Itasha: Proč mají v Japonsku auta polepená kreslenými postavičkami?

Asi už jste se někdy při svých toulkách internetem potkali se zpravidla japonským automobilem, který se pyšnil pestrobarevným polepem s motivy postaviček z japonských animovaných seriálů. Jde o relativně nový trend, který je ale v Japonsku extrémně populární a pozvolna proniká i mimo ostrovní království. Kde se vzal, proč se mu říká Itasha a co vlastně motivuje majitele mnohdy velmi drahých aut k tomu okrášlit je tímto na první pohled infantilním polepem?

Samotné pojmenování Itasha je paradoxně o dost starší, než tato polepená auta. Je starý už čtyřicet let a  je to taková těžko přeložitelná slovní hříčka, doslova to znamená “kolik třešní, tolik višní”. Totiž – v osmdesátých letech se do Japonska začaly poměrně ve velkém dovážet auta z Evropy, která zde byla symbolem luxusu a úspěchu. Nejoblíbenější byly vozy z Itálie, kterou japonci, vehementně zaměňující souhlásky “L” a “R”, označovali jako Itaria. K tomu se přidalo ještě -sha, což znamená vozidlo a na světě byla Itari-sha. Od ní už vedl jen kousíček ke zkrácení na Itasha, což navíc příhodně znamená něco jako “auto které bolí” (itai=bolestivý). Jeho pořízení totiž zpravidla zabolelo peněženku nového majitele.

A tak to mohlo zůstat. Italským sporťákům se mohlo říkat Itasha a všichni by byli spokojení. Jenže kromě přílivu aut z Evropy přinesla osmdesátá v Japonsku ještě jeden, na první pohled zcela nesouvisející trend. Ano, po poněkud nesmělém rozjezdu v sedmdesátkách tu naplno vypukl boom anime seriálů. Zatímco tady v Evropě je animace tak nějak podvědomě spojena s pohádkami a filmy pro děti, v Japonsku jde o regulérní kinematrografii pro celé spektrum diváků. Hlavně kategorie označované jako Mecha (anime s bojovými roboty) a Seinen (anime s mnohdy poměrně drsným a temným dějem) se stává oblíbené mezi dospělými a s trochou nadsázky lze říci, že jde o podobný mainstream, jako je v Evropě například sledování Bondovek. 

Společně s úspěšnými televizními seriály se tak objevují i propagační předměty. Samolepky, plyšáci a akční figurky si tak časem pomalu nacházejí cestu i do aut. Zdaleka zatím nejde o nějaké velkoplošné polepy, spíše jen o malé doplňky. Léta plynou a na označení Itasha se vlastně trochu pozapomíná. Přichází devadesátá léta, s nimi se v anime stále zvětšují oči postav a jejich proporce se oddalují od reality. Právě se rodí trend nazvaný “Moe”, což není odkaz na Vočka ze Sipsonových, ale etymologicky poměrně složitě (ano, opět překladatelský oříšek) se vyvinuvší označení pro roztomilost kreslených postaviček.

A opět – ačkoli se to možná zdá nám evropanům zvláštní – šlo o poměrně mainstreamovou záležitost. Roztomilost je totiž v Japonsku vnímána jako jakási ctnost a její obdiv není vnímán jako výraz zženštilosti, ale je zcela přirozený. V praxi je tak naprosto běžné, že se pětačtyřicátník rozplývá nad titěrným dortíčkem ve tvaru medvídka, sedíc v kavárně stylizované do pastelových barev, jsouc obsluhován servírkou s kočičíma ušima na hlavě. Jakkoli divně to takto interpretováno zní, nejde o nic nějak neobvyklého. 

Z roztomilých anime seriálů se postupem času stal poměrně výnosný byznys. V oboru se etablovala velká animační studia jako Kyoto Animation, nebo Xebec, která chrlila klidně několik sérií rozličných seriálů ročně. Právě KyoAni má dle některých pramenů na svědomí vůbec první novodobou Itashu. Celopolepem ozdobené Daihatsu Move sloužilo jako upoutávka na veleúspěšný seriál Melancholy of Haruhi Suzumiya komiksovém festivalu ComiKet 68 v srpnu 2005. Fotografii tohoto historického momentu se mi ale bohužel nepodařilo dohledat, což poněkud snižuje věrohodnost této jinak na internetu celkem omílané legendy.

Nicméně pak už to šlo celkem rychle. Z olepených aut se stal prakticky obratem trend, kromě seriálových hvězd se na nich často objevují taky virtuální zpěváci a zpěvačky ze serie Vocaloid. Olepené vozy si “adoptují” historický název Itasha, i když zpravidla nejde o automobily z Itálie, ale spíše rozličné japonské výtvory. Podle některých je to proto, že se křiklavě barevná auta “bolí dívat”, podle jiných stále platí ona legenda o “bolesti pro peněženku”, protože velkoplošné polepy stojí dost peněz. Kdo ví. 

Už v roce 2007 je v rámci Comiketu uspořádán tzv. autosalon, kde se sjede několik desítek takto vyzdobených aut. Tím se trend Itasha dostává i za hranice Japonska a zároveň ho adoptují i velké firmy. V ulicích japonských měst se tak objevují pestré vozy sloužící jako poutače, vlastní Itashu má třeba Sony, nebo Hitachi. Trend se také dostává do motorsportu, kde je průkopníkem tým Goodsmile racing. Ve spolupráci s Yamahou umísťuje na své vozy už od roku 2010 modrovlasou virtuální zpěvačku a popkulturní ikonu Hatsune Miku.

Takže Itasha opravdu není nic divného, podivínského, ani nic, za co by se měl majitel takového auta stydět. Je to, opět trochu zjednodušeně, něco jako rychlé pruhy. Možná to na slabých autech může vyvolat úsměv, ale že byste na jejich základě odsoudili majitele, že je to podivín, to asi ne. Alespoň ne v Japonsku. Jak jsem již naznačil, Itasha se ale rozutekla do celého světa a tady už je to jiné. Anime není zdaleka mainstream, naopak jeho příznivci bývají často poměrně podivní lidé. Navíc většina lidí za hranicemi ostrovního království zná jen veskrze dětské anime seriály, jako je třeba Pokémon, nebo Včelka Mája. 

Takže Itasha v těchto reáliích už nepůsobí zdaleka tak akceptovatelně. Navíc se mimo Asii často objevuje Itasha polep s různými lascivními motivy, kde původní nevinnost nápadu bere definitivně za své. Občas od lidí neznalých reálií zaznívají názory, že Itasha je vlastně jakýmsi ekvivalentem spoře oděných dam v tuningových magazínech z přelomu tisíciletí. To ale historicky vůbec není pravda, původní japonská myšlenka je naprosto bez jakéhokoli sexuálního podtextu. 

I přes nepříjemnou stigmatizaci se ale přeci jen Itasha najde i u nás – třeba legendární Animetico z obrázku výše. I mě samotného by svým způsobem bavilo si takovéhle praštěné autíčko vyrobit, ale nakonec jsem na to asi moc velký srab. Vesele olepená auta mám ale moc rád, baví mě a kdo ví, třeba se jednou i tady v Evropě zbaví nálepky něčeho podivného a budou vnímány prostě jen jako “další rychlé pruhy”, ale tentokrát v japonském stylu. 

Už aby to bylo.