Představuje se nový, úplně jiný Ford Puma. A my se (ne)těšíme už teď.

Nový Ford se na našem trhu objeví na přelomu roku, ovšem už teď je z něj horké téma. Maličký crossover dostal do kolíbky totiž jednu velmi problematickou věc – jméno Puma. První Ford Puma se objevil v roce 1997 a pravdou je, že vypadal tak trochu jinak. Vlastně úplně jinak.

Konec devadesátých let se (nejen) u Fordu nesl v duchu oblých tvarů. A tím snad vůbec nejkulatějším autem v nabídce bylo maličké kupé. Ford Puma. A když přišel nasvět, celý svět měl hned jasno – bylo to naprosto příšerné auto. Design ve stylu ocucaný bonbon na autě, které svými rozměry připomínalo sportovnější verzi jiné hrůzy – Fordu Ka. Taková škaredá maličká věc, co ani nestojí za řeč. Ještě štěstí, že tehdy nebyly sociální sítě, tam by to chudinka Puma schytala naplno. Takto se jen dostala do médií, ale i tady bylo hned jasné, jaký je názor odborné veřejnosti.

Zlokočka: Tak moment. Ne že bychom snad na Autíčkáři pěstovali cenzuru, pluralita názorů je koneckonců naší největší (a možná jedinou) konkurenčí výhodou. Ale tohle musím uvést na pravou míru. Názor odborné veřejnosti zdaleka nebyl tak jednotný. Nevyhlásil snad TopGear ten příšerný ocucaný bonbon autem roku? Paměť mi sice už tolik neslouží, ale vsadím kožená Recara, že toto vyhlášení mělo značný dopad i na ohlasy v dalších médiích. Design byl možná trochu …ehm… osobitý i na poměry doby a docela by mě zajímalo, na čem frčel pan Callum, když Pumu skicoval, rozhodně však auto vyčnívalo z davu. A to se bavíme jen o vzhledu, ne o tom, jak to jezdí. 

Zkrátka kupé od Fordu má vypadat úplně jinak. Kde jsou časy krásného Fordu Capri? Kde je Ford Mustang, když ho potřebujeme? Ne, Evropa nemá nárok, dostane jen naprosto nijaké Probe a potom tuhle směšnou bublinu. A pod kapotou motor od Yamahy, patrně ten stejný, co se používá do sekaček na trávu….

Jenže svět se nezastavil. Země se točila dál. A našlo se i pár lidí, kteří si Pumu skutečně koupili. A světe div se, ono to vlastně nebylo tak špatné! Především s motorem 1.7 byla Puma překvapivě hravá a dokonce bych se nebál ji označit za skutečně sportovní. Kola v rozích karoserie, krátký rozvor a díky rozměrům nákupní tašky velice intenzivní prožitek z jízdy. Brzy se Puma podívala i na rychlostní zkoušky rally. Zkrátka zrodila se hvězda. 

Jakmile se první pobouření usadilo, veřejnost si zvykla na trochu netradiční pojetí i tvary malého kupé od Fordu, mohli si všichni veřejně přiznat, že je to vlastně výborné auto. Tak je to ostatně skoro pokaždé, když automobilka přijde s něčím novým. Motoristická komunita je na nadšence do techniky až nečekaně konzervativní. Jakmile se však usadí prach, může prvotní odsouzení přerůst v až nekritickou lásku. A přesně to se stalo Pumě.

Z nekritické lásky mě nikdo podezírat nemůže. Nejmíň ze všech kolegové, kteří sledují veškeré moje poruchy a servisní radosti v přímém přenosu. Protikorozní ochrana nula. Kabeláž instaloval lemur s rekvalifikačním kurzem. Dílenské zpracování trumfnou i odborníci z UAZu. Světla nesvítí a brzdy nebrzdí – a bylo to tak už od začátku výroby. Když pominu motor, podvozek a řízení, je to auto noční můra. Jenže zmíněná trojka stačí, aby překvapení po pár kilometrech přerostlo v úžas. Takový krám, a tolik radosti…

Dnes, když se bavíme o Fordu Puma, hned vidíte zářící oči. Tedy když se bavíte o tom starém Fordu Puma. Jenže teď je tu nová Puma. A je úplně jiná. Není to dokonce vůbec kupé, je to malý crossover. Ford plivl na pomník legendy.

A tady nastává můj osobní problém. Mně se totiž nová Puma vážně líbí. Mně nevadí, že se jmenuje Puma, mně to dokonce připadá jako vážně dobrý nápad. Snad mě po tomto prohlášení nikdo nebude bít… 

Pravdou je, že já nejsem úplně typický petrolhead, ale to je v tuto chvíli vedlejší. Já mám zkrátka dojem, že malý crossover od Fordu by se skutečně měl jmenovat Puma. Doba malých kupé jako Opel Tigra či právě první Puma je patrně pryč. Definitivně je nahradily sportovně střižené hatchbacky. A kdo chce nějakou trochu více cool variantu, bere si dnes spíše něco trochu outdoorového, trochu funky, trochu šmrncovního – zkrátka crossover. 

A nová Puma je přesně taková. Není to žádný rodinný přepravník, není to auto, které potřebujete, je to skutečně auto, které chcete. Má cool tvary, svalnaté boky a propracovaný interiér. A narozdíl od první Pumy je tu konečně i logo s pumou.

Pravda, logo s pumou je milý detail, malé bezvýznamné plus, jediná věc, kterou by nové auto mohlo obohatit to staré. A soundsystém Bang Olufsen, ten by mě taky neurazil. Ale cool tvary? Šmrnc? Vždyť to vypadá jako nevěsta pro Nissan Juke. Nebo blob fish. Souhlasím s názorem, že malý crossover je dnes podobným předmětem touhy, jakým bylo kdysi malé kupé. Ať mě čert vezme, jestli tomu rozumím, ale je to tak. I mladý člověk bez hexenšusu, bez nároků na prostor a bez pitomků, které by musel poutat do sedaček, dnes pokukuje po hatchbacku na chůdách. Ráda bych se považovala za člověka otevřeného pokroku a novinkám, ale tady musím konstatovat, že mi asi došlo mládí, tolerance i progresivita. Nerozumím světu, všechna dobrá auta už byla vyrobena, nic není takové, jaké bývalo…

A je toho tu mnohem víc. Paleta motorů o výkonu od sta po 155 koní by měla bohatě pokrývat potřeby malého autíčka, chytré detaily jako skutečně hluboká schránka pod podlahou zavazadelníku (omyvatelná a s výpustní zátkou na dně – to jsem vždycky chtěl!) a vtipný vzhled jsou pro mě zkrátka receptem na úspěch. A pokud bude dobře fungovat i podvozek (a protože ve Focusu i Fiestě funguje, není důvod nevěřit, že fungovat bude), mohla by nová Puma být stejně dobrá, jako ta stará. A myslím to vážně. 

Můj vztah s Pumou je mírně řečeno komplikovaný. S periodicitou zhruba jednoho týdne mám chuť tu věc rozjet do propasti s cihlou na plynu. S blížícím se příchodem novinky však naše soužití chytilo druhý dech. Uzavřely jsme příměří. Občas se vyrazím projet jen tak pro radost. Dlouho už tu s námi nebude, mrcha vrtošivá, ale zaslouží si důstojné stáří. Netuším, co jednou zaujme její místo. Zato vím, co to nikdy nebude.