Koupil jsem si roadster. Vy víte který.

Po masivní inzertní akci můj Lincoln přestal být můj a odjel do nového domova s vidinou dalšího provozu. Takže jsem si konečně mohl oddechnout a začít šetřit. Co si koupit teď? Další ameriku? Nebo něco rozumného? Co takhle si koupit Sloníka? A proč raději nejezdím autobusem?

Přiznejme si, potajmu jsem toužil po tom, stát se na pár měsíců pěšákem. Další auto by bylo jen další starost a těch mám i tak dost. To mi pro odproštění se od inzerce stačilo na pár dnů. Ale netrvalo dlouho, a stejně mi to nedalo a začal jsem počítat. Co bych si tak mohl za své omezené zdroje koupit? (To varle by stejně nechtěl ani thajský transsexuál – pozn.Vavris)

Takže jsem začal prolézat inzerci. Jenže stejně jako se brýle blbě hledají bez brýlí, auto se těžko hledá, pokud nevíte, co chcete. Na to, že jsem se před několika měsící ptal čtenářů, jsem úplně zapomněl. A pak to přišlo. Do života mi vkročila žluťoučká MR2 třetí generace. Byl to vážně intenzivní víkendový románek, který bohužel skončil dřív, než z toho mohlo vzniknout něco víc. A po neděli, kdy se MR2 vrátila ke svému majiteli, mi zůstala v puse podivná pachuť. Jízda, to bylo vážně něco, ale zvládl bych žít se stahovací střechou, která má neustále na kahánku? Navíc ono se tam fakt nic nevejde… Následující dny vyplnilo shánení auta s motorem uprostřed. Ale po zhlédnutí několika inzerátů na MG F jsem zjistil, že chtít midship je tak trochu jako chtít nejhezčí holku v okolí. Určitě byste si s ní užili spoustu zábavy, každý by vám ji záviděl, ale většinou není moc do nepohody. Takže jsem skončil u toho, že stále nevím, co chci. Chvíli jsem uvažoval o BMW E36 coupé. Ale asi bych nedokázal vlastnit BMW.

Tolik textu, a pořád žádná zmínka o Miatě? Tvrzení, že jsem celou tu dobu na Mazdu ani nepomyslel, by nebyla pravda. Koukal jsem, jestli se někde nějaká objeví, ale přijatelné exempláře NB vymizely k jiným kabriachtivým. A množina NA, které by vyhovovaly stavem a cenou, byla nulová. Myšlenka na Miatu tak stála odpodál a čekala na správný moment. Ten nakonec přišel podstatně dřív, než bych byl býval čekal. Jeden z miatistů, říkejme mu třeba Pochtli, mi jednoho dne poslal zprávu s tím, že na jejich fóru je na prodej červená NA. S jednašestkou. Za málo. Takže jsem nelenil a majiteli napsal, zjistil základní info a vzhledem k tomu, že Mazda se nacházela kdesi na okraji Prahy, vyslal jsem na průzkum Dana. 

Ježišmarja, ani si nedokážete představit, jak strašně moje rozumné já doufalo, že to bude vrak. Ale ukázalo se, že všechno je spíš naopak. Od té chvíle si rozumné já už ani neškrtlo a v mojí hlavě začalo převládat „chci Mazdu, Mazdu, Mazdu…“ Nejspíš se mnou nebylo k vydržení, protože jsem neřešil nic jiného než Mazdu a přemýšlel, jestli na ni budu mít dostatečné prostředky. Nakonec se to povedlo a minulý pátek konečně nastala situace, o níž jsem snil už pár týdnů. Cesta pro Miatu. Jedinou menší korekcí v plánu se stal předčasný odjezd, abych se v Praze stihl proškolit na téma „na co koukat, abys věděl, že máš utíkat pryč”. Moje angličtinářka nevypadala moc nadšeně, když jsem po dvaceti minutách řekl, že bych nutně potřeboval odejít, protože jedu do Prahy. Ale nedá se nic dělat, mělo to svůj vážnej důvod. Snad mi odpustí. V Praze jsem byl proškolen, setkal jsem se s Danem a společně jsme zamířili ke garáži miatí.

O tom, jak vypadala prohlídka, jste už byli tak trochu informováni na facebooku. Mazda se zezačátku tvářila, že jsem ji právě probudil a s nějakým pohybem po venku se mám jít vycpat, ale po kratší testovací jízdě se ukázalo, že je vlastně v dost dobrém stavu. Řízení nemá vůle, podvozek není vymlácený, a tak jedinou mojí starostí bude výměna svíček a brzd, které působily poněkud blátivě. Výhledově bych měl zařídit taky vyvaření krajů prahů. Pan majitel byl docela fajn chlapík, který k mé smůle věděl, co má doma, takže bylo jasné, že licitování o ceně nebude snadné. Na druhou stranu, očekával jsem, že jedu k mnohem horšímu autu. Cenu jsme krátkou rozmluvou posunuli o čtyři procenta níž a už jen zbývalo předat hotovost a podepsat smlouvu. Po tomto překvapivě rychlém procesu jsem frčel na benzínku (jak jste také viděli na facebooku) a potom přečkat noc na Letnou.

Co jsem si to vlastně koupil? Je to MX-5 z roku 1992. Pod kapotou se jí ukrývá jednašestka, která prý kdysi měla 115 koní. Je červená. Má spoustu kosmetických vad. No dobře, to bych přeháněl. Její karoserie je v relativně pěkném stavu, ale za ta léta se nevyhnula několika odřeninám, promáčklinám a dalším zraněním. Nechybí troška koroze, bez které by to ani nebyla Miata. Oba prahy mají na jednom konci puchýřky/menší díru. Naštěstí nebude složité je zapravit. Jinak karoserie vypadá dobře a stav nosníků naznačuje, že možná ani nebyla zásadně bouraná. A ta kola… Jsou to má oblíbená kola, která na NA prostě patří. Střecha už není původní, tvrdý a nepoddajný vinyl nahradil jemný a měkoučký mohér. To je velké plus. Z elektrické výbavy (rozuměj světla, okénka a anténa) funguje kromě antény vše. Když se posadíte dovnitř, uvítá vás vážně pěkný původní interiér, ve kterém jen trochu svítí rádio. Dokonce i volant Momo je původní, i když jeho středový kryt se aktuálně povaluje v kufru. Je to tak hezčí. 

A jak to jezdí? Nevím, jestli je to na fotkách vidět, ale mé NA sedí proklatě nízko. Nejdřív mě to nenapadlo, ale pak mi přišlo trochu podezřelé, že by původní podvozek byl tak jistý. Mazda se v zatáčkách skoro nenaklání a celkově působí dojmem, že cokoli si na ní zkusím, tak to bude stejně pomalu. Druhou indicií, že s podvozkem něco nebude tak docela v pořádku, byl shoe test, jak ho znáte z Mighty Car Mods. Do podběhu se totiž sotva vejde bota. A to jenom pokud je to hadrová teniska a zrovna ji nemáte na noze. Po krátkém zkoumání bylo jasno. Je snížená. Po delším zkoumání jsem přišel na to, že nejspíš půjde o pružiny, které jsou sníženy o 40 mm a usazeny na původních tlumičích. Po tomhle zjištění jsem se začal zajímat, jestli se třeba vzadu neukrývá samosvorný diferenciál, ale… není tam, škoda. Vy, co se teď vyvracíte, jaktože jsem to nezjistil už při koupi, si představte sami sebe! Zajímalo by vás víc, jestli je podvozek snížený, nebo jestli je v pořádku? Mě rozhodně zajímalo to druhé a je možné, že sladké tajemství snížených pružin si Mazda nechala pro sebe po celou dobu, co je v České republice. Já můžu říct, že jsem spokojený. Podvozek je sice trochu tvrdší, ale pořád to není tak strašné jako u Primery a jeho jízdní vlastnosti jsou prostě dobré (minimálně do chvíle, kdy mi náš redakční miatista řekne, že to stojí za…). Kéž by podvozku sekundovaly stejně dobré brzdy. Jsou původní a tak trochu blátivé. Uvidíme, co s nimi udělá výměna kotoučů a destiček v lepší kvalitě. Pokud by to nepomohlo, nejspíš bych se sháněl po brzdách z 1.8. A co srdce? Už v inzerátu zaznělo, že motor pocukává. Ano, za studena se mu v nižších a středních otáčkách fakt hodně nechce. Ale po zahřátí jako by žádné cukání nikdy nebylo. Teplý motor funguje naprosto krásně, a když se dostane nad čtyři tisíce a plynový pedál se přiblíží podlaze, nastává kalup otáčkoměru až do červeného. Možná není tak rychlý, ale se staženou střechou je rozhodně intenzivní. A i když Greeny zlí jazykové tvrdí, že mi těch 115 koní přijde brzy málo, zatím se tak nestalo. Několikrát jsem sice pocítil, že mít pár koní navíc by bylo fajn, ale nekonaly se žádné noční můry o nízkém výkonu a potřebě turbodmychadla nebo kompresoru. Zvuk kompresoru navíc Miata úspěšně imituje. Zdroj jsem zatím nenašel. A ne, rozhodně jsem kompresor pod kapotou nepřehlédl.

Co malou Mazdu čeká dál? Tento víkend dojde na menší servis. Vyměním oleje, svíčky a kabely, vyměním těsnění ventildeklu a budu doufat, že to dohromady udělá něco s cukáním za studena. V blízké budoucnosti pak vyměním kotouče a destičky, nechám udělat prahy a vyměnit slídu. Dál už Mazdu čekají jen výlety, projížďky a občasné blbnutí. 

To je vše. Pořád nemůžu uvěřit, že mám svou vlastní MX-5. To malé červené, co stojí venku a směje se na celý svět, je vážně moje. Nespím už týden v kuse? Doufám že ne. Jsem vděčný těm, kteří mi pomohli všechno uskutečnit. Dík si zaslouží Pochtli za to, že mě informoval. Další si zaslouží PavelS a spoofan z mx-5 fóra za instruktáž. A dík samozřejmě patří i mojí přítelkyni. Za podporu a za to, že mě ani jednou nepraštila, když jediné, o čem jsem byl schopný poslední týdny mluvit, byla Mazda. A teď mě omluvte. Venku je moc hezky a byla by škoda toho nevyužít. Se střechou dole, samozřejmě.