Ptejte se Vojty: Samosvor v autě za babku?

V rubrice Ptejte se Vojty šéfredaktor Vojta Dobeš (a občas i ostatní členové redakce) každý týden radí čtenářům s palčivými otázkami života nadšeného motoristy – ať už jde o výběr příštího vozu, rozsouzení hospodských debat nebo odpovědi na filosfofické otázky. Máte nějakou vlastní? Pište na redakce@autickar.cz!

Zdravím do redakce,
po čase mne napadl další dotaz, tentokrát myslím vcelku zapeklitý:
jaká v inzerátech dostupná ojetá auta s pohonem pouze jedné nápravy se běžně dělala, nebo se dělala alespoň za příplatek (a jak potom takovou verzi poznat od obyčejné), se samosvorným diferenciálem?
‚Dostupnost‘ si představuji tak, že se bude jednat o auta do cca 100 tisíc Kč, případně jen lehce přes, ale čím levnější, tím lepší. Zajímají mě i starší auta klidně až do 80. let.
Případně existují nějaká levnější auta bez samosvoru, na která se samosvor dá dokoupit za zajímavé peníze a bude to vzhledem k pořizovací ceně vozu dávat alespoň trochu smysl?
Díky za případné zveřejnění a odpověď.
S pozdravem
James Mašín

Zatímco samosvorné přední diferenciály byly vždy záležitostí velmi vzácnou a nedokážu si vybavit snad žádné auto do 100 tisíc, na kterém bys takový mohl najít, samosvorný diferenciál na zadní nápravě nebýval nikterak neobvyklý. V dobách před masivním rozšířením čtyřkolek a příchodem nejrůznějších elektronických pomocníků býval samosvor jednou z mála cest, jak zlepšit trakci zadokolky v zimě či za jiných ztížených podmínek.

Přinejmenším do začátku tohoto století tak byly samosvorné diferenciály za příplatek běžně dostupné u téměř všech vozů prémiových značek (což v tomto případě znamená zejména BMW a Mercedes) a u sportovně laděných modelů těch neprémiových – typicky se to týká například Mazdy MX-5 v silnějších motorizacích. Občas však bylo samosvor možné najít v celé řadě neprémiových zadokolek, jako je Opely Omega nebo nejrůznější Fordy.

Rozeznat, jestli je ten který vůz ‚špérou‘ vybaven je ale zcela jiná a náročnější disciplína. Vytvořit ucelený seznam modelů a ročníků by bylo téměř nemožné a i tak by zůstávala spousta aut, kde byl samosvor dostupný jen na přání. Nezbývá tak než dát při prvotním hledání na informace od prodávajícího, případně si zjistit konkrétní data o modelu, o který máš zájem.

Naopak relativně snadné je identifikovat samosvor ‚na místě‘. Jednoduchou cestou je postavit auto jedním hnaným kolem na přilnavý a druhým na nepřilnavý povrch, a zkusit ostrý rozjezd. Pokud se jedno kolo bezmocně protáčí, zjistili jsme, že samosvor není přítomen.

Další možností je auto zvednout na heveru a jedním hnaným kolem ručně pootočit. Pokud se to druhé otáčí opačným směrem, samosvor opět není přítomen. Zůstává-li na místě nebo se otáčí stejným směrem, je přítomen téměř jistě. Ale pozor – u šnekových diferenciálů typu Torsen toto neplatí – u nich se kola točí stejně jako u otevřeného diferenciálu opačně.

A dodatečná montáž samosvoru? U aut, která se s ním někdy vyráběla, je to jednoduché – stačí sehnat diferenciál z verze se samosvorem a prohodit. U téměř všech ostatních pomohou firmy jako Quaife. Jestli se ale u auta do 100 vyplatí utratit řádově 20-50 tisíc za diferenciál, to je zcela jiná otázka…

Komentáře