TOP10: Auta, která jsou budoucími klasiky

V pondělním ptejte se Bobash napsal, že téměř každé auto si projde stejným cyklem. Nejdříve je nové a potom zánovní. Později se stane ojetinou a následně starou plečkou, kterou nikdo nechce a až po nějaké době se z něj stane opět objekt zájmu. Jenže v první větě tohoto článku je důležité právě ono slovo téměř. Ne všechna auta musí nutně dojít do stadia nechtěné a opovrhované plečky. Mnohá jsou natolik osobitá či jedinečná, že se stanou kultovními…  A i když se dostanou do nejhoršího automobilového věku mezi 15 a 25 lety, mohou se po nich lidé utlouct. Kultovní auta totiž nikdy nepřestanou být "cool". Líbezný osud věčné přitažlivosti automaticky potká velkou část supersportů a ostatních aut z kategorie nejdražších, proto se jim v našem výběru budeme věnovat spíše okrajově. Nezaměňujte následující směsici vozidel za  "investiční" auta (přestože růst ceny je v silně dlouhodobém horizontu určitě čeká), tohle je náš TOP list budoucích klasiků – tedy aut, která budou za pár desítek let perlami mezi youngtimery, či silně nedostatkovým zbožím na trhu. Ať už proto, že se jich vyrobilo příliš málo, nebo proto, že po nich bude toužit každý.

BMW 1M Coupe

Hned zkraje si trochu zaexperimentuju. Celou redakční konverzaci ohledně budoucích klasických BMW provázeli očekávatelní kandidáti. Jistě se všichni shodnem na M3 E46 – společně s E30 patrně nejuctívanější generací M3. Pak tady máme Z4M Coupé, které famózní řadovou šestku S54B32 povzneslo díky sportovnější platformě ještě o kus dál. No a takové BMW 130i bude dozajista také výsostně ceněno neb jde patrně o poslední opravdové řidičské BMW mimo divizi M, které jezdí a funguje tak, jak bylo v Mnichově pár dekád zvykem, než se filozofie značky začla měnit do dnešní podoby. Jenže mým černým koněm je nejmenší zástupce divize M. Kupé jedničkové řady sice nepobralo všechnu krásu světa, ale zároveň bylo pro M GmbH tak trochu živou vodou. Sportovní oddělení si totiž část ortodoxních příznivců znepřátelila mastodontními X5, X6, dieselovou 550d a spekulacemi o M7. Proti tomu všemu působilo 1M jako skutečný návrat k tradicím a internet začly zaplavovat fotky baculatého dvoudvéřového sedanu zahaleného v oblacích kouře či deroucího se vpřed tak trochu na krabí způsob. 1M se prodávalo pouhá dvě léta a jeho produkce byla omezena. Přestože BMW vyrobilo pro velký zájem skoro 3x více, než původně plánovaných 2.500 kusů, zůstal trh nenasycen a to vedlo k situaci známé pouze u těch nejexkluzivnějších supersportů zvučných jmen -  lehce ojetá auta se totiž po ukončení produkce prodávala za vyšší ceny, než když byla nová a tento stav trvá. 1M se zkrátka povedla a trefila se do vkusu zákazníků, kterým v portfoliu BMW chyběl možná právě model ideově blízký M3 E46. Vemte jed, že 1M Coupe své poslední slovo ještě neřeklo a přestože mu pod kapotou nebije atmosférický, nýbrž přeplňovaný šestiválec, zájem příznivců neztratí.

-Vavris-

Ford Focus RS Mk.I

Kolegové z redakce se divili, že sem chci dát zrovna tuhle rychlou předokolku od Fordu. Prý, jeslti už se na ni nezapomnělo. Já si myslím, že nezapomnělo a ani nezapomene. Focus RS první generace sice možná nedosáhne chuligánského statutu Escortu Cosworth, ale dozajista bude vzpomínán jako první předokolka, která se dokázala hrdě postavit japonským tryskomyším STI a EVO. Možná mu chyběl pohon jedné nápravy, ale byl konstruován tak, aby byl nejlepší. Bez ohledu na to, kolik to bude stát. Focusu RS druhé generace je visuálně teatrálnější a reálně dozajista rychlejší, ale narozdíl od jedničky už jej Ford stavěl tak, aby se mu to ekonomicky vyplatilo a nenese ani onu auru soutěžáku postaveného na značkách. RS Mk.I bylo nekompromisní, lámalo novinářům ruce, bylo hrubé a vytěžit z něj maximum dokázali jen ti nejlepší. A právě proto si myslím, že se v budoucnu o svou popularitu obávat nemusí.

-Vavris-

Honda S2000

Honda 20. století a Honda 21. století, to jsou dva různé světy. Zatímco v prvním případě se to na otáčkoměrech spousty modelů hemžilo čísly evokujícími spíše motorkářskou divizi společnosti, v tom druhém se značka začla silně soustředit na udržitelné zdroje pohonu a auta pro starší a pokročilé. S2000 byla labutí písní Hondy minulého století. Dvoulitrový čtyřválec F20 představoval vývojový vrchol všech předchozích VTECů a VTíček a na čas se stal králem přirozeně plněných motorů v poměru výkonu na jednotku objemu. 240 koní a 9.000 otáček se staly opojnou mantrou pro spoustu automobilových fanoušků. S2000 je společně s Civicem Type-R 7.generace poslední sportovní Hondou ze staré školy. Tedy agresivně naladěnou a do jisté míry nekompromisní (oproti konkurenci). Nic na tom nezmění ani mizerný elektrický posilovač řízení, který krom posledního hondího roadsteru zabil řízení i zmíněného Type-R. Nyní to sice vypadá, že se Honda snaží najít svou ztracenou sportovnost, zadokolkového roadsteru pro náročné řidiče s frenetickou točivou atmosférou se už ale od ní dočkámě jen těžko. A právě proto je S2000 budoucí klasik jako z učebnice, byla poslední svého druhu.

-Vavris-

Jaguar F-type

Trvalo to více, než 50 let, ale nakonec se to stalo. Britský aristokratický výrobce se rozpoměl, jaké to bylo v roce 1961, kdy světlo světa spatřil uctívaný E-Type a vyrobil auto, jež je bezesporu jeho důstojným nástupcem. F-Type by se budoucím klasikem stal už jen díky dechberoucímu designu Iana Calluma. Všechno ostatní by mohlo být špatně a sportovní Jaguar by byl milován, protože vypadá přesně tak, jak sportovní kočičák vypadat má – nadřazeně elegantní, se spoustou sportovního švihu. Jenže F-Type se stal výtečným Jaguarem i svými vlastnostmi. Jaguar musí umět kousat, drápat, vrnět a také řvát pravým chraplákem alfa predátora. Všechno z toho zvládá F-Type dokonale. Tou největší ikonou se bezesporu stane přemotorovaná prostopášná verze s osmiválcem a následována bude V6S s manuální převodovkou. Naštvaná kočka je z racionálního hlediska vlastně nesmysl – na sporťák příliš těžká a luxusní, na GT zase moc divoká a syrová – jenže u budoucích klasiků se vždy hraje především na emoce a těch poskytuje krkající a chrchlající monstrum tuny. F-Type je něco jako protijed na metrosexualitu, výsměch efektivitě a regulacemi svázané době… a v automobilové historii bude mít své pevné a neochvějné místo… 

-Vavris-

Toyota GT86 / Subaru BRZ

O dvojčatech z Japonska už toho bylo napsáno spoustu a považuji za zbytečné znovu opakovat věty obsahující pojmy jako zaměření na řidiče, zábava za volantem či nepřesvědčivý výkon. Proto rovnou přeskočím k důvodům, které podle nás učiní z Toyobaru budoucí klasiku. Jen málo co je kontrastnější, než prvotní nadšení bychařů na inetrnetu z příchodu jednoduchého puristického kupé a následné mizerné evropské prodeje. Sportovní Toyota i Subaru se dostaly do zvláštní bubliny paradoxu – ti, kteří je chtějí, na ně nemají, a naopak kupci, jež jsou ochotni požadovanou částku utratit, o Toyobaru neprojevují zájem (v rámci Evropy snad jen s výjimkou ostrovního kráslovství). Na první pohled to vypadá, že takové auto přece budoucí klasika nikdy být nemůže, ale mi z toho vyplývají spíše jiné závěry. Za takových 10-15 let bude GT86 na trhu s ojetinami nedostatkovým zbožím. Dá se předpokládat, že nadšení fanouškovské základny jen tak nevyprchá a dále bude udržovat status Toyobaru v současných sférách. Ba co víc, dost možná se bude komunita dále utužovat, když vyprší záruky na prodaná auta a majitelé se uchýlí k úpravám, které zbaví Toyobaru nálepky pomalé hračky. Ojeté GT86 a BRZ se pak stanou terčem nadšenců do řízení a návštěvníků okruhových dní, kteří si doposud kupovali ojeté MX-5 a upravovali je. Japonská kupé totiž nabídnou podobně (ne)velké provozní náklady jako Miata, ale jako trumf vytáhnou vhodnější šasi i karoserii. Když se objeví v současné době nějaká MX-5 v top motorizaci a hezkém stavu za rozumnou cenu, mizí děsivě rychle. A teď si představte, že Toyobaru se prodalo o řád méně… 

-Vavris-

Mini Cooper S 

Staré Mini bylo legendou, protože motorizovalo davy a zároveň bylo stylové a skvěle jezdilo. Díky tomu stojí zachovalé kousky slušné peníze, i když se jich vyrobily miliony. Nové Mini sice nemotorizovalo davy, ale stalo se pojízdným vyjádřením stylu. Navíc se jeho vzhled oproti origálu příliš nezměnil a to jsou dva hlavní důvody, proč se dnes i 13 let stará Mini ze začátku výroby retro modelu prodávají za peníze kolem 100 tisíc korun. Ale to, že Mini cool vypadá, by mu ještě nezaručilo pozici mezi uctívanými klasikami. Tu získá díky tomu, že kromě nezaměnitelného vzhledu nabízí také vynikající jízdní vlastnosti, díky kterým si k němu najdou cestu nejen styloví lidičkové, ale i hardcore řidičští nadšenci. Nebo styloví řidičští nadšenci. Speciální postavení opravdové klasiky si tak určitě získají přeplňované modely Cooper S, případně ostřejší John Cooper Works a nebo vůbec nejostřejší JCW GP.

-BobAsh-

Dodge Challenger Hellcat

V tomto případě se pouštím tak trochu na tenký led. Challenger Hellcat je čerstvě představené auto a je opravdu těžké odhadovat, jak se bude vyvíjet jeho obliba v budoucnosti – případně jak dlouho vydrží jeho postavení nejšílenějšího muscle caru všech dob. Pro jeho trvající popularitu a výjimečnost ale mluví jedna věc – je pravděpodobné, že příští generace Challengeru, která se pravděpodobně objeví zhruba za 2 nebo 3 roky, bude (podobně jako konkurenti Mustang a Camaro) menší, sofistikovanější a méně neotesaná. Dnes je Challenger jediným zástupcem klasických muscle cars na trhu – narozdíl od svých menších soupeřů, které jejich interiéry "2+2" řadí spíše mezi pony cars, je totiž plnohodnotně čtyřmístným autem, stejně jako jím byl původní Charger nebo Pontiac GTO. Ten příští už takový nejspíš nebude. A také nejspíš nebude mít tak bezostyšný retro design. Takže i když koruna nejsilnějšího amerického kupé asi Hellcatu nezůstane, postavení nejšílenějšího opravdového muscle caru si pravděpodobně bude moci užívat na věky. A pro ty, kteří touží po velkém a působivém autě, perfektním pro noční cruising městem a občasný odpal ze semaforů, bude vždycky ideální volbou.

-Bobash-

Alfa 4C 

Alfa Romeo, ach ta nešťastná Alfa Romeo. Automobilka je dnes pouze stínem své hrdé minulosti a její budoucnost je nejistá. Jeden model nám však dává naději. Sportovní kupátka a roadstery 4C postavené s mocným užitím uhlíkových vláken budou do budoucna jistojistě milníkem. 4C bude pamatována buď jako poslední předsmrtné vzepětí Milánského výrobce nebo naopak jako model, který odstartoval úspěšnou resuscitaci značky. Nepraktické jezdítko jistě Alfu ekonomicky nezachrání, ale pouze díky němu se o Alfě posledních pár let stále mluví a je vidět. Nebýt 4C, těžko by se Alfou ještě někdo zabýval, protože MiTo je výběhovým modelem a Giulietta stěží překoná záplavu novinek ve své třídě. Novináři jsou sice v hodnocení 4C dosti kontroverzní, jedni jsou nadšeni, u druhých vyhořela na troud, ale to je pro popularizaci modelu vlastně jen dobře. Koneckonců, 4C je ztělesněním slova "sexy" a to mu stačí. Oproti barokní 8C je cenově mnohem dostupnější a také počty vyrobených kusů budou řadově vyšší. A právě proto sázíme právě na ni.

-Vavris- 

Chevrolet SS / Pontiac G8 GXP

Pokud máte pocit, že se opakovanými zmínkami o Chevroletu SS nenápadně snažíme vás přesvědčit k jeho koupi, máte pravdu. A máme k tomu dva dobré důvody. Za prvé, bude to dobře pro vás. Chevrolet SS je totiž, stejně jako předchůdce Pontiac G8, jen převlečeným Holdenem Commodore. A Commodore představuje vrchol – a vzhledem k jeho brzkému nahrazení předokolkami od Opelu nejspíše také poslední hurá – australského automobilového průmyslu. Neurvalá zadokolka s obrovským atmosférickým osmiválcem, samosvorem a manuální převodovkou. Co může být lepšího? Jak naznačují jen zvolna klesající ceny ojetých Pontiaků G8, zejména ve vrcholné verzi GXP, pro početnou skupinu nadšenců mnoho lepších věcí neexistuje. A protože se marketingové ani designové oddělení General Motors příliš nezasnažily kterékoliv z těchto aut vnutit zákazníkům, zůstanou patrně ostré Chevrolety i Pontiaky poměrně nedostatkovým zbožím. Což by z nich mohlo udělat do budoucna obdivovanější a dost možná i cennější záležitost než je například nové Camaro. A ten druhý důvod? Protože jsme vám o něm řekli, budete určitě ochotní a necháte nás ve své nové hračce projet. A to my chceme. Moc chceme!

-Bobash-

Citroën C6 

Velké, pohodlné sedany obvykle nebývají tím správným materiálem na budoucí klasiky. Ale jsou i výjimky. Velké Citroëny mezi ně vždycky patřily a dá se očekávat, že si legendární status uchová i poslední v řadě – do roku 2012 vyráběná C6. Ve srovnání s předchozím XM je vizuálně působivější a víc vybočuje z řady svých současníků. Zachovává si tradiční komfort Citroënu. A oproti svým pravzorům, avantgardní DS a noblesnímu CX, se vyrábělo v nesrovnatelně menších počtech. Celkem se jich vyrobilo 23 400 kusů – to je asi pětina toho, kolik Citroënů CX opustilo továrnu jen za rok 1978. To by samo o sobě stačilo k tomu, aby se C6 stala autem, které neupadne v zapomnění, ale skutečnou klasiku z ní může udělat především to, že jde o posledního zástupce slavného rodu. Menší a dodnes vyráběná C5 má sice také slavný hydropneumatický podvozek, ale vypadá jako to, čím skutečně je - tedy jako klasický sedan střední třídy. Rozhodně nevypadá jako kosmická loď, tak jak se to dařilo velkým Citroënům, DS počínaje a C6 konče. Takže lze očekávat, že až se zásoby použitelných XM začnou tenčit a zavilí Citroënáři nebudou mít čím jezdit, nastane o C6 krutý boj.
-Bobash-

+1: Toyota Prius

Zařazení Priusu na tento seznam málem vyvolalo redakční vzpouru a defenestraci jsem dost možná unikl jen díky fyzické vzdálenosti, která odděluje naše místa práce a pobytu. A je dost možné, že přijde přinejmenším podivné i spoustě z vás. Já si za ním ale přesto stojím. Jakkoliv Toyota Prius není zrovna miláčkem petrolheadů (což je ještě docela eufemismus – mám tušení, že většina automobilových nadšenců ho považuje za dílo Satanovo), pro širokou skupinu lidí byl dlouhá léta tím jediným autem, které si byli ochotni koupit. Kromě geniálního kusu techniky, který za podmínek, pro které byl postaven, excelentně funguje a vydrží fungovat nečekaně dlouho, se tak stal i vyjádřením světonázoru. Prius je vlastně takový novodobý VW Brouk. Vypadá jinak než ostatní auta, má netypickou techniku a je všude (tedy alespoň na západ od nás a především za Velkou louží). A zatímco hippies si kupovali Brouky proto, že byly levné a představovaly alternativu ke konzumu, ztělesňovanému tehdejšími americkými koráby silnic, Prius je miláčkem těch, kteří se nechtějí vzdát svobody, kterou člověku dává osobní mobilita, ale zároveň pociťují potřebu být šetrní k životnímu prostředí. Takže se dá očekávat, že se podobně jako Brouk jednou stane sběratelskou záležitostí, budou se konat srazy Priusů a majitelé budou trávit hodiny na internetových fórech vymýšlením, jak nahradit zesláblé původní baterie…