Hyundai i30N vs. Škoda Octavia RS: Souboj na ostří nože

Základní otázka, když jsem tyto dva vozy poprvé postavil vedle sebe, byla jasná. Má vůbec cenu takové srovnání? Nejsou tito soupeři natolik rozdílní, že jakýkoli pokus o objektivní porovnání je pouhou ztrátou času? Odpověď na tuto otázku není tak snadná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ano jistě, Hyundai se profiluje jako sportovnější auto, kdežto Škodovka klade důraz na praktičnost. Přesto ani jedno z nich není ryze sportovní auto, nebo pouhý nudný rodinný přepravník. Oba dva soupeři mají svá pro a proti. A cenově jsou si natolik blízko, že se srovnání přímo nabízí. Na následujících řádcích si vezmu na paškál jednotlivé části aut a zkusím vám popsat, co a proč se mi na tom kterém autě líbí. Sám se nechám překvapit, jaký z toho na konci vyleze výsledek. 

Motor – recept stejný, výsledek jiný 

Oba dva dnešní soupeři disponují přeplňovanými dvoulitrovými čtyřválci. Pod přední kapotou i30N se nachází stádo o velikosti 275 koní, Octavia RS si musí vystačit pouze s 245 koníky. Je tedy poznat rozdíl třiceti koní? No, jak kde. Na běžné silnici výkonový deficit Škodovky příliš poznat není. Obě auta působí velmi podobně co rychlosti a pochybuji, že by jedno dokázalo nějak zásadně ujet tomu druhému. Větší rozdíl je v projevech obou agregátů. Dvoulitrové TSI je typicky středový motor. V širokém spektru otáček nabídne vcelku přesvědčivý tah, ale nečekejte žádnou velkou výkonovou špičku. Těsně před červeným polem otáčkoměru prostě zdechne. Pochválit můžu reakci na plyn, která je na dnešní, ekologicky zaměřenou, dobu velmi příjemná. Naproti tomu korejský T-GDI svůj potenciál na první pohled trochu skrývá. Musím říct, že zpočátku jsem měl problém uvěřit mu deklarovaný výkon, i30N působilo trochu ospale a neochotně. Pak jsem však objevil kouzelné tlačítko N, a plně programovatelný mód. Tam si nastavíte, jak přesně chcete, aby se váš Hyundai choval. A pak je to úplně jiná káva. Motor je příkladně ostrý, má takovou decentní, ale příjemnou špičku a rád se žene do otáček. Velkou show předvádí také výfukový systém Hyundaie, na můj vkus už je to možná trochu přehnané. Všelijaké prskání a střelba do výfuku působí trochu pubertálně. Ale komu se to líbí, má tu možnost. Ostatní si to mohou s klidem vypnout. Škodovka takovou kanonádu neumí, ale zase působí trochu uvěřitelněji. Největší rozdíl tak shledávám v provozní efektivitě. Zatímco při ostré jízdě, kdy je plynový pedál přilepený k podlaze, si nemají oba dva soupeři co vyčítat, ani u jednoho není velký problém atakovat třicetilitrovou hranici, při běžném provozu už rozdíl nastává. Octavia se umí pohybovat, v závislosti na tom, jak těžkou máte nohu, za nějakých 8 až 10 litrů na sto. Hyundai je žravější a jeho běžný apetit se pohybuje spíš někde mezi desítkou a dvanáctkou. Rozhodnout, která pohonná jednotka je lepší, není tak jednoduché a záleží na vašich prioritách. Z hlediska každodenní použitelnosti, může být vhodnější koncernový agregát TSI, s opravdu širokým spektrem použitelného točivého momentu a nižší spotřebou. Pokud jste však ryzí automobilový nadšenec a nezáleží vám příliš na spotřebě, pak pro vás bude rozhodně zajímavější korejský motor. 

Podvozek, řízení, brzdy – jasná záležitost 

Tady vás asi ani nebudu napínat. V této kategorii, totiž vidím jasného vítěze. V testech nejostřejší Octavie si často stěžujeme na příliš prkenný podvozek. Na vině však bývají především velká kola, novinářské verze vyjíždějí obvykle na tom největším možném rozměru. To, co máme v testu však není novinářská Octavia, nýbrž zákaznická a stojí na nejmenších možných kolech. Musím říct, že je až s podivem, jak pozitivně se to na komfortu Škodovky projevilo. Už to není poskakující koza, která se na průměrně rozbité okresce zuby nehty drží silnice. Naopak, je to vcelku příjemné a použitelné. Jenže Hyundai je v tomto ohledu ještě dál. V komfortním nastavení je jeho podvozek až překvapivě komfortní a poddajný. A to Enko přijelo na větších kolech než Octavia. A jak si oba soupeři vedou při pokusech o rychlou jízdu? I tady je Hyundai mnohem lepším společníkem. Jeho podvozek je čitelnější, jistější a preciznější. Řízení korejského hot hatche je opravdu skvělé. Přestože nemůžeme čekat zpětnou vazbu jako u starých ostrých hatchbacků, v řidiči vyvolává pocit důvěry a je na něj spoleh. A ten mechanický samosvor jen potvrzuje, že poctivé železo je k nezaplacení. Těžko popisovat, s jakou chutí se dokáže tenhle Hyundai zakousnout do každé zatáčky. Ale je to opravdu prudce návykové. Vskutku neuvěřitelné, jak se stiskem jednoho tlačítka může změnit celková charakteristika vozu. Z relativně pohodlného hatchbacku až po okruhovou bestii. Vážně dobrý. Škoda zde hraje až druhé housle a nemá objektivně příliš co nabídnout. Na točitých okreskách působí trochu těžkopádně a člověk se v ní necítí tak jistě, jako za volantem korejského protivníka. Systém VAQ, byť je velmi sofistikovaný, není tak přesvědčivý jako skutečný samosvor. Octavia ve srovnání s i30N působí spíš jako dálniční cruiser, než cokoli jiného. Na zakroucených okreskách nemá na Hyundai žádnou páku. Snad jen v otázce brzdného účinku, jsou oba konkurenti srovnatelní. Octavia se při maximálním brždění sice trochu vlní, ale její brzdy jsou ostré a vydrží poměrně neurvalé zacházení. Brzdný účinek u i30N se zase o něco lépe dávkuje, což napomůže plynulejší jízdě. V tomto ohledu si nemají příliš co vyčítat. 

Interiér, výbava a cena – každý podle své chuti 

Protože oba dva vozy jsou primárně určené k běžnému užívání a nejsou to žádné víkendové hračky, otázka každodenní použitelnosti je zcela na místě. Interiér Hyundaie je vcelku jednoduchý a přehledný. Pokud nejste zarytými odpůrci trčících displejů infotainmentu, pak vás patrně ničím neurazí. Je poněkud monotónní, co se barvy týče, ale na samotnou kvalitu to nemá pražádný vliv. Nikde nic nevrže, neskřípe a neotravuje vám život. Pochválit musím sedačky s příkladným bočním vedením, které jsou zároveň i dostatečně pohodlné, aby vás na delší cestě nebolela záda. Budíky jsou hezky po staru analogové a hezky čitelné. Co se prostoru týče, nemám větších námitek. Pocitově může někomu interiér připadat trochu těsnější, ale to spíše přičítám tmavému provedení, s místem jako takovým rozhodně problém není. Octavia samozřejmě nabídne místa víc, přece jen je to o dost větší auto. Interiér ničím nepřekvapí, pokud jste někdy seděli uvnitř koncernového auta, pak se jistě rychle zorientujete. Má hlavní výtka směřuje k sedačkám, které nejsou tak pohodlné, jak by asi mohly být a dovedl bych si představit také o chlup nižší ukotvení. Přišlo mi, že sedím možná až zbytečně vysoko. A druhý problém vidím v akustickém komfortu. Octavia mírně hučí od zadní nápravy. Nevím, jestli to bylo zvolenými pneumatikami, nebo něčím jiným, ale na delší cestě si toho člověk všimne. Pochválit musím infotainment, jehož uživatelské prostředí je lepší a modernější než u Hyundaie. Navíc skvěle komunikuje s digitálním přístrojovým štítem, který potěší skvělým rozlišením a přehledností. Kvalitnější je také příplatkový audiosystém. Nedokáži říct, který interiér je objektivně lepší, tady záleží na osobních preferencích. Já se cítil lépe v korejském hatchbacku. 

Verdikt 

Takže jak? Který z těchto dvou automobilů je lepší? A dává takové srovnání vůbec smysl? Já myslím, že dává. Cena obou konkurentů je vcelku obdobná a šíře jejich schopnosti je značná. Oba dva dokáží sloužit bez problémů jako každodenní posunovadlo. Umí být dostatečně pohodlní a zároveň vás zvládnou přepravit velmi rychle z bodu A do bodu B. Co se samotné rychlosti na běžných silnicích týče, nebudou zde zásadní rozdíly. Jiný je však způsob, jakým vás vtáhnou do děje. Hyundai vás bude bavit, budete si v něm užívat každý ujetý kilometr a můžete v něm pilovat řidičské dovednosti. Přepnutím kouzelného tlačítka s vlaječkou se z něj může stát zábavný stroj. Tohle Octavia neumí, ta zůstává za každé situace pouze rychlým dostavníkem. A proto stavím na pomyslný piedestal právě korejský hatchback. A musím říct, že jsem opravdu zvědavý na i30N Fastback, který k tomuto lahodnému koktejlu přídá i větší dávku praktičnosti.