Nevšední srdcovky za pakatel aneb Opomíjené ojetiny, které si zamilujete

Pokud pravidelně čtete Autíčkáře, jistě jste se od nás již nakazili chronickým procházením inzertních serverů. Ať už zrovna disponujete potřebnými prostředky a nebo jen sestavujete svoji vysněnou garáž, jistě občas narazíte na vůz, který má i přes špatnou pověst něco do sebe. Nebo se jen přistihnete, jak sníte nad automobilem, kterým zbytek nadšenců pohrdá a jehož fanklub by byl i s vámi jednomužný. Zde je pár tipů, které by v takových úvahách napříště neměli chybět.

Jaguar X-type

Jaguar X-type zaútočil na trhy v roce 2001 a na souboj chrabře vyzval esa automobilového trhu. Během osmi let svého životního cyklu měl představovat alternativu k zavedeným prémiovým kompaktním sedanům z Německa. Bohužel prodeje zůstaly pod laťkou, kterou si britská automobilka vlastněná Fordem vytyčila. Zlí jazykové tvrdí, že za neúspěch může právě americký koncern, vedoucí ruku britských konstruktérů. Vyloženě jedovaté posměšky tak reprezentují X-type jako načančané Mondeo. Je sice pravda, že nejmenší Jag převzal z Mondea platformu i základ motorové palety. Naštěstí pro zákazníky se však Britové nespokojili s hromadou zapáskovaného detroitského železa, určeného k zastavění. Nejdříve museli upravit základ vozu, aby na rozdíl od Mondea pojal pohon obou náprav. Došlo i na zkrácení rozvoru a přepracování zadní nápravy.

Samozřejmostí je zcela odlišná karoserie nesoucí tehdejší designový jazyk značky, volně odkazující na mnohem větší řadu XJ. Pod kapotu levného aristokrata zamířily nejprve zážehové šestiválce pohánějící obě nápravy a později přibyly i předohrabavé vznětové čtyřválce z Fordových dílen. Nejsilnější třílitrový šestiválec sice dodává vozu dynamiku odpovídající slovutné ostrovní značce, avšak jeho sebedestruktivní sklony nahrávají do karet spíše menšímu dva-a-půl litru. Proč tedy malý Jaguar chtít? Pohon obou náprav se skutečně povedl, a pokud nesáhnete po vozu z prvních let výroby, nehrozí žádnými potížemi. Interiér je vyloženě příjemný. Tvarováním připomíná soudobé Lancie, Alfy Romeo nebo honosnější Citroeny. Bohužel, nenechavost britských konstruktérů má za následek, že spousta dílů je pro X-type unikátních a na levné kousky z Mondeí si tak můžete nechat zajít chuť. Nízké pořizovací ceny, povedený interiér a kouzlo výjimečnosti tak zaplatíte strachem o správnou hladinu oleje. Pokud však hledáte prémiový sedan za pár korun, který navíc nemá každý tuner, jen stěží se Jaguaru X-type vyhnete.

Lancia Thesis

Když už jsme u nespolehlivých luxusních Evropanů, nelze nezmínit Thesis. V roce 2002 se Lancia rozhodla zabrat co největší území v segmentu luxusních sedanů a s přípravou své vlajkové lodi si dala skutečně záležet. Vždyť co je výjimečnějšího než tlumiče z Maserati, motory z Alfy Romeo a směsice těch nejlepších materiálů, které kdy nesly logo značky Lancia? Unikátní koláž je zabalena do elegantního italského designu, odkazující na nejkrásnější modely značky. Bohužel, Italové to při navrhování tak trochu popletli. Ve snaze vyrobit dokonalou ukázku technologií prošpikovali vůz nejmodernějšími pomocníky a jak víme, Italové a elektřina moc nejdou dohromady. Myriády elektronických motorků obstarávají téměř každý myslitelný pohyb komponent a dost možná ještě nějaký navíc. Vážně bylo nutné otvírat přihrádku spolujezdce motorkem? Ne že by k něčemu byla dobrá. Její objem vystačí tak na tribitku a krabičku cigaret. Nadávat na Thesis by však bylo příliš snadné. Kdyby tak postupovali její tvůrci, skončili by nakonec s nudným Mercedesem a to by byla škoda. Jakmile přestanete řešit drobnosti a rozhlédnete se po interiéru, ztratíte na okamžik dech.

Vše co se leskne je kov, vše co má letokruhy je skutečně dřevo a zbytek je z kůže, alcantry nebo prvotřídní vlny. Detaily a zpracování vnitřku vozu, vše připomíná šperky značky Spyker spíše, než sériový vůz. Jen co za sebou zavřete těžké, ale precizně zapadající dveře, okolní svět přestane existovat. Vůz je tak dobře odhlučněný, že si musíte pustit prémiové stereo, aby vás neohlušovala vlastní krev proudící kdesi v hlavě. Šestiválec Busso již nezní jako Ferrari ve skříni ale jako rozmazlený tygr, spokojeně předoucí na pohovce. Adaptivní tlumiče vás v mysli okamžitě přenesou na hladké silnice Kataru, ještě vonící novotou a hospodským povídačkám o nekvalitních tuzemských cestách se budete jen divit. Bohužel, i přes výjimečný dojem, jakým vůz působí na všechny smysly, každá vychytávka, každý pomocníček a neviditelná ručka komfortu, to vše jsou časované bomby. To, že vůz nesdílí žádné komponenty (vyjma motoru) se zbytkem svého koncernu znělo skvěle při oficiálním představení, ale pro majitele ojetiny již hrdé prohlášení poněkud ztrácí lesk. Thesis tak zůstává dokonalým luxusem vyhrazeným těm nejodvážnějším milovníkům italských vozů.

MG-F

Kompaktní roadster se skvělým rodokmenem je těžko odolatelným lákadlem pro každého zájemce o dostupný sportovní vůz. Pohon zadní nápravy a umístění motoru uprostřed jsou receptem pro skvělé jízdní vlastnosti a stahovací střecha přímo vybízí k romantickým projížďkám letními večery. Navíc je vše korunováno lákavou cenovkou pod úrovní etalonu od Mazdy. V čem je tedy háček? Zkraje jím jsou rozměry, jelikož do vozu se ne každý vejde. Přeci jen jde o opravdu malé auto a nemožnost seřídit si sloupek volantu diskvalifikuje z řízení značnou část populace. Situace není ani o moc lepší za řidičem. Motor z rodiny K-series má velmi často potíže s těsněním pod hlavou a hydropneumatický podvozek Hydragas je náchylný na netěsnosti (modernizované TF však už má konvenční odpružení).

Ručně ovládaná střecha také není zrovna silnou stránkou vozu. V porovnání se podobně starým mercedesem SLK R170 působí jako stan po dědečkovi vedle Mount Weather. Vlastnictví garážového stání, nebo jiného krytého zimoviště je tedy pro dlouhodobý provoz nezbytné. Dílenské zpracování je kapitolou zcela samostatnou, zavrženíhodnou až hanebnou. Pokud napjatě posloucháte, jaký zvuk udělají dveře při zavření, raději člověka nabízejícího MG k prodeji vůbec nekontaktujte. Kdyby existovala automobilová olympiáda hodnotící i zpracování a kvalitu výroby, Britové by se účastnili paralympiády. Naštěstí tím končí výčet neduhů a mohu se vrátit k tomu, co mě k malému sporťáčku přitahuje. Krátký rozvor a ‚midship‘ koncepce spolu s výkonem 157 koní na tunu dělá z nenápadného autíčka pro panenky zákeřného teriéra, ochotného zakousnout se do každé sebevědomé turbomyši v dohledu. Proklínaný podvozek, pokud je v dobré kondici, zvládá jak pohodlnou jízdu, tak ostré tempo s příkladně plochým průjezdem zatáčkami. Pokud se vám podaří najít schopný servis, který si s netuctovou technikou dokáže rozumně poradit, určitě neváhejte. Troufám si tvrdit, že Miaty a Barchetty budou mít co dělat, aby s MG udržely tempo. Nakonec možná proženete i neopatrnou Toyotu MR2.

Buick Park Ave

Nejen dovádění na okruhu je znakem milovníka automobilů. Některým z nás v krvi koluje benzín, i když jsou nám uřvané a přetáčející se bestie cizí. Pokud vás bolí záda z Miaty, Krvácejí uši z pískání oturbeného Lanceru, nebo trpíte mořskou nemocí vyvolanou kyvadlovým pohybem šestiválcového zadohnaného kupé, nezoufejte. Pro nás, kteří oceníme především pohodu na palubě, pocit výjimečnosti a solidní konstrukce existují naštěstí velké sedany. Koho by nelákalo uhánět středozápadem v obrovském a pohodlném voze požírajícím jednu míli za druhou? Právě k tomu je jako zrozený Buick Park Avenue. Oproti většímu Roadmasteru nebo známějším Impalám a Crown Vic nabízí téměř stejnou porci vozu za zanedbatelný peníz. Hlavním důvodem je absence osmiválce a zadního pohonu. Že právě tahle slavná dvojice dělá Američana pistolníkem? Ale jděte.

My se přece bavíme o komfortu, o pocitu mohutného a solidního vozu a v neposlední řadě o dostatečné zásobě výkonu pro plavné předjíždění. Starosvětský cestovatel tak ocení pohodlné sedačky schopné spolknout typicky nekompaktní rodinku Američanů i s fast-foodovým menu pro každého z osazenstva, aniž by si kdokoliv z posádky musel stěžovat na nedostatek prostoru. To spíš děti nedosáhnou na majonézu umístěnou na opačné straně vozu. Automatická převodovka s řazením na sloupku volantu, houpavé odpružení a palubní deska připomínající rané dálkové ovladače ke katodovým televizorům navozují tu správnou náladu a choutky na pořádný roadtrip. A to si představte, že interiér bylo možné objednat i v rudém plyši! Pod kapotou úřadovaly výhradně šestiválce včetně přeplňovaného L67-II, který disponoval výkonem 240 koní. To už je dostatečná zásoba i na takový parník, jakým je více než pětimetrový Park Ave.

Subaru Forster S-Turbo

Snad každý, kdo má rád rychlá auta, někdy zatoužil projet se v oturbené čtyřkolce. Přes přídavnou řadu světlometů na kapotě upírat zrak na blížící se terénní zlom a pak střídat výhled nejprve z jednoho bočního okénka a hned zase z druhého. Jekot vytočeného motoru, pískání přebytečného tlaku z přeplněného sání a souboj člověka, stroje a přírody na život a na smrt, to vše je  legendární rallye. Mladící v upravených Imprezách a Lancerech s oblibou osidlují příkopy podél Beskydských silniček, jen co na zem dopadne první vločka a traktory je tahají ještě dlouho poté, co i z nejstinnějších míst ustoupí poslední připomínky zimy. Jenže většině z nás se do honby za pískající a šotolinu drtící bestií připletou přízemní potřeby jako dojet nakoupit, zaplatit za benzín míň než za hypotéku a tak podobně. Končíme tak s trochou štěstí v hot hatchích a doufáme ve výhru ve sportce.

Rozumnou alternativou může být pořízení si auta na zimu. Zvýšený Forester vycházející z oturbené Imprezy nebývá problém obhájit ani před svou drahou polovičkou, či starostlivými rodiči. Vždyť je to naducané SUV pro starší lidi. Oproti Impreze má Forester nižší plnící tlak dmychadla a výkon pouhých 170 koní, ale i to stačí, aby si s 1,4 tuny těžkým SUV dokázal tatík na cestě z práce zadovádět. Jen najít nehlídanou silničku s uježděným sněhem a zábava může začít. Nejprve je vůz potřeba značně znejistět. Samosvor na zadní nápravě a hulvátské dávkování výkonu ale dokáže i bezpečný rodinný vůz přemluvit k přetáčivosti. Radost z odvaru všehrabavých monster kazí snad jen větší náklony vysoké karoserie. Nádavkem dostanete neprůstřelnou spolehlivost typického Subaru a interiér, který sice nevypadá nijak vábně, ale neublíží mu ani velmi odhodlaný potomek s ostrým předmětem. Za zmínku stojí i nadprůměrné terénní schopnosti. Zkrátka S-Turbo je ideálním nástrojem k doklouzání se k chatě, i k projížďce jen tak pro radost.. Jen ta spotřeba a ceny servisu sráží nadšení z jinak skvělého vozu.