Jeep Renegade: Offroad (nejen) do města

Jeep. Jméno, které rezonuje. Málokomu se podaří, aby označení automobilky definovalo název celé kategorie. Většina laiků, kteří se v automobilovém světě tolik neorientují, označuje všechna auta s vyšší světlou výškou jako džíp. Původní model Willys (ten se dočkal označení Jeep o něco málo později) spatřil světlo světa v roce 1941 jako vojenský speciál. Od té chvíle byl Jeep hrdinou drtivé většiny všech válečných konfliktů, od druhé světové války, přes Korejskou válku až po konflikt ve Vietnamu. Prostě všude, kde působila americká armáda, hrál Jeep až do příchodu HMMWV první housle. Postupem času se jeho věhlas, a následně i modelová řada, rozšířil také do civilního sektoru a Jeep se stal velkým pomocníkem pro lidi, kteří se potřebovali pohybovat i mimo zpevněné cesty. Technicky vzato je to praotec všech dnešních SUV a crossoverů, jako první dokázal zkombinovat použitelnost osobních aut s terénními schopnostmi a položil tak základy pro v současnosti nejoblíbenější automobilovou kategorii. V jeho historii nalezneme spoustu úžasných modelů, které tvořily historii. Jako každý si však vybral i temná období, ve kterých z jeho výrobních linek sjížděly modely, na které by samotná automobilka nejraději zapomněla. Ohlédnutí do minulosti by vydalo na samostatný článek, takže to necháme na jindy. Dnes máme ovšem na práci neméně důležitou věc. Musíme zjistit jak si vede nejmenší zástupce rodiny Jeep, model Renegade. Dokáže malý offroad přesvědčit i zaryté fanoušky značky o svých schopnostech, anebo to bude jeden z omylů na které se rychle zapomene? 

Renegade, neboli odpadlík. Už jen to jméno vzbuzuje otázky jak vlastně samotná automobilka pohlíží na svůj základní model. Místem, kde nový Renegade rozhodně nemá na růžích ustláno, je tvrdé jádro fanoušků Jeepu. Motor napříč, ve výchozí konfiguraci jen pohon předních kol, žádný šestiválec pod kapotou. To všechno jsou věci, které skalní fanoušci značky nedokáží malému Renegadu odpustit. Vidí v něm jen přebouchaný, trochu zženštilý Fiat 500X. A částečně mají pravdu, odpadlík sdílí platformu s metrosexuálním Fiatem. Je to však toto důvod auto proč odsoudit? Opravdu není možné vytvořit kvalitní auto, reflektující tradiční hodnoty značky i na tomto základě? Já si to nemyslím. 

Co se designu týče, nelze mít k malému Jeepu větších námitek. Na první pohled je jasně poznat o jakou značku auta se jedná. Typická čelní maska s vertikálním žebrováním, kola v rozích auta a dokonale hranatá karoserie, připomínající krabici od bot. V našem případě, to celé bylo vylepšené svítivě zelenou barvou z výroční edice, oslavující 75. narozeniny značky. Nikdy jsem nebyl nadšený fanda Jeepu. Vždycky jsem jeho modely respektoval, ale nevyvolávaly ve mne touhu nějaký vlastnit. Nicméně design Renegadu na mě opravdu funguje. Jeho svým způsobem roztomilý kukuč vhodně vyvažuje image drsňáka, který právě přivandroval odněkud z kanadských lesů. Jeho vzhled je sebejistý, trochu vidlácký, ale zároveň laskavý a milý. Připadá mi, že všechno na Renegadu má svůj účel a nic tu není jen tak pro srandu králíkům (nebo spíš bobrům, když se bavíme o Jeepu). Tohle nebude je klasická městská leštěnka, jejíž terénní schopnosti končí na prvním obrubníku.  

Přestože exteriér vozu může některým lidem připadat jako zženštilý, v interiéru je to jiná písnička. Na první pohled je celý interiér bytelný, všechny ovládací prvky jsou masivní a vyvolávají pocit, že musí vydržet navěky. To se mi opravdu líbí. Volant má tlustý věnec přesně tak, jak si žádá ruka chlapa. Kruhové ovladače klimatizace jsou tak velké, že byste si mohli nastavovat teplotu i kdybyste měli na rukách holínky. Bytelný je také volič automatu, u kterého mám pocit, že bych do něj mohl praštit kladivem a stejně by se mu nic nestalo. Skvělé jsou snad centimetr tlusté gumové rohože, takže žádné bláto není problém. Já vím, jsou to detaily, ale v autě podobného ražení je oceníte. Výborné jsou sedačky, díky kterým nemá problém usadit se i nadprůměrně rostlý chlap. A co jsem ocenil nejvíce, to byl prostor nad hlavou. Nepamatuji si kdy jsem měl naposled nad sebou tolik místa. Do Renegadu by se v pohodě vešla i Marge Simpsonová se svým účesem. A kdyby měla přece jenom problém, pořád tu máme odnímatelné střešní panely. Ano, z Renegadu může být takový malý polokabriolet. Jen se připravte na to, že pak v autě opravdu hodně fouká a opětovné nasazení panelů zabere trochu víc času, než by bylo zdrávo (třeba v dešti je to super). Jinak ovšem nemám proti interiéru tohoto kapesního Jeepu nejmenších námitek. Díky přísně čtvercovému tvaru je prostorný všemi směry, je vcelku hezký a na pohled velmi bytelný. Snad jen to grafické znázornění červeného pole otáčkoměru mohli designéři vymyslet jinak. Takhle to vypadá jako kdyby to omylem posmrkal někdo, komu právě tekla krev z nosu. Ale jinak vážně dobré, jsem opravdu mile překvapen. 

Nejvíce vás jistě zajímá jak si vede Renagade na cestách, že? Tady bych to rozdělil na dvě části. Silnice a nezpevněné cesty. Jako první si na paškál vezmu běžné silnice. Přestože spousta lidí tvrdí, že je to auto dobré akorát někam do města, není to pravda. V městě vás totiž bude štvát tuhý podvozek. Každou nerovnost, každý výmol cítíte víc, než by se vám líbilo. Není to vyloženě nepříjemné nebo snad nesnesitelně tvrdé. Jen si při každém přejetí vystouplého kanálu, nebo rozbité silnice pomyslíte, proč to zatraceně neudělali o stupeň měkčí a poddajnější. Je to trochu mrzuté. Do města není příliš vhodný ani stočtyřicetikoňový dieselový dvoulitr. Je hlučnější a méně kultivovaný než by asi bylo záhodno. Velmi vhodná je naopak do města automatická převodovka, která řadí velmi hladce a jemně. Jen jsem trochu zmatený z těch devíti stupňů které má k dispozici. V plně automatickém režimu se zásadně rozjíždí na dvojku a naopak na devátý stupeň už nemá motor vůbec sílu, takže reálně se využívá jen sedm rychlostí. Ale chápu, marketing je marketing a devět zní lépe než sedm. Ve městě mě malý Jeep tolik nepřesvědčil, vylepší své renomé mimo hranice velké aglomerace? To si teda pište že ano. Už jen samotná cesta na okreskách je mnohem příjemnější než poskakování městem. Nevadí ani ten tužší podvozek, díky kterému se omezí náklony karoserie a Jeep se odvděčí jistým jízdním projevem. Nejvíc nadšený jsem z Renegadu byl mimo zpevněné cesty. Tam funguje přímo kouzelně. Lesní cesty, polní cesty, bahno, prudké stoupání a následné klesání, prostě s ničím nemá tenhle Jeep sebemenší problém. Je až s podivem jak neuvěřitelně snadno se pohybuje Renegade mimo zpevněné cesty. Tohle mě vážně baví. Díky výbavě 75th anniversary byl odpadlík vybaven systémem Selec-Terrain, což zahrnuje volič jízdním režimů pro různé typy povrchů asistent pro sjíždění kopců, na pevno uzamykatelný pohon všech kol a redukční převodovku. Jako celek to funguje opravdu báječně. Za celou dobu se mi nepodařilo dostat Renegada do úzkých a to jsem ho nešetřil. Opravdu dobré.

Verdikt 

Co říci závěrem? Snad jen to, že Renegade rozhodně ostudu jménu Jeep neudělá a mateřská automobilka se za svůj nejmenší model určitě nemusí stydět. Tohle auto se opravdu povedlo a není to jen Fiat 500X v jiném kabátu. Jde o zcela svébytný model. Musím říct, že dlouho mě nebavilo žádné auto tak, jako Renegade. Nejsem žádný velký offroaďák, ale tohle jsem si užil. Když mi to situace jen trochu dovolila, pokaždé jsem sjel ze silnice a jal se prozkoumávat přilehlé lesy nebo přírodu. To auto ve mně vyvolávalo pocit, že zvládne cokoli a já se cítil naprosto klidný. Vím že má své limity, ale ty leží až daleko za těmi mými. Pokud se vám Renegade líbí a sháníte menší teréňák schopný mimo zpevněné cesty, rozhodně si jej běžte vyzkoušet. Třeba vás překvapí stejně jako mě.