Galveston

Takhle nějak vypadalo:

Popsaná anabáze dokazuje, že člověk je emocionální bytost, která občas myslí racionálně. Po hranatém volvu jsem kdysi blouznil taky. Ve Švédsku jsem byl poprvé v polovině roku 1989, mimochodem jsem tam zažil největší švédský svátek Midsommar. Samí vožralí. Všude... A československý velvyslanec měl na prodej svoje přenádherné hranaté, metalicky modré volvo v sedanu. Bože, chodil jsem ho do podzemních garáží ambasády očumovat a věděl, že tohle mít nikdy nebudu. Ještě za mé přítomnosti tam mu z Prahy přivezli nový mercedes. Protože tohle úžasné volvo bylo příliš obyčejné a všední pro diplomatickou službu ve Stockholmu...

Aspoň neřešíš, když se ti vzadu poblije pes.

Viola to napsala pěkně a připomněla mi, jak jsem kdysi s tímhle strojkem uklízel sníh na parkovišti před naším panelákem, bo se na ten bordel už nedalo dívat. Jo, začínal jsem kdysi jako traktorista a končil jako autobusák. A tak mám řidičák na všechno. Asi tak před dvanácti lety byla zima jako řemen a na autech sněhové čepice skoro metr vysoké. V té době jsme měli pobočku v mém městě, jen asi čtvrt hodiny pěšky od mého bydliště. Jedno odpoledne jsem se hecnul a šel zašel za kolegou z půjčovny. Projevil se můj vnitřní aktivista a přinutil mne udělat dobrý skutek. Za dvacetilitrový kanystr nafty byla mašina moje, a tak jsem vyrazil zvítězit nad tunami sněhu, který technické služby okázale ignorovaly už týdny. Ne, tohle není moje práce, jsem kancelářská krysa, ale cokoli má volant, mi prostě patří. Takže jsem se trochu bál, ale ne té mašiny. Jen případné kontroly. Strojnickým průkazem neoplývám. A šlo to snadno. Každý s trochou talentu to dá. Bavil jsem se, když za mnou chodili kolemjdoucí a starali se, kde jsem se tam vzal a jak je to možné. Jo, takhle to u nás chodí. Lidi se diví, když něco ve státě zafunguje. Musel jsem je zklamat. "Já tu vůbec nejsem, víte? Tohle je moje soukromá iniciativa. Takže to laskavě nikomu neříkejte. Půjčil jsem si v práci mašinu a jel to sem s ní uklidit, bo jsem se už na to nemohl dívat." A pak přišel soused, abych mu na laně vytáhl s metrové závěje osobáka. A tak jsem tahal. A maminky s malými chlapečky se zastavovaly a s údivem zíraly, jak chlapák zvedá drapák a hromadí hory sněhu. A mě to bavilo a smál jsem se tomu, a už jsem se vůbec nebál, bo jsem byl za hrdinu dne. I když jsem to s tou mašinou vlastně vůbec neuměl, ale to nikdo nevěděl. Bylo to fajn a domovní samospráva vyvěsila na chodbu poděkování a já na to nikdy nezapomenu. Tak.

Víte, někdy jsou ti prodejci v takovym kalupu, že se zkrátka nestihnou naučit ani základní data, případně si navykli, že se o ně lidi stejně nezajímají. Když jsem se na jaře roku 2017 zajímal v dealership o výkon motoru svého současného vozidla, paní odbornice prodejem pověřená tuto bazální technickou informaci neznala. A tak mne uzemnila odpovědí, že to má blutut! Ne, že by byl modrý zub k zahození, nicméně koně ani kilowatty už prostě u aut nejsou sexy informace. Nebo jsou vyhrazeny jen pro sportovní modely. Nebo co...
Budiž mi útěchou, že časy se změnily a prodejci už kalup nemají. Tak se to třeba stihnou doučit. Jestli to k něčemu bude, není sice známo, ale kdo je připraven, není překvapen. To bude platit pořád.

Tak to se těším. U téhle značky jsem už skoro 25 let totálně nasazenej. Yellow Family first! Zeppelin CZ předem děkuje :-)

To je legrace. Zapomněl jsem na smajlika.

Doufám, že to byl Caterpillar backhoe loader. Napíšete recenzi?

Znám jednoho, co křižuje naše provinční maloměsto v americkém pikaču značky Dodge. Nic v něm nevozí, kromě svého vlastního mohutného ega. Nahoru a zase dolů. Farmář každym coulem... :-)

asi, nějaké Q to bylo, prostě obluda :-)

Tohle je dost relativní, všichni jsme si jistě všimli, jak se auta pořád zvětšují. Já nezapomenu na ten šok, když jsem poprvé na vlastní oči spatřil audi Q8. Bylo to u benzínové pumpy před mnoha lety. Vyšel jsem ven zpět ke svému povozu a uviděl tu stodolu. Vystupovala z ní tenká mladá blond kočena. Do té doby jsem ani netušil, že něco takového na kolečkách existuje. O pár let později na předváděcím dni dovozce, kam jsem byl jako tehdejší zákazník koncernu pozván, mě v tom svezli. Terén jak na tankodromu. Připadal jsem si jako v bojovém vozidle pěchoty. Dodnes jsem nepochopil, kdo proboha potřebuje něco tak okázale předimenzovaného na ježdění kamkoliv. Ano, tohle volvo je krapet menší, ale furt je to dost velké, aby se ten pocit mohl dostavit.

Kdo kdy řídil větší a těžší vozidlo, zažil o dost opojnější pocity, než při řízení malého osobáku. Jako bývalý autobusák o tom vím své. Je to téměř majestátní, vzít za velkej volant a rozjet tu stodolu na kolech s výkladní skříní místo čelního skla. Je to návykové a když jsem toho nechal, a před pětadvaceti lety se přestěhoval od velkého volantu do kanclu, trvalo měsíce, než jsem se té závislosti zbavil. Každej kluk, co se kdy nešťastně zamiloval, zná to peklo v duši. Bylo to dost podobný. Ten pocit, co Viola zažila při řízení tohohle SUV, má možná původ v technické dokonalosti volva. Ale já bych si spíš vsadil, že za to můžou rozměry a hmotnost. Tohle bude pravý důvod oblíbenosti takových gaziků. Ano, design je subjektivní, ale ruku na srdce, krásné to není. Jenže jakmile vám prodejce půjčí klíčky od předváděčky a vy se svezete, dostaví se opojení z řízení stodoly na kolech. A jste v troubě :-)

Existují firmy, které auto z Německa dovezou a vyřídí veškerou administrativu. Není to zadarmo, ale klidně bych si za tenhle Avensis tu službu zaplatil. Jinak, Civic je v menšině, není to tuctové auto, chápu tvůj odpor.

Pak bych doporučil Avensis:

https://www.mobile.de/cz/Osobn%C3%AD-v%C5%AFz/Toyota-Avensis-Touring-1.8-Sports-Business/vhc:car,pgn:3,pgs:10,ms1:24100_4_,ful:petrol,cnd:used,vcg:estatecar/pg:vipcar/314329278.html

Téhle hondy Tourer je v CZ jako šafránu. Kdysi, před pěti lety, to bylo drahý. Dneska by se po tom za tehdejší cenovku jenom zaprášilo. Geniální auto. Každopádně sehnat ji v Česku nebude snadný. Lidi tohle auto jen tak nepustěj. A vědí proč. Ojeté vozy na stránkách dovozce - nic. Takže nezbývá než to Německo. Každopádně tahle konkrétní nabídka na mobile.de je senzační. Jenže tohle se národu zamilovanému do škodovek těžko vysvětluje... :-)

Vím, není to střední třída, ale stejně, šel bych do hondy Civic Tourer:

https://www.mobile.de/cz/Osobn%C3%AD-v%C5%AFz/Honda-Civic-Tourer-1.8-Comfort-erst-24000-km/vhc:car,ms1:11000_3_,ful:petrol,ger:manual_gear,vcg:estatecar/pg:vipcar/289755962.html

A ještě doplním, občas navštívím stránky dovozce Toyoty Autobond a prohlížím si nabídky ojetin a předváděcích aut. Ještě před měsícem bylo k dostání relativně dost modelů Corolla z let 2016 - 2018. Všechny s cenovkami kolem 300 k. Dnes je tam jen jedna relativně mladá za 349 900,-. Po všech se jen zaprášilo. Lidem už to pomalu dochází. Normální uživatelsky příjemná a odolná auta jsou na vymření. Nová Corolla už jen hybrid, nebo tříválec. A za majlant.

https://www.autobond.cz/vozy/?st=ojete-vozy&zn=toyota&md=corolla&pb&kar&pal&prFrom=1+000&prTo=2+984+000&om&vyk&prev&tach&rv&sort=date

Trvanlivý model v garáži... :-)

Úpadek automobilismu probíhá. Prodej nových aut se propadá, Covid-19 je jen jedna z příčin. Výroba nových aut se rovněž propadá, nejsou čipy - Dacia je potřebuje taky, takže zavírá a posílá tisíce zaměstnanců domů. Nová auta jsou stále dražší a nedostupnější a tento trend posiluje. Lidé auta stále chtějí, jenže ne taková, jaká se politicky protěžují. Důkazem je rostoucí poptávka po ojetinách. Jejich ceny rovněž rostou. Dále, klesá potřeba mobility. Home office mění pořádky. Já už nebyl autem v práci ani nepamatuju. Stojí v garáži už skoro dva měsíce. A předtím vyjelo jen z rodinných důvodů. Prakticky jen za zábavou. Nepotřebuju ho. Mám na červen rezervovaný pobyt ve Španělsku přes Booking.com. Už teď je téměř jisté, že z toho nic nebude. Nikam se nepojede (jezdím autem). Růst skončil, jeho opakem je úpadek (pokles). Tlak na technologie, já říkám technologická diktatura. Autonomní vozidla. Vlastnit osobní auto nebude za 25 let vůbec normální. Málokdo si to bude moci dovolit. Takže, lidé, kupujte trvanlivé modely a šetřete si je. Dobře už bylo. Užili jsme si, je čas přivolat vrchního. Ať nám to spočítá...

Průměrné auto s nadprůměrnou cenovkou. Smysl může dávat jen tam, kde na něj zájemci přispěje vláda polovinou kupní ceny. Ale i tak to pořád není auto pro lidi, kteří potřebují auto, ale pro lidi, kteří chtějí hračku. Já fakt nejsem věštec, ale když se podívám kolem sebe a přečtu si něco o tom, kam svět míří, nemůže mi z toho vyjít nic jiného než úpadek automobilismu obecně. Tenhle Pažout na baterky je jen dalším hřebíkem do rakve.

Jeremy je ročník 1960. Má nárok na odpočinek. Měl jsem spíš na mysli jeho dřívější aktivity, psaní sloupků do do Top Gearu v letech 1993 až 2011. A samozřejmě účinkování ve stejnojmenném zábavném pořadu BBC. Tipuji, že pan Machač má ještě na odpočinek dost času :-)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Clarkson

Přišla řeč na klišé. Téma, jak jsem jel do dža a nic se nestalo. Proč? Bo z duvodu, more! Článek je typické klišé, autor se přizná, že nemá o čem psát, a tak o tom napíše. Rejža neví kudy dál, začne s retrospektivou. Hnípat se v minulosti, bo dobře už bylo, tak proč si nezavzpomínat. Nic ve zlém, pane Machači. Já Vám rozumím. Už jsem toho sám dost napsal. Jenže já nemusel. Špatný věci vznikaj často proto, že se musí. Upsat se ke psaní je cesta do pekel. Není každej Jeremy Clarkson. Takže tohle neberte jako kritiku. Občas se nedaří a máme to tak všichni. Good luck.

P. S. Ostrým dopisem z vedení automobilky jsme byli upozorněni, že název nového globálního modelu není Rohlík, nýbrž ROHLIQ. Tímto se poníženě omlouváme :-)

Test fiktivního nového modelu pro každého, Škoda Rohlík

Jak známo, časy se mění a pokrok nezastavíš. Nová strategie koncernové Škody Auto přinesla jejím technikům a inženýrům projektantům skutečnou výzvu. Dohnat a předehnat značku, která zavařila už i mnoha ostatním – Dacii. Slogan „náskok díky technice“ na Dacii nezabíral. A tak šel koncern do archivu hledat inspiraci. Neuvěřitelné se stalo skutkem a kolo dějin se začalo točit pozpátku. Vznikla škoda Rohlík.

Pokud pátráte po fotogalerii a nenalézáte, není to chyba. Design je věc ryze subjektivní. Raději si čtěte. Nicméně tohle auto na ulici rozhodně nepřehlédnete. Škodovka poprvé v historii nevyrobila spotřebič, ale auto ryze osobité a ze všech ostrých úhlů nápadné. Gratulujeme, nikdo z redakce k němu nezůstal vlažný. Shodli jsme se jako jeden a jedna, že tak vřelé emoce jsme ještě kvůli žádnému kyblíku na kolech nezažili. Testovat si přáli všichni, a tak jsme si museli střihnout. Kámen, nůžky, papír!

S třesoucími se koleny jdu k redakčnímu parkovišti a poprvé v životě nemám klíč od vozu. Není ho potřeba. Zapomeňte na všechno, co jste dosud viděli. Tohle auto nic nepředstírá, je upřímné a odzbrojující, jako batolátko po kojení. A už se soukám do kokpitu. Je únor a venku panuje typická zimní nepohoda. Obecní rozhlas každou minutu varuje před souvislou vrstvou. U Národního muzea snad dokonce až dva centimetry mocnou. Nasedám do Rohlíku s rohlíkem na tváři. Drifty, drifty, drifty!

Ale zpět k vozidlu. Nečekejte žádný přehnaný luxus, nicméně za příplatek můžete mít plátěný přístřešek. My máme k testování provedení v plné palbě, tak už to halt u testovacích kusů chodí. Přístřešek se hodí, chvilku se rozmýšlím, zda si sundám kapuci, ale ne, snad později, až se trochu zahřeji. Nasazuji obuv do pedálů a vyrážím směr muzeum. A hned mám první postřeh, to ticho! Motor prostě neslyšíte. Jen občas se ozve tiché vrzání při změně převodů. Je to manuál, samozřejmě, puristé ocení! A když už jsem u té techniky, pohon zadních kol! Návštěva archivu přinesla své ovoce. Další věc, co jsem ještě nezmínil, že Rohlík je roadster se sedadly za sebou. Tenhle testovací kousek má jen dvě, ale na cestě jsou verze s ještě více sedadly, můžete jich mít až devět! Hezky za sebou. Čím více sedadel, tím větší točivý moment, uvádí Škoda ve svých marketingových materiálech. Tohle je skutečně převratná technická finesa! Už slyším všechny hejtry vykřikovat, že je to jen blbá kanoe na kolech. Ale má pedály u všech sedaček! A je červená jako Ajrovka!

Kdo z toho nemá husinu, není Čech!

Pokračování…

nebude.

One more...

Už Jeremy Clarkson v Top Gearu kdysi poznamenal, že mu lidi píší dotazy, proč taky netestuje normální auta pro normální lid. A tak vzal zelenou Fiestu a udělal to po svém. Nakonec ji hodil do moře a bylo vymalováno. Nyní se potýkáme s opačným požadavkem, proč tady sakra testujete normální auta pro normální lid?! Prosím vás, tak to udělejte jako Jeremy, vezměte nějaké Bugatti, prožeňte v něm zásahovou jednotku a pak ten střep hoďte ze skály!

My jsme národ kutilů. Proč? No, protože máme nízké mzdy a prekarizovanou práci. Motokára od Toyoty za milion je absurdní. Za milion naděláte mnohem víc parády třeba se zánovní amerikou s osmiválcem. Ale proboha, lidový sporťák pro Čechy zůstane ještě dlouho ta ojetá Fabka vytuněná v garáži. Na zdi s plakátem toyobaru.

Kua, pišu jak rakosnik... :-)

Nicméně je to další způsob, protože budoucnost není jen o bateriích, ani jen o vodíku. Bude to mix technologií a dnes nelze předvídat, která zvítězí. Syntetická paliva by neměla být opomíjena.
https://www.bosch.com/stories/synthetic-fuels/

Přišla zde řeč na toyotu Prius. Autor ji zmiňuje v kontextu lepšího využití energie ve spojení s malými motory. Jenže čtyřválcová atmosférická jedna osmička není zrovna malý motor. Nemyslím si, že motivací Toyoty uvést 10. prosince 1997 na Tokyo Motor Show hybridní Prius na japonský trh nebyla snaha maximálně využít zbytkové energie. Navíc s vědomím, že Prius bude (a byl) na mnoho let ztrátový: Toyota executives stated that with the Prius NHW10 model, the company had been losing money on each Prius sold, and with the NHW11 it was now breaking even. Viz Wikipedia. Šéfové Toyoty se totiž v devadesátých letech minulého století projevili jako neskuteční vizionáři. Uvědomili si, že jednou, za mnoho let, bude jejich novátorská snaha o prosazení hybridní technologie bohatě odměněna. Pochopili mnohem dříve, než ostatní svět, že individuální motorismus začne být regulován. A jako první přijdou na řadu emise výfukových plynů. Jak už dnes všichni víme, jediná Toyota dnes prakticky, díky svému vizionářství, nemusí platit téměř žádné flotilové emisní pokuty. Nebo jen mizivé, ve srovnání s ostatními výrobci. Takže hybrid je tu v první řadě kvůli emisím a ničemu jinému. Toyota dnes klidně může prodávat auta klasické koncepce s atmosférickým čtyřválcovým motorem s nepřímým vstřikováním a manuální převodovkou, aniž by ji to emisně poškozovalo. Viz minulá, ale i současná Corolla 1.6 VVTI s manuálem. Jedno z mála klasických a spolehlivých aut dneška nižší střední, která dostanete nová i za méně než půl milionu, a není to Dacia :-). A nemá stop-start a všechny asistenty vám dovolí vypnout. Není to nijak moc zábavné auto, ale zato je kvalitní a relativně dostupné. Určitě dostupnější než škodovka ve stejné třídě. Ekologické regulace jsou potřeba, to je nepopiratelné, pamatuje si tady někdo vůbec, jak kdysi auta smrděla? Vynálezce katalyzátoru by měl dostat Nobelovu cenu. Jenže druhou stranou ekologické mince je její cena. Hybrid stojí o sto až dvěstě tisíc víc než klasický pohon. Tohle je daň, kterou může zaplatit jenom někdo. K historii Priusu:
https://en.wikipedia.org/wiki/Toyota_Prius

Je to tak, viz odkaz - stál by za hřích:
https://www.emilfrey.cz/subaru/akcni-vozy/subaru-impreza-20-e-boxerexecutivecvt4x4-213/

No jo, jenže ke splátce deset měsíčně za auto připočti režie, to je cca dvacet ročně servis + pojistky + palivo. Je to moc peněz, který člověk nemusí utratit, aby mohl přijatelně jezdit. Ale tahle Impreza se mi líbí. Impressing me.

No country for old men. Všechno, co Viola popisuje se mi líbí. A pak jsem si otevřel online ceník. Pokud nechci mít zrychlení z nuly na sto za 12,4 vteřiny, ale aspoň za deset, bude to minimálně za 770 tisíc. Musel bych mít příjem tak 70 tisíc čistého měsíčně, abych si tenhle nenápadný luxus mohl dovolit. I moje tříletá, lidová Corolla s 1.6 VVTI v manuálu za 400 k zrychlí na sto za 10 sec. Tahle země vážně není pro starý...

A ještě jednou:

Tento design mne v roce 2011 uchvátil natolik, že jsem to musel mít. Moje bývalá Ibiza SC, 1.2 l TSI. Pořízeno srdcem, najeto 105 000 km za 6 let, načež mi rozum přikázal se toho zbavit. Ale moje srdce pořád pláče. Chci ji zpátky, ale už nikdy se to nestane.

Mne jen udivuje ta posedlost vyvíjet věci, které nikdo nechce. Technologická diktatura. Nejpočetnější pracující třída po ničem takovém neprahne, ani na to nikdy nebude mít. Jenže tohle vývojářské elity nezajímá. Plýtvají ohromnými zdroji na vývoj nesmyslů zaměřených na úzkou skupinu vyvolených. Výstižně tento trend popisuje Martin Frei na Aktuálně.cz:
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/elektro-za-stejnou-cenu-jako-benzin-slibil-sef-renaultu-a-zd/r~248cb55459e011ebaabd0cc47ab5f122/

Elektromobil bude stát stejně jako spalovák. Jak se to udělá? No zdražíme ten spalovák! A čím bude jezdit working class je nám u prdele. Levná auta vymírají a prakticky 50 % obyvatel už dnes dává přednost ojetinám. A to i na západě. Šíleným elitám za rýsovacími prkny to nic neříká. Bo emise! Fakt, že tímto přístupem přispívají k ještě vyšším emisím jim uniká. Mají přece dobré úmysly. Víme, kam dobré úmysly často vedou. Do pekel.

Musíte to brát tak, že v té bídě, co u nás tenkrát existovala v nabídce aut, tohle zkrátka vyčnívalo. A to stačilo. Škodovácký design z těch dob mi tuhle značku znechutil nadosmrti. Škodovku nikdy! Tohoto předsudku se už nezbavím. Až do nástupu Favorita to byly i technicky strašidelné krámy. V zimě jste na patnácti kilometrech klidně potkali několik embéček s uvařenými motory. Tohle pro ně bylo typické, odstavené na krajnici s otevřeným víkem motoru a oblaky páry tryskajícími z expanzky. Nebo rovnou z chladiče, co já vím. Ale ta poslední fotka potěšila. Vypadat takhle škodovka, všechno by bylo bývalo úplně jinak...

Dobrý den, Violo, nevím, zda zmíněný vědecký výzkum zahrnoval i ženy řidičky, nicméně doporučuji jeho výsledkům důvěřovat. Ženy obvykle nemají sklony k agresivitě, ale u mužů za volantem se rychlá agresivní hudba rozhodně projevuje rychlejší a agresivnější jízdou. Znám to z vlastní zkušenosti (dávno minulé). Jako mladý řidič jsem rovněž bez hudby za volantem nevydržel. Hudba je moje vášeň. Ale za volantem už ne. Jen doma a hezky postaru z vinylu. Jinak co se žánrů týče, za jízdy se mi nejvíce osvědčila americká country music, nejen ta hodně stará, ale hlavně současná. A potom normální západní pop. Klasická hudba je příliš uklidňující, zatímco třeba jazz typu Miles Davis, nebo John Coltrane do auta vůbec nepasuje. Z normální pop music je třeba Chris Rea do auta ideál. Ale v tomto žánru je ideál prakticky cokoliv. Hard rock, metal a tak, to se dá v autě poslouchat taky, ale jen se zataženou ruční brzdou... :-) Foo Fighters forever!

ok, to mu přeju. Já bych to nechtěl.

ok, děkuji za pochopení a omlouvám se, že jsem tak zarputilý.

Já jsem vlastnil maloobjemový čtyřválec. Bylo to 1.2 TSI se sto pěti koňmi v malém seatu Ibiza SC. Ročník 2011. Už ho nemám a už bych to ani nechtěl. To auto samotné bylo krásné a brečím po něm, ale měnit olej každých osm tisíc, aby se motor nezakarbonoval, bát se o rozvody, potýkat se se závadami. Ne, od koncernu ruce pryč. No a teď se to ještě zhoršilo, nastoupily tříválce jako úlitba ekologickým pokutám. Věřím tomu, že to nějak funguje, ale po technické stránce to nemá logiku. A tak jsem si na dožití pořídil ověřenou techniku od toyoty. 1.6 VVTI. Auto pro dědky. Stejně to řídím jako by to byl autobus, tak co. Ale olej v motoru nezčerná po první tisícovce km a nestřílí to saze.

No pochopitelně, nejlepší auto na světě je přece to služební. Tenhle argument ale neobstojí. Ve firmách panuje subordinace, česky řečeno, prostě musíte poslouchat. Ovšem pro soukromé zákazníky má platit jiné přikázání: Náš zákazník, náš pán. Zákazník nemá mít pána, on sám má být tím pánem, který by měl mít možnost diktovat si, co se mu líbí. A tím se dostávám k jádru věci, náhle nám jistá elitní skupina obyvatel diktuje světlé zítřky tak absurdními nařízeními, že se nelze neozvat. Takže pane Pospíšile, máme svobodu slova, zatím, Vy si ji nazývejte třeba zastydlost. Ale svoboda výběru je na vynuceném ústupu. A to není dobrá zpráva.