Jaguar F-Pace D300 AWD Sport: Jako chůze na laně

Ačkoli se okolo aut motám už nějaký ten pátek, SUV jsou v kategorii aut, která jde naprosto mimo mě. Netrpím ani artrózou, ani potomky, ani potřebou sedět v provozu na výši, abych měl pořádný rozhled. Vážně, necítím ani tu nejmenší potřebu takové auto provozovat, ačkoli v mém okolí všichni pomalu přesedlávají ze sedanů a kombíků do vyšších a vyšších aut. Jenže jsem člověk zvědavý. A tak prostě jednou za čas pocítím potřebu to alespoň zkusit. Co když už jsem do toho dorostl? 

Tentokrát se předmětem mého zájmu stal Jaguar F-Pace. Pamatuju si, že zhruba pět let zpátky jsem v něm seděl, když ho testovala Viola a byť pro mě byl na poměry SUV docela líbivý, po svezení jsem byl zklamán. Elektronika si dělala přibližně co chtěla, základní naftový motor byl jemně řečeno mdlý, jedině podvozek vypadal, že by s ním mohla být zábava. Pro maminky asi dobrý, ale pro mě ne. Za pět let ale uteklo mnoho vody a proběhl i docela zásadní facelift, tak si to dáme zas, ne? Ve verzi Sport s třísetkoňovým nafťákem by to třeba mohlo fungovat. 

Červená F-Pacu vážně sluší. Facelift mu mírně uhladil křivky a když se podíváte z profilu, vidíte, že proporce jsou vlastně docela správně, záď se za zadními dveřmi začíná svažovat a že ten, kdo to designoval, to nejspíš dělal docela s láskou. Designový jazyk Jaguaru je vlastně univerzální, vypadá dobře jak na kupé, tak na sedanu, a dokonce i tady. Verze Sport přidává začerněné chromy a trochu větší kola. Co se toho začernění týká, nemůžu říct, že bych byl úplně fanoušek, ale chápu, že chromy jsou známkou luxusu a lenosti, namísto sportovnosti. 

Interiér, který byl v předfaceliftovém F-Pacu na poměry dost špatný, dostal tolik potřebnou péči. Konečně. Palubní deska vypadá luxusně, všechna tlačítka a ovladače vypadají soudobě a napohled máte radost z toho, že sedíte na vcelku pěkném místě. Okolo vás je jen kůže a hliníkové dekory. Dobře, moje pravá noha si myslí, že středový tunel by mohl být trochu užší a kabina by pak možná byla trochu vzdušnější, ale to už si trochu vymýšlím. Na vršku tohoto středového tunelu je také infotainment, který jako by se trochu vznášel nad ním, který má uhlopříčku 11,4 palce. Popravdě, trochu jsem se děsil, že si spolu neporozumíme, ale nakonec to nebylo vůbec špatné. Po tom, co jsem auto seznámil se svým telefonem pomocí kabelu, se rozběhlo i bezdrátové Carplay. Za mě dobrý. Mimochodem, Jaguár také myslí na vaše zdraví, alespoň prostřednictvím systému, který zvyšuje kvalitu vzduchu v kabině filtrací nasávaného vzduchu a umí také měřit množství různých částic a alergenů v okolí. Překvapivě, v zimě mnoho alergenů mnoho nelétá, v praxi jsem jej tedy moc nevyzkoušel. A pak taky nemám alergie… Co už. 

Raději se přesuňme k technice. Pod kapotou F-Pacu najdeme mild-hybridní vznětový řadový šestiválec o objemu tří litrů. Přeplňování zajišťují dvě turbodmychadla a výsledný výkon je 300 koní a 650 Nm. Spřažen je s osmistupňovým automatem a pohonem všech čtyř kol. Na stovku se dostane za 6,4 sekundy a jeho maximální rychlost je elektronicky omezena na 230 kilometrů za hodinu. Pohotovostní hmotnost vozu jsou rovné dvě tuny. To na jednu stranu není úplně málo, na druhou stranu, na auto o takové velikosti to je docela slušný výkon. Dosaženo je toho masivním použitím hliníku (80% karoserie). 

Na papíře to nevypadá jako továrna na zážitky a první kilometry nenasvědčují opaku. Kdybych měl projev motoru popsat dvěma slovy, použil bych “klidná síla”. Nemusí se ani moc točit a vezete se na velké vlně kroutícího momentu. Mild-hybridní systém vlastně ani nezaznamenáte, vyjma toho, jak tady funguje start-stop. Přechod mezi startem motoru a jeho vypnutím je naprosto hladký, musím smeknout klobouček. Na dálnici se prostě můžete vézt rychlostí, která začíná dvojkou a vlastně vám to ani nepřijde divné. Ta samozřejmost, s jakou auto maskuje rychlost a žehlí dálnici D1, je obdivuhodná. Stejně tak i ve městě se pohybuje bez většího drncání, to je omezeno pouze na moment, kdy se budete pohybovat po kostkách, se kterými si 21palcová kola a tenké gumy moc neporadí. 

Říkal jsem si, že na okreskách mu třeba dojde dech. Fyzika platí pro všechny a váhu nejde jen tak okecat. Ale asi trochu jde. Ani se mi nechtělo věřit, nakolik obratný dokáže F-Pace být a s jak rychlým tempem nemá problém. Vektorování kroutícího momentu vcelku efektivně omezuje nedotáčivost a rozdává každému kolu dle potřeby, podvozek nemá sklony odskakovat a dostat auto do úzkých jde vlastně jen na hodně ostrých brzdách, kdy se odlehčený zadek trochu zavlní. V kouzlu momentu jsem málem zapomněl, že sedím ve velkém SUV a ne v nějakém sportovněji laděném kombíku. Když skončila neplecha spojená s mým oblíbeným úsekem, mohl jsem se vrátit na nejbližší dálnici a opět se vézt na vlně komfortu spojenou s nevěřícným pocitem, co že to auto vlastně umí. A jak je možné, že spotřeba je pořád pod deset litrů? 

Závěr 

Jakkoli se mi to zdá podivné, Jaguar F-Pace mi sednul. Bavil mě zbytečně schopný podvozek a pohon, který díky pružnému motoru a vektorování kroutícího momentu dělal ze silničních nepravostí zábavu. Na parkovišti mezi jinými SUV vycházel z řady. A když byl člověk líný, mohl se prostě nechat vézt jako v pravém dálničním křizníku. Udělat auto, které bude jak pohodlné, tak sportovní, je jako chůze na laně nad propastí. Musíte si vážně udržet rovnováhu, nebo vám to na jednu stranu spadne. A F-Pace po tomhle laně kráčí bez nejmenšího zaváhání. 

Technické údaje 

Motor: přeplňovaný vznětový řadový šestiválec 2 996 cm3  
Výkon: 300 koní (221 kW) v 4 000 ot./min  
Točivý moment: 650 Nm v 1 500 – 2 500 ot./min  
Převodovka: automatická osmistupňová  
Maximální rychlost: 230 km/h  
0-100 km/h: 6,4 s   
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,5 l/100 km  
Průměrná spotřeba (v testu): 8,8 l/100 km   
Cena s testovanou motorizací a výbavou: 2 382 620 Kč