Lancia Lybra: Přehlížená, ale schopná

Taková situace nastane velmi snadno. Dosud spolehlivě sloužící rodinný přepravník náhle vypoví službu nějakým téměř fatálním způsobem, oprava bude časově i finančně nákladná, ale vy nemůžete zůstat měsíc bez auta. Co si počít? Koupit narychlo něco alespoň trochu pojízdného za cenu plechcupového speciálu? A přitom existuje řešení. A je překvapivě dobré.

Lancii Lybru dnes seženete za částky menší než průměrný plat. Co za své těžce vydělané peníze dostanete? Překvapivě toho není vůbec málo!

Lancia Lybra přišla na trh v roce 1999. Ve výrobním programu značky nahrazovala úspěšný model Dedra. Lancia mírně zredukovala svou nabídku, Lybra narozdíl od své předchůdkyně nedostala verzi s pohonem všech kol ani menšího sourozence Deltu. Namísto toho připravila Lancia v mnoha ohledech převratné auto. A jak už to tak bývá, setkala se spíše s nezájmem a nepochopením. 

Lybra vznikla jako svébytný model, nebyla postavena na základě nějakého jiného Fiatu. To ale neznamená, že tu automobilka nepoužila některé díly. Přední ramena jsou například shodná s Multiplou. Zadní náprava je však naprosto unikátní a překvapivě sofistikovaná. Víceprvkové zavěšení si tu dokonce hraje s proměnnou geometrií. Toto řešení dává Lybře její specifické jízdní vlastnosti – auto je pohodlné, až houpavé, avšak jakmile zaklekne do oblouku, jen tak se nepustí. Velkou výhodou multilinku je potom minimální přenos vibrací, Lybra doslova vyhlazuje nekvality silnice.

Pod kapotou Lancia nabídla to, co zrovna stálo ve sladech Fiatu. A to není vůbec špatná věc, protože sklady Fiatu tenkrát obsahovaly docela povedené kousky. Základem byla benzínová šestnáctiventilová ‘šestnáctistovka’ známá i z Fiatů Bravo či Marea. Nabízela sto koní a příkladnou spolehlivost, čím však dokázala překvapit byla živost. Jistě, byl to základní motor, měl jen sto koní, ale když jste ručičku otáčkoměru poslali do vyšších sfér, v motoru se probudilo až nečekané nadšení.

Pokud by vám sto koní nestačilo byly tu další dva motory – čtyřválec 1.8 16V a pětiválec 2.0 20V. V obou případech se jednalo o motory s proměnným časováním ventilů i proměnnou délkou sání, které radostně spěchaly k 7.000 otáček za minutu. Pětiválec k tomu přidal i charakteristický soundtrack a velmi hezkých 150 koní. A ještě tu byl jeden motor, pětiválec převrtaný na 2.4 litru, který se později objevil například ve Fiatu Stilo Abarth. Jenže tady byl drobný problém. Motor 2.4 20V se dodával jen s jedinou karoserií, totiž jako sedan. Pancéřovaný sedan. Vrcholnou dynamiku tedy nečekejte.

Kromě zážehových motorů nabídla Lancia i motory vznětové a ani tady nešlo o nějaké vysloužilé popelnice. Technologie common-rail byla na světě teprve dva roky, diesely 1.9 JTD a pětiválcový 2.4 JTD patřily mezi to nejlepší, co jste mohli mít.

Další překvapení přišlo po otevření dveří Lancie Lybra. Uvnitř se totiž nacházel interiér, na jaký konkurence zkrátka neměla odpověď. Velký středový barevný displej zobrazoval základní informace o voze a audioaparatuře. A byl standardně ve všech Lybrách stejně jako třeba dvouzónová automatická klimatizace. Za příplatek tu potom byla mapová navigace, vestavěný telefon a tisíce dalších věcí. Většina Lyber měla alcantarové či kožené sedačky, audioaparaturu BOSE, byl tu tempomat, dešťový senzor a spousta dalších věcí.

Takže Lybra byla ve své době nadprůměrně vybavná a moderní, přesto se neprodávala v tak velkých počtech, aby byla okoukaná, má výborné motory, skvělý podvozek a stojí pár drobných. Kde je háček?

Samozřejmě tu několik háčků je. Motory i přes svou relativní složitost patří mezi velmi spolehlivé, u verze 1.8 16V občas zazlobí variátor ovládající časování ventilů, oprava však není příliš náročná a závada neznamená, že vás auto někde nechá stát. Další komplikací je výměna rozvodového řemene u pětiválcových verzí, místa je tu zkrátka málo a servisní manuál radí kompletní demontáž motoru. A protože je některým Lybrám už dvacet let, začíná se objevovat i koroze, konkrétně prahů a zadních lemů. Přední náprava si občas řekne o nová ramena (pokud žijete v Praze nebo za Uralem, tak poměrně často), zadní naopak vydrží i ty horší cesty.

A potom je tu ještě jedna potíž. Jakkoli exteriér i technika stárne pomalu, o interiéru se to říci nedá. Jeho tvary jsou sice pořád pěkné a luxusní, materiály neodolávají zubu času tak, jak bychom si asi přáli. Původně velmi příjemný plast potažený měkčenou vrstvou degraduje a začíná být lepkavý, alcantara na sedačkách žmolkovatí. Je to škoda, protože jinak je interiér Lybry stále skvělé místo k životu. A posledním problémem Lybry, kterému jsem zatím záměrně nevěnoval pozornost, je vnější design. Po umírněné konvenční a konzervativní Dedře přišla Lybra s velmi originálním vzhledem a nechám na vás, zda se vám líbí či nikoli. 

Tak čí tak, pokud hledáte auto za pár korun, které stále ještě poměrně slušně maskuje svůj věk a nabídne výbavu i techniku, která ani po dvaceti letech nepůsobí staře, možná byste se měli po nějaké té Lancii podívat.