuků. Jeden, kterému interně přezdívají dýchající velryba, je velmi pomalu pulzujícím zvukem a dává tušit, že auto je v klidu, stojí a je bezpečné se okolo něj pohybovat. Naopak rychleji pulzující zvuk říká, že se auto rozjíždí. Záměry auta tedy máme potvrzené akusticky i vizuelně, teď už není pochyb o tom, co auto dělá a co se dělat chystá. Jenže teď si představme, že je na ulici takových aut deset, patnáct, sto… Hlukový smog by byl v takovém případě nejen velice nepříjemný, ale vzájemně se překřikující auta by nakonec vytvořila nesrozumitelný šum.

A tady přichází to vůbec nejzajímavější řešení, s jakým Volvo 360c experimentuje. Cílený akustický paprsek. Podobnou technologii už dávno používají ponorky, obsluha sonaru může vyslat jednoduchý signál druhé ponorce, aniž by k tomu byla potřebná jakákoli kompatibilita – ta totiž u nepřátelských ponorek většinou nebývá.

A přesně toto teď Volvo zkouší přenést na ulice. Vysílá ultrazvukové impulzy na různých frekvencích, které se až při kontaktu s lidským tělem moduluje na slyšitelný zvuk. V praxi to vypadá tak, že 360c slyší jen ten, kdo jej slyšet má, koho chce vůz oslovit, upozornit. A vy, ač jste k němu třeba i blíže, neuslyšíte nic – vás se totiž tahle konverzace netýká.

Jak už jsme psal na začátku článku, celá tato technologie je hudbou zatím spíše vzdálené budoucnosti. Autonomní řízení jednou přijde, ale nebude to ani letos, ani příští rok, dost možná ani za deset let. A ještě déle potrvá, než budou auta schopná samostatně zvládat pohyb skutečně v jakémkoli prostředí. Přesto je zajímavé sledovat, jaké – pro mě často nečekané – problémy s vývojem této technologie přichází a jaká řešení se v souvislosti s nimi objevují.