Hyundai i30 Fastback 1.0 T-GDI: Když dva dělají totéž...

Když se na trhu objevila nová verze Hyundaie i30, kterou marketingoví odborníci značky označili jako “fastback”, pomyslelo si asi mnoho českých motoristů totéž: ‘U Hyundaie vyrobili svoji Octavii’. A po pravdě řečeno, byla to i první myšlenka, která napadla mě.

Té myšlence se jen těžko můžete divit. Hyundai a Škoda jsou už dlouhá léta přímí konkurenti, kteří bojují o stejný segment trhu a stejný typ zákazníků. Obě značky se z pozice zaostalých východních značek, schopných nabídnout jen nízkou cenu, dokázaly vyškrábat úctyhodně vysoko. Už dávno je nemůžeme považovat za ‘diskontní značky’. Bojují sice stále poměrem ceny a kvality, ale zároveň už vyrábějí auta, která si můžete vybrat čistě pro jejich kvality a ne jen proto, že stojí méně peněz.

Škodovky už nějakou dobu bodují prostorem, praktičností a schopností působit jako ‘větší než jsou’. Hyundaie donedávna jasně definovatelný charakter poněkud postrádaly, ale  nedávný test nové generace modelu i30 ve variantě 1.4 T-GDI Combi mi ukázal, že si korejská značka konečně nachází svoji cestu. Aniž bych chtěl zabíhat do detailů, které si můžete přečíst v minulém testu, dokázala i30 zapůsobit zejména svou mechanickou precizností. Jakkoliv třeba interiér nepůsobil na pohled ani na omak tak uhlazeně jako u evropské konkurence, zejména podvozek působil, že mu někdo věnoval opravdu hodně peněz a úsilí.

Jenomže testovaný exemplář byl víceméně tou nejdražší i30, jakou si můžete koupit (pokud nebudeme počítat ostrou verzi i30N, se kterou jezdil nedávno kolega Krab). Už jsem dávno přišel na to, že stejný model v různých výbavách a motorizacích může působit úplně jinak. A rozdíl mezi Hyundaiem za tři čtvrtě milionu a zdánlivě stejným Hyundaiem za zhruba polovinu může být propastný. Proto jsem byl opravdu zvědavý na další i30 v pořadí, tedy na novou karosářskou variantu Fastback, kterou jsme si zcela záměrně vybrali v základní motorizaci 1.0 T-GDI a výbavě Trikolor. Tato kombinace – případně akční model Best of Czech, který nabízí víceméně stejnou výbavu za o něco výhodnější cenu – je asi tou nejpravděpodobnější volbou typického českého motoristy. Za 384 990,- Kč (Best of Czech Club, výbava téměř identická s testovaným kusem) dostanete auto, které v očích skromného motoristy ‘má všechno’ a zároveň jeho cenu nenafukují ‘nadbytečné’ věci.

Na rozmazleného motoristického novináře, zvyklého na auta v plné výbavě, může interiér i30 v této výbavě působit poněkud stroze. Místo navigace a dotykového displeje tu najdete jen rádio se třířádkovým displejem, orámovaným tlačítky. Kolečka na středovém panelu nenastavují teplotu pro levou a pravou polovinu interiéru, ale míru topení či chlazení a výkon ventilace. Záslepky kolem řadící páky i v palubce vám připomenou, kolik věcí by tu mohlo být, ale není. 

Většina kupců však takové věci řešit vůbec nebude. Ano, motoristickému novináři z technologické generace mohou přijít tlačítka kolem displeje archaická a napoprvé dost možná ani nepřijde na to, jak připojit telefon přes Bluetooth (že tlačítko s nápisem Media a obrázkem telefonu je dvojité není na první pohled zcela patrné), ale typický otec od rodiny, který hledá solidní vůz, si s tím nejspíš nebude lámat hlavu. A to, co doopravdy potřebuje, tu najde. Ten telefon nakonec přes modrý zub připojíte a dokonce ho můžete pohodlně ovládat z kůží čalouněného volantu. A tlačítka pro něj možná budou snáze ovladatelná než dotykový displej. Klimatizace sice není automatická, ale chladí a to je podstatné.

Dostanete také všechno ostatní co i dnes velká část českých řidičů považuje za znaky ‘plné výbavy’. Tempomat, elektrická okna vpředu i vzadu, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, zadní parkovací senzory a dokonce i automatické rozsvěcení a přepínání světel nebo přisvětlování do zatáčky. A starostlivým tatíkům jistě udělá radost i široká paleta bezpečnostních asistentů – varování před opuštěním jízdního pruhu, varování před čelním nárazem a nouzové brzdění nebo sledování únavy řidiče. 

Zvláště pokud pro vás není nakupování aut běžná věc, netrávíte čas zavrtaní v motoristických magazínech nebo nechcete před výběrem nového vozu strávit týdny procházením katalogů, může být tento přístup k výbavě osvěžující. Zkrátka přijdete a koupíte si auto, ve kterém je víceméně všechno, co potřebujete. Nemusíte ani přemýšlet nad balíčky výbavy ani jednotlivými položkami – příplatek za verzi Club s litými koly, LED denními světly, koženým volantem, elektrickými zadními okny a parkovacími senzory je jen pět tisíc korun, což by nezaplatil snad jen blázen.

Mě ale zajímalo, jestli i30 i ve skromnější verzi funguje stejně dobře jako ta, kterou jsme testovali minule. A samozřejmě také to, jestli by se karosářská varianta Fastback opravdu mohla stát vyzyvatelem miláčka českých motoristů, Škody Octavia. Abych mohl srovnávat opravdu zodpovědně, zastavil jsem se s i30 absolvovat testovací jízdu s ekvivalentní Octavií, tedy modelem 1.0 TSI – sice v poněkud lépe vybavené verzi Ambition Fresh s doplňky, které její cenu posunuly o více než 100 tisíc korun nad cenovku Fastbacku, ale lepší ekvivalent se nalézt nepodařilo.

Pokud jste od i30 Fastback očekávali, že to bude “Octavia z Nošovic”, nejspíš brzy zjistíte, že když dva dělají ‘totéž’, dost často to totéž nebývá. V teorii by obě auta měla být přímou konkurencí – platforma nižší střední třídy, litrový motor a splývavá záď, která nabídne o něco víc prostoru než hatchback, ale zároveň nepůsobí tak usedle a prakticky jako kombík. Ale stačí si obě auta obejít, prohlédnout a prolézt zevnitř, abyste odhalili první zásadní rozdíl. 

Octavia si vydobila svou jedinečnou pozici na trhu tím, že na platformě a s cenovkou vozu nižší střední třídy nabízí spoustu místa v interiéru a především gigantický zavazadlový prostor, který nedávno v praxi vyzkoušela kolegyně Viola v modelu 1.8 TSI). Ale Hyundai pojímá i30 trochu jinak – splývavá záď tu není primárně kvůli tomu, aby se v ní ukrylo obrovské množství zavazadel. Automobilka model Fastback prezentuje nikoliv jako praktičtější, ale jako atraktivnější a dynamičtější alternativu ke standardnímu hatchbacku. Kufr se sice i tak zvětšil z 395 na 450 litrů, ale vedle 590 litrů Octavie působí skromně. Pokud plánujete třítýdenní dovolenou v Chorvatsku včetně zásob, případně nějakou jinou typicky prostorově náročnou zábavu české rodinky, možná budete trochu zklamáni. Namísto toho u Fastbacku standardně dostanete o palec větší kola (16” lité disky místo standardních patnáctek) a o 5 mm snížený “dynamičtější” podvozek. 

I po usednutí za volant působí i30 jako znatelně menší auto – ne snad že by bylo vpředu málo místa, ale cítíte se spíše útulně, než že byste měli dojem z řízení velkého auta. Přesednout z i30 do Octavie je jako posunout se alespoň o půl velikostní třídy výše. Pořád máte dost místa pro čtyři rozumně vzrostlé dospělé, ale reálným vnitřním prostorem se i30 více podobá Rapidu.

Další otázka už trochu závisí na vašem vkusu – je dost pravděpodobné, že vám o něco moderněji a evropštěji střižený interiér Octavie bude příjemnější, byť objektivní hodnocení je v tomto případě poněkud těžké, vzhledem k přítomnosti příplatkové navigace v kusu, který jsme měli možnost vyzkoušet. U i30 ve verzi Best of Czech či si navigaci neobjednáte a pro variantu Style stojí 25 000 korun, což posune cenovku nad hranici půl milionu. 

Hyundai zde stále ještě působí náznakem ‘asijského charakteru’ či ‘pocitu devadesátých let’ a speciálně pro mě je jeho zásadní slabinou ostře modré podsvětlení interiéru. Na druhou stranu, všechno kolem vás působí solidním a hodnotným dojmem. Už ze zběžného ‘ohmatání’ interiéru máte pocit, že povrchy a ovládací prvky jsou obecně vzato asi o něco kvalitnější než v Octavii. Na definitivní verdikt bychom s Octavií potřebovali více času než testovací jízdu, ale vychloubání korejské značky kvalitou už chápeme o něco víc.

Když se však rozjedete, je první dojem trochu jiný. To, že řadící páka v i30 neměla tak hladký chod, jak bych si představoval, se dá přisoudit faktu, že testovaný exemplář měl v okamžiku převzetí najeto jen nějakých 800 kilometrů. A s přibývajícím nájezdem se její odpor snižoval, zatímco příjemná preciznost zůstávala. Řazení Octavie se zhruba desetinásobným nájezdem však bylo stále o něco příjemnější. 

Především je tu ale motor 1.0 TSI, který působí všeobecně příjemnějším dojmem než konkurenční 1.0 T-GDI. Litr od Hyundaie má o něco hrubší chod a více dává najevo svůj lichý počet válců. Při klidném tempu, které bude patrně vyznávat většina majitelů, je stále obdivuhodně tichý a po nastartování se občas musíte podívat na otáčkoměr, abyste se ujistili, že motor běží. I za běžné jízdy, která nevyžaduje růst otáček nad nějaké 2 000 ot./min., je motor kultivovaný a téměř neslyšný. Ale s litrem pod kapotou budete občas potřebovat i plný plyn. Vlastně možná docela často, pokud chcete například předjíždět nebo se občas rychleji rozjet do křižovatky. A tehdy vám motor sice nabídne adekvátní dynamiku, ale dá o sobě vědět tříválcovým vrčením. Ve srovnání s typickou atmosférickou čtrnáctistovkou minulého desetiletí je to stále velký krok vpřed, ale litrový motor koncernu Volkswagen je přeci jen o něco kultivovanější a dynamičtější.

Jakmile se ale začnete zaměřovat na podvozek a vše, co se skrz něj přenáší do interiéru, poměr sil se změní. Zatímco Octavia se musí ve slabších motorizacích spokojit s jednoduchou nápravou využívající zkrutou příčku, i30 má vždy víceprvkové zavěšení. A především si dal někdo opravdu důkladnou práci s naladěním a výběrem komponent. Nemám sice pocit, že by i30 Fastback dokázal vyžehlit silnici tak dobře jako dříve testované Combi, ale na tom může nést vinu přitvrzený a o 5 mm snížený podvozek. Pořád však i30 působí tím solidním a sebejistým dojmem – tam, kde má Octavia tendenci ‘drncnout’ a oblažit cestující ostrou vibrací a nepříjemnou ranou, i30 většinou jen žuchne a zhoupne se. Pokud trávíte většinu času na rozbitých českých okreskách, budete podvozkovým inženýřům blahořečit.

A totéž platí i pokud rádi spěcháte (nakolik vám litrový motor dovolí) a chcete si užívat radost z řízení. Fastback je oproti Octavii o něco agilnější, obratnější a díky lehkému čumáku se dokonce občas nechá přesvědčit k tomu, aby z charakteristicky neutrálního chování přešel do náznaku přetáčivosti. Řízení Octavie má sice příjemnější odpor a je lépe vyvážené, ale i30 působí, asi i díky menší velikosti, živějším a sportovnějším dojmem.

Verdikt

Možná jste doufali, že i30 Fastback bude konečně oním chybějícím přímým konkurentem pro Škodu Octavia – a ještě navíc levnějším. V tomto ohledu vás bohužel musím zklamat. I přes značné podobnosti obou vozů se nedá tak docela mluvit o přímo konkurenci. Zatímco Octavia hraje především na praktičnost, i30 Fastback se snaží v rámci portfolia modelu i30 profilovat jako stylovější a dynamičtější varianta. Za což ovšem zaplatíte citelně menším zavazadlovým prostorem a stísněnějším interiérem. Kde ale i30 naopak boduje, je skvěle naladěný podvozek a celkový pocit mechanické solidnosti. Vedle místy poněkud plechově působící Octavie máte z i30, zejména na rozbité silnici, pocit jako by byla vyfrézována z jediného kusu kovu. To v kombinaci s atraktivní nabídkou základní výbavy dělá z i30 Fastback skvělou volbu pro ty, kteří hledají dobře vyrobené nové auto a nechtějí o jeho nákupu příliš přemýšlet. Takže jakkoliv nesesadí Octavii z trůnu, má přeci jen dobře našlápnuto stát se novým oblíbencem otců českých rodin.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 998 cm3
Výkon: 120 koní (88,3 kW) v 6 000 ot./min
Točivý moment: 172 Nm v 1 500 – 4 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Provozní hmotnost: 1 317 kg 
Maximální rychlost: 188 km/h
0-100 km/h: 11,5 s 
Kombinovaný spotřeba (udávaná): 5,2 l/100 km 
Cena (1.0 Best of Czech Club) 384 990,- Kč